17 C 88/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Brandovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 10 034 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 1 314,48 Kč, co do úroku z prodlení z částky 9 522 Kč od [datum] do [datum] a z částky 8 720 Kč od [datum] do [datum], co do úroku ve výši 75,99 % ročně z částky 9 384,21 Kč od [datum] do [datum] a z částky 8 720,70 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 46 195 Kč, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 720 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 720 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 247,52 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovaného zaplatit jí částku nesplaceného úvěru ve výši 8 720 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 314,48 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky jistiny, jdoucího od [datum] do [datum] z částky 9 522 Kč a od [datum] do zaplacení z částky 8 720 Kč, a smluvního úroku ve výši 75,99% ročně z částky jistiny, jdoucího od [datum] do zaplacení, nejvýše však do doby, kdy jeho výše dosáhne částky 46 195 Kč. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, a to formou bankovního převodu uskutečněného taktéž dne [datum]. Co se týče procesu přecházejícího sjednání Smlouvy, žalobkyně doplnila, že před podpisem uvedené smlouvy přezkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného, přičemž provedla tzv. scoring a ověřila si, že žalovaný disponuje platným občanským průkazem, není evidován v insolvenčním rejstříku a nejsou vůči němu vymáhány pohledávky z dříve poskytnutých úvěrů. Dále taká žalobkyně, především co do příjmů žalovaného vycházela při ověřování tzv. úvěruschopnosti z údajů oznámených samotným žalovaným a z výsledků lustrace provedené v systémech SOLUS a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal splatit prostřednictvím celkem 48 měsíčních splátek po 802 Kč, splatných k 17. dni měsíce, počínaje dubnem 2018 Částky splátek zahrnovaly i smluvní úročení, odpovídající 108,93 % ročně z poskytnutého úvěru, a byly blíže popsány v přehledu, který byl cestou poštovní zásilky žalovanému zaslán spolu s další dokumentací, mj. s oznámením o schválení úvěru. Žalovaný uhradil ve 25 splátkách celkem 20 584 Kč. V důsledku prodlení na straně žalovaného došlo k automatickému zesplatnění poté, co na straně žalovaného došlo k prodlení s plněním splátky č. 27, splatné dne [datum]. K úhradě zesplatněného plnění (tzv. nové jistiny ve výši 11 126,70 Kč), včetně zákonného úroku z prodlení a i nadále připočítávaného úročení smluvního, byl žalovaný povinen k datu zesplatnění, avšak tato úhrada nebyla provedena, a žalobkyni tak, v souladu se smluvními ujednáními, vzniklo též právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% dlužné nové jistiny za den, a to za období od [datum] do data podání žaloby (celkem 1 314,48 Kč). K dobrovolné úhradě nárokovaného plnění byl žalovaný žalobkyní naposledy vyzván cestou tzv. předžalobní výzvy, avšak přesto neuhradila ničeho.

2. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil.

3. Soud ke zjištění skutkového stavu provedl následující důkazy, z nichž zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti:

4. Dopisem ze dne [datum] bylo žalovanému oznámeno, že byl žalobkyní akceptován jeho návrh na uzavření smlouvy o úvěru [číslo]. Přílohou tohoto oznámení byl splátkový kalendář. Tento dopis byl žalovanému doručen dne [datum] (dle dopisu ze dne [datum] jako na č.l. 5-6 spisu a dodejky na č.l. 12)

5. Návrhem ze dne [datum] [číslo] navrhl žalobkyni ke schválení smlouvu o úvěru, dle níž měla být žalovanému poskytnuta částka 12 000 Kč, kdy tuto částku měl žalovaný žalobkyni vrátit ve 48 měsíčních splátkách ve výši 802 Kč, které měly být splatné vždy do každého 17. dne v měsíci za zápůjční úrokovou sazbu 108,93 % ročně. Úvěr měl být žalovanému poskytnut na účet č. [bankovní účet] (dle návrhu ze dne [datum] na č.l. 8-10 spisu)

6. Dne [datum] byla na účet č. [bankovní účet] zaslána platba ve výši 12 000 Kč (dle dokladu na č.l. 24)

7. Žalovaný neměl záznam v registru [příjmení], nebankovním registrem klientům byl hodnocen jako méně rizikový. (dle výpisu č.l. 21, č.l. 25)

8. V rámci hodnocení bylo o žalovaném zjištěno, že jeho čistý měsíční příjem činí 5 967 Kč, druhem příjmu je důchod. Pokud se výdajů týče, pak je u žalovaného počítáno s životním minimem, s částkou 1 000 Kč za bydlení a s 500 Kč rezervou. [příjmení] zdroje tak činí 1 057 Kč. Žalovaný prohlásil, že je svobodný a bydlí u rodičů. (dle hodnocení ze dne [datum] č.l. 18-19)

9. Dle potvrzení ČSSZ ze dne [datum] činil invalidní důchod žalovaného pro invaliditu prvního stupně částku 5 967 Kč měsíčně. (dle potvrzení na č.l. 20)

10. O podmínkách úvěru byl žalovaný informován i v rámci předsmluvního formuláře, který žalovaný dne [datum] podepsal. (dle formuláře č.l. 15-17)

11. Dopisy ze dne [datum] a [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných splátek, byl vyrozuměn o možnosti zesplatnění celého úvěru. (dle dopisu ze dne [datum] č.l. 13, ze dne [datum] č.l. 14)

12. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru a vyzván k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 11 126 Kč (dle oznámení ze dne [datum] na č.l. 11)

13. Výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 15 dnů ode dne odeslání tohoto oznámení. Tato výzva byla žalovanému odeslána dne [datum] (dle výzvy a podacího archu ze dne [datum] č.l. 26 a 27)

14. Na základě skutečností shora uvedených má soud za prokázané, že žalobkyně schválila žádost žalovaného o poskytnutí úvěru ve výši 12 000 Kč. Pro účely poskytnutí schváleného plnění žalobkyně vycházela ze závěru, že jediným příjmem žalovaného byl invalidní důchod 5 967 Kč měsíčně, žalovaný dosáhl základního vzdělání a žil ve společné domácnosti s rodiči. Výdaje žalovaného byly pro účely poskytnutí finančního plnění určeny toliko paušálně, s odkazem na částku odpovídající částce životního minima ve výši 3 410 Kč, k níž byly dále připočteny částky nákladů na bydlení 1 000 Kč a tzv. rezerva 500 Kč, stanovené opět bez bližší konkretizace a bez dalších podkladů. V návaznosti na akt schválení se pak žalobkyně podpisem Smlouvy, uskutečněným dne [datum], zavázala, že žalovanému schválené plnění poskytne, a to formou převodu na bankovní účet, s tím, že k předmětnému převodu došlo následujícího dne. Žalovaný se z titulu Smlouvy zavázal vyplacené plnění splatit formou 48 měsíčních splátek po 802 Kč, jež zahrnovaly i smluvní úrok ve výši 108,93 % ročně. Splatnost sjednaných splátek byla stanovena k 17. dni v měsíci, počínaje dnem dubnem 2018. Žalovaný neplnil sjednané splátky řádně a včas, dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne [datum]. Žalobkyně na tuto skutečnost žalovaného, cestou výzev datovaných k [datum] a [datum], a upozornila žalovaného na možnost zesplatnění úvěru. Ani na tyto výzvy žalovaný nereagoval, a proto došlo k zesplatnění úvěru. O zesplatnění byl žalovaný informován přípisem ze dne [datum].

15. Po právní stránce postupoval soud dle následujících ustanovení: <i>16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.</i> <i>17. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>19. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> <i>20. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>21. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>22. Podle § 1970 o.z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 23. Na základě zjištěného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Mezi účastníky probíhala jednání o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. V souvislosti s tím měla právní předchůdkyně žalobkyně povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného. Úvěr tak měla žalovanému poskytnout pouze v případě, že z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Ve vztahu k žalobkyní provedenému posouzení tak, jak bylo soudem zjištěno, však lze konstatovat, že žalobkyně své zákonem předepsané povinnosti nedostála a tzv. úvěruschopnost žalovaného s odpovídající odbornou péčí nepřezkoumávala. Žalobkyně vycházela z příjmů žalovaného, který mu plyne z invalidního důchodu, a to ve výši 5 967 Kč. Tento příjem se pak žalobkyni s ohledem na výdaje žalovaného jevil jako dostatečným, s čímž se však nelze v žádném případě ztotožnit, neboť tyto výdaje žalobkyně hodnotila paušálně, omezila se na užití tzv. životního minima a nijak se nezajímala o skutečné potřeby žalovaného. Například v případě nákladů bydlení se jedná o výdaj, který by zcela jistě nebylo těžké ověřit, a to např. alespoň čestným prohlášením rodičů žalovaného, u kterých měl žalovaný bydlet. Tato částka navíc ani neodpovídá zákonem předepsanému minimu tzv. normativních nákladů bydlení jedné osoby, resp. více osob v jedné domácnosti (2 128 Kč - jedna osoba, 2 912 Kč - dvě osoby, 3 808 Kč - tři osoby, 4 592 Kč - čtyři a více osob, dle § 1 odst. 1 t. č. účinné úpravy zakotvené v nařízení vlády č. 349/2019 Sb.). Obdobně kriticky také je třeba hodnotit, že žalobkyně sice na stranu výdajů žalovaného připočetla položku označenou jako„ rezerva“, nicméně i se zohledněním uvedené položky žalovaný, se započtením předepsané splátky, výdajů a rezervy, měsíčně mohl disponovat částkou cca 270 Kč, jež v podstatě vylučovala úhradu případných nečekaných vydání i v relativně nízké výši.

24. Žalobkyně tak při posouzení tzv. úvěruschopnosti žalovaného pochybila, když na základě informací poskytnutých jí žalovaném shledala, že zde nejsou pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Soud tak posoudil předmětnou smlouvu o úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, přičemž k absolutní neplatnosti je soud dle § 588 o.z. povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť porušení zákonné povinnosti zkoumat před poskytnutím spotřebitelského úvěru schopnost spotřebitele splácet odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 – přičemž dle názoru soudu je tato judikatura aplikovatelná i po změně právní úpravy; a rozhodnutí SDEU C -679/18 ve věci OPR-Finance).

25. Soud tak vycházel z toho, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 12 000 Kč z neplatné smlouvy o úvěru, čímž se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto je povinen toto obohacení ve výši, v jaké doposud nebyla žalovaným jistina uhrazena, ve smyslu § 2991 a násl. o.z. vydat. Žalovaný tak je povinen vrátit žalobkyni částku 8 720 Kč bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o.z. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by výzvy k zaplacení dlužné částky či oznámení o zesplatnění byly žalovanému zasílány, je třeba za výzvu k plnění považovat až předžalobní výzvu, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 15 dnů ode dne data odeslání této výzvy, tj. do [datum]. V souladu s § 1958 o.z. tak byl žalovaný povinen plnit dne [datum], avšak neučinil tak, ode dne [datum] je žalovaný ve smyslu § 1970 o.z. v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni krom částky 8 720 Kč právo na úrok z prodlení ode dne [datum], a to ve výši, vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok II. rozsudku)

26. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 1 314,48 Kč, co do úroku z prodlení z částky 9 522 Kč od [datum] do [datum] a z částky 8 720 Kč od [datum] do [datum], co do úroku ve výši 75,99 % ročně z částky 9 384,21 Kč od [datum] do [datum] a z částky 8 720,70 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 46 195 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, od níž žalobkyně tyto své nároky odvíjela. (výrok I. rozsudku)

27. Při vyhlášení rozsudku došlo ke zjevné nesprávnosti, patrné z obsahu spisu a z odůvodnění tohoto rozsudku, když při jednání soud žalobu zamítl mj.„ co do úroku z prodlení z částky 9 522 Kč od [datum] do [datum] a z částky 8 720 Kč od [datum] do zaplacení“, ačkoliv správně mělo být uvedeno„ co do úroku z prodlení z částky 9 522 Kč od [datum] do [datum] a z částky 8 720 Kč od [datum] do [datum]“, a to i s ohledem na rozsah vyhovění žalobnímu nároku. Tuto zjevnou nesprávnost soud při písemném vyhotovení rozsudku ve smyslu § 164 o.s.ř. opravil.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 247,52 Kč, přičemž tato částka představuje 73,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 86,9 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 13,1 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 034 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 540 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 890,12 Kč za 88 ujetých km v částce 490,12 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 4,3 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 930,12 Kč ve výši 825,33 Kč Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř., místo plnění náhrady nákladů řízení pak v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř.