3 C 57/2026

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Neumannem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta pro 13 351 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 960 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 1 960 Kč od 31. 1. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 11 391 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 13 000 Kč od 9. 1. 2026 do 30. 1. 2026 ve výši 11,5 % ročně a s úrokem z prodlení z částky 11 040 Kč od 31. 1. 2026 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne , datum, domáhala po žalované zaplacení celkové částky , částka, spolu s úrokem a úrokem z prodlení vymezenými ve výroku I. a II. Uvedla, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky výši , částka, . Žalovaná měla úvěr uhradit jednou splátkou ve výši , částka, , avšak dostala se se splácením do prodlení a dluh neuhradila. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované v souladu s judikaturou vyšších soudů a zákonem o spotřebitelském úvěru, kdy podniká v rámci mikro půjček a s ohledem na tuto skutečnost tak činila řádně. Sjednaný úrok je v souladu s dobrými mravy. Část tvrzených splátek ze strany žalované byly poplatky za prodloužení lhůty splatnosti, na samotný dluh žalovaná uhradila , částka, . Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k plnění předžalobní výzvou.

2. Žalovaná nárok v žalobě neuznala, uvedla, že žalobkyně neunáší břemeno důkazní, co se týče zkoumání úvěruschopnosti žalované, kdy tato nebyla zkoumána řádně. Žalovaná měla jiné půjčky a úvěry. Žalovaná namítala i výši RPSN ve výši 5 512 % jako v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná uhradila žalobkyni několik splátek, které žalobkyně nezapočítala. Žalovaná tedy navrhla, aby žalobě bylo vyhověno v části , částka, se splatností 30 dnů a ve zbylé části, aby byla žaloba zamítnuta.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutková zjištění.

4. Ze smlouvy o úvěru, rámcové smlouvy o úvěru, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a podepsání smlouvy (č.l. 63) soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne , datum, , na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, . Smlouva měla být uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku.

5. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že na účet žalované č. , č. účtu, byla dne převedena částka , částka, dne , datum, .

6. Ze seznamu výzev k úhradě, zaslané sms a e-mailu soud zjistil, že žalovaná byla upomínána k úhradě plnění ve výši , částka, .

7. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, a podacího archu ze stejného dne soud zjistil, že žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění, kdy žalovaná měla do , datum, uhradit částku ve výši , částka, včetně částky za právní zastoupení žalobkyně.

8. Z jiných úvěrových smluv žalované soud zjistil, že žalovaná uzavírala přibližně po dobu jednoho roku před uzavřením předmětné smlouvy s žalobkyní i jiné úvěrové smlouvy, a to s jinými věřiteli ale i s žalobkyní. S žalobkyní se tak stalo v 11 případech a s jinými věřiteli postupně ve 4 případech.

9. Z potvrzení o zaplacení soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni částku v souhrnné výši , částka, na předmětnou smlouvu.

10. Z lustrace žalované, které prováděla žalobkyně, soud zjistil, že ta neobsahuje žádné negativní poznatky vůči žalované.

11. Z výsledku scoringu a výpisu z , Anonymizováno, soud zjistil, že želovaná měla příjem ve výši , částka, , uvažované výdaje ve výši , částka, , splátky mikropůjček ve výši , částka, . Žalovaná měla dluh po splatnosti ve výši , částka, , dluhy v celkové výši , částka, a měsíční splátky ve výši , částka, . Žalované byly celkem v 7 případech zamítnuty žádosti o úvěr/kreditní kartu.

12. Z žádosti o úvěr a přílohy k této žádosti soud oproti předchozímu odstavci navíc zjistil, že žalovaná uvedla svůj měsíční příjem ve výši , částka, , měsíční výdaje ve výši , částka, , splátky jiných úvěrů ve výši , částka, . Žalobkyně oproti tomu počítala s příjmy, výdaji a splátkami stanovenými v předchozím odstavci.

13. S ohledem na shora uvedené skutečnosti je tak soud toho názoru, že žalobkyně nedostatečně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet. Žalované byla poskytnuta částka , částka, a byla vyzvána k plnění dopisem ze dne , datum, . Žalovaná uhradila žalobkyni , částka, .

14. Další navržené důkazy soud neprovedl, neboť pro posouzení věci jsou nadbytečné.

15. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ( dále jen z.s.ú.) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.

16. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny a úroků ze smlouvy o úvěru sjednaných mezi ní a žalovanou.

23. Žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy činnost upravenou v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm.a) z.s.ú.. Žalovaný měl poskytnutou částku splatit spolu s blíže specifikovanými poplatky a úroky. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. , spisová značka, , tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne , datum, ve věci OPR-, právnická osoba, . proti GK, C-679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“24. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatelem prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. , spisová značka, a Nejvyššího správního soudu sp.zn. , spisová značka, kdy uvedl, že „důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“25. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

26. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne , datum, sp.zn. , spisová značka, takto: „pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“27. V projednávané věci žalobkyně vycházela z údajů získaných od žalované, které dle názoru soudu nedostatečně prověřila a vyhodnotila, soudu navíc ani přes výzvu vůbec nedoložila listiny, ze kterých tyto údaje od žalované čerpala mimo příjmu žalované. Tvrzené příjmy výrazně převyšovaly příjmy skutečně zjištěné, výdaje zkoumány nebyly vůbec, a i tvrzené ze strany žalované byly tvrzeny v podezřele malé výši. Žalovaná měla dluh po splatnosti, měla jiné závazky a celkem v 7 případech ji byly zamítnuty žádosti o úvěr/kreditní kartu. Ve světle těchto zjištění lze mít minimálně důvodnou pochybnost o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splatit. Soud proto uzavřel, že závazkový vztah nelze než hodnotit za neplatný i bez návrhu podle ust. § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o.z.

28. Převzala-li žalovaná předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná obdržela částku , částka, , zaplatila toliko , částka, , zbylou část je tedy povinna žalobkyni vydat. Součástí plnění stanovil soud také úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované zákonné výši dle nař.vl. 351/2023 Sb. od , datum, do zaplacení, když k úhradě pohledávky byla žalovaná vyzývána dopisem z , datum, , tj. v době odpovídající § 87 odst. 1 z.s.ú. (výrok I). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost zamítl -výrok II.

29. Lhůtu k plnění soud stanovil zákonnou třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 70,64 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 85,32 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 14,68 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .