3 C 67/2025

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Neumannem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A , Anonymizováno - Jméno advokátky B proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 147 367 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 100 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5% ročně z částky 10 000 Kč od 29. 8. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení- částky 47 367,90 Kč,- úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 120 850 Kč od 23. 1. 2025 do 28. 8. 2025,- úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 850 Kč od 29. 8. 2025 do zaplacení,- úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 100 000 Kč od 29. 8. 2025 do zaplacení,- úroku ve výši 78,08 % ročně z částky 100 000 Kč od 23. 01. 2025 do 15. 2. 2025 ve výši 4 978,80 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 100 000 Kč od 16. 2. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 01. 2025 dosáhne částky 393 868 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání platebního rozkazu doručeném soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky , částka, spolu s příslušenstvím vymezeným ve výroku I. a II. Uvedla, že s žalovaným uzavřela distančním způsobem smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky výši , částka, , které měl žalovaný v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný splátky vůbec nehradil, úvěr tak byl zesplatněn. Žalovaný dluží žalobkyni celkem , částka, , kdy tato částka se skládá z a) částky odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši , částka, (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši , částka, a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši , částka, ) s příslušenstvím, b) smluvní pokuty dle bodu 6.1.smlouvy v celkové výši , částka, s příslušenstvím, c) náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2.smlouvy v celkové výši , částka, s příslušenstvím, d) smluvní pokuty dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši , částka, za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem , datum, do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši , částka, , e) úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši , částka, ode dne , datum, do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 78,08 % p.a.. Za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od , datum, ) žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 12.75 % p.a.. Žalobkyně zkoumala úvěryschopnost žalovaného. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k plnění předžalobní výzvou.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud z provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění.

4. Z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění, ten měl plnit do 15 dnů od odeslání výzvy. Výzva byla odeslána dne , datum, , žalovaný je tak v prodlení od , datum, .

5. Z karty klienta soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti pro toto řízení.

6. Z návrhu na uzavření smlouvy/smlouvy o úvěru soud zjistil, že smlouvy měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným prostřednictvím komunikace na dálku dne , datum, , výše úvěru měla být , částka, , úvěr měl být splacen ve 48 měsíčních splátkách po , částka, . Úroková sazba měla činit 78,07 % ročně, celkem měl žalovaný uhradit , částka, . Žalovaný měl smlouvu podepsat kódem.

7. Z hodnocení klienta a výpisu z , právnická osoba, (výplata mzdy) soud zjistil, že žalobkyně měla u žalovaného zkoumat příjmy, druh příjmu, výdaje, zaměstnavatele, bydlení a vzdělání. Žalovaný měl mít příjem ve výši , částka, ze zaměstnání, výdaje ve výši , částka, , žalovaný měl bydlet u rodičů a mít maturitu. Žalobkyně k tomuto doložila soudu výplatu mzdy žalovaného za květen 2024, kdy měl žalovaný čistou mzdu ve výši , částka, a za měsíc srpen 2024, kdy měl žalovaný čistou mzdu ve výši , částka, . K výdajům nedoložila žalobkyně ničeho.

8. Z fotografie občanského průkazu soud zjistil, že žalobkyně disponovala fotografií občanského průkazu žalovaného.

9. Z dokladu o vyplacení soud zjistil, že žalobkyně zaslala na účet č. , Anonymizováno, dne , datum, částku ve výši , částka, .

10. Z výpisu z nebankovního registru soud zjistil, že ve věci žalovaného jsou zmíněny finanční instituce s žádostí v počtu 9, je zde také zmíněn dluh po splatnosti.

11. Z výpisu záznamů ze SOLUS soud zjistil, že žalobkyně nahlížela do registrů SOLUS ve věci schválení úvěru žalovaného.

12. Ze základních informací o klientovi soud zjistil, že žalobkyně disponovala telefonním číslem žalovaného, e-mailem a číslem účtu.

13. Ze sdělení , právnická osoba, a výpisu z účtu č. , Anonymizováno, soud zjistil, že tento účet vlastnil žalovaný, před uzavřením smlouvy byl žalovanému vyplacen jiný úvěr/zápůjčka a to dne 5. 10. ve výši , částka, , dne 10. 10. ve výši , částka, , dne 11. 10. ve výši , částka, , dne 14. 10. ve výši , částka, a dne 16. 10. ve výši , částka, . Dne , datum, byla žalovanému vyplacena jistina od žalobkyně.

14. S ohledem na shora uvedené skutečnosti je tak soud toho názoru, že žalobkyně nedostatečně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovanému byla poskytnuta částka , částka, a byl vyzván k plnění dopisem ze dne , datum, .

15. Další navržené důkazy soud neprovedl, neboť pro posouzení věci jsou nadbytečné.

16. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ( dále jen z.s.ú.) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.

17. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny a poplatků, úroků ze smlouvy o úvěru sjednaných mezi ní a žalovaným.

24. Žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy činnost upravenou v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm.a) z.s.ú.. Žalovaný měl poskytnutou částku splatit spolu s blíže specifikovanými poplatky a úroky. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. , spisová značka, , tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne , datum, ve věci OPR-, právnická osoba, . proti GK, C-679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“25. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatelem prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. , spisová značka, a Nejvyššího správního soudu sp.zn. , spisová značka, kdy uvedl, že „důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“26. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

27. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne , datum, sp.zn. , spisová značka, takto: „pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“28. V projednávané věci žalobkyně vycházela z údajů získaných od žalovaného, které dle názoru soudu nedostatečně prověřila a vyhodnotila, soudu navíc ani přes výzvu vůbec nedoložila listiny, ze kterých tyto údaje od žalovaného čerpala. Žalovaný měl dluh po splatnosti a z jeho výpisu z účtu je zřejmé, že žalovaný čerpal více úvěrů a zápůjček před uzavřením smlouvy s žalovaným, jakým způsobem žalobkyně zkoumala výdaje žalovaného, respektive z jakých listin ke svým závěrům došla. Ve světle těchto zjištění lze mít minimálně důvodnou pochybnost o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splatit. Soud proto uzavřel, že závazkový vztah nelze než hodnotit za neplatný i bez návrhu podle ust. § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o.z.

29. Převzal-li žalovaný předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaný obdržel částku , částka, a tu je tedy povinen žalobkyni vydat. Součástí plnění stanovil soud také úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované zákonné výši dle nař.vl. 351/2023 Sb. od , datum, do zaplacení, když k úhradě pohledávky byl žalovaný vyzýván dopisem z , datum, , tj. v době odpovídající § 87 odst. 1 z.s.ú. (výrok I). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost a částečnou nedospělost úroku z prodlení zamítl -výrok II.

30. Lhůtu k plnění soud stanovil zákonnou třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 35,72 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67,86 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32,14 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. předžalobní výzva, 3. podání žaloby a 4. účast při jednání) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 142 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,1 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Soud nepřiznal žalobkyni náhradu za písemné doplnění žaloby, neboť je zodpovědností žalobkyně podat žalobu bez vad, toto žalobkyně neučinila a jde to tak k její tíži.