5 C 117/2022

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 11.817 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8.064,38 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 11,75% jdoucími z částky 8.000 Kč od 7. 5. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části o zaplacení 3.840,11 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení jdoucími z částky 3.817 Kč od 7. 5. 2022 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 810,72 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta se sídlem [adresa].</b> 1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne [datum] uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu. Žádost o úvěr byla podána žalovaným prostřednictvím veřejné datové sítě internet umístěné na internetové adrese [webová adresa]. Zájemce o úvěr pro uzavření smlouvy vyplní požadované údaje a po jejich vyplnění probíhá automatizovaný schvalovací proces. Pokud je zájemci žádost schválena, objeví se na internetových stránkách text smlouvy a na telefonní číslo, které uvedl v žádosti, je zaslán podpisový SMS kód. Ve chvíli, kdy tento kód zájemce zadá na webové stránce [webová adresa], případně přímo v mobilní aplikaci, je uzavřena smlouva, která se automaticky odesílá na zájemcův e-mail, v případě žalovaného na [email]. Při uzavírání první půjčky je ověřena identita žadatele tak, že žadatel zašle ze svého bankovního účtu na bankovní účet žalobkyně částku ve výši 1 Kč. Pokud je bankovní účet veden na jméno, které se shoduje se jménem žadatele o úvěr, je následně na daný účet schválená výše úvěru převedena. V rámci kontraktačního procesu si žalobkyně mj. ověřila tzv. úvěruschopnost žalovaného, přičemž výsledkem tohoto procesu bylo stanovení konkrétních měsíčních splátek. Při posuzování tzv. úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vzala v úvahu údaje zahrnující věk žalovaného, jeho vzdělání, rodinné poměry, způsob bydlení, zdroj příjmů apod. Souběžně také žalobkyně provedla lustraci osoby žalovaného v jí dostupných registrech. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne [datum] z bankovního účtu žalobkyně v částce 8.000 Kč na číslo účtu uvedeném ve smlouvě č. [bankovní účet]. Úvěr společně s poplatky a úroky byl v souladu se smlouvou splatný ve 24 měsíčních splátkách s tím, že žalovaný se zavázal uhradit částku 264 Kč jako poplatek za poskytnutí úvěru. Žalovaný však svůj závazek nesplnil a na svůj dluh ničeho neuhradil. V souladu se smlouvou - odstavcem "Sankce", byla žalovanému účtována 2 x smluvní pokuta po 500 Kč, a to dne [datum] a dne [datum]. Dále byly žalovanému účtovány účelně vynaložené náklady, a to dne [datum] ve výši 100 Kč; dne [datum] ve výši 130 Kč; dne [datum] ve výši 100 Kč a dne [datum] ve výši 130 Kč. Dále byla žalovanému dne [datum] vyúčtována jednorázová smluvní pokuta ve výši 10 % z nezaplacené jistiny a úroků v částce 917 Kč. Pohledávka žalobkyně za žalovaným pak ke dni podání žaloby činila částku 11.817 Kč, která sestává z neuhrazené jistiny ve výši 8.000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 264 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1.176 Kč, smluvních pokut v celkové výši 1.917 Kč (2x 500 + 917). Příslušenství pak tvoří kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení jdoucí z částky 11.817 Kč za období od [datum] do [datum] ve výši 87,49 Kč a dále pak jdoucí z částky 11.817 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný byl o zaplacení opakovaně upomínán.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání se žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Z úvěrové smlouvy datované ke dni [datum], formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ([příjmení] žádosti [číslo] klienta [číslo]), spolu se sazebníkem poplatků platným od [datum] a kopie občanského průkazu žalovaného [číslo] má soud prokázáno, že mezi účastníky byla prostřednictvím internetových stránek [webová adresa]. uzavřena úvěrová smlouva. Zájemce o úvěr pro uzavření smlouvy zde vyplní požadované údaje a po jejich vyplnění probíhá automatizovaný schvalovací proces. Pokud je zájemci žádost schválena, objeví se na internetových stránkách text rámcové smlouvy a na telefonní číslo, které uvedl v žádosti, je zaslán podpisový SMS kód. Ve chvíli, kdy tento kód zájemce zadá na webové stránce [webová adresa], případně přímo v mobilní aplikaci, je uzavřena rámcová smlouva, která se automaticky odesílá na zájemcův e-mail, v případě žalovaného na [email]. Při uzavírání úvěrové smlouvy byla ověřena identita žadatele jednak z kopie zaslaného občanského průkazu, jednak tím, že žalovaný zaslal ze svého bankovního účtu na bankovní účet žalobkyně částku ve výši 1 Kč. Následně byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8.000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 264 Kč, úrokem ve výši 49,20% ročně, vše ve 24 měsíčních splátkách, počínaje dnem [datum] s tím, že úrok byl účtován od druhé do osmé splátky. Pro případ prodlení žalovaného byla žalobkyně oprávněna účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, minimálně 100 Kč za měsíc vymáhání. Dále pak smluvní pokutu ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroků a doplňkových služeb - maximálně však 0,1 % denně z dlužné částky. Podle formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru může být dále naúčtována smluvní pokuta 500 Kč.

4. Z listiny označené jako„ úvěrová zpráva“ a listiny označené jako„ potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik“ má soud prokázáno, že žalobkyně prověřovala bonitu žalovaného kontrolou v externích registrech. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech [příjmení], NRKI, [příjmení] a ISIR. Dotazy do registru [příjmení], [příjmení] a ISIR byly provedeny s výsledkem negativním a do registru NRKI s pozitivním vyhodnocením. Ve finančních informacích je výslovně uvedeno, že výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činí 19.000 Kč. Současně je však výslovně uvedeno, že„ verifikace klienta“,„ verifikace zaměstnavatele“ neproběhly a žalovaný nedokládal žádné dokumenty k posouzení. Finanční analýza rozpočtu žalovaného byla provedena s odkazem na normativní minimální výdaje na bydlení ([číslo]) a na částky životního minima dospělých členů domácnosti (3. 860). Dále bylo počítáno s blíže nespecifikovanými měsíčními výdaji uvedenými žalovaným v celkové výši 15.000 Kč.

5. Z potvrzení o přijaté platbě ze dne [datum] má soud prokázáno, že žalovaný ze svého účtu [číslo] pod [variabilní symbol] provedl platbu 1 Kč ve prospěch účtu žalobkyně.

6. Z listiny označené jako„ Tisková sestava - bankovní výpis [číslo] ze dne [datum]“ a„ opisu výpisu proplacení smlouvy“ má soud prokázáno, že žalobkyně ve prospěch účtu žalovaného poukázala částku 8.000 Kč.

7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad má soud prokázáno, že žalovaný na poskytnutý úvěr a sjednané poplatky ničeho neuhradil.

8. Z listiny označené jako„ Poslední výzva před zahájením vymáhání celého úvěru“ ze dne [datum] a listiny označené jako„ výzva ke splacení celé půjčky“ ze dne [datum] má soud prokázáno, že žalovaný byl opakovaně upomínán a vyzýván ke splacení celého úvěru.

9. Z dopisu ze dne [datum] spolu s dokladem o jeho odeslání ze dne [datum] má soud prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, a to nejpozději do 30 dnů ode dne sepsání této výzvy.

10. Dle § 2395 o.z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Dle § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

12. Dle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

13. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 3 odst. 2 písm. a) z. s. ú. se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.

16. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 7. 7. 20121 uzavřena smlouva o úvěru, současně se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o.z.

18. Za rozhodující pro právní posouzení této věci považoval soud skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.

19. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tj. na poskytnutý úvěr 8.000 Kč zaplatit celkem 11.008 Kč ve 24 měsíčních splátkách. Z předloženého potvrzení o provedení ověření bonity klienta je zřejmé, že žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalovaného postupovala zcela formálně, když nelze vůbec seznat, v jakém rozsahu a na základě jakých podkladů tzv. úvěruschopnost žalovaného posoudila. V potvrzení o ověření bonity klienta se sice nacházejí údaje o příjmech žalovaného ve výši 19.000 Kč s tím, že se má jednat o příjmy ze zaměstnání, ale není zřejmé, na základě čeho byly tyto údaje ověřovány (např. u zaměstnavatele, z výplatnice či výpisu z bankovního účtu apod.). Naopak v potvrzení je výslovně uvedeno, že ověření neproběhlo ani na základě hovoru s žalovaným, ani na základě hovoru s jeho zaměstnavatelem. Rovněž je výslovně poznamenáno, že žalovaný nedokládal žádné dokumenty k posouzení.

20. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně provedla analýzu finančního rozpočtu žalovaného zcela neprofesionálním a absolutně nepřesvědčivým způsobem. Neověření uváděných údajů lze dokonce označit za účelové, tj. ve snaze uvést v hodnocení údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by zde byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Na tom nic nemění, že žalovaný není evidován v databázích dlužníků. Postup žalobkyně tak lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Pokud by žalobkyně postupovala odborně a s řádnou péčí, neměla žalovanému s odkazem na výše uvedené úvěr bez dalšího poskytnout. Ostatně nelze rovněž pominout, že žalovaný na svůj dluh ničeho nezaplatil. Primárním smyslem povinnosti věřitele posuzovat úvěruschopnost dlužníka, je právě ochrana individuálního spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.

21. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (2).

22. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

23. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

24. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalovanému částku 8.000 Kč, plnila dle § 2991 o.z. bez právního důvodu a vzniklo jí ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení ve výši 8.000 Kč se pak stal splatným dnem [datum], neboť žalovaný byl v předžalobní výzvě ze dne [datum], vyzván k zaplacení nejpozději do 30 dnů od data sepsání výzvy. Poslední den lhůty však připadl na neděli [datum]. S odkazem na ustanovení § 607 o.z. posledním dnem lhůty tak bylo pondělí [datum] jako nejblíže následující pracovní den. Žalobkyně pak žádala přiznat úroky z prodlení částečně v kapitalizované podobě za období od 11. 4. 2022 do 6. 5. 2022. Soud proto vyhověl žalobkyni a přiznal úroky z prodlení z částky jistiny 8.000 Kč v kapitalizované podobě za období od [datum], kdy byl žalovaný prokazatelně v prodlení, do [datum] ve výši 64,38 Kč a dále pak jdoucí od [datum] do zaplacení. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 11,75 % p.a. Pouze pro doplnění soud uvádí, že částku kapitalizovaných úroků z prodlení (64,38 Kč) připočetl k dlužné jistině (8.000 Kč), čímž dostal částku 8.064,38 Kč (výrok I. tohoto rozsudku).

26. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, nezbylo než žalobu ve zbývající části o zaplacení úroků, poplatku za poskytnutí úvěru a smluvní pokuty zamítnout včetně příslušenství. Smluvní pokuta je totiž svou povahou vedlejším (akcesorickým) právním vztahem závislým na existenci platného závazku hlavního, v němž zajišťuje splnění určité povinnosti. Pokud tedy není platný hlavní závazek, nemůže se uplatnit ujednání o smluvní pokutě a smluvní pokutu nelze přiznat. V rozsahu, v jakém soud neshledal žalobu důvodnou, proto rozhodl o jejím zamítnutí včetně příslušenství (výrok II.).

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 810,72 Kč, přičemž tato částka představuje 36 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 817 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.