5 C 13/2022
č. j. 5 C 13/2022-98
V PLATNOSTICitované zákony (13)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 96 § 142 § 151 § 160 § 202
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 1670 § 1674 § 1706 § 1707 § 1713 § 1970
- o zvláštních řízeních soudních, 292/2013 Sb. — § 273
- Nařízení vlády, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, 351/2013 Sb. — § 2
Plný text
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované o zaplacení 25.993 Kč s příslušenstvím, <b>I. Řízení se v části o zaplacení 18.666,34 Kč zastavuje.</b> <b>II. Žalovaná č. 1 je povinna zaplatit žalobkyni 164,85 Kč spolu s úrokem ve výši 16,90% ročně od 26. 5. 2021 do zaplacení a spolu s úroky z prodlení ve výši 8,25% od 26. 5. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaný č. 2 je povinen zaplatit žalobkyni 164,85 Kč spolu s úrokem ve výši 16,90% ročně od 26. 5. 2021 do zaplacení a spolu s úroky z prodlení ve výši 8,25% od 26. 5. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala na žalované č. 1 zaplacení částky 3.498,48 Kč spolu s úrokem ve výši 16,90% od 26. 5. 2021 do zaplacení a spolu se zákonnými úroky z prodlení od 26. 5. 2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>V. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném č. 2 zaplacení částky 3.498,48 Kč spolu s úrokem ve výši 16,90% od 26. 5. 2021 do zaplacení a spolu se zákonnými úroky z prodlení od 26. 5. 2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>VI. Dále se zamítá žaloba v části o zaplacení úroků ve výši 16,90% jdoucími z částky 18.666,34 Kč od [datum] do zaplacení a v části o zaplacení zákonných úroků z prodlení jdoucích z částky 18.666,34 Kč od 26. 5. 2021 do zaplacení.</b> <b>VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala na každém z žalovaných zaplacení částky 12.996,66 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že její aktivní legitimace je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] se společností [právnická osoba], které byla pohledávka postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postupitelem - společností [právnická osoba] (dále jen„ banka“), [IČO], se sídlem [adresa], [obec a číslo]. [příjmení] uzavřela s panem [celé jméno žalovaného], [datum narození], zemř. [datum] (dále též jen„ zůstavitel“), smlouvu o„ [příjmení] půjčce [číslo]“ ze dne [datum] (dále jen„ smlouva“), v níž se banka zavázala poskytnout zůstaviteli spotřebitelský úvěr ve výši 83.000 Kč a zůstavitel se zavázal, že tento úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 16,90 % p.a. a dalšími poplatky dle této smlouvy a Ceníku splatí v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 2.071 Kč. Zůstavitel však úvěr řádně a včas nesplácel. [příjmení] proto na základě produktových podmínek pro osobní úvěry [právnická osoba] přistoupila dne [datum] k zesplatnění dluhu. Usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 25. 5. 2021 pod č.j. 24 D 1032/2018-256, rozhodla notářka [anonymizováno] [jméno] [příjmení], o tom, že obvyklá cena majetku a jiných aktiv pozůstalosti se určuje částkou 38.990 Kč s tím, že celé předlužené dědictví nabyli s uplatněním práva výhrady soupisu dědicové ze zákona, tj. manželka zůstavitele [jméno] [příjmení], dcera [celé jméno žalované] (žalovaná [číslo]) a syn [celé jméno žalovaného] (žalovaný [číslo]), stejným dílem s tím, že jsou povinni uspokojit pohledávky věřitelů podle § 270 – 273 z.ř.s. do výše nabytého dědictví tak, jako by byly uspokojovány při likvidaci dědictví. Žalovaní byli o zaplacení upomínáni.
2. Žalovaná [číslo] se k žalobě nevyjádřila.
3. Žalovaný [číslo] s žalobou nesouhlasil. Na svou obranu zejména zdůraznil, že hodnota čistého dědictví byla asi 10.000 Kč. Jako dědic tedy odpovídá za mnohem nižší částku.
4. Před zahájením jednání ve věci samé vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do zaplacení celkové částky 18.666,34 Kč, která je tvořena dlužnou jistinou (2x 9.333,17 Kč). Dle ustanovení § 96 odst. 3,4 o.s.ř. dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, nevyžaduje se souhlas ostatních účastníků se zpětvzetím návrhu. Soud proto řízení v rozsahu částečného zpětvzetí zastavil (výrok I. rozsudku).
5. V řízení soud pak dále pokračoval o zaplacení částky 7.326,66 Kč, respektive o zaplacení částky 3.663,33 Kč s příslušenstvím, kterou po každém z žalovaných žalobkyně nadále požadovala zaplatit. V této souvislosti tedy soud poznamenává, že tím se spor stal bagatelním, neboť předmětem řízení zůstalo peněžité plnění nepřevyšující 10.000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
6. Podle § 1670 o.z. nabytí dědictví potvrzuje soud. Soud potvrdí nabytí dědictví osobě, jejíž dědické právo bylo prokázáno.
7. Podle § 1674 odst. 1 o.z. zůstavitel nemůže dědici odejmout právo na výhradu soupisu pozůstalosti. Vzdají-li se tohoto práva strany dědické smlouvy, nepřihlíží se k tomu.
8. Podle § 1706 o.z. uplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví. To platí i v případě, že soupis pozůstalosti nařídil soud v zájmu osoby pod zvláštní ochranou.
9. Podle § 1707 o.z. každý z dědiců, který uplatnil výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele společně a nerozdílně s ostatními dědici, věřitel však může po každém dědici vyhradivšímu si soupis požadovat plnění jen do výše odpovídající jeho dědickému podílu.
10. Podle § 1713 o.z. nebylo-li žádáno o výzvu věřitelům, nebo uspokojí-li dědic některého z hlásících se věřitelů bez zřetele na práva ostatních, a nedosáhne-li proto některý věřitel úplného uhrazení pohledávky z pozůstalosti, je dědic věřiteli zavázán nad rámec uvedený v § [číslo], a to až do výše, v jaké by věřitel dosáhl uspokojení při likvidaci pozůstalosti podle jiného právního předpisu. <b>11. Soud má za prokázaný tento skutkový stav věci:</b> [právnická osoba], [IČO], uzavřela s panem [celé jméno žalovaného], [datum narození], zemř. [datum] (dále též jen„ zůstavitel“), smlouvu o„ [příjmení] půjčce [číslo]“ ze dne [datum]. Na jejím základě se banka zavázala poskytnout zůstaviteli spotřebitelský úvěr ve výši 83.000 Kč a zůstavitel se zavázal, že tento úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 16,90 % p.a. a dalšími poplatky dle této smlouvy a Ceníku splatí v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 2.071 Kč. Zůstavitel však úvěr řádně a včas nesplácel. [příjmení] proto na základě produktových podmínek pro osobní úvěry [právnická osoba] přistoupila dne [datum] k okamžitému zesplatnění dluhu. Dle usnesení zdejšího soudu ze dne 25. 5. 2021, č. j. 24 D 1032/2018-256, které nabylo právní moci dne [datum], ve věci pozůstalosti po [celé jméno žalovaného], na. [datum], zemř. [datum], bylo potvrzeno, že celé předlužené dědictví nabyli s uplatněním práva výhrady soupisu dědicové ze zákona – manželka zůstavitele [jméno] [příjmení], dcera [celé jméno žalované] (žalovaná [číslo]) a syn [celé jméno žalovaného] (žalovaný [číslo]) stejným dílem s tím, že jsou povinni uspokojit pohledávky věřitelů podle § 270 - 273 z.ř.s. do výše nabytého dědictví tak, jako by byly uspokojovány při likvidaci dědictví. Obvyklá cena majetku a jiných aktiv dědictví činila částku 38.990 Kč. Výše dluhů a dalších pasiv pozůstalosti činila celkem částku 242.603,01 Kč. Pasiva dědictví byla tvořena mimo jiné náklady spojenými s pohřbem zůstavitele, které hradila manželka zůstavitele [jméno] [příjmení] v částce 28.000 Kč. Pod pořadovým [číslo] byla uvedena pohledávka žalobkyně z titulu„ neuhrazené rychlé půjčky [číslo] u [právnická osoba]“. Na základě předžalobní výzvy ze dne [datum] byli žalovaní, každý jednotlivě, vyzváni k úhradě dluhu, za nějž podle žalobkyně odpovídali co do částky 12.997 Kč.
12. Nebylo naopak prokázáno, že by žalovaní č. 1 a č. 2 na svůj dluh cokoliv zaplatili.
13. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve světle citovaných právních ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je jen částečně důvodná. Dědic, kterému svědčí výhrada soupisu, je povinen uhradit dluhy zůstavitele a ostatní pasiva pozůstalosti nejen z dědictví, ale i ze všeho svého ostatního majetku. Na úhradu dluhů zůstavitele a ostatních pasiv pozůstalosti však není povinen vynaložit více, než kolik činí obvyklá cena nabytého dědictví. Nepostačuje-li cena dědictví nabytého dědicem, kterému svědčí výhrada soupisu k plnému uspokojení zůstavitelových dluhů a ostatních pasiv pozůstalosti, nemůže dědic uspokojit některé věřitele a ostatním odmítnout plnění s odůvodněním, že výše ceny nabytého dědictví je tím již vyčerpána. Dědic je povinen, nepostačuje-li cena nabytého dědictví k plnému uspokojení všech věřitelů, každému z věřitelů poskytnout takové plnění, jaké by obdržel, kdyby byla nařízena likvidace pozůstalosti a kdyby byli věřitelé uspokojováni podle pravidel platných při likvidaci pozůstalosti. Musí tedy postupovat podle skupin uvedených v § 273 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z.ř.s.) a nejprve uspokojit dluh odpovídající pohledávce nákladů zůstavitelova pohřbu a opatření pohřebiště, dluh odpovídající pohledávce na odměně a náhradě hotových výdajů osob, které za řízení o pozůstalosti vykonávali správu pozůstalosti, poté dluh odpovídající pohledávce výživného a nakonec ostatní dluhy. Kdyby nepostačovala cena nabytého majetku k úhradě všech dluhů ze stejné skupiny, hradí se jednotlivé dluhy patřící do téže skupiny poměrně.
14. V souzené věci proto bylo povinností dědiců na prvním místě uspokojit pohledávku vypravitelky pohřbu v částce 28.000 Kč. Na ostatní věřitelé potom zůstává k rozdělení částka 10.990 Kč (38.990 - 28.000). Vzhledem k tomu, že podle ustanovení § 273 odst. 4 z.ř.s. se pohledávky patřící do téže skupiny uspokojí poměrně, nelze-li je uspokojit zcela (všechny pohledávky ze smluv o úvěru jsou pohledávkami ve smyslu § 273 odst. 1 písm. h) z.ř.s.), vyhověl soud žalobkyni pouze do takové výše, jaká odpovídá poměru její pohledávky k ostatním pohledávkám vzhledem k rozdělované částce. Součet všech pohledávek k uspokojení činil 242.603,01 Kč, k rozdělení pak zůstává částka 10.990 Kč, k uspokojení věřitelů téže skupiny tak může dojít v rozsahu 4,5%. Žalobkyni proto z pohledávky ve výši 7.326,66 Kč náleží 4,5%, tj. částka 329,70 Kč. Na každého z žalovaných tedy připadá částka 164,85 Kč (329,70: 2). Soud proto ve vztahu ke každému z žalovaných vyhověl co do této částky a ve zbývající výši 3.498,48 Kč spolu s odpovídajícím příslušenstvím žalobu zamítl jako nedůvodnou.
15. Podle § 1701 odst. 1 o.z. dluhy zůstavitele přecházejí na dědice, ledaže zákon stanoví jinak.
16. Z principu universální sukcese, která ovládá dědění, vyplývá, že na dědice přecházejí všechny povinnosti (závazky) zůstavitele, které nezanikají jeho smrtí. Smrt dlužníka nemá zásadně sama o sobě žádný vliv na věřitelovo právní postavení. V případě, že dědici odpovídají za zůstavitelovy dluhy, nedochází smrtí zůstavitele ke stavení nebo přerušení běhu promlčecí doby, smrt zůstavitele nemá vliv na prodlení dlužníka, které nastane, nebyl-li dluh dlužníka řádně a včas splněn, a se smrtí zůstavitele zákon nespojuje ani jinou, byť jen dočasnou (do pravomocného skončení dědického řízení) nevymahatelnost věřitelovy pohledávky. Ten, kdo odpovídá za zůstavitelovy dluhy, je„ přebírá“ ve stavu, v jakém byly v době smrti zůstavitele, a pro právní postavení věřitele je samo o sobě nerozhodné, zda je povinen pohledávku uspokojit jako dlužník zůstavitel nebo ten, kdo odpovídá za zůstavitelovy dluhy (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4942/2010).
17. Soud proto vyhověl žalobkyni i co do příslušenství přiznané pohledávky. Žalobkyni tedy náleží jednak sjednaný úrok ve výši 16,90% ročně, jednak zákonný úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o.z., a to v zákonné výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok II. a III. tohoto rozsudku).
18. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souzeném případě byli převážně úspěšní žalovaní, a to i s ohledem na skutečnost, že žalobkyně v průběhu řízení vzala žalobu v podstatné části zpět a v tomto směru z hlediska procesního zavinila, že řízení muselo být zastaveno. Žalovaným však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku VII. tohoto rozsudku.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.