5 C 135/2022

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 2.900 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5.800 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,5% jdoucími z částky 2.900 Kč od 23. 11. 2021 do 27. 12. 2021 a dále jen z částky 5.800 Kč od 28. 12. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1.200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala na žalovaném zaplacení částky 5.800 Kč (2x 2.900) s příslušnými úroky z prodlení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovaného dne [datum] a dne [datum] převezla sanitním vozem ze zdravotnického zařízení na protialkoholní záchytnou stanici. Náklady s tím spojené byly vyúčtovány jednak fakturou [číslo] znějící na částku 2.900 Kč se splatností do [datum], jednak fakturou [číslo] znějící na částku 2.900 Kč se splatností do [datum]. Žalovaný však faktury nezaplatil. Předžalobní výzva k zaplacení pohledávky byla žalovanému zaslána dne [datum]. Zásilka s touto výzvou byla vrácena zpět s vyznačením, že zásilka nebyla adresátem vyzvednuta. Žalovaný na svůj dluh dosud ničeho nezaplatil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť souhlas s tímto postupem účastníci vyjádřili ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. <b>Soud zjistil tento skutkový stav věci:</b> Žalovaný byl dne [datum] vyšetřen u žalobkyně na oddělení urgentního příjmu. Ošetřující lékař konstatoval, že pacient je schopen převozu, když splňuje podmínky pro umístění v protialkoholní záchytné stanici, kam byl převezen sanitním vozem žalobkyně. Doprava žalovaného na záchytnou stanici [ulice], [obec a číslo], pak byla vyúčtována fakturou [číslo] ze dne [datum], znějící na částku 2.900 Kč se splatností do [datum]. Žalovaný byl opětovně dne [datum] vyšetřen u žalobkyně na oddělení urgentního příjmu. Ošetřující lékař konstatoval, že pacient je schopen převozu, když splňuje podmínky pro umístění v protialkoholní záchytné stanici, kam byl převezen sanitním vozem žalobkyně. Doprava žalovaného na záchytnou stanici [ulice], [obec a číslo], pak byla vyúčtována fakturou [číslo] ze dne [datum], znějící na částku 2.900 Kč se splatností do [datum]. Obě faktury pak byly zaslány na adresu trvalého bydliště žalovaného. Adresát nebyl při doručování písemnosti zastižen, byla mu tedy zanechána výzva a zásilka byla připravena k vyzvednutí. Žalovaný si výzvu k fa [číslo] ve lhůtě 10 dnů nevyzvedl a zásilka s fakturou byla vrácena žalobkyni. Naopak faktura [číslo] žalobkyni vrácena nebyla. Žalovaný však na svůj dluh ničeho neuhradil. Písemnost obsahující výzvu k zaplacení nákladů žalovaný sice nepřevzal, ovšem pro právní posouzení je rozhodující, zda se tato výzva ocitla ve sféře jeho dispozice, což se stalo, neboť výzva byla zaslána na adresu trvalého pobytu žalovaného. Není tedy nezbytné, aby se druhý účastník opravdu s obsahem projevu vůle seznámil, rozhodující je, že měl možnost obsah písemnosti poznat. Žalovanému byla rovněž zaslána předžalobní výzva k dobrovolné úhradě dlužných částek ze dne [datum]. Nárok tedy celkem 5.800 Kč (2x 2.900). Nebylo naopak prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh cokoliv zaplatil. Podle § 20 odst. 1 písm. b) zák. č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření je povinna se podrobit osoba, u které je důvodné podezření, že se požitím alkoholického nápoje nebo jiné návykové látky uvedla do stavu, v němž bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek. Podle § 22 odst. 1 citovaného zákona orientační vyšetření provádí příslušník Policie České republiky, příslušník Vojenské policie, strážník obecní policie, příslušník nebo občanský zaměstnanec Vězeňské služby, zaměstnavatel, osoba pověřená kontrolou nebo zdravotnický pracovník. Podle § 24 odst. 3 citovaného zákona náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce. Neprokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, náklady nese Policie České republiky, Vojenská policie, obecní policie, [ulice] služba, zaměstnavatel, kontrolní orgán nebo poskytovatel zdravotních služeb, v rámci jejichž působnosti byla učiněna výzva k vyšetření podle § 21 odst. 1 nebo výzva k vyšetření podle § 21 odst. 2, nejde-li o případ diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Podle § 89e odst. 1 zák. č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve světle citovaných právních ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a žalobě v plném rozsahu vyhověl. Soud vyhověl žalobkyni i co do příslušenství přiznané pohledávky ve smyslu ustanovení § 1970 o.z., když období, za něž žalobkyně úrok z prodlení požaduje, je obdobím, kdy byl žalovaný s plněním své jednotlivé povinnosti již v prodlení. Požadovaná výše úroků z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50.000 Kč.