5 C 138/2020

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 22.746 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 28.259,38 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části o zaplacení 7.073,99 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05% jdoucími z částky 13.486,12 Kč od [datum] do zaplacení a s úroky ve výši 19,98% ročně jdoucími z částky 13.486,12 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5.979,95 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], [titul], advokáta se sídlem [adresa].</b> 1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] jako právní nástupkyně [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen jako„ právní předchůdkyně žalobkyně“), domáhala zaplacení částky 22.746 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byly žalovanému v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13.000 Kč. Poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách po 398 Kč, a to spolu s kapitalizovanými úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.660 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně, odměnou za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2.471 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.738 Kč Poslední splátka byla stanovena na [datum]. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas, poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne [datum]. Marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdkyně žalobkyně měla možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky, která na dlužné jistině činila 912,41 Kč a na dlužném poplatku 356,59 Kč. V souladu s čl. 18 smluvních podmínek má žalobkyně rovněž právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 912,41 Kč ode dne uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dále úrokem ve výši 19,98 % ročně. Žalobkyně však tyto úroky požaduje až od [datum], tj. ode dne interního odpisu dlužné částky, do zaplacení. Pohledávka ze smlouvy o zápůjčce včetně příslušenství byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností od tohoto data. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem z téhož dne. Ke dni postoupení činila výše pohledávky za žalovaným částku 1.269 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným uhrazeno ničeho. Po žalovaném tak žalobkyně požaduje zaplacení celkové dlužné částky ve výši 1.269 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 912,41 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 356,59 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 662,86 Kč (tj. úrok ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 912,41 Kč od [datum] do [datum]), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 157,71 Kč (tj. zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 912,41 Kč od [datum] do [datum]), úroků ve výši 19,98 % z dlužné jistiny ve výši 912,41 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05% ročně z dlužné jistiny ve výši 912,41 Kč od [datum] do zaplacení. Dále pak právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byly žalovanému v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 16.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách po 490 Kč, a to spolu s úrokem ve výši 2.043 Kč s úrokovou sazbou 19,98 % ročně, odměnou za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 3.041 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.293 Kč Poslední splátka byla stanovena na [datum]. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas, poslední splátku uhradil dne [datum]. Marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdkyně žalobkyně měla možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky, která na dlužné jistině činila 12.573,71 Kč a na dlužném poplatku částku 8.903,29 Kč. V souladu s čl. 18 smluvních podmínek má žalobkyně rovněž právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 12.573,71 Kč dále úrokem ve výši 19,98 % ročně. Žalobkyně však tyto úroky požaduje až od [datum], tj. od data interního odpisu dlužné částky, do zaplacení. Pohledávka ze smlouvy o zápůjčce včetně příslušenství byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností od tohoto data. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem z téhož dne. Ke dni postoupení činila výše pohledávky za žalovaným 21.477 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným uhrazeno ničeho. Po žalovaném tak žalobkyně požaduje zaplacení celkové dlužné částky ve výši 21.477 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 12.573,71 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 8.903,29 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 8.499,70 Kč (tj. úrok ve výši 19,98% ročně z dlužné jistiny ve výši 12.573,71 Kč od [datum] do [datum]), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 267,10 Kč (tj. zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12.573,71 Kč od [datum] do [datum]), úroků ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12.573,71 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12.573,71 Kč od [datum] do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv posuzovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě zhodnocení informací a dokladů požadovaných a získaných od žalovaného, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedené v části„ Ověřené dokumenty“, tj. pracovní smlouva, výplatní pásky, nájemní/podnájemní smlouva a doklady SIPO. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, zejména že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr, nemá vyživovací povinnosti k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty, ani zápůjčku u jiné společnosti, jakož i s ohledem na výši příjmu a výši požadované zápůjčky, dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná. Ve smlouvách pak žalovaný potvrdil, že jeho úvěruschopnost byla právní předchůdkyní žalobkyně posuzována řádně, jím poskytnuté informace jsou pro tento účel dostatečné, úplné a pravdivé a současně je sám schopen posoudit, zda smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Právní předchůdkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného a nebylo její povinností prověřovat, zda se žalovaný nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě.

2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil a vzhledem k tomu, že jeho pobyt není znám, byl mu pro toto řízení ustanoven opatrovník. Opatrovník se k žalobě vyjádřil především tak, že žalobkyně žádnými relevantními důkazy nedoložila svá tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] je proto absolutně neplatná. Při jednání soudu dne [datum] vznesl opatrovník žalovaného námitku promlčení celého dluhu, neboť ten se stal splatným již v roce 2016, zatímco žalobkyně nárok u soudu uplatnila až v roce 2020.

3. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem [země]. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc (mezinárodní příslušnost) ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení EP a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení“). Podle čl. 18 odst. 2 smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Podle čl. 62 odst. 1 Nařízení pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl podán návrh, použije soud své právo. Nařízení neobsahuje explicitní úpravu soudní příslušnosti pro řízení proti osobám neznámého pobytu; rozlišuje mezi osobami, které mají bydliště na území některého členského státu (příslušnost se určuje podle článků 4 a 5 Nařízení), a osobami, které nemají bydliště na území některého členského státu (příslušnost se až na výjimky určuje v každém členském státě podle jeho vlastních právních předpisů - viz článek 6 Nařízení). Skutečnost, že žalovaný je neznámého pobytu, tzn. nelze určit, zda má bydliště na území některého členského státu či vně Evropské unie, nemůže bez dalšího znamenat, že by Nařízení neumožňovalo otázku příslušnosti osloveného soudu k projednání žaloby proti osobě neznámého pobytu posoudit. Podle Nařízení lze postupovat i v případě takových žalob, resp. nebrání tomu, aby bylo použito ustanovení národního práva, které umožňuje vést řízení proti osobě, jejíž pobyt není znám. Nelze-li příslušnost určit podle Nařízení proto, že žalovaný je neznámého pobytu, tzn. nelze určit, zda má bydliště na území některého členského státu či mimo Evropskou unii, musí být určena (řešena) podle vnitrostátního práva osloveného soudu, v daném případě podle vnitrostátních procesních pravidel České republiky, konkrétně pak dle ust. § 86 o.s.ř. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.5.2011, sp.zn. 33 Cdo 2485/2008). V dané věci se soudu nepodařilo zjistit bydliště žalovaného. Soud nemá ani žádné průkazné indicie umožňující dospět k závěru, že žalovaný má skutečné bydliště mimo území Evropské unie. Vlastním šetřením soud zjistil, že poslední známé bydliště žalovaného bylo na adrese [adresa žalovaného]. Ve smyslu ustanovení § 86 o.s.ř. ve spojení s čl. 4 odst. 1 Nařízení proto soud dospěl k závěru, že lze v projednávané věci určit mezinárodní příslušnost soudů České republiky jakožto soudů členského státu, na jehož území měl žalovaný poslední známé bydliště.

4. Pokud jde o hmotné právo je v daném případě rozhodné ustanovení čl. 3 Nařízení EP a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. V daném případě byla volba provedena ve smlouvách o zápůjčce, a to zejména odkazem na ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Rozhodné je tak právo české.

5. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] má soud prokázáno, že mezi [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13.000 Kč, které žalovaný v hotovosti při uzavření smlouvy převzal v místě jeho bydliště, což potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zároveň zavázal věřiteli vrátit poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve výši 10.869 Kč, sestávajícím z úroku ve výši 1.660 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2.471 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 6.738 Kč Celkem se tedy žalovaný zavázal zaplatit 23.869 Kč v 60 týdenních splátkách po 398 Kč. První splátku byl žalovaný povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po předposlední vždy nejpozději do konce dalšího následujícího (sedmidenního) období. Poslední splátka ve výši 387 Kč byla splatná nejpozději do konce následujícího týdenního období, tj. do [datum]. Ve smlouvě bylo dále dohodnuto, že smluvní podmínky na zadní straně formuláře smlouvy jsou součástí smlouvy. Dle čl. 4 smluvních podmínek byla výše výpůjční úrokové sazby sjednána na 19,98 % p.a.

6. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] má soud prokázáno, že mezi [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 16.000 Kč, které žalovaný v hotovosti při uzavření smlouvy převzal v místě jeho bydliště, což potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zároveň zavázal věřiteli vrátit poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve výši 13.377 Kč, sestávajícím z úroku ve výši 2.043 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3.041 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 8.293 Kč Celkem se tedy žalovaný zavázal zaplatit 29.377 Kč v 60 týdenních splátkách po 490 Kč. První splátku byl žalovaný povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po předposlední vždy nejpozději do konce dalšího následujícího (sedmidenního) období. Poslední splátka ve výši 467 Kč byla splatná nejpozději do konce následujícího týdenního období, tj. do [datum]. Ve smlouvě bylo dále dohodnuto, že smluvní podmínky na zadní straně formuláře smlouvy jsou součástí smlouvy. Dle čl. 4 smluvních podmínek byla výše výpůjční úrokové sazby sjednána na 19,98 % p.a.

7. Z listiny ze dne [datum] označené jako„ uznání dluhu“ má soud prokázáno, že žalovaný - označený jako [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [adresa žalovaného], uznal vůči právní předchůdkyni žalobkyně dluh z titulu smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] ve výši 21.977 Kč a z titulu smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] ve výši 7.469 Kč a současně prohlásil, že předmětné dlužné částky věřiteli zaplatí.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek má soud prokázáno, že mezi [právnická osoba] a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávek za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce [číslo] [číslo].

9. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] a podacího lístku má soud prokázáno, že žalovanému byla dne [datum] na adresu [adresa žalovaného].

10. Z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne [datum] a podacího lístku má soud prokázáno, že žalovanému byla dne [datum] na adresu [adresa žalovaného], a to nejpozději do [datum].

11. Z dalších listinných důkazů soud svá skutková zjištění nečinil, neboť pro právní posouzení věci nemají žádný význam.

12. Podle § 619 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (odst. 1). Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (odst. 2).

13. Podle § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

14. Podle § 639 o.z. uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.

15. Podle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

16. Podle § 133 o.s.ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.

17. S ohledem na námitku promlčení vznesenou opatrovníkem žalovaného se soud nejprve zabýval tím, zda žalobkyně nárok na zaplacení shora uvedené částky z titulu smluv o zápůjčce uplatnila včas. Na základě provedeného dokazování lze uzavřít, že mezi žalovaným a [právnická osoba] byla uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], na základě které se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 23.869 Kč nejpozději do [datum]. Následujícího dne, tj. [datum] se tak celková dlužná částka stala splatnou a mohla být poprvé uplatněna u orgánu veřejné moci, resp. u soudu. Dále se pak žalovaný dne [datum] smlouvou o zápůjčce [číslo] zavázal právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit částku 29.377 Kč. Splatnost závazku nastala dne [datum], neboť poslední splátka byla stanovena na [datum]. Současně však byl v řízení proveden důkaz listinou označenou jako„ uznání dluhu“, v níž žalovaný ke dni [datum] uznal svůj dluh ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] ve výši 21.977 Kč a ve výši 7.469 Kč z titulu smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum].

18. Uznání dluhu je jednostranné, adresované, hmotněprávní jednání dlužníka, které ke své platnosti kromě obecných náležitostí předepsaných pro právní jednání (§ 545 a násl. o.z.) musí splňovat náležitosti předepsané v § 2053 o.z. Především tak musí být učiněno v písemné formě (§ 561 o.z.) a musí se týkat jak jeho důvodu, tak jeho výše. Zároveň je třeba, aby splňovalo požadavky určitosti a srozumitelnosti (§ 553 o.z.) a bylo zřejmé, kdo je činí a vůči komu směřuje. Jelikož uznání dluhu je právním jednáním, pro které je pod sankcí neplatnosti stanovena písemná forma, musí být v souladu s § 561 odst. 1 věty první o.z. jeho součástí též podpis jednajícího. V tomto směru lze konstatovat, že prohlášení o uznání dluhu ze dne [datum] předložené žalobkyní všechny uvedené požadavky splňuje. Má písemnou formu, je v něm jednoznačně vyjádřena vůle uznat dluh vůči právní předchůdkyni žalobkyně, jíž je prohlášení též adresováno, a obsahuje náležitou specifikaci jak výše uznaného dluhu, tak i jeho důvodu. Pokud se jedná o identifikaci žalovaného, který je na předmětném prohlášení označen křestním jménem jako„ [jméno]“, namísto„ [jméno]“, soud po porovnání podpisu na originálu této listiny s podpisy na originálech smluv o zápůjčce dospěl k závěru, že se skutečně jedná o projev vůle žalovaného, neboť podpisy na uvedených listinách se jeví jako podpisy téže osoby. S písemným uznáním dluhu co do důvodu a výše je pak spojen institut přerušení promlčecí doby, který je upraven v § 639 o.z. Platné uznání dluhu z hlediska běhu a délky promlčecí doby zakládá běh nové promlčecí doby v důsledku jejího přetržení (přerušení). Namísto doposud uběhlé promlčecí doby tak počíná běžet nová desetiletá promlčecí doba ode dne, kdy k uznání dluhu došlo, resp. od uplynutí lhůty k plnění, je-li v uznávacím prohlášení uvedena.

19. Promítnuto do poměrů projednávané věci lze uzavřít, že právo žalobkyně na zaplacení dlužné jistiny ve výši 7.469 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] a dlužné jistiny ve výši 21.977 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], nebylo dosud promlčeno, neboť desetiletá promlčecí doba začala běžet dnem [datum], kdy ve smyslu § 2053 o.z. došlo ze strany žalovaného k uznání dluhu (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 29 Odo 1297/2004). Pokud se jedná o běh promlčecí doby ve vtahu k smluvnímu úroku a úroku z prodlení, je třeba poukázat na soudní praxi, která je dlouhodobě ustálena v názoru, že úkon uznání příslušenství musí být učiněn výslovně a nelze jej dovozovat z pouhého uznání jistiny (srov. analogicky rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 29 Odo 1663/2006 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2011, sp. zn. 33 Cdo 1323/2010). V daném případě z textu listiny označené jako„ uznání dluhu“ ze dne [datum] nijak nevyplývá, že by součástí uznané částky 21.977 Kč a částky 7.469 Kč mělo být i příslušenství, což znamená, že nárok (právo) na smluvní úrok a úrok z prodlení s placením dluhu žalovaným uznán nebyl. Za této situace se tedy právo žalobkyně na zaplacení příslušenství, na rozdíl od jistiny, promlčuje v tříleté promlčecí době, která začala běžet ode dne, kterým mohlo být uplatněno poprvé (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2019, sp. zn. 21 Cdo 4616/2018).

20. Stran práva na zaplacení úroku z prodlení, který má povahu opětujícího se plnění, vzniká povinnost dlužníka jej zaplatit jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení se splněním svého závazku; tímto dnem také počíná běžet promlčecí doba a jejím uplynutím se právo promlčí„ jako celek“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 841/2018). V projednávané věci pak tříletá promlčecí doba ve vztahu k úroku z prodlení s placením dluhu ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] začala běžet dne [datum] a uběhla dnem [datum] a ve vztahu k úroku z prodlení s placením dluhu ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], počala běžet dne [datum] a uběhla dnem [datum]. Námitku promlčení ve vztahu k právu na zaplacení úroku z prodlení proto soud shledal důvodnou.

21. Oproti tomu námitku na promlčení práva na zaplacení smluvního úroku soud shledal důvodnou jen zčásti. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 32 Odo 466/2004, po účinném vznesení námitky promlčení nelze přiznat jistinu a úroky od okamžiku, kdy uplynula promlčecí doba ohledně práva na zaplacení jistiny. Od tohoto okamžiku se totiž právo na zaplacení jistiny stalo pouze naturálním právem a tudíž i právo na zaplacení úroků z jistiny se od tohoto okamžiku rovněž stalo pouze právem naturálním. Jiná je však situace do tohoto okamžiku. Pokud právo na zaplacení úroků vzniklo před promlčením jistiny, je třeba promlčení práva na zaplacení úroků posuzovat samostatně. V daném případě žalobkyně uplatňuje právo na zaplacení smluvního úroku z prodlení ode dne splatnosti shora uvedených závazků, tj. ode dne [datum] z částky 912,41 Kč, kdy se stal splatným dluh ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ode dne [datum] z částky 12.573,71 Kč, kdy se stal splatným dluh ze smlouvy o zápůjčce [číslo]. Svůj nárok však uplatnila u soudu až dne [datum], a proto jí s ohledem na vznesenou námitku promlčení lze přiznat právo na zaplacení smluvního úroku z prodlení až od [datum], a to pouze do okamžiku, kdy uplynula promlčecí doba ohledně práva na zaplacení jistiny, tj. do [datum] v případě úroku ze smlouvy o zápůjčce [číslo] do [datum] v případě úroku ze smlouvy o zápůjčce [číslo] Ve zbytku je pak nárok žalobkyně na zaplacení smluvního úroku promlčen.

22. Ve smyslu § 2053 o.z. je důsledkem uznání dluhu vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Věřitel tak nemusí dokazovat ani vznik dluhu, ani jeho rozsah v době uznání a důkazní břemeno se přesouvá na dlužníka, který v případě sporu musí prokázat, že dluh vůbec nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu. V projednávané věci však žalovaný žádnou z těchto skutečností neprokázal, a tudíž platí za prokázanou skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, tj. že právní předchůdkyně žalobkyně měla ke dni [datum] vůči žalovanému z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] pohledávku v podobě nesplacené části jistiny ve výši 21.977 Kč a z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] pohledávku v podobě nesplacené části jistiny ve výši 7.469 Kč. V Žalobkyně pak žalobou ze dne [datum] uplatnila nárok na zaplacení dlužné jistiny z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] pouze ve výši 1.269 Kč a z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ve výši 21.477 Kč. Samotné uznání dluhu totiž nemůže nahrazovat chybějící skutková tvrzení a soud tak byl vázán uplatněnými žalobními tvrzeními včetně žalobního petitu.

23. Vzhledem k tomu, že žalovaný netvrdil, ani neprokázal, že by na svůj dluh od data uznání cokoliv uhradil, přiznal soud žalobkyni právo na zaplacení jistiny v celkové výši 22.746 Kč (21.477 + 1.269), a to společně s kapitalizovaným úrokem ve výši 330,63 Kč (tj. úrokem ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 912,41 Kč od [datum] do [datum]) a ve výši 5.182,75 Kč (tj. úrokem ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12.573,71 Kč od [datum] do [datum]), dohromady tedy částku 28.259,38 Kč (výrok I.).

24. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že ve zbytku je nárok uplatněný žalobkyní promlčen, nezbylo než žalobu ve zbývající části zamítnout tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souzeném případě byla žalobkyně oproti žalovanému v poměru 72 % úspěšná a 28 % neúspěšná, a tudíž jí náleží 44 % nákladů. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 910 Kč, částky 900 Kč za 3 úkony právních služeb po 300 Kč dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) ve spojení s § 14b odst. 1 a.t., konkrétně přípravu a převzetí zastoupení, sepsání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, dále režijního paušálu ve výši 300 Kč za 3 poskytnuté shora uvedené úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., částky 8.080 Kč za 4 úkony právních služeb po 2.020 Kč dle § 11 a.t., tj. za účast na jednání soudu ve dnech [datum] a [datum] a písemná vyjádření ze dne [datum] a [datum] a režijního paušálu ve výši 1 200 Kč za 4 poskytnuté shora uvedené úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 1, odst. 4 a.t. Dohromady tedy částka 11.390 Kč, zvýšená o 2.200,80 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH. S ohledem na poměr úspěchu žalobkyně jí soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové částce 5.979,95 Kč (13.590 x 0,44).

26. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. pak soud stanovil lhůtu k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku. Ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.