5 C 14/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr Jaroslavou Homolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] spolu s úroky z prodlení ve výši 9,75% od 15. 5. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části o zaplacení [částka] spolu s úrokem ve výši 18,96% jdoucím z částky [částka] od 30. 11. 2019 do zaplacení a se zákonnými úroky z prodlení jdoucími z částky [částka] od 30. 11. 2019 do 14. 5. 2020 a dále jen z částky [částka] od 15. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 25. 9. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne 12. 3. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně - [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále také jen jako„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným smlouvu označenou jako„ smlouva o spotřebitelském úvěru“ [číslo] (dále také jen jako„ smlouva“), na jejímž základě žalovanému poskytla v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalobkyně dále tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost ve smyslu § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (resp. půjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Dokumenty na ověření finanční situace“. Pravdivost a úplnost poskytnutých informací žalovaný stvrdil svým podpisem i v kartě zákazníka při vyplňování žádosti o spotřebitelský úvěr. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou zápůjčku, úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka] s úrokovou sazbou ve výši 18,96% ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši [částka] a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka] zaplatit v 60 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 5. 2019. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, poslední platba byla žalovaným uhrazena dne 2. 3. 2019. Na uvedenou pohledávku žalovaný uhradil celkem [částka]. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného uhrazena řádně a včas, úročí se neuhrazená jistina ve výši [částka] ode dne 7. 5. 2019 až do zaplacení dále úrokem ve výši 20,98 % ročně. Pohledávka vyplývající ze smlouvy byla včetně příslušenství postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 s účinností k témuž dni. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovaným částku [částka], která sestávala z dlužné jistiny ve výši [částka] a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy po žalovaném požaduje zaplacení celkové dlužné částky ve výši [částka], sestávající z dlužné jistiny [částka] a dlužných úhrad ve výši [částka], dále kapitalizovaných úroků ve výši [částka] (tj. úrok ve výši 18,96% ročně z dlužné jistiny ve výši [částka] od 7. 5. 2019 do 29. 11. 2019), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši [částka] (tj. zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši [částka] od 14. 5. 2019 do 29. 11. 2019), úroků ve výši 18,96% ročně z dlužné jistiny ve výši [částka] od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši [částka] od 30. 11. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem dle § 101 odst. 4 o.s.ř. <b>4. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav věci:</b> Mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], byla uzavřena smlouva o zápůjčce na formuláři označeném jako„ [anonymizováno] – smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti“ ze dne [datum], na základě které byly žalovanému v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši [částka]. Ve smlouvě se strany dohodly, že žalovaný společně s částkou [částka] uvedené společnosti zaplatí poplatek za poskytnutí peněžních prostředků v celkové výši [částka], sestávající se z poplatku za administrativní činnost ve výši [částka], úroku ve výši [částka] a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka], a to v 60 týdenních splátkách po [částka], přičemž první splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Součástí smlouvy o zápůjčce jsou smluvní podmínky, jejichž obsahem je mj. i prohlášení zákazníka o tom, že poskytl úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet poskytnuté peněžní prostředky. Ze zákaznické karty ze dne [datum] se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala majetkovou situaci žalovaného. Jako ověřené dokumenty jsou zaškrtnuty kolonky s označením pracovní smlouva, potvrzení o příjmu a nájemní smlouva. Dále je zde uvedeno, že žalovaný je [anonymizováno] a [anonymizována čtyři slova]. Ve společné domácnosti pak žije s osobou označenou jako jiný rodinný příslušník. Jako zaměstnavatel žalovaného je uvedena podnikající fyzická osoba – [titul]. [příjmení], sídlem [obec], s tím, že žalovaný je zařazen na pracovní pozici [anonymizována dvě slova]. Ve finančních informacích je dále uvedeno, že čistý měsíční příjem žalovaného činí 9.646 Kč ! Běžné měsíční výdaje pak tvoří nájem/inkaso ve výši 1.000 Kč a osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) v částce 5.000 Kč. Žalovaný rovněž výslovně uvedl, že splácí zápůjčku, kterou mu poskytl zaměstnavatel ve výši 7.000 Kč, se splátkou 1.000 Kč měsíčně. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, když na svůj dluh uhradil jen [částka]. Pohledávka vyplývající ze smlouvy byla včetně příslušenství postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 s účinností k témuž dni. Oznámení o postoupení pohledávky společně s výzvou k jejímu zaplacení bylo žalovanému odesláno dne 29. 11. 2019. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho.

5. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

11. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Po právní stránce soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 o.z. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr dle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o.z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci považoval soud skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o ochraně spotřebitele. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

13. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. S tím, že ve smyslu svojí povahou závazného eurokonformního výkladu představeného Soudním dvorem Evropské Unie jsou soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 4. 6. 2009, ve věci Pannon GSM Zrt. v . Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. C -243/08). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě § 86 a 87 z. s. ú. jsou výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008 /48/ z 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/. Citovaná ustanovení již ostatně byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu, a to ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci„ OPR-Finance“ C -679/18 ze dne 5. 3. 2020), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

14. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně - společnost [právnická osoba], při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům. Především z předložené karty zákazníka je zřejmé, že společnost [právnická osoba], při prověřování úvěruschopnosti žalovaného postupovala zcela formálně a spokojila se s tím, že v kartě zákazníka uvedené informace žalovaný stvrdil svým čestným prohlášením a podpisem. O tom svědčí zejména to, že v předmětné kartě je sice zaškrtnuto, že žalovaným měly být předloženy doklady jako pracovní smlouva či potvrzení o příjmu, ovšem kopie těchto dokladů nejsou připojeny a ani nejsou věřitelem blíže specifikovány, např. co do jejich počtu nebo data vystavení. Přitom jejich předložení nic nebránilo, neboť na pořízení kopií předmětných dokumentů je pamatováno přímo v kartě zákazníka, která obsahuje ustanovení o souhlasu s jejich pořízením. Dále je třeba zdůraznit, že společnost [právnická osoba], měla mít především na zřeteli nízké měsíční příjmy žalovaného, které činily pouhých 9.646 Kč čistého měsíčně. Již tato skutečnost sama o sobě musela signalizovat, že při takovém příjmu je hospodaření žalovaného evidentně napjaté, o čemž svědčí i žalovaným splácená zápůjčka od zaměstnavatele. Rovněž nelze pominout, že finanční analýza rozpočtu domácnosti žalovaného vykazuje zásadní nedostatky. Žalovaný podle uvedených údajů má bydlet v nájmu, kde výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) mají činit pouhých 1.000 Kč měsíčně. Tato částka se tak ve vztahu k danému typu bydlení v místě a čase – lázeňské město Poděbrady, jeví jako zcela mimo realitu. Není dále zřejmé, co zahrnují výdaje žadatele na domácnost ve výši 5.000 Kč. V tomto směru nejsou uvedeny, natož připojeny příslušné podklady. Lze uzavřít, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného proběhlo víceméně formálně, bez náležitých dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána (s kladným výsledkem). Takový postup lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného splácet zápůjčku. Všechny shora uvedené skutečnosti přitom svědčí o tom, že zde jednoznačně existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet, a to nejen vzhledem k nízkým měsíčním příjmům žalovaného a již existující zápůjčky, ale i s ohledem na nereálnost uváděných částek a nijak neprověřených výdajů na domácnost. Pokud by společnost [právnická osoba], postupovala odborně a s řádnou péčí, neměla žalovanému zápůjčku poskytnout. Primárním smyslem povinnosti věřitele posuzovat úvěruschopnost dlužníka, je právě ochrana individuálního spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí (k tomu opět srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

15. S ohledem na výše uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva o zápůjčce je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o.z. neplatná, když společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému úvěr, přestože ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. V řízení pak bylo prokázáno, že částku [částka] žalovaný skutečně převzal a je tak povinen ji žalobkyni vrátit. S ohledem na skutečnost, že žalovaný na uvedenou částku dle tvrzení žalobkyně zaplatil již [částka], zbývá k úhradě [částka] ([číslo] - [číslo]). Závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení v celkové výši [částka] se pak stal splatným dnem 14. 5. 2020, a to v návaznosti na termín uvedený v předžalobní výzvě k plnění. Žalovaný však na tuto výzvu nijak nereagoval, čímž konkludentně akceptoval žalobkyní navrženou dobu plnění. Lze tedy uzavřít, že za této situace nevznikl mezi účastníky spor o přiměřenou dobu plnění (§ 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Žalovaný tak byl povinen do 14. 5. 2020 svůj závazek vyřešit a od 15. 5. 2020 je tak v prodlení. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 10 % p.a., žalobkyni však byl přiznán úrok z prodlení v požadované (nižší) výši 9,75 % p.a. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. byla stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.).

16. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je neplatná, nezbylo než žalobu ve zbývající části o zaplacení úroků a poplatků zamítnout včetně příslušenství. V rozsahu, v jakém soud neshledal žalobu důvodnou, proto rozhodl o jejím zamítnutí včetně příslušenství (výrok II.).

17. Výrok o náhradě nákladů řízení je dán ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř.. Žalovanému, který měl ve věci převážný úspěch žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.