5 C 14/2023

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 , t.č. Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno - Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení částky 103.934 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 66 254 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 15 % od 3. 5. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení 37 680,70 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 15 % jdoucími z částky 91 106 Kč od 20. 8. 2022 do 2. 5. 2023 a dále jen z částky 24 852 Kč od 3. 5. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 59,82 % ročně jdoucím z částky 78 128,15 Kč od 20. 8. 2022 do 12. 9. 2022 ve výši 3 001,44 Kč, úrokem ve výši 11,75 % ročně jdoucím z částky 78 128,15 Kč od 13. 9. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 20. 8. 2022 dosáhne částky 230 932 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 9. 1. 2023 domáhala proti žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 2. 2022. Na jejím základě byl žalované dne 18. 2. 2022 poskytnut úvěr ve výši 80.000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit společně s úrokem ve výši nominální úrokové sazby 59,82 % p.a., a to ve 42 měsíčních splátkách po 4.582 Kč, splatných vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem březen 2022. Žalobkyně rovněž posuzovala schopnost žalované řádně uhradit úvěr, a to na základě dokladů a informací získaných od žalované, zejména pak dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení žalované, dále z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti (SOLUS a NRKI), jakož i jiných zdrojů. Dále bylo prověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti vedena v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný a její zaměstnavatel nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Obchodník jednající s žalovanou úvěr doporučil ke schválení. Žalovaná však řádně neplnila podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek. V této souvislosti vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty podle bodu 6.1. smlouvy pro prodlení trvající 30 dnů u splátek č. 4 a 5 v celkové výši 998 Kč, Anonymizováno, a právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, s níž se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů podle bodu 6.2. smlouvy, tj. za 2 splátky v celkové výši 400 Kč. Podle bodu 6.3. smlouvy žalobkyně zesplatnila celý úvěr, neboť žalovaná byla v prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů, přičemž k naplnění tohoto bodu došlo u splátky č. 4 splatné dne 14. 6. 2022. K datu 18. 8. 2022 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 89.708,17 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Před zesplatněním úvěru byla přitom žalovaná vyzvána k úhradě dané dlužné splátky a byla jí poskytnuta lhůta alespoň 30 dnů pro dodatečné splnění. Podle 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že v případě prodlení po zesplatnění úvěru vzniká žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou, tj. od 20. 8. 2022 do zaplacení. Žalobkyně proto požaduje zaplacení aktuální dlužné nové jistiny ve výši 89.708,17 Kč, odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 78.128,15 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 11.580,02 Kč, dále smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč a náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč, to vše se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 20. 8. 2022 do zaplacení. Dále požaduje zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 89.708,17 Kč za každý den prodlení, tj. od 20. 8. 2022 do data vyhotovení žaloby, tedy v částce 12.828,53 Kč, a úrok ve výši 59,82 % ročně jdoucím z částky 78 128,15 Kč od 20. 8. 2022 do 12. 9. 2022 ve výši 3 001,44 Kč, dále úrok ve výši 11,75 % ročně jdoucím z částky 78 128,15 Kč od 13. 9. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 20. 8. 2022 dosáhne částky 230 932 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání se žalovaná bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalované ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaná je státní příslušnicí Polské republiky. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 7 odst. 1 osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn (pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty). Příslušnost zdejšího soudu je tak dána, neboť dle smlouvy se místo plnění nachází v České republice.

4. Pokud jde o hmotné právo je v daném případě rozhodné ustanovení čl. 3 Nařízení EP a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. V daném případě byla volba provedena ve smlouvě o úvěru, a to zejména odkazem na ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Rozhodné je tak právo české.

5. Z předsmluvního formuláře, návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, oznámení o schválení úvěru ze dne 21. 2. 2022 spolu se splátkovým kalendářem a prohlášení klienta má soud prokázáno, že žalobkyně akceptovala návrh žalované na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a dnem doručení tohoto oznámení došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Celková výše poskytnutého úvěru činila , částka, . Žalovaná se pak zavázala zaplatit celkovou částku ve výši 192.444 Kč, a to ve 42 měsíčních splátkách po 4.582 Kč, vždy nejpozději do 14. dne každého kalendářního měsíce, počínaje březnem 2022. V bodu 3. předsmluvního formuláře byla sjednána výpůjční úroková sazba úvěru ve výši 59,82 % s tím, že v oznámení o schválení úvěru bude uvedena přesná výše RPSN na úvěr, neboť přesná výše RPSN bude vypočtena na základě znalosti přesného počtu dnů mezi dnem poskytnutí úvěru a posledním dnem splatnosti první splátky. Dle bodu 2.2. návrhu na uzavření smlouvy bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna na úrocích za poskytnutý úvěr, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 230.932,80 Kč, odpovídající 120 % celkové částky. Podle bodu 6.1. smlouvy si strany dohodly, že pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení v délce 30 dnů. Smluvní pokuty jsou v každém jednotlivém případě splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k zaplacení dané smluvní pokuty. Podle bodu 6.2. smlouvy má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením. Výše těchto nákladů činí pro každou splátku v prodlení částku 200 Kč. Po zesplatnění úvěru způsobem sjednaným v této smlouvě již právo na žádnou další náhradu těchto nákladů nevzniká. Náhrada nákladů je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na jejich zaplacení. Podle 6.3. smlouvy platí, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, dochází mimo jiné k tomu, že automaticky dojde k zesplatnění úvěru. Poskytovatel je povinen klienty před zesplatněním úvěru vyzvat k uhrazení dlužné splátky a poskytnout jim k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru (bod 6.4.). Jestliže klienti po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jim povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení (bod 6.5). Adresa trvalého bydliště žalované byla v návrhu na uzavření smlouvy uvedena jako , adresa, , adresa pro doručování byla shodná s adresou trvalého bydliště. Žalovaná svým podpisem také stvrdila, že se mj. seznámila s informacemi podle § 92 zákona č. 257/2016 Sb., je si vědoma výše úroků za úvěr a souhlasí s ní, nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě či státu, nebyla proti ní podána žaloba, není proti ní vedeno exekuční řízení, ani se nenachází v úpadku.

6. Z formuláře o hodnocení klienta má soud prokázáno, že žalovaná byla žalobkyní posuzována jako osoba, která nežije ve společné domácnosti s manželem či partnerem. Pravidelný čistý měsíční příjem žalované byl vyčíslen na částku , částka, s tím, že plyne ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, ., sídlem , adresa, , kde je žalovaná zaměstnána na dobu neurčitou a neběží jí výpovědní lhůta. Výdaje žalované byly vyčísleny na částku , částka, s tím, že zahrnují částku životního minima ve výši , částka, a částku na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši , částka, . Volné zdroje žalované podle tohoto výpočtu činily tedy částku , částka, . Z doplňujících údajů v oddílu B) formuláře dále vyplývá, že žalovaná jako formu bydlení zaškrtla kolonku „jiné“. V oddílu C) a D) formuláře - analýza schopnosti splácet není zaškrtnuto ničeho. Žalobkyně tedy sama nijak nevyplnila, zda se úvěr „doporučuje/schvaluje“ či „nedoporučuje/neschvaluje.“7. Z potvrzení , právnická osoba, . o transakcích na bankovním účtu žalované č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, za období od , datum, do , datum, má soud prokázáno, že byly potvrzeny transakce – výplata mzdy od společnosti , právnická osoba, ., konkrétně dne , datum, byla vyplacena částka , částka, ; dne , datum, byla vyplacena částka , částka, ; dne , datum, byla vyplacena částka , částka, ; dne , datum, byla vyplacena částka , částka, a dne , datum, byla vyplacena částka , částka, . Jiné transakce se z potvrzení nepodávají.

8. Z karty klienta vedené ke smlouvě č. , hodnota, má soud prokázáno, že žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila ve dnech , datum, , , datum, a , datum, vždy částku , částka, , tj. celkem , částka, .

9. Z výzvy k zaplacení ze dne , datum, má soud prokázáno, že žalovaná byla upozorněna na prodlení u splátek č. , hodnota, splatné dne , datum, a č. , hodnota, splatné dne , datum, s tím, že současně byla upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru pro případ prodlení trvajícího u kterékoliv splátky po dobu 65 dnů.

10. Z kopie průkazu o povolení k trvalému pobytu č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, má soud prokázáno, že na jeho základě žalobkyně ověřovala totožnost žalované. Žalované byl povolen na území ČR trvalý pobyt od , datum, .

11. Z dokladu o vyplacení úvěru má soud prokázáno, že ve prospěch účtu žalované , Anonymizováno, . , Anonymizováno, /, Anonymizováno, byla připsána částka , částka, .

12. Z výpisu záznamů z registru SOLUS má soud prokázáno, že u žalované nebyla k datu , datum, vedena žádná dlužná částka.

13. Z ověření v registru NRKI ze dne , datum, má soud prokázáno, že hodnota CBS žalované činila 317, s poznámkou II. kategorie (vyšší body do interní Score Card, menší riziko, lepší segment klientů).

14. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, má soud prokázáno, že žalovaná byla upomínána o zaplacení pohledávky před podáním žaloby. Výzva byla adresována na adresu trvalého pobytu v ČR, tj. , adresa, .

15. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení této věci.

16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a žalobkyní byla dne 18. 2. 2022 uzavřena smlouva o úvěru. Současně se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o.z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že „články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.

23. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, tj. na poskytnutý úvěr 80.000 Kč zaplatit celkem 192.444 Kč ve 42 měsíčních splátkách po 4.582 Kč. Z předloženého formuláře o hodnocení klienta je zřejmé, že žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalované postupovala zcela formálně a spokojila se s tím, že uvedené informace žalovaná stvrdila svým čestným prohlášením a podpisem. O tom svědčí zejména to, že žalobkyně při hodnocení výdajové stránky vycházela pouze z objektivizované částky životního minima 3.860 Kč a žalovanou uváděných zcela nereálných nákladů na bydlení ve výši 2.603 Kč. Ačkoliv tedy žalobkyni muselo být zřejmé, že žalovanou uváděné výdaje na bydlení jen stěží mohou odpovídat skutečným nákladům, spokojila se s tím, že žalovaná u formy bydlení zaškrtla kolonku „jiné“ a již blíže nezkoumala, co formou takového bydlení žalovaná míní, ani nijak neprověřovala výši uvedených nákladů na bydlení např. vyžádáním podnájemní či ubytovací smlouvy, potvrzení ubytovatele či čestného prohlášení osoby, u které žalovaná bydlí). Žalobkyně si rovněž zcela účelově vystačila jen s potvrzením od banky o tom, jaký příjem má žalovaná ze zaměstnání. Nic nebránilo tomu, aby si žalobkyně vyžádala úplný výpis z bankovního účtu a na jeho základě posoudila, jaké má žalované konkrétní měsíční výdaje. Nelze totiž uvěřit tomu, že žalovaná neměla žádné výdaje spojené s dopravou do zaměstnání v Čelákovicích, když bydliště měla v , adresa, , a ani jiné obvyklé výdaje (na ošacení, volnočasové aktivity, mobilní telefon, atd.). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je bezpochyby posouzení, které činí na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a také způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoliv skutečně relevantních podkladů k výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít.

24. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně provedla analýzu finančního rozpočtu žalované zcela neprofesionálním a absolutně nepřesvědčivým způsobem. Neověření uváděných údajů lze dokonce označit za účelové, tj. ve snaze uvést v hodnocení údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by zde byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Postup žalobkyně tak lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalované splácet úvěr. Uvedené skutečnosti, tj. že žalovaná ve formuláři o hodnocení klienta uvedla na první pohled nepravdivé informace o svých výdajích, svědčí o tom, že zde jednoznačně existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet. Pokud by žalobkyně postupovala odborně a s řádnou péčí, neměla žalované s odkazem na výše uvedené úvěr bez dalšího poskytnout. Primárním smyslem povinnosti věřitele posuzovat úvěruschopnost dlužníka, je právě ochrana individuálního spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

25. Soud proto uzavřel, že uzavřená smlouva je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o.z. neplatná, když žalobkyně poskytla žalované úvěr, přestože ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.

26. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (2).

27. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

28. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

29. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

30. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalované částku 80.000 Kč, plnila dle § 2991 o.z. bez právního důvodu a vzniklo jí ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. S ohledem na skutečnost, že žalovaná na svůj dluh zaplatila již 13.746 Kč, zbývá jí k úhradě 66.254 Kč (80.000 – 13.746). Závazek žalované vrátit bezdůvodné obohacení v celkové výši 66.254 Kč se pak stal splatným dnem 2. 5. 2023, neboť toho dne byla žalované v Polsku řádně doručena žaloba. Žalovaná však na žalobu nijak nereagovala. Lze tedy uzavřít, že za této situace nevznikl mezi účastníky spor o přiměřenou dobu plnění, jak má na mysli ustanovení § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu rovněž srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2022). Žalovaná je tedy od 3. 5. 2023 v prodlení. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 15 % p.a. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. byla stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.).

31. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, nezbylo než žalobu ve zbývající části o zaplacení úroků, poplatků a smluvní pokuty zamítnout včetně příslušenství. Smluvní pokuta je totiž svou povahou vedlejším (akcesorickým) právním vztahem závislým na existenci platného závazku hlavního, v němž zajišťuje splnění určité povinnosti. Pokud tedy není platný hlavní závazek, nemůže se uplatnit ujednání o smluvní pokutě a smluvní pokutu nelze přiznat. V rozsahu, v jakém soud neshledal žalobu důvodnou, proto rozhodl o jejím zamítnutí včetně příslušenství (výrok II.).

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souzeném případě pak byl poměr úspěchu a neúspěchu účastníků téměř stejný, neboť soud bral v úvahu i zamítnuté příslušenství, které vzhledem k požadované výši (úrok až do výše 230.932 Kč, úroky z prodlení) již nepředstavuje nepatrnou část uplatněného nároku (k tomu srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Soud proto žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV. tohoto rozsudku).