5 C 141/2023

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 73.871 Kč s příslušenstvím, <b>I. Řízení se v části o zaplacení 9.561,46 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 15% z částky 8.365 Kč od 24. 4. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 41,98% z částky 59.252,28 Kč od 25. 4. 2023 do zaplacení zastavuje.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 47.358 Kč ve splátkách po 1.000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje lednem 2024, pod ztrátou výhody splátek.</b> <b>III. Žaloba se v části o zaplacení 16.952 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 15% jdoucími z částky 64.310 Kč od 24. 4. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 35% ročně jdoucím z částky 59.252,28 Kč od 25. 4. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25. 4. 2023 dosáhne částky 150.163 Kč, zamítá.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala proti žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] ze dne [datum]. Na jejím základě byl žalované dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 63.000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit společně s úrokem ve výši nominální úrokové sazby 76,98 % p.a., a to ve 24 měsíčních splátkách po 5.214 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem listopad 2022. Žalobkyně rovněž posuzovala schopnost žalované řádně uhradit úvěr, a to na základě dokladů a informací získaných od žalované, zejména pak dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení žalované, dále z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti ([příjmení] a NRKI), jakož i jiných zdrojů. Dále bylo prověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti vedena v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný a její zaměstnavatel nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Obchodník jednající s žalovanou úvěr doporučil ke schválení. Žalovaná však řádně neplnila podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek. V této souvislosti vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty podle bodu [číslo] pro prodlení trvající 30 dnů u splátek [číslo] v celkové výši 1.497 Kč a právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, s níž se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů podle bodu 6.2. smlouvy, u splátek [číslo] tj. za 4 splátky v celkové výši 800 Kč. Podle bodu 6.3. smlouvy žalobkyně zesplatnila celý úvěr, neboť žalovaná byla v prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů, přičemž k naplnění tohoto bodu došlo u splátky [číslo] splatné dne [datum]. K datu [datum] tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 70.378,03 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Před zesplatněním úvěru byla přitom žalovaná vyzvána k úhradě dané dlužné splátky a byla jí poskytnuta lhůta alespoň 30 dnů pro dodatečné splnění. Podle 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že v případě prodlení po zesplatnění úvěru vzniká žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou, tj. od [datum] do zaplacení. Po zesplatnění úvěru žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně proto požaduje zaplacení aktuální dlužné nové jistiny ve výši 70.378 Kč, odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 59.252 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 11.125 Kč, dále smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 1.497 Kč a náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 800 Kč s příslušenstvím. Dále požaduje zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 1.196,46Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající dlužné původní jistině úvěru ode dne [datum] do zaplacení.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Na svou obranu zejména zdůraznila, že úvěrovou smlouvu považuje za absolutně neplatnou s tím, že žalobkyně má pouze nárok na vrácení bezdůvodného obohacení. Neplatnost úvěrové smlouvy žalovaná odůvodnila hrubým rozporem parametrů úvěrové smlouvy s dobrými mravy a nedodržením povinnosti žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Žalovaná výslovně uvedla, že má s žalobkyní bohatou úvěrovou historii, neboť s ní měla uzavřeny již dvě úvěrové smlouvy. Konkrétně se jednalo o smlouvu [číslo] ze dne [datum] a smlouvu [číslo] ze dne [datum]. Obě tyto smlouvy žalovaná jednorázově doplatila dne [datum]. Předtím jí bylo ovšem zástupkyní žalobkyně řečeno, že může mít aktivní až tři úvěrové smlouvy najednou, ale pokud by byl sjednáván další úvěr, musí být na předchozí smlouvě splacené minimálně 4 splátky. Žalovaná s žalobkyní následně uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] přičemž při uzavření smlouvy po ní žalobkyně vždy jen požadovala, aby předložila kopii občanského průkazu a doložila„ 4 poslední příchozí mzdy v PDF“. Uvedená smlouva je řešena u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 12 C 140/2023 Poslední smlouva o úvěru [číslo] (předmětná) byla mezi účastníky uzavřena dne [datum]. Přičemž i u této žalobkyně požadovala pouze předložení kopie občanského průkazu a zaslání 4 předchozích mezd v PDF. Žalovaná dále uvedla, že v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy ze dne [datum] měla sjednány i další úvěry u několika jiných nebankovních institucí ([právnická osoba] ze dne [datum], [právnická osoba] ze dne [datum], [právnická osoba] ze dne [datum], [právnická osoba] ze dne [datum] a [právnická osoba] ze dne [datum]). Žalovaná se následně vyjádřila tak, že kdyby žalobkyně opravdu zkoumala její úvěruschopnost s odbornou péčí, musela by vyhodnotit, že již nebude v silách žalované další úvěr splácet. Tím, že jí žalobkyně úvěr poskytla, ji v podstatě utvrzovala v tom, že je schopna situaci zvládnout, že by přece nepůjčovala peníze někomu, v jehož silách není je vrátit. Pokud žalobkyně úvěruschopnost neprověřila záměrně jako součást systémového„ vyrábění“ předlužených osob, je žalovaná přesvědčena, že její postup nezaslouží ochrany a měla by nést důsledky tohoto jednání. Nadto žalovaná uvedla, že předmětná smlouva byla uzavírána na dálku a se zprostředkovatelkou komunikovala pouze po telefonu a e-mailu. Žalovaná rovněž uvedla, že s žalobkyní uzavřela tedy celkem 4 smlouvy, které s ohledem na výše uvedené považuje všechny za absolutně neplatné. Na smlouvu o úvěru [číslo] ze dne [datum], podle které jí byl poskytnut úvěr ve výši 60.000 Kč, již žalobkyni uhradila částku 88.880,30 Kč. Dále na smlouvu o úvěru [číslo] ze dne [datum], podle které jí byl poskytnut úvěr ve výši 78.000 Kč, žalovaná uhradila částku 89.531,9 Kč. Mezi stranami byla sjednána úvěrová smlouva [číslo] ze dne [datum] na částku 100.000 Kč. Žalovaná na tento úvěr uhradila částku 39.746 Kč a v neposlední řadě byla uzavřena předmětná smlouva, podle které jí byl poskytnut úvěr ve výši 63.000 Kč a na který již uhradila částku 15.642 Kč. Žalobkyně má tedy nárok pouze na úhradu částky 47.368 Kč (63.000 - 15.642), přičemž žalovaná zdůraznila, že je stále připravena uzavřít s žalobkyní smír zohledňující vypořádání vzájemných nároků ze všech čtyř úvěrových smluv. Žalovaná rovněž namítala, že žalobkyni dosud nevznikl nárok na zákonné úroky z prodlení s odkazem na ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravující soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srovnej bod 17 rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

3. Žalobkyně svým podáním ze dne [datum] vzala žalobu co do částky 9.561,46 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 15% z částky 8.365 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 41,98% z částky 59.252,28 Kč od [datum] zpět. Dle ustanovení § 96 odst. 3, 4 o.s.ř., dojde – li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, nevyžaduje se souhlas ostatních účastníků se zpětvzetím návrhu. Soud proto řízení v rozsahu částečného zpětvzetí zastavil (výrok I. tohoto rozsudku).

4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum], oznámení o schválení úvěru ze dne [datum] spolu se splátkovým kalendářem, prohlášením klienta, předsmluvního formuláře má soud prokázáno, že žalobkyně akceptovala návrh žalované na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] a dnem doručení tohoto oznámení došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Celková výše poskytnutého úvěru činila 63.000 Kč. Žalovaná se pak zavázala zaplatit celkovou částku ve výši 125.136 Kč, a to ve 24 splátkách po 5.214 Kč, vždy nejpozději do 17. dne každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem listopad 2022. Zápůjční úroková sazba činila 76,98 %. Dle bodu 2.2. návrhu na uzavření smlouvy bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna na úrocích za poskytnutý úvěr, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši [číslo], odpovídající 120 % celkové částky. Podle bodu [číslo] smlouvy si strany dohodly, že pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky, či její části o délce 30 dnů vzniká žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení. Smluvní pokuty jsou v každém jednotlivém případě splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k zaplacení dané smluvní pokuty. Podle bodu 6.2. smlouvy má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením. Výše těchto nákladů činí pro každou splátku v prodlení částku 200 Kč. Po zesplatnění úvěru způsobem sjednaným v této smlouvě již právo na žádnou další náhradu těchto nákladů nevzniká. Náhrada nákladů je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na jejich zaplacení. Podle 6.3. smlouvy platí, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, dochází mimo jiné k tomu, že automaticky dojde k zesplatnění úvěru. Žalobkyně je povinna žalovanou před zesplatněním úvěru vyzvat k uhrazení dlužné splátky a poskytnout jí k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru (bod 6.4.). Jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení (bod 6.5). Adresa trvalého bydliště žalované byla v návrhu na uzavření smlouvy uvedena jako [obec a číslo], [PSČ] [obec], adresa pro doručování byla uvedena [adresa žalované]. Žalovaná svým podpisem také stvrdila, že se mj. seznámil s informacemi podle § 92 zákona č. 257/2016 Sb., je si vědoma výše úroků za úvěr a souhlasí s ní, nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě či státu, nebyla proti ní podána žaloba, není proti ní vedeno exekuční řízení, ani se nenachází v úpadku.

5. Z výpisu z karty klienta ze dne [datum] má soud prokázáno, že žalovaná uhradila na poskytnutý úvěr celkem částku 15.642 Kč ve 3 platbách po 5.214 Kč. Žalobkyně dále vypočetla dluh žalované na celkovou částku 72.675,03 Kč.

6. Z úplného výpisu ČNB ke dni [datum] má soud ověřeno, že žalobkyně byla oprávněna poskytovat nebankovní spotřebitelské úvěry.

7. Z kopie [číslo obč. průkazu], vystaveného pro žalovanou, s platností do dne [datum], má soud prokázáno, že žalobkyně tímto ověřila totožnost žalované. Současně je z dokladu zřejmé, že v době platnosti tohoto dokladu byla žalovaná vdaná.

8. Z výpisu záznamů z registru [příjmení] má soud prokázáno, že u žalované nebyla k datu [datum] vedena žádná dlužná částka.

9. Z ověření v registru NRKI ze dne [datum] má soud prokázáno, že hodnota CBS skóre žalované činila [anonymizováno], tj. byla zařazena do I. kategorie (nízké body do interní Score card, vyšší riziko, úvěr je výrazně limitován výší vyplacené částky, případně zamítán).

10. Z formuláře označeného jako„ Hodnocení klienta“ má soud prokázáno, že byl zpracováván pro účely smlouvy o úvěru [číslo]. Žalovaná byla žalobkyní posuzována jako osoba svobodná, která nesdílí s nikým společnou domácnost. V kolonce analýza bonity je uvedeno, že pravidelný čistý měsíční příjem žalované ze zaměstnání činí částku 26.300 Kč. Zaměstnavatelem žalované je pak společnost [anonymizována tři slova], [ulice a číslo], [obec], kde byla žalovaná zaměstnána na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou s tím, že výpovědní lhůta neběží. Výdaje žalované byly vyčísleny na celkovou částku 14.086 Kč s tím, že zahrnují jednak částku životního minima ve výši 4.620 Kč, částku na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši 3.788 Kč a částku 5.678 Kč za splátky z dalších úvěrů vedených u žalobkyně. [příjmení] zdroje žalované podle tohoto výpočtu činily tedy částku 11.214 Kč.

11. Z potvrzení [právnická osoba], ze dne [datum] má soud prokázáno, že banka potvrdila, že ve prospěch účtu žalované č. [bankovní účet] byla dne [datum] připsána částka 27.080 Kč; dne [datum] připsána částka 25.487 Kč a dne [datum] připsána částka 35.848 Kč Částky byly poukázány vždy z účtu č. [bankovní účet], vedeného pro subjekt označený jako [anonymizována dvě slova] v [obec] a má se tedy jednat o příjmy ze zaměstnání.

12. Z dokladu o vyplacení úvěru má soud prokázáno, že ve prospěch účtu žalované č. [bankovní účet] byla připsána částka 63.000 Kč.

13. Z výzvy k zaplacení ze dne 17. 1. 2023 má soud prokázáno, že žalovaná byla upozorněna na prodlení u splátek č. 2 a 3 splatných dne 17. 12. 2022 a 17. 1. 2023 s tím, že současně byla upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru pro případ prodlení trvajícího u kterékoliv splátky po dobu 65 dnů.

14. Z výzvy k zaplacení ze dne 20. 3. 2023 má soud prokázáno, že žalovaná byla upozorněna na prodlení u splátek č. 4 a 5 splatných dne 17. 2. 2023 a 17. 3. 2023 s tím, že současně byla upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru pro případ prodlení trvajícího u kterékoliv splátky po dobu 65 dnů.

15. Z výzvy k zaplacení ze dne 17. 4. 2023 má soud prokázáno, že žalovaná byla upozorněna na prodlení u splátek č. 4, 5 a 6 splatných dne 17. 2. 2023, 17. 3. 2023 a 17. 4. 2023 s tím, že současně byla upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru pro případ prodlení trvajícího u kterékoliv splátky po dobu 65 dnů.

16. Z oznámení ze dne 23. 4. 2023 má soud prokázáno, že žalovaná byla informována o okamžitém zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy a byl vyzvána k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, tj. částky v celkové výši 72.675 Kč.

17. Z předžalobní výzvy ze dne 4. 5. 2023 spolu s příslušným poštovním podacím archem má soud prokázáno, že žalovaná byla upomínána o zaplacení pohledávky před podáním žaloby. Výzva byla žalované odeslána dne 4. 5. 2023 na adresu [adresa žalované].

18. Z úvěrové smlouvy ze dne 28. 2. 2022 uzavřené mezi žalovanou a [právnická osoba] [příjmení] [jméno] má soud za prokázané, že mezi touto společností a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva, na základě která byla žalované poskytnuta jistina ve výši 100.000 Kč.

19. Ze smlouvy o úvěru ze dne 30. 11. 2021 [číslo] spolu s dodatkem [číslo] splátkovým kalendářem má soud prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva, na základě které byla žalované poskytnuta částka 78.000 Kč a tato se oproti tomu zavázala uhradit žalobkyni částku 169.056 Kč.

20. Ze smlouvy o úvěru ze dne 8. 6. 2022 [číslo] spolu s dodatkem [číslo] splátkovým kalendářem a oznámením o schválení úvěru má soud prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva, na základě které byla žalované poskytnuta částka 100.000 Kč a tato se oproti tomu zavázala uhradit žalobkyni celkem částku 272.544 Kč.

21. Ze smlouvy o úvěru ze dne 15. 6. 2021 [číslo] spolu s dodatkem [číslo] splátkovým kalendářem, má soud prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva, na základě které byla žalované poskytnuta částka 60.000 Kč a tato se oproti tomu zavázala uhradit žalobkyni celkem částku 119.850 Kč.

22. Z e-mailové korespondence mezi podnikovým právníkem žalobkyně a žalovanou ze dne [datum] a [datum] má soud prokázáno, že mezi účastníky byly domlouvány podmínky pro případné uzavření narovnání a smírné vyřešení sporu.

23. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba] má soud prokázáno, že mezi touto společností a žalovanou měla být uzavřena úvěrová smlouva, na základě která byla žalované poskytnuta jistina až do výše úvěrového limitu 200 000 Kč.

24. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba] má soud prokázáno, že mezi touto společností a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva, na základě která byl žalované poskytnut úvěr ve výši 25.000 Kč.

25. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 24. 2. 2022 spolu s čestným prohlášením žalované, přílohou [anonymizováno] upozorněním na zesplatnění uzavřeným mezi žalovanou a společností [právnická osoba] má soud prokázáno, že mezi touto společností a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva, na základě která byl žalované poskytnut úvěr ve výši úvěrového limitu 4.050 Kč.

26. Ze smlouvy o úvěru ze dne 3. 6. 2022, [číslo] uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba] má soud prokázáno, že mezi touto společností a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva, na základě která byl žalované poskytnut úvěr ve výši 25.000 Kč.

27. Z e-mailové korespondence mezi právní zástupkyní žalobkyně a žalovanou ze dne 24. 7. 2023 a ze dne 27. 7. 2023, má soud prokázáno, že žalovaná projevila snahu o řešení svého závazku z předmětné smlouvy, když žádala o umožnění splácet své dluhy jednak z předmětné smlouvy, jednak ze smlouvy [číslo] ve splátkách ve výši [číslo] – 2.500 Kč měsíčně, a to s ohledem na svou tíživou životní situaci. Žalobkyně pak navrhovaný splátkový kalendář neschválila, neboť výše jednotlivých splátek pro ni byla neakceptovatelná.

28. Z výslechu žalované jako účastnice řízení má soud prokázáno, že v současné době splácí částku 12.000 Kč jako splátky na hypotéku a spotřebitelský úvěr. Další 2.000 Kč měsíčně splácí na další úvěr. Dále hradí 1.000 Kč [anonymizováno] a do budoucna bude splácet částku 2.000 Kč. V této věci bylo rozhodováno zdejším soudem. Rozsudek dosud nebyl vyhotoven, ale je tam stanovena lhůta k plnění. Má vyživovací povinnost ke 2 nezletilým dětem. Manžel se s ní rozvádí právě kvůli tomu, že mají dluhy, že v dluzích žít nechce. Úvěry si brala, protože prvotně půjčila peníze kamarádce, která jí je bohužel nevrátila, šlo o částku 53.000 Kč. Příjmy žalované jsou tvořeny částkou asi 28.000 Kč průměrně čistého měsíčně. V současné době si našla další práci, za kterou má zhruba 5.000 Kč čistého měsíčně podle práce. V současné době řeší rozvod a neproběhla ještě úprava poměrů k nezletilým dětem. Žalovaná měla zájem se s žalobkyní dohodnout, přičemž navrhovala splátku 2.000 Kč. Současně by zaplatila i mimořádné splátky, pokud by jich byla schopna a měla nějaké peníze navíc.

29. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení této věci.

30. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok.

31. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), v platném znění od [datum], spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

32. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

33. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

34. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ze dne [datum]. Současně se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o.z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, tak jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

35. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, tj. na poskytnutý úvěr 63.000 Kč zaplatit celkem 125.136 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 5.214 Kč. Z předloženého formuláře o hodnocení klienta je zřejmé, že žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalované postupovala zcela formálně, a to s cílem pouze vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalované byla zkoumána (s kladným výsledkem). O tom svědčí zejména to, že žalobkyně při hodnocení výdajové stránky vycházela pouze z objektivizované částky životního minima 4.620 Kč a žalovanou uváděných zcela nereálných nákladů na bydlení ve výši 3.788 Kč. Nereálnost těchto nákladů pak potvrdila při jednání sama žalovaná, když výslovně uvedla, že ve skutečnosti mají jako rodina náklady na bydlení ve výši 15.000 Kč měsíčně včetně splátky hypotéky. Žalobkyně sama přitom tyto výdaje nijak neověřovala a jen zcela účelově poukazovala na odpovědnost žalované za jí uváděné údaje. Žalovaná pak popřela, že by žalobkyni takový údaj sdělila s tím, že uvedenou částku tam zřejmě svévolně doplnila pracovnice žalobkyně, která s ní úvěr sjednávala. V řízení rovněž vyšlo najevo, že žalovaná měla v době, kdy uzavírala předmětnou smlouvu o úvěru řadu dalších krátkodobých závazků nejen u samotné žalobkyně, ale i u dalších poskytovatelů zápůjček a úvěrů ([právnická osoba]; [právnická osoba]; [právnická osoba]; [příjmení] [příjmení] [jméno]). K tomu žalovaná zase uvedla, že žalobkyni tuto skutečnost rozhodně nezamlčela, když při vyjednávání předmětného úvěru příslušné pracovnici sdělila, že úvěr hodlá použít na konsolidaci svých stávajících dluhů. V hodnocení klienta tyto závazky však uvedeny nejsou. V této souvislosti žalovaná zdůraznila, že jednak smlouva byla uzavírána distančním způsobem (přes telefon a internet), jednak na uvedené hodnocení ani reagovat nemohla, když jí uvedený formulář byl zaslán již vyplněný spolu s dalšími písemnostmi v podobě jediného emailového souboru.

36. O skutečnosti, že žalobkyně postupovala při vyplňování formuláře o hodnocení klienta zcela svévolně a formálně bez součinnosti s žalovanou evidentně svědčí dále zjištěné skutečnosti. Především ze zaslané kopie občanského průkazu musela žalobkyně zjistit, že žalovaná je vdaná. Žalovaná přesto byla ze strany žalobkyně posuzována jako osoba žijící samostatně. Stejně tak chybí údaj o tom, že žalovaná má vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem. Jen stěží lze uvěřit tomu, že by žalovaná k dotazu žalobkyně takové skutečnosti popírala.

37. Nadto bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr opakovaně, přičemž si musela být vědoma skutečnosti, že úvěry předchozí nejsou řádně spláceny. Přesto měla být žalovaná ujišťována o tom, že může mít až 3 aktivní smlouvy najednou, ale že musí mít na předchozí úvěr zaplacené minimálně 4 splátky. Tato skutečnost je potvrzována právě tím, že žalovaná měla v době, kdy uzavírala předmětnou úvěrovou smlouvu, u žalobkyně závazek vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], který rovněž nesplácela a který byl u zdejšího soudu řešen pod sp. zn. 12 C 140/2023. Dále je evidentní, že žalobkyně si zcela účelově vystačila jen s potvrzením od banky o tom, jaký příjem má žalovaná ze zaměstnání. Přitom si žalobkyně mohla vyžádat úplný výpis z bankovního účtu a na jeho základě posoudit, zda žalované měsíčně zůstane dostatek finančních prostředků k úhradě splátek úvěru. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je bezpochyby posouzení, které činí na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a také způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoliv skutečně relevantních podkladů k výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít. Obezřetnost a důslednost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k tomu, že žalovaná si úvěry u ní sjednávala opakovaně. Je třeba zdůraznit, že u spotřebitelů, kteří se dlouhodobě a pravidelně financují na nebankovním trhu, je vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr výrazně posunuté a tím spíše záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele s odbornou péčí poskytovatele.

38. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně provedla analýzu finančního rozpočtu žalované zcela neprofesionálním a absolutně nepřesvědčivým způsobem. Postup žalobkyně tak lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalované splácet úvěr. Pokud by žalobkyně postupovala odborně a s řádnou péčí, neměla žalované s odkazem na výše uvedené úvěr bez dalšího poskytnout. Primárním smyslem povinnosti věřitele posuzovat úvěruschopnost dlužníka, je právě ochrana individuálního spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

39. Soud proto uzavřel, že uzavřená smlouva je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v platném znění, neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.

40. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (2).

41. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

42. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

43. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

44. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalované částku 63.000 Kč, plnila dle § 2991 o.z. bez právního důvodu a vzniklo jí ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. S ohledem na skutečnost, že žalovaná na svůj dluh zaplatila již 15.642 Kč, zbývá jí k úhradě 47.358 Kč (63.000 – 15.642).

45. Při vypořádání plnění z neplatné smlouvy je třeba v obecné rovině vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, v platném znění, pak představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Jelikož splatnost nevrácené jistiny nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak dosud nemohl vzniknout nárok na úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím.

46. Se zřetelem ke shora uvedenému má žalobce právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 47.358 Kč. Soud proto žalobě co do této částky vyhověl a ve zbytku žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení, neboť žalovaná se dosud nedostala do prodlení. Mezi účastníky pak nebyla dohodnuta nová doba splatnosti. Bylo tedy na soudu, aby určil novou lhůtu splatnosti.

47. Je třeba předeslat, že účelem ustanovení § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je opět ochrana spotřebitele spočívající v tom, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je tedy povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak ve splátkách, v jakých je schopen splácet. Z hlediska určení lhůty k plnění podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. proto soud zohlednil konkrétní osobní, majetkovou a sociální situaci žalované. V současné době se žalovaná nachází ve složité osobní (s manželem řeší rozvod) a majetkové situaci, když je zatížena splácením řady závazků (hypotéka ve výši 12.000 Kč) a dluhů (splátky na úvěry 2.000 + 1.000 + 2.000), jak bylo prokázáno shora. Žalovaná má vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem. Její příjem tvoří příjmy ze zaměstnání ve výši průměrně 28.000 Kč čistého měsíčně. Ve prospěch žalované je třeba hodnotit, že aktivně přistupuje ke splácení svých dluhů, když si ještě sehnala další práci, z které má příjmy v průměrné výši 5.000 Kč čistého měsíčně. Soud proto rozhodl o povinnosti žalované přiznaný nárok splácet v měsíčních splátkách po 1.000 Kč s tím, že jejich splatnost posunul až na dobu od ledna 2024, kdy by žalovaná měla mít zaplacené některé z dluhů jako u [právnická osoba] apod. Nastavení splatnosti pod ztrátou výhody splátek zase dále zajišťuje, že nastavené splátky neznamenají neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele.

48. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souzeném případě pak byl poměr úspěchu a neúspěchu účastníků téměř stejný, neboť soud bral v úvahu i zamítnuté příslušenství, které vzhledem k požadované výši (úrok až do výše 150.163 Kč, úroky z prodlení) již nepředstavuje nepatrnou část uplatněného nároku (k tomu srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08). Soud proto žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV. tohoto rozsudku).