5 C 144/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 5.297,42 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5.603,56 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 10% jdoucími z částky 5.000 Kč od 17. 9. 2020 do zaplacení a spolu s úroky ve výši 18,9% ročně jdoucími z částky 5.000 Kč od 31. 8. 2020 do 29. 9. 2020 a s úroky ve výši 8,25% ročně jdoucími z částky 5.000 Kč od 30. 9. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne 2. 11. 2020, ve znění jejího doplnění ze dne 4. 5. 2021, žalobkyně uplatnila vůči žalovanému nárok na úhradu shora uvedené částky s příslušenstvím. Příslušenství nároku zahrnovalo jednak úrok z prodlení ve výši 10 % jdoucí z částky jistiny 5.000 Kč od 17. 9. 2020 do zaplacení, úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 5.000 Kč od 31. 8. 2020 do 29. 9. 2020 a následně ve výši 8,25% od 30. 8. 2020 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 306,14 Kč. Žalobu odůvodnila žalobkyně zejména tím, že s žalovaným uzavřela rámcovou smlouvu [číslo] ze dne 28. 10. 2019. Na základě této rámcové smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet] a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Prostřednictvím dodatku [číslo]„ Podmínek pro poskytnutí kontokorentu“ k datu [datum] sjednala zřízení tzv. kontokorentu ve výši 5.000 Kč. Před sjednáním tohoto závazku žalobkyně přezkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného a dne 23. 2. 2020 bylo žalovanému schváleno poskytnutí kontokorentu. Žalovaný kontokorent čerpal, avšak řádně nesplácel a z toho důvodu mu žalobkyně kontokorent zablokovala. Žalovaný jej tedy nemohl dále čerpat. Následně ke dni 31. 8. 2020 přistoupila žalobkyně v souladu s ujednáním smlouvy k zesplatnění kontokorentu a vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu. K datu zesplatnění dlužné plnění zahrnovalo jistinu nesplaceného tzv. kontokorentu ve výši 5.000 Kč a souhrn nesplacených smluvních úroků za období od 1. 5. 2020 do 30. 8. 2020 ve výši 306,14 Kč. Dlužná částka 297,42 Kč je tvořena jednak záporným zůstatkem na běžném účtu žalovaného (272,42), jednak nezaplaceným poplatkem za výběr hotovosti z bankomatu ve výši 25 Kč, který byl žalovanému naúčtován dne 18. 5. 2020 Celkem tedy uplatněný nárok 5.603,56 Kč (5.000 + 306,14 + 297,42). Žalovaný byl o zaplacení opakovaně upomínán.

2. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem dle § 101 odst. 4 o.s.ř. <b>3. Po provedeném dokazovaní učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci:</b> Mezi účastníky byla platně uzavřena rámcová smlouva [číslo] ze dne 28. 10. 2019, na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Nedílnou součástí smlouvy byly mimo jiné obchodní podmínky a ceník žalobkyně. Na základě dodatku [číslo] k rámcové smlouvě se pak žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr formou přečerpáním běžného účtu až do výše povoleného limitu 5.000 Kč. Žalovaný se současně ve smlouvě zavázal uhradit celou výši úvěru včetně úroků a poplatků za služby nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání kontokorentu, resp. bylo nutné, aby se běžný účet alespoň jednou za rok od data prvního čerpání dostal do plusu. Ve smlouvě se strany dohodly, že úrok za poskytnutí úvěru se sjednává ve výši 18,9% a žalobkyně je pak oprávněna měnit výši úrokové sazby. Součástí dodatku [číslo] pak byly podmínky pro požívání kontokorentu. Vzhledem ke spotřebitelskému charakteru popsaných závazků žalobkyni ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. vznikla při jejich sjednávání povinnost ověřit, nakolik je žalovaný schopen splácet předepsané splátky. V rámci tohoto postupu žalobkyně vycházela nejen z údajů, které jí poskytl sám žalovaný, ale současně též z údajů, které si pro tento účel zajistila nejen z vlastních zdrojů, ale i od dalších institucí působících v rámci stejné finanční skupiny (v této souvislosti viz závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, který takový postup úvěrujícího označil za žádoucí). Žalobkyně rovněž disponovala i informacemi o pohybu na běžném bankovním účtu žalovaného, který si u žalobkyně již dřív zřídil. V návaznosti na popsané skutečnosti lze tudíž uzavřít, že žalobkyně své povinnosti, spočívající v řádném přezkoumání tzv. úvěruschopnosti žalovaného dostála. V měsíci květnu 2020 pak došlo k čerpání peněžních prostředků do kontokorentu ve výši 5.000 Kč, ale k jeho vyrovnání nedošlo. Žalobkyně proto prohlásila kontokorent ke dni 31. 8. 2020 za ihned splatný a vyzvala žalovaného k jeho zaplacení včetně kapitalizovaného úroku ve výši 306,14 (za období od 1. 5. 2020 do 30. 8. 2020) a záporného zůstatku na běžném účtu v částce 297,42 Kč, celkem tedy 5.603,56 Kč. Požadovaný úrok ve výši 18,9% ročně za období od 31. 8. 2020 do 29. 9. 2020 pak odpovídá tomu, co si strany ve smlouvě sjednaly. Úrok snížený ve výši 8,25% požadovaný z jistiny dále od 30. 9. 2020 má pak svou oporu v ustanovení § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný byl o zaplacení opakovaně upomínán.

4. Nebylo naopak prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh cokoliv zaplatil.

5. Podle § 2665 o. z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle § 1931 o. z. bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

9. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 122 odst. 4 z.s.ú. u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

14. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve světle citovaných právních ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto žalobě vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku).

15. Soud vyhověl žalobkyni i co do příslušenství přiznané pohledávky ve smyslu ustanovení § 1970 o.z., když období, za něž žalobkyně úrok z prodlení požaduje, je obdobím, kdy byl žalovaný s plněním své povinnosti i nadále v prodlení. Požadovaná výše úroků z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50.000 Kč.