5 C 17/2023

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o určení vlastnického práva,

I. Žaloba, aby bylo určeno, že žalobkyně je vlastnicí pozemků parc. č. , Anonymizováno, (zahrada) a parc. č. st. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , zapsaných u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , na LV č. , hodnota, , se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce , částka, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem , adresa, .

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala určení vlastnického práva k pozemkům parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. st. , Anonymizováno, vše zapsané u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště , adresa, , na LV č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, (dále i jen „předmětné pozemky“). Žalobu odůvodnila zejména tím, že jako vlastník předmětných pozemků je v katastru nemovitostí ke dni podání žaloby zapsán žalovaný. Žalobkyně shledává svůj naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby z důvodu rozporu stavu zapsaného v katastru nemovitostí se stavem právním. Žalobkyně tvrdila, že předmětné pozemky (katastrem nemovitostí v minulosti společně s dalšími pozemky souhrnně evidované jako PK , Anonymizováno, ) jsou historickým majetkem rodiny žalobkyně, která je užívá a hospodaří na nich již po dobu několika desetiletí. Vlastnické právo k těmto pozemkům bylo v dobré víře nepřetržitě vykonáváno nejprve právními předchůdci žalobkyně a po jejich smrti následně též žalobkyní samotnou, která pozemky nabyla do svého vlastnictví jako dědictví po svých rodičích, když ideální polovinu pozemků nabyla děděním po svém otci , adresa, , a to na základě usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, , a zbývající ideální polovinu pozemků po své matce , jméno FO, , a to na základě usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, . Skutečnost, že předmětné pozemky byly v katastrálních mapách historicky souhrnně evidovány jako PK , Anonymizováno, prokazují zejména archivní katastrální mapy pořizované v letech 1966-1968 a dále polní náčrty pro k. ú. , adresa, z roku 1967. Žalobkyně byla na základě výše uvedeného dědění zapsána v katastru nemovitostí jako jejich vlastník na LV č. , hodnota, v k. ú. , adresa, a existence jejího vlastnického práva nebyla nikým zpochybňována, a to až do roku 2015, kdy na podkladě tzv. neměřického záznamu došlo k vyjmutí části pozemku parc. č. , hodnota, z vlastnictví žalobkyně a následnému rozdělení takto vyjmuté části na dva pozemky v současnosti evidované pod parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. st. , Anonymizováno, , jejichž vlastníkem je od tohoto okamžiku až do současnosti v katastru nemovitostí evidován žalovaný. Pozemek PK , Anonymizováno, byl právními předchůdci žalobkyně nerušeně užíván nejpozději od roku 1967 do roku 2015, tedy nejméně po dobu 48 let. Pozemek PK , Anonymizováno, byl užíván jako jeden souvislý celek v podobě zahrady k uvedenému domu, což prokazuje rozhodnutí Okresního národního výboru v , adresa, ze dne , datum, , na základě kterého došlo ke změně kultury pozemku PK , Anonymizováno, z kultury „orná půda“ na kulturu „zahrada“, a to s odůvodněním, že pozemek je ve skutečnosti využíván jako zahrada u domu. Další veřejnoprávní listinou podporující žalobkyni a její právní předchůdce v přesvědčení, že se předmětné pozemky nacházejí v jejich vlastnictví, je např. stavební povolení , právnická osoba, , adresa, ze dne , datum, , kterým se povoluje plynofikace výše uvedeného domu. Pokud by soud i přes výše uvedené dospěl k závěru, že žalobkyně se nemohla stát vlastníkem pozemků na základě dědění, potom by měl dospět k závěru, že žalobkyně se vlastníkem pozemků stala na základě vydržení v důsledku nepřetržité držby v dobré víře po dobu nejméně 48 let, a to s odkazem na ustanovení § 1095 a pro započítání držby právních předchůdců žalobkyně, bude nutné aplikovat ustanovení § 1096. Pro úplnost žalobkyně dále uvedla, že překážkou případného vydržení předmětných pozemků nemůže být dle ustálené soudní rozhodovací praxe skutečnost, že na LV č. , hodnota, v k. ú. , adresa, došlo roku 1999 k zápisu poznámky o přisloučení části cizí parcely evidované pod parc. č. , hodnota, . V tomto směru žalobkyně odkázala na závěry uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. , spisová značka, . Bez zřetele k právě citované judikatuře pak platí, že od roku 1967 do roku 1999, ve kterém došlo k zápisu poznámky o přisloučení části cizí parcely (tedy v období trvajícím déle než 32 let) byla žalobkyně, respektive její právní předchůdci prokazatelně v dobré víře, že jim pozemky jako vlastníkům náleží. Z tohoto důvodu by tak k případnému vydržení předmětných pozemků objektivně muselo dojít již před rokem 1999 a z tohoto důvodu je okolnost zanesení poznámky o přisloučení cizí parcely pro účely posouzení existence dobré víry žalobkyně zcela irelevantní. Žalovaný byl vyzýván k mimosoudnímu řešení věci předžalobní výzvou ze dne , datum, , aby zjednal nápravu v podobě zajištění souladu stavu zapsaného v katastru nemovitostí se stavem právním. Žalobkyně dále doplnila, že předmětné pozemky tvořily a tvoří s pozemky č. 141/1 a , Anonymizováno, jeden funkční celek historicky užívaný žalobkyní a její rodinou, nikoli žalovaným. Pozemkový celek byl žalobkyní dlouhodobě oplocen a bylo tedy vyloučeno, aby na něj bez souhlasu žalobkyně a její rodiny vstupoval kdokoli jiný. Skutečnost, že žalovaný poté, co zjistil, že sporné pozemky jsou katastrem nemovitostí nově zapsány v jeho vlastnictví, část tohoto oplocení svépomocí odstranil a začal plíživými kroky postupně zkoušet, co všechno si vůči žalobkyni v tomto směru může dovolit. Žalovaný se podle žalobkyně neorientuje ohledně stavu sporných pozemků. Pokud by se totiž žalovaný se stavem pozemků lépe seznámil, nemohl by si nevšimnout, že pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, je již po dobu několika desetiletí zastavěn stavbou ve vlastnictví žalobkyně. Naprosto lživé je tvrzení žalovaného, že v roce 2009 údajně na žádost žalobkyně svolil ke zřízení věcného břemene váznoucího na sporných pozemcích pro společnost RVE Gasnet. Žalobkyně jako tehdy zapsaný jako vlastník pozemků tyto (ani jiné žádné okolnosti týkající se pozemků) s žalovaným v žádném případě neprojednávala, neboť neměla sebemenší důvod tak činit. Stejně tak je i lživé tvrzení žalovaného, že mu žalobkyně v roce 2015 nabízela směnu pozemků. Jedinou tvrzenou a pravdivou skutečností je to, že žalovaný v roce 2019 svémocně a bez jejích předchozího souhlasu a vědomí vstoupil na jeden ze sporných pozemků a provedl zde prořez vybraných stromů. Toto jednání žalovaného však bylo jen součástí jeho již výše poukazované plíživé snahy o zjištění, co všechno si může vůči žalobkyni jako nově evidovaný knihovní vlastník dovolit. Konečně žalobkyně uvedla, že když jí bylo zhruba 10 let, rozhodl se její otec pro vybudování přístavby na sporném pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, a následně po dokončení této přístavby založil otec žalobkyně i zahradu nacházející se na sporném pozemku parc. č. , Anonymizováno, , kde mimo jiné vysázel i stromy, které žalovaný v roce 2019 bez souhlasu žalobkyně pokácel. Provádění přístavby domu, jakož i zakládání zahrady se dělo na základě předcházející dohody mezi otcem žalobkyně a otcem žalovaného, který musel mít jako vlastník sousedícího pozemku logický dokonalý přehled o tom, co se na sporných pozemcích děje a kdo je fakticky užívá. Nepoctivý úmysl jejích právních předchůdců vylučuje už samotná skutečnost, že držba předmětných pozemků nebyla ze strany právních předchůdců žalovaného nikdy rozporována ani soudní cestou napadána. Žalobkyně má za to, že předmětné sporné pozemky nabyla cestou mimořádného vydržení. Držby obou sporných pozemků se právní předchůdci žalobkyně chopili v souvislosti se zbudováním přístavby rodinného domu a založení zahrady přibližně v roce 1962. Stalo se tak na základě dohody a s plným vědomím otce žalovaného, který tento stav nikdy nerozporoval. Právní předchůdci žalobkyně sporné pozemky drželi a užívali až do své smrti v roce 1994 a 2010. Tito právní předchůdci žalobkyně však nemohli sporné pozemky nabýt do svého vlastnictví na základě řádného vydržení, neboť k tomu postrádali, resp. se nepodařilo dohledat řádný titul nabytí držby jako jeden z předpokladů řádného vydržení. Převzatá držba sporných pozemků žalobkyní započatá v letech 1994 a 2010 pokračovala bez jakéhokoliv faktického rušení jinou osobou nepřetržitě až do roku 2019. Pokud by bylo pravdivé tvrzení žalovaného, že údajně po celou dobu vykonával své právní panství nad spornými pozemky, potom by žalovaný proti popsanému faktickému stavu a zejména proti stavbě domu nepochybně právně brojil a nevyčkával by po několik desítek let na podání žaloby ze strany samotné žalobkyně.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Na svou obranu zejména zdůraznil, že má za to, že není naplněn žalobkyní tvrzený naléhavý právní zájem na žalobě a současně zpochybnil historickou genezi vlastnického práva k předmětným pozemkům. Zcela chybné je tvrzení žalobkyně, že předmětné pozemky byly v katastrální mapě evidovány jako PK , Anonymizováno, . Naopak předmětné pozemky byly vždy součástí jeho pozemku PK , Anonymizováno, o výměře 3.604 m² zapsaného na LV č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, . Pozemek PK , Anonymizováno, nabyl žalovaný v dědickém řízení vedeném pod sp. zn. , Anonymizováno, a na základě darovací smlouvy ze dne , datum, od své matky , jméno FO, . Žalobkyně nemohla pozemky ani vydržet, neboť nebyly splněny podmínky vydržení včetně vydržení mimořádného. Žalovaný odmítá tvrzení žalobkyně, že by předmětné pozemky užívala v dobré víře. Byla to žalobkyně, která v minulosti žalovaného několikrát žádala o prodej části pozemku k zajištění vlastnictví pozemku, na kterém je postaven zčásti její dům a k přístupu ke svému domu. Žalovaný se proto důvodně domnívá, že podaná žaloba je pouze spekulativní pro zajištění vlastního prospěchu na jeho úkor jako vlastníka pozemků. A lze v ní spatřovat nepoctivý úmysl žalobkyně. Žalovaný opakovaně zdůraznil, že předmětné pozemky nebyly nikdy součástí PK , Anonymizováno, a nebyly historickým majetkem rodiny žalobkyně. Žalobkyně vycházela z údajné archivní katastrální mapy. Ve skutečnosti předložená mapa není archivní katastrální mapou, ale je mapou evidence nemovitostí. V rámci evidence nemovitostí běžně docházelo ke slučování pozemků podle kultury předmětného pozemku, přestože pozemky měly odlišného vlastníka. Toto slučování se však týkalo pouze mapového zobrazení pozemků a nedocházelo ke změně údajů o vlastnictví. Právní předchůdci žalobkyně na svém pozemku evidovaném jako PK , Anonymizováno, postavili stavbu, dnes evidovanou jako č.p. , Anonymizováno, , částečně však tuto stavbu postavili na pozemku PK , Anonymizováno, , tj. na cizím pozemku. Při revizi katastru nemovitostí v roce 1999 byla tato skutečnost zaznamenána a z důvodu existence stavby byl proveden zápis o tom, že k pozemkům žalobkyně byla přisloučena část cizí parcely. V rámci obnovy katastrálního operátu a digitalizace katastru v roce 2015 pak došlo k oddělení pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, od parcely PK , Anonymizováno, . Žalovaný se zásadně ohradil proti tomu, že by žalobkyně či její právní předchůdci hospodařili na předmětných sporných pozemcích. Rodiče žalovaného pozemky využívaly jako pole a následně se od tohoto užívání upustilo zřejmě z důvodu svažitého terénu. Žalovaný na pozemku sám aktivně nehospodařil a pro nedostatek hospodářského využití jej nechal ležet mimořádného ladem. Nikdy se však nevzdal právního panství nad pozemky. Žalovaný celý svůj život bydlí v obci , Anonymizováno, , cca 400 m od předmětných pozemků, a právě proto měl velmi dobrý přehled o tom, co se na pozemcích děje. Žalobkyně ani její právní předchůdci na pozemcích nezřídili stavby či záhony. Předmětné pozemky neudržovali sečením či jakoukoli další údržbu. Žalobkyně dlouhodobě udržovala a dodnes udržuje hranici mezi oběma pozemky a je evidentní, že žalobkyně si byla vlastnického práva žalovaného k pozemkům vědoma. Nikdy pozemky fakticky neovládala. Žalovaný by pochopitelně proti aktivnímu využívání pozemků ze strany žalobkyně zasáhl. Žalovaný v rámci sousedských vztahů toleroval přístup žalobkyně k jejímu domu přes pozemek, kterým si žalobkyně zjednodušovala přístupovou cestu ke svému domu. Žalovaný také nehlídal, zda si na pozemcích hrají děti žalobkyně, protože i tuto aktivitu by vzhledem k snaze o zachování dobrých sousedských vztahů připustil. V roce 2019 žalovaný pozemky vyčistil od náletů, protože jeho syn projevil o pozemky zájem. Žalobkyně se proti tomu žádným způsobem nevymezila, neprotestovala, že žalovaný kácí stromy a seče trávu na pozemku, o kterém se údajně desítky let domnívala, že jej má ve svém vlastnictví. Nepravdivá tvrzení jednak o tom, že žalobkyně se údajně dozvěděla o tom, že pozemky nejsou v jejím vlastnictví až v roce 2015, jednak že po roce 2015 opakovaně žádala žalovaného, aby jí pozemky převedl, protože nikdy nebyl jejich vlastníkem, natolik zkreslují skutečnost, že zakládají podezření, že žalobkyně žalobou sleduje nepoctivý záměr, resp. prokazují nepoctivý úmysl žalobkyně. Nejpozději v roce 1999 byla na LV žalobkyně připsána poznámka o přisloučení části cizí parcely. V roce 2009 žalovaný k žádosti žalobkyně svolil ke zřízení věcného břemene na svém pozemku z důvodu plynofikace domu č.p. , Anonymizováno, ve vlastnictví žalobkyně. Vzhledem k tomu, že na předmětných pozemcích nestojí žádná stavba, je evidentní, že plynofikace se prováděla pro žalobkyni, a že si žalobkyně musela být vědoma toho, že vlastníkem pozemku, přes který vede zařízení pro připojení na plyn, je žalovaný. Závěrem žalovaný zdůraznil, že žalobkyně nikdy pozemky nevyužívala jako vlastník, neudržovala stromy ani trávu, dodržovala hranici mezi svými a předmětnými pozemky. Nezajímala se o zápis pozemků v katastru nemovitostí, o úhradu daně z nemovitostí, neřešila zřízení věcného břemene na pozemcích a vybudování plynofikačního zařízení. Právní předchůdci by se přitom bývali chopili držby v situaci, kdy by prokazatelně věděli, že předmětné pozemky patří právnímu předchůdci žalovaného a tedy nemohli být přesvědčeni, že jejich držba nezpůsobí nikomu újmu. Žalovaný ad absurdum uvádí, že pokud by měla platit argumentace žalobkyně, pak by tisíce vlastníků zemědělské či lesní půdy, která nemá jasně vymezené hranice, mohli čelit ztrátě vlastnického práva ve prospěch osob, které tyto pozemky obhospodařují. V předmětném případu je na straně žalobkyně zřejmá absence úcty k soukromému vlastnictví. Žalobkyně v průběhu řízení měnila své postoje a tvrzení, což vyvolává zásadní pochybnosti o její důvěryhodnosti a o jejím poctivém záměru.

3. Předpokladem úspěšnosti určovací žaloby je skutečnost, že žalobkyně prokáže, že má na požadovaném určení naléhavý právní zájem (§ 80 o. s. ř.).

4. Ustálená soudní praxe je přitom jednotná v tom, že odlišný stav zápisu v katastru nemovitostí zakládá naléhavý právní zájem na určení jiného (faktického) právního stavu (vlastnictví nemovitostí). Vyhovující výrok rozsudku by v daném případě představoval podklad pro zápis vlastnického práva žalobkyně k předmětným pozemkům s tím, že žalobu podala žalobkyně jako vlastnice domnělá proti žalovanému, který je jako vlastník pozemku evidován v katastru nemovitostí. Naléhavý právní zájem žalobkyně je tak dán (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ).

5. Soud tedy dále žalobu přezkoumal po stránce věcné.

6. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, pro obec , adresa, a k. ú. , adresa, má soud prokázáno, že pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 15 m² a pozemek p. p. č. , Anonymizováno, (zahrada) o výměře 1.115 m² jsou vedle řady dalších pozemků zapsány jako vlastnictví žalovaného.

7. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, ze dne , datum, pro obec , adresa, a k. ú. , adresa, , má soud prokázáno, že ve vlastnictví rodičů žalobkyně byla zapsána parcela č. , hodnota, (zastavěná plocha) a objekt bydlení č.p. , Anonymizováno, a parcela č. , hodnota, (zahrada) o výměře 1791 m². Připsána je poznámka, že další pozemek (167/2 - 868 m²) je v užívání organizace.

8. Z usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, , má soud prokázáno, že na základě tohoto usnesení bylo rozhodnuto o dědictví po zůstaviteli , adresa, . Součástí dědictví byly mimo jiné nemovitosti – ideální 1/2 domu č.p. , Anonymizováno, se stavební parcelou č. , hodnota, ; zahrady č. , hodnota, a pozemku p.č. , Anonymizováno, vše v k. ú. , adresa, . Tyto nemovitosti na základě dohody o vypořádání dědictví připadly žalobkyni.

9. Z usnesení Okresního soudu v , adresa, pod č.j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne , datum, , má soud prokázáno, že žalobkyně zdědila po zůstavitelce , jméno FO, mimo jiné zbývající ideální 1/2 rodinného domu č.p. , Anonymizováno, ; pozemku ve zjednodušené evidenci – parcely původ pozemkový katastr (PK) – , Anonymizováno, část a pozemku ve zjednodušené evidenci – parcely původ pozemkový katastr (PK) – , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, .

10. Z archivní mapy evidence nemovitostí na č.l. 12 (shodně na č.l. 101) spisu má soud prokázáno, že zachycuje obrys pozemku označeného jako , Anonymizováno, , který zahrnuje jednak část pozemkové parcelu PK , Anonymizováno, ve vlastnictví žalobkyně a jednak část pozemkové parcely PK , Anonymizováno, s tím, že skutečné hranice mezi oběma pozemky ve zjednodušené evidenci – parcely původ pozemkový katastr (PK) , Anonymizováno, a , Anonymizováno, nejsou vyznačeny. Jedná se o účelové vytyčení a nikoliv o skutečně evidovanou parcelu.

11. Ze snímku katastrální mapy ze dne , datum, na č.l. 41 má soud prokázáno, že silnějším rámováním označený pozemek , Anonymizováno, se ve skutečnosti částečně překrývá a zahrnuje v sobě část pozemkové parcely PK , Anonymizováno, , která je na snímku vyznačena ve svých skutečných hranicích přerušovanou čarou.

12. Z rozhodnutí Okresního národního výboru v , adresa, ze dne , datum, má soud prokázáno, že byla povolena změna kultury u pozemkové parcely č. , hodnota, – orná půda, o výměře 0,1791 ha, z kultury „orná půda“ na kulturu „zahrada“ s odůvodněním, že pozemek je ve skutečnosti využíván jako zahrada u rodinného domku.

13. Z výpisu katastru nemovitostí LV č. , hodnota, ze dne , datum, , pro obec , adresa, a k. ú. , adresa, , má soud prokázáno, že žalobkyně je zapsána jako výlučný vlastník parc. č. st. , Anonymizováno, (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba rodinného domu č.p. , Anonymizováno, a pozemků ve zjednodušené evidenci – parcely původ pozemkový katastr (PK) pod č. , hodnota, – část; a pod č. , Anonymizováno, o výměře 868 m². V oddílu „D“ je výslovná poznámka o tom, že k parcele st. , Anonymizováno, je přisloučena část parcely , Anonymizováno, původního pozemkového katastru.

14. Z předžalobní výzvy žalobkyně ze dne , datum, má soud prokázáno, že žalobkyně se prostřednictvím své právní zástupkyně obrátila na žalovaného s výzvou ke zjednání nápravy v podobě zajištění souladu stavu zapsaného v katastru nemovitostí se stavem právním s tím, že jako vlastník předmětných pozemků bude v katastru nemovitostí opět zapsána žalobkyně. Žalobkyně výslovně uvedla, že předmětné pozemky jsou historickým majetkem její rodiny (t.č. označené jako celek pod parc. č. , hodnota, ), které nabyla jako dědictví po svých rodičích - ideální 1/2 po svém otci, , adresa, , na základě usnesení Okresního soudu v , adresa, , č.j.: , Anonymizováno, , a zbývající ideální 1/2 po své matce, , jméno FO, , na základě usnesení Okresního soudu v , adresa, č.j.: , spisová značka, . Žalobkyně dále uvedla, že vlastnické právo k těmto pozemkům bylo v dobré víře vykonáváno nejprve uvedenými právními předchůdci a po jejich smrti následně klientkou samotnou. Popsaný stav byl evidován nepřetržitě až do roku 2015. V uvedeném roce došlo k důsledku zřejmého administrativního pochybení při změně parcelních čísel předmětných pozemků ke změně zápisu vlastnického práva tak, že v tuto chvíli je jako vlastník evidován žalovaný nikoliv žalobkyně.

15. Ze srovnávacího sestavení parcel pro k. ú. , adresa, na LV č. , hodnota, má soud prokázáno, že původní parcela PK , Anonymizováno, o výměře 3.589 m² je od , datum, v katastru nemovitostí evidována jako pozemek p. p. č. , Anonymizováno, (zahrada) o výměře 1.155 m² a pozemek p. p. č. , Anonymizováno, (orná půda) o výměře 2.434 m².

16. Z knihovní vložky č. , hodnota, pro katastrální území obec , adresa, má soud prokázáno, že pozemek parcela č. , hodnota, role byla odepsaná z knihovní vložky č. , hodnota, ke dni , datum, .

17. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, ze dne , datum, pro obec , adresa, a k. ú. , adresa, , má soud prokázáno, že vlastníkem pozemku ve zjednodušené evidenci - parcela PK , Anonymizováno, o výměře 3.589 m², je žalovaný. Nabývacími tituly jsou rozhodnutí o dědictví , Anonymizováno, ; pozemková kniha vložka , Anonymizováno, a darovací smlouva ze dne , datum, s právními účinky vkladu ke dni , datum, , když u tohoto titulu je výslovně uvedena poznámka, že část parcely , Anonymizováno, PK je sloučena do stavební parc. č. , hodnota, KN na LV číslo , hodnota, – majetkoprávně nevypořádáno. Na pozemku pak vázne věcné břemeno - právo zřídit a provozovat plynárenské zařízení, včetně jeho příslušenství, právo vstupovat a vjíždět v souvislosti se zřízením, rekonstrukcemi, opravami a provozováním distribuční soustavy a plynovodních přípojek dle geometrického plánu č. , hodnota, -, Anonymizováno, ve prospěch společnosti RWE , právnická osoba, .

18. Ze sdělení , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , ze dne , datum, má soud prokázáno, že k podané žádosti o poskytnutí informací katastrální úřad mimo jiné uvedl, že pozemek původně PK , Anonymizováno, nabyli dle smlouvy trhové ze dne , datum, manželé , jméno FO, a , jméno FO, . Uvedená trhová smlouva je uložena v pozemkové knize - knihovní vložka č. , hodnota, , adresa, roce 2015 probíhala v k. ú. , adresa, obnova operátu přepracováním geodetických informací katastrálního území, při které se z pozemkové parcely PK , Anonymizováno, vyčlenila parcela , Anonymizováno, s druhem pozemku „zahrada“ a pozemek st. , Anonymizováno, 2 zastavěná plocha a nádvoří, na němž je postavena část budovy č. p. , Anonymizováno, ve vlastnictví žalobkyně. V rámci obnovy bylo zjištěno, že se k pozemku st. , Anonymizováno, ve vlastnictví žalobkyně váže upozornění a poznámka od roku 1999, že k pozemku st. , Anonymizováno, je přisloučena část cizí parcely PK , Anonymizováno, . Pozemek KN , Anonymizováno, byl evidován bez listu vlastnictví, neboť tvořil část pozemku dle PK , Anonymizováno, ve vlastnictví žalobkyně a část PK , Anonymizováno, ve vlastnictví žalovaného. Pozemek , Anonymizováno, dříve pouze PK , Anonymizováno, nikoliv PK , Anonymizováno, , byl vždy ve vlastnictví žalovaného a jeho právních předchůdců stejně jako pozemek , Anonymizováno, dříve pouze PK , Anonymizováno, . K vyložení a seznámení se s obsahem operátu se oba účastníci dostavili a námitky proti obnovenému operátu nepodali. Platnost obnoveného operátu pak byla vyhlášena dne , datum, .

19. Ze snímku archivní mapy (č.l. 96 spisu) ve spojení s leteckými měřickými snímky z let 1938; 1954; 1961; 1963; 1968; 2001; má soud prokázáno, že zachycuje území s evidovanými parcelami ve zjednodušené evidenci a jejich vytyčení a hranice. Konkrétně i vzájemnou polohu a hranici mezi parcelami PK , Anonymizováno, a PK , Anonymizováno, . Silnějším rámováním se stínováním je z jednotlivých částí parcel ve zjednodušené evidenci odděleno území, které nebylo využíváno jako orná půda. Z leteckých měřických snímků je evidentní, že tato vystínovaná část území je zastavěná či osázena stromy a porosty a za jeho hranicí je území (opět tvořené částmi jednotlivých parcel PK), které je naopak využíváno jako orná půda.

20. Z fotografií bez časového určení na č.l. 112, 112 p.v. spisu má soud prokázáno, že dokumentují stav pozemků – zahrady. Na obou fotografiích je viditelně posečením přirozeně udržovaná hranice mezi dvěma zahradami, které jsou osázeny stromy a porosty. Jedna část zahrady je evidentně pravidelně po celé své ploše udržovaná, když tráva na ní je krátce posečená. Druhá část zahrady je neudržovaná, neboť tráva na ní je naopak velmi vysoká a keře jsou rozrostlé.

21. Z listiny označené jako kontrolní záznam – elaborát zjišťování průběhu hranic v k.ú. , adresa, ze dne , datum, , soupisu nemovitostí č. , hodnota, -1 sepsaného dne 24.- , datum, , má soud prokázáno, že všichni vlastníci a jiní oprávnění uvedení v soupisu nemovitostí byli k šetření při zjišťování průběhu vlastnických hranic řádně a včas pozváni. Všechny vlastnické hranice byly vyšetřeny a shledány jako nesporné s výjimkou těch, o nichž je to v soupisu nemovitostí výslovně uvedeno. Žalobkyně i žalovaný, každý z nich nezávisle na sobě, výslovně odsouhlasili zjištěný průběh a označení hranic v terénu mezi předmětnými pozemky, aniž by kterýkoliv z nich v této souvislosti vznesl jakékoliv námitky.

22. Ze smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne , datum, má soud prokázáno, že tato byla uzavírána pod č. , Anonymizováno, mezi žalovaným a jeho matkou , jméno FO, jako povinnými na straně jedné a společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , jako oprávněnou na straně druhé. Povinní jako podílový spoluvlastníci pozemku parc. č. , hodnota, vedeného ve zjednodušené evidenci dle původního pozemkového katastru (PK) souhlasili s tím, aby předmětný pozemek byl ve prospěch oprávněné společnosti zatížen věcným břemenem spočívajícím v právu zřídit a provozovat plynárenské zařízení včetně jeho příslušenství, v právu vstupovat a vjíždět v souvislosti se zřízením, rekonstrukcemi, opravami a provozováním distribuční soustavy a plynovodních přípojek.

23. Z listin - přiznání k dani z nemovitostí na rok 1998, rok 2013 a rok 2023, má soud prokázáno, že daně z nemovitostí za předmětné pozemky odváděl žalovaný.

24. Z odpovědi právní zástupkyně žalovaného ze dne , datum, jako reakce na předžalobní výzvu žalobkyně ze dne , datum, má soud prokázáno, že žalovaný se ohradil proti tvrzení žalobkyně o tom, že by sporné předmětné pozemky vydržela. Naopak svou právní zástupkyni informoval o opakovaných návrzích žalobkyně na odkoupení části pozemku, nyní označeného jako p. č. st. , Anonymizováno, /2 o výměře 15 m², a rovněž části pozemku, kde je položená kanalizace a plynové vedení pro dům žalobkyně. Žalovaný odmítl nátlak a vyhrožování žalobou.

25. Z výslechu žalobkyně jako účastnice řízení má soud prokázáno, že se ve , adresa, , v domě č.p. , Anonymizováno, , v roce 1952 narodila. Když jí bylo 10 let, tak se rodiče rozhodli, že přistaví k domu jednu místnost. Jednalo se o klasický vesnický podlouhlý dům a ta místnost se tedy přistavovala vpředu. Její otec se dohodl s otcem žalovaného, že to vymění za pole. Tohle jí vyprávěla její matka. Její otec by si nikdy nedovolil oplotit cizí pozemek, vysázet tam stromy, dokonce si tam vybudoval septik. Původně se celý pozemek oral, to si otec nechával zorat od někoho, kdo měl traktor. Bylo vybudováno oplocení na hranici toho sporného pozemku po celém jeho obvodu. Oplocení vybudoval její otec s jejím dědou. Neměli důvod pochybovat o tom, že ta zahrada není jejich. Chce zdůraznit, že když její otec zemřel, tak notář přinesl výpis z katastru, kde bylo uvedeno, že majitelem toho pozemku je její otec. Platila z toho dědickou daň a platí z toho i daň z nemovitostí. Nikdy neviděla, že by tam , jméno FO, něco dělali. Jenom v roce 2019, když tam káceli ty stromy. Nelíbilo se jí to, ale co mohla dělat. Žalovaný tvrdil, že je to jeho pozemek. Letos v létě jí pan , jméno FO, mladší vyhrožoval, že na ni zavolá policii, jestli ještě jednou vleze na zahradu. Pokud jde o tu poznámku o přisloučení cizí parcely z roku 1999, tak si mysleli, že je to nějaká chyba. Zajímali se o to, jak to vyřešit a určitě to bylo před rokem 2015, to ještě žil její manžel. Radili se u nějakého právníka v Kolíně, ale ten řekl, aby se dohodli, že se musí dohodnout. Chtěli se dohodnout, ale žalovaný pořád něco měl. Nikdy se neozval, ačkoliv sliboval, že jim dá vědět. Pokud jde o tu plynofikaci, tak vycházeli z toho, že je to jejich pozemek, a že tudíž i ten plyn je veden po jejich pozemku. V souvislosti s tím je nikdo nekontaktoval. O žádném věcném břemenu nevěděli. Oficiálně se dozvěděli, že to není jejich, až v roce 2022, když tam přišli něco vyměřovat. Ohledně fotografií na č.l. 112 a 112 p.v. uvedla, že to musí být po roce 2019, už jsou tam vykácené ty stromy. Je to neudržované, protože se tam bála chodit. Držba rodičů nebyla žádným způsobem rozporována ústně ani písemně. Žalovaný rozhodně ani nepodal žalobu proti jejím rodičům, nebo proti ní. Žalovaný nikdy s žádným řešením ohledně sporných pozemků nepřišel. Většinou chodili oni za ním. Chtěli se s žalovaným domluvit, proč to všechno vzniklo. Byli přesvědčení, že ten pozemek je její. Ona i manžel se už tenkrát chtěli dohodnout. Chtěli vysvětlení, na jakém základě to vzniklo, že to není jejich nebo její. Žalovaného určitě nikdy neoslovila s žádostí o odkup těchto pozemků. Proč by to kupovala, když si myslela, že je to její. V roce 2019 se jí nelíbilo, že tam žalovaný kácí ty stromy, myslela si, že ty pozemky jsou její.

26. Z výslechu žalovaného jako účastníka řízení má soud prokázáno, že neví nic o tom, že by se jeho otec měl dohodnout s otcem žalobkyně, že by vyměnili pozemky, nebo že by (jeho otec) souhlasil s přístavbou k domu právních předchůdců žalobkyně. Jeho rodiče to koupili v roce 1949, proběhla kolektivizace a po určitou dobu tam hospodařilo družstvo. Zřejmě zjistili, že do kopce se špatně oře, obhospodařuje a z toho důvodu tam potom vysázeli sad. Je pravda, že ty stromy vykáceli, protože je to jejich pozemek. Kdo zbudoval to oplocení, to neví a pouze si myslí, že to udělalo to družstvo. V roce 1992, kdy proběhla družstevní transformace, požádal o navrácení pozemků. Od roku 1992 rovněž platí daň z nemovitostí. Rozhodně tam není žádná brána, kterou by měl projíždět traktor. Nestojí tam ani žádná stavba s výjimkou přístavku žalobkyně. Rozhodně je patrná hranice mezi jeho pozemkem a pozemkem žalobkyně. Po celé délce toho sporného pozemku se nachází prohlubeň – příkop, který je zhruba 30 cm hluboký a 50 cm široký. Je to asi tak 6 - 7 let nazpět, kdy se na něj obrátila žalobkyně, že by odkoupila celou zahradu, včetně té přístavby. Chtěl za to , částka, /m². Žalobkyně na to však nepřistoupila a později už chtěla odkoupit jen tu přístavbu spolu s částí pozemku zhruba 2 m od hranice jejího pozemku. Plynofikace proběhl někdy v roce 2013, dá se to dohledat. Myslí si, že to dávala dohromady obec a na úřad se chodila podepsat dohoda o věcném břemenu. Nedokáže si vysvětlit, proč najednou žalobkyně tvrdí, že ten pozemek je její. Každopádně byl ochoten se s žalobkyní domluvit na odprodeji toho pozemku, kde stojí ta její stavba. To bylo dříve, teď už ten zájem nemá. Aktivně ty sporné pozemky neobhospodařovali. Má práce dost, hospodaří na 100 ha. Kácet začali až v roce 2019, protože to bylo zarostlé, chtěli to dát do pořádku. Syn si tam chtěl postavit domek. Do kdy tam hospodařilo družstvo, se přesně neví. Jednalo se o celý souvislý pás pozemek parc. č. PK , Anonymizováno, . Nikdy žádnou dohodu ohledně pozemků, které jsou předmětem tohoto sporu, nenabízel. Pozemky prodávat nechtěl, neměl k tomu žádný důvod. Koupit je chtěla paní žalobkyně. Na žalobkyni žádnou žalobu nepodal, s žalobkyní měl dobré vztahy.

27. Z dalších listinných důkazů soud svá skutková zjištění nečinil, neboť pro právní posouzení věci nemají žádný význam.

28. Soud pak ani neprováděl další žalobkyní navržené důkazní prostředky – výslechy svědků a jejich čestná prohlášení, neboť je z hlediska skutkového a právního hodnocení považoval za zcela nadbytečné. Odročení jednání za účelem provedení těchto důkazů by bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

29. Dle § 3028 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník (dále jen o.z.), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti, tj. od , datum, . Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů (odst. 2 citovaného ustanovení).

30. Podle § 989 odst. 1 o.z. vlastnické právo drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník.

31. Podle § 1089 odst. 1 o.z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

32. Podle § 1090 odst. 1 o.z. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

33. Podle § 1095 o.z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

34. Podle § 1096 o.z. nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ 1090 odst. 1), započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce (odst. 1). Při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího (odst. 2).

35. Podle § 3066 o.z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

36. Na základě shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba je založena na smyšlených a vnitřně rozporných tvrzeních a je zcela nedůvodná. Konkrétní skutkové okolnosti, které vyplynuly z provedeného dokazování, budou popsány podrobně dále. Každopádně v této souvislosti nelze přehlédnout samotnou procesní aktivitu žalobkyně, jež se projevila v měnících se tvrzení ohledně celé řady skutečností významných nejen z hlediska nabytí vlastnického práva k předmětným pozemkům. Žalobkyně zejména uvedla, že „jednotlivé důvody nabytí vlastnického práva v žádném případě nesměšuje dohromady, ale naopak je striktně odděluje a počítá s tím, že pravý důvod nabytí vlastnického práva vzejde až na základě před soudem provedeného dokazování a nic nebrání v tom, aby za účelem prokázání existence svého vlastnického práva k pozemkům využila více argumentačních linií“.

37. První argumentační linie spočívala v tom, že žalobkyně tvrdila, že předmětné pozemky jsou historickým majetkem její rodiny, která je užívala a hospodařila na nich již po dobu několika desetiletí s tím, že byly spolu s dalšími pozemky souhrnně evidovány jako parcela původní pozemkový katastr (PK) , Anonymizováno, a v tomto směru se odvolávala na „archivní katastrální mapy pořizované v letech 1966-1968 a polní náčrty z roku 1967“. Tato skutečnost byla vyvrácena provedeným dokazováním - srovnávací sestavení parcel, archivní mapy katastru nemovitostí, sdělení , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , ze dne , datum, , když bylo postaveno najisto, že předmětné pozemky nikdy nebyly součástí parcely PK , Anonymizováno, . Naopak předmětné pozemky byly vždy součástí pozemkové parcely PK , Anonymizováno, o výměře 3.589 m² ve vlastnictví žalovaného. Žalobkyně zjevně účelově využila mapu evidence nemovitostí a nikoliv mapu katastru nemovitostí. Je obecně známou skutečností, že evidence nemovitostí měla sloužit pouze pro plánování a řízení hospodářství. Zápisy v evidenci nemovitostí byly závazné pouze pro plánování a řízení zemědělské výroby, pro výkaznictví a statistiku o zemědělském půdním fondu a pro přehledy nemovitostí vedené socialistickými organizacemi. V té době se často vlastnické hranice pozemků v pozemkové mapě ani nezobrazovaly. Mapa zobrazovala hranice užívání pozemku. Tuto skutečnost pak přímo potvrdil , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , ve svém sdělení, ve kterém uvedl, že pozemek katastru nemovitostí (KN) 166 (nikoliv tedy PK , Anonymizováno, ) byl evidován bez LV, neboť tvořil část pozemku dle PK , Anonymizováno, ve vlastnictví žalobkyně a část pozemku PK , Anonymizováno, ve vlastnictví žalovaného.

38. Jelikož žalobkyně rovněž tvrdila, že předmětné pozemky ale byly právními předchůdci nerušeně užívány nejpozději od roku 1967 do roku 2015, tedy nejméně po dobu 48 let, je soud povinen zkoumat případnou oprávněnou držbu všech právních předchůdců žalobkyně. Ve svém podání ze dne , datum, žalobkyně svá tvrzení dále upřesnila tak, že držby předmětných pozemků se její právní předchůdci vlastně chopili v souvislosti se zbudováním přístavby rodinného domu a založení zahrady přibližně v roce 1962 (!). Mělo se tak stát na základě dohody a s plným vědomím otce žalovaného, který tento stav nikdy nerozporoval. Žalobkyně rovněž výslovně uvedla, že její právní předchůdci tyto sporné pozemky drželi a užívali do své smrti v roce 1994 a 2010. Současně však žalobkyně sama potvrdila, že tito její právní předchůdci však nemohli sporné pozemky nabýt do svého vlastnictví na základě řádného vydržení, neboť k tomu postrádali (resp. se nepodařilo dohledat) řádný titul nabytí držby jako jeden z předpokladů řádného vydržení. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně si je plně vědoma toho, což potvrdila i svou účastnickou výpovědí, že její právní předchůdci (rodiče) neměli žádný, byť putativní titul, na základě kterého by mohli být přesvědčeni o nabytí vlastnického práva k předmětným pozemkům.

39. Na základě shora uvedeného pak lze uzavřít, že žalobkyně se nemohla stát vlastníkem předmětných pozemků v dědickém řízení po svých rodičích, když předmětné pozemky nebyly nikdy jako součást dědictví projednány – nebyly součástí pozemku PK , Anonymizováno, a rovněž nedošlo k jejich vydržení právními předchůdci žalobkyně. Žalobkyni tedy nikdy nebylo a nemohlo být potvrzeno jejich nabytí v rámci dědického řízení.

40. Žalobkyně však dále trvala i na tom, že po smrti jejích rodičů přešlo právo držby sporných pozemků na ni a bylo vykonáváno za stejných podmínek, za kterých jej vykonávali i její právní předchůdci.

41. Jelikož v souzené věci bylo tvrzeno a prokázáno, že dědické řízení po otci žalobkyně proběhlo v roce 1994, tj. před , datum, , postupoval soud rovněž podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.).

42. Dle ustanovení § 134 odst. 1 obč. zák. se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Základními podmínkami vydržení jsou oprávněná držba podle ustanovení § 130 občanského zákoníku, a uplynutí stanoveného času, po který má mít oprávněný držitel movitou nebo nemovitou věc nepřetržitě v držbě.

43. Okolnosti, a z nich vyplývající právní důsledky uchopení držby, je třeba zkoumat u každého držitele zvlášť. Nedostatek dobré víry předchůdce tak nevylučuje dobrou víru dalšího držitele (např. nebyl-li zůstavitel v dobré víře, nevylučuje to dobrou víru dědice – k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ; sp. zn. , spisová značka, ; , spisová značka, ). , adresa, víra, která je dána „ se zřetelem ke všem okolnostem“ zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří anebo, že je subjektem práva, jehož obsah vykonává.

44. Rozhodnutí vydané v dědickém řízení pak samozřejmě putativním titulem držby být může. V linii po otci proběhlo dědické řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí, na základě kterého se žalobkyně mohla chopit faktické držby předmětných pozemků, v roce 1994. Žalobkyně by tak musela být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že jí věc nebo právo patří, a to nepřetržitě po dobu 10 let, tj. do roku 2004. Již v roce 1999, jak sama žalobkyně výslovně uvedla, byla v katastru nemovitostí na její LV č. , hodnota, zapsána poznámka o přisloučení cizí parcely PK , Anonymizováno, (ve vlastnictví žalovaného). Žalobkyně ve své výpovědi potvrdila, že o této poznámce věděla, měla snahu problém řešit a dokonce tuto skutečnost konzultovala u právníka v Kolíně. Ten jí pak měl doporučit, aby se s žalovaným dohodla. Zápisem poznámky o přisloučení cizí parcely byla tedy dobrá víra žalobkyně bezpochyby narušena. Současně by se však žalobkyně tvrzené držby ujímala při vědomí toho, že už její právní předchůdci neměli platný (domnělý) právní titul, od něhož lze odvodit dobrou víru. Žalobkyní tvrzená údajně ústně uzavřená smlouva o směně polí mezi otci účastníků rozhodně nemohla být objektivně způsobilá založit dobrou víru v existenci platného právního titulu.

45. V linii po matce proběhlo dědické řízení v roce 2010. V takovém případě se uplatní i změny (zpřísnění) podmínek vydržení, k nimž došlo s účinností od , datum, , neboť vydržecí doba deseti let neuplynula. Řádné vydržení podle § 1089 o.z. nepřicházelo do úvahy již proto, že se držba žalobkyně nezakládala na právním důvodu, který by stačil ke vzniku vlastnického práva, neboť v poměrech § 1089 odst. 1 nestačí domnělý (putativní) titul (§ 1090 o.z.).

46. Lze tedy dále uzavřít, že žalobkyně nenabyla vlastnické právo k předmětným pozemkům (ideální ½) na základě řádného vydržení podle § 134 odst. 1 obč. zák., jelikož nebyla po dobu deseti let oprávněným držitelem ideální ½ předmětných nemovitostí ve smyslu § 130 odst. 1 obč. zák. Stejně tak žalobkyně vlastnické právo k předmětným pozemkům (2. ideální ½) nenabyla ani na základě řádného vydržení podle § 1090 o.z., neboť jí chyběl platný právní důvod ke vzniku vlastnického práva.

47. Žalobkyně vědoma si všech shora uvedených skutečností se proto v další argumentační linii dovolávala mimořádného vydržení ve smyslu § 1095 o.z. s odůvodněním, že jí žalovaný nijak nebránil v užívání předmětných pozemků, když by proti popsanému faktickému stavu nepochybně právně brojil a nevyčkával by po několik destítek let na podání žaloby ze strany samotné žalobkyně a zejména jí neprokázal nepoctivý úmysl při uchopení držby.

48. Nejvyšší soud již ustáleně dovozuje, že k mimořádnému vydržení zákon vyžaduje jen uplynutí vydržecí doby, a aby nebyl držiteli prokázán „nepoctivý úmysl“. Mimořádné držení se neopírá o dobrou vírou tak, jak je vymezena v § 992 odst. 1 věta první o.z., ale o obecnou poctivost držitele, resp. o nedostatek „nepoctivého úmyslu“. Nepoctivým ve smyslu § 1095 o. z. je v zásadě (zpravidla) úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně „vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právu to, co mu bylo povoleno jen výprosou (§ 993 o.z.).

49. Podle soudu již shora uvedené skutečnosti samy o sobě postačují pro závěr o tom, že žalobkyně od počátku velmi dobře ví, že jí předmětné pozemky ve skutečnosti nepatří a její úmysl je nepoctivý. O tom, že žalobkyně se k předmětným pozemkům nikdy nechovala jako vlastník, svědčí i dále zjištěné skutečnosti.

50. Především žalobkyně ve své výpovědi sama potvrdila, že se na žalovaného opakovaně obracela s žádostí o vyřešení vlastnictví k pozemku (parc. č. st., Anonymizováno, ), na nějž přesahuje stavba jejího rodinného domu č.p. , Anonymizováno, . Žalobkyně věděla o poznámce o přisloučení cizí parcely od roku 1999. Ve své výpovědi potvrdila, že ještě před rokem 2015 se radili (i s jejím manželem) u nějakého právníka v Kolíně, který jim doporučil, aby se dohodli. K tomu žalobkyně na jedné straně uvedla, že se „už tenkrát chtěli dohodnout“. Na straně druhé to popřela tím, že určitě nikdy neoslovila žalovaného s žádostí o odkup těch nemovitostí, když si myslela, že je to její. I tyto rozpory ve výpovědi žalobkyně svědčí o jejím nepoctivém záměru. Žalobkyně také tvrdila, že za předmětné pozemky platí daň z nemovitostí. Tato skutečnost zůstala jen v rovině jejího tvrzení. Naopak bylo prokázáno, že tuto daň platí žalovaný. Rovněž nelze uvěřit tomu, že by žalobkyně ničeho nenamítala proti obnově operátu katastrálního území , adresa, , jehož platnost byla vyhlášena dne , datum, , jestliže byla přesvědčena, že vlastní pozemky ve zcela jiných hranicích. Stejně nevěrohodně vyznívá i tvrzení žalobkyně o tom, že nic nevěděli o věcném břemenu zřizovaném v souvislosti s plynofikací jejího domu. Realizace plynofikace obce je poměrně náročnou stavební akcí, která vyžaduje celou řadu souvisejících a navazujících povolení, rozhodnutí a v neposlední řadě i uzavření smluv o zřízení věcného břemene s vlastníky nemovitostí, na kterých bude inženýrská síť zbudována. Konečně by se žalobkyně bezpochyby bránila proti zásahu žalovaného, když v roce 2019 na sporném pozemku pokácel stromy a neomezila by svou reakci na pouhé konstatování, že „se jí to nelíbilo, ale co mohla dělat“.

51. Žalovaný naopak vysvětlil motivy svého jednání, když potvrdil, že v rámci zachování dobrých sousedských vztahů toleroval, aby si žalobkyně zjednodušovala přístup k domu přes jeho pozemek a stejně tak mu nevadilo, když by si na pozemku děti hrály. Výpověď a tvrzení žalovaného byly po celou dobu řízení konzistentní a souladné s provedenými důkazy. Žádné rozpory kromě časových nepřesností (ohledně plynofikace apod.) soud ve výpovědi žalovaného nezjistil.

52. Ve světle všech shora uvedených skutečností proto soud uzavřel, že naopak bylo prokázáno, že žalobkyně má nepoctivý záměr nabýt vlastnické právo k předmětným pozemkům, které jí nepatří.

53. Soud proto žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).

54. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný byl ve věci plně úspěšný, neboť žaloba byla zamítnuta. Pokud jde o určení tarifní hodnoty sporu, ač bylo předmětem řízení určení vlastnictví k nemovitým věcem, tedy plnění penězi ocenitelné, obsah spisu neposkytuje spolehlivý podklad pro závěr o ceně těchto nemovitostí. Takovým podkladem není žalovaným předložený znalecký posudek o ocenění nemovitostí ze dne , datum, , neboť tento posudek nebyl k důkazu prováděn a žalobkyně se k němu nemohla žádným způsobem vyjádřit. Případné znalecké oceňování předmětných nemovitostí jen kvůli rozhodnutí o nákladech řízení, by spor zbytečně prodloužilo a také prodražilo; pokud tedy není znalecké ocenění předmětu sporu, či jiné doklady, vypovídající o jeho ceně, součástí spisu, vychází se při určení tarifní hodnoty z § 9 odst. 1 advokátního tarifu. Žalovanému tedy soud přiznal na nákladech právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, z puncta , částka, - 10 x úkon právní služby po , částka, (§§ 7, 9 odst. 4 písm. b)), 1x ½ úkon po , částka, ; 11 x režijní paušál po , částka, (převzetí zastoupení původní zástupkyní , tituly před jménem, , jméno FO, ; sepis vyjádření ze dne , datum, ; převzetí zastoupení , Jméno advokáta, ; sepis vyjádření ze dne , datum, ; návrh na vydání předběžného opatření ze dne , datum, ; 2x sepis vyjádření ze dne , datum, a ze dne , datum, ; 3x účast na jednání dne , datum, ; dne , datum, , které přesáhlo 2 hodiny (2 úkony) a dne , datum, ); cestovní náhradu v celkové výši , částka, , a to v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 106 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,1 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 5 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 106 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,1 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 5 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 106 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,1 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 5 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t. Náklady řízení tedy celkem , částka, . , adresa, plnění náhrady nákladů řízení bylo určeno podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

55. Soud naopak nepřiznal odměnu za vyúčtovaný úkon označený jako první porada s klientem podle § 11 odst. 1 písm. b), neboť právní zástupce nebyl žalovanému ustanoven soudem. Stejně tak nebyla přiznána odměna za písemné podání ze dne , datum, , neboť se v daném případě nejedná o úkon právní služby, když jím bylo pouze avizováno předložení listinných důkazů. Konečně soud nepřiznal žalovanému ani požadovaný úkon za studium spisu dne , datum, , neboť tento je součástí úkonu převzetí a příprava zastoupení. Nahlédnutí do spisu bylo v dané věci nezbytné, ale ne každé nahlížení do spisu a jeho prostudování v rámci civilního soudního řízení lze analogicky posuzovat jako samostatný úkon právní služby, za který by náležela advokátovi odměna. Muselo by se jednat o takové prostudování spisu, které by svým významem mohlo odpovídat prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu. V daném případě podle záznamu trvalo studium spisu od 14:09 do 15:00 hod., tj. necelou hodinu.