5 C 173/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 953.042,30 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 953.042,30 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,25% od 15. 5. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 171.935,62 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit státu – ČR na účet Okresního soudu v Nymburce náhradu nákladů řízení v částce, která bude stanovena v samostatném usnesení tohoto soudu do tří dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že od [datum] je vlastníkem nemovité věci, a to pozemku parc. č. st. [číslo] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba bez č.p./č.e - pro výrobu a skladování, v k.ú. [obec] u [obec] (dále jen„ předmětná hala“). Žalovaná má v hale umístěné své movité věci bez toho, že by za toto užívání něco hradila. Konkrétně se jedná o 4 stojany na skleněné tabule Jumbo (dále též jen„ movité věci žalované“), které zabírají prostor o výměře 328,16 m2. Již dříve bylo u Okresního soudu v Nymburce vedeno řízení pod sp. zn. 5 C 145/2018, jehož předmětem bylo vydání bezdůvodného obohacení za umístění movitých věcí žalované v hale žalobkyně za období od 1. 4. 2018 do 15. 4. 2018 včetně. Uvedený rozsudek pak byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze pod č. j. 25 Co 38/2020-140. Již v rámci uvedeného řízení bylo jednoznačně prokázáno, že v hale se nacházejí 4 stojany na skleněné tabule Jumbo vč. ovládacího pultu a celkem zabírají plochu o výměře 328,16 m2. Uvedené věci se nacházejí v hale do dnešního dne, neboť žalovaná je stále nevyklidila. Závěry znaleckého posudku ohledně výše nájemného (bezdůvodného obohacení) za 1 m2 zabírané plochy, která v roce 2018 činila 2,60 Kč/m2 /den, je požadována i za období roku 2018 - 2021. Bezdůvodné obohacení za užívání prostoru o výměře 328,16 m2 za období od 16. 4. 2018 do 7. 5. 2021, tj. 1.117 dní, tak činí celkem 953.042,30 Kč. Výzva k vydání bezdůvodného obohacení byla žalované zaslána dne 7. 5. 2021. Žalovaná však ničeho nezaplatila. Žalobkyně pak dále doplnila, že v rámci minulého řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 5 C 145/2018 bylo umístění shodných movitých věcí, které jsou předmětem i této žaloby. I v rámci původního sporu žalovaná tvrdila, že není ve věci pasivně věcně legitimována z důvodu absence jejího vlastnického práva k movitým věcem. Nicméně v rámci této své obrany pouze odkazovala na incidenční spor vedený Krajským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém byla řešena neúčinnost štěpení [právnická osoba] spol. s r.o., na jehož základě došlo k převodu majetku na žalovanou. Do dubna roku 2020 tak nebylo jisté, zda žalovaná za bezdůvodného obohacení odpovídá. Incidenční spor byl pravomocně ukončen rozsudkem Vrchního soudu v Praze pod č.j. 104 VSPH 819/2020-273, který nabyl právní moci dne 13. 4. 2021. Z toho důvodu žalobkyně mohla přistoupit k podání předmětné žaloby až po tomto datu. Žalované přitom nic nebránilo, aby movité věci z předmětné haly vyklidila. Žalobkyně ji k tomu vyzývala, avšak žalovaná si movité věci nevyklidila. Dále je třeba zdůraznit, že vzájemné vztahy mezi jednateli obou účastnic jsou napjaté, když např. došlo k tomu, že výrobní hala žalobkyně byla zejména pro jednání žalované odpojena od elektřiny. Dále žalovaná jako vlastnice pozemku zamezovala výkonu věcného břemene spočívajícího v právu jízdy a chůze ve prospěch panujícího pozemku žalobkyně. Dále byl jednatel žalované uznán vinným, že umístil stojany na pozemek do míst, ke kterým svědčilo žalobkyni právo věcného břemene. V neposlední řadě došlo ze strany jednatele žalované i k podání trestních oznámení. Jedním z nich bylo i to, že žalobkyně manipuluje se stojany na sklo, které jsou umístěny na pozemku žalované. Dále byla na společnost [právnická osoba], ve které je jednatelem jednatel žalobkyně, žaloba na náhradu škody z důvodu poškození řezacího stolu, která měla vzniknout neodbornou demontáží. Z toho důvodu žalobkyně nemohla a nechtěla vystěhovat sama o své vůli movité věci žalované z předmětné haly. Předmětné stojany pak byly odvezeny osobami, které měly osobní automobil s identifikačními znaky [právnická osoba] [příjmení] – [příjmení]. Žalobkyně se tak pouze brání šikanóznímu výkonu ze strany žalované či jiným schválnostem.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a na svou obranu v podstatě jen opakovaně zdůrazňovala, že stojany na skleněné tabule Jumbo a na nich umístěné sklo, jakož i ovládací pult, vše údajně umístěné v nemovitosti žalobkyně, nejsou majetkem žalované. Žalovaná se tedy nemohla žádným způsobem na úkor žalobkyně obohatit. Z toho důvodu je na místě žalobu zamítnout. Dále zdůraznila, že v předchozím řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. tn. 5 C 145/2018 tuto skutečnost nebyla schopna prokázat. V předmětném řízení však mají důkazy, které svědčí o tom, že žalovaná není vlastníkem uvedených věcí. Žalovaná dále poukazovala na to, že je otázkou, zda žalobkyně je skutečně tak významně omezována ve výkonu svého vlastnického práva. Zdůraznila, že by se soud měl zabývat tím, zda se v případě stojanů Jumbo jedná o příslušenství věci, případně součást pokládací linky. Poukazovala na skutečnost, že ze seznamu dlouhodobého majetku [právnická osoba] [anonymizováno] s [anonymizováno] ze dne [datum] se podává, že tyto stojany byly inventarizovány zvlášť.

3. Z informace o pozemku má soud prokázáno, že vlastníkem pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] (stavba pro výrobu a skladování) v k.ú. [obec] u [obec], je žalobkyně.

4. Z výzvy k vydání bezdůvodného obohacení ze dne [datum] má soud prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 953.042,30 Kč jako bezdůvodného obohacení za užívání celkem 328,16 m2 předmětné haly žalobkyně v období od [datum] do [datum]. Výše bezdůvodného obohacení byla vypočtena s odkazem na znalecký posudek, který byl vypracován v rámci předchozího řízení na částku 2,60 Kč/m2/den. K vydání tohoto bezdůvodného obohacení žalobkyně stanovila lhůtu do [datum].

5. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 5 C 145/2018 má soud prokázáno, a to zejména z výzvy ze dne [datum], že žalobkyně se prostřednictvím svého právního zástupce obrátila na žalovanou jednak s výzvou na vyklizení veškerých movitých věcí, které jsou ve výlučném vlastnictví žalované a jsou umístěny v hale žalobkyně, případně k uzavření nájemní smlouvy, jednak k vydání bezdůvodného obohacení v částce 319.342,50 Kč za období od [datum] do [datum]. Dále z listiny označené jako smlouva o nájmu včetně přílohy [číslo] že byla uzavírána žalovanou jako pronajímatelkou na straně jedné a společností [právnická osoba] jako nájemcem na straně druhé. Podle této smlouvy přenechala žalovaná [právnická osoba] do užívání mimo jiné strojní vybavení specifikované v příloze [číslo]. V seznamu strojního vybavení je pak výslovně mimo jiné uveden řezací stroj Bottero, řezací stroj ESL60/30 SF včetně rozlamovacího stolu, pokládací stanice ATH 4D, řezací stůl ESL60/30RS Nájemní smlouva byla sjednána na dobu neurčitou od [datum]. Z protokolu o jednání ze dne [datum] má soud prokázáno, že v rámci svého výslechu svědek [jméno] [příjmení] mimo jiné výslovně uvedl, že zbývající polovinu plochy (předmětné haly) nelze využít, neboť je tam umístěna část navážecí linky, což jsou stojany na tabule a skla. Skla jsou o rozměru 3x6m. Když to bylo funkční, takto navazovalo na řezací stůl, který však byl někdy koncem dubna odstěhován jednatelem žalované. V daném okamžiku zůstává v hale část řezacího stolu s příslušenstvím. Jumbo stojany slouží k uskladnění skel, se kterými se manipulovalo za pomoci jeřábu, který si odvezl jednatel žalované. Rovněž z výslechu svědka [jméno] [příjmení] vyplynulo, že v předmětné hale je půlka řezacího stolu a 4 až 5 stojanů na tabule skla Jumbo. Konečně ze znaleckého posudku [číslo] ze dne [datum] znalkyně [jméno] [příjmení] má soud prokázáno, že obvyklá cena nájmu za 1 m2 ročně stavby bez č.p. (stavba pro výrobu a skladování) včetně pozemku st.p. [číslo] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož je stavba součástí, činila v roce 2018 částku 949 Kč. Obvyklé nájemné za den (po zaokrouhlení) činilo 2,60 Kč za 1m2. Věci – 4 stojany na jumbo tabule skla včetně ovládacího pultu, které jsou v současnosti umístěny v boční lodi haly, zabírají včetně manipulačního prostoru celkem plochu 328,16 m2. V roce 2018 zde byly umístěny rovněž stojany na tabule skla a ovládací pult, což zabíralo celkem plochu 69,31 m2 (není předmětem projednávané žaloby).

6. Z výpisu z Insolvenčního rejstříku má soud prokázáno, že konkurs na [právnická osoba], spol. s r.o. byl prohlášen ke dni [datum].

7. Z listiny označené jako žaloba na odstranění kabelu a uvedení střechy v předešlý stav ze dne [datum] má soud prokázáno, že na jejím základě žalovaná (v předmětném řízení) v postavení žalobkyně zahájila řízení u Okresního soudu Praha – západ proti žalobkyni (v předmětném řízení) jako žalované.

8. Z rozhodnutí Města Sadská, komise k projednávání přestupků, ze dne [datum], má soud prokázáno, že jednatel žalované byl uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 3. zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, kterého se dopustil úmyslně tím, že nejpozději dne [datum] okolo 9:10 hod. v obci [obec], v areálu výrobních hal [právnická osoba] spol. s r.o., umístil kovové stojany na skleněné tabule před vrata haly společnosti žalobkyně a znemožnil tak vjezd do této haly, tím se vůči jinému dopustil schválnosti.

9. Z protokolu o jednání před Krajským soudem v Praze jako soudu odvolacího ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 30 Co 298/2018, má soud prokázáno, že mezi účastníky probíhal spor o rušení držby práva spočívajícího v právu chůze a jízdy po pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] (ve vlastnictví žalované) ve prospěch pozemku žalobkyně parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec]. Žalované pak bylo uloženo, aby se zdržela rušení tohoto práva.

10. Ze sdělení Policie ČR k žádosti ze dne [datum] má soud prokázáno, že jednatel žalované podal oznámení na žalobkyně o tom, že v areálu v [obec] jsou na jeho pozemku přemisťovány kovové stojany na sklo. Když se pak ukázalo, že tyto naopak zabraňují vjezdu do předmětné haly žalobkyně.

11. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] má soud prokázáno, že od žalované koupil stroje na výrobu izolačních skel a řezací stroje na sklo. Z [obec] pak odváželi i nějaké stojany a likvidovali stará železa, které nepotřebovali. Některé věci likvidovali na pokyn místního personálu. Bylo jim řečeno, že to mají zlikvidovat, odvést, vyhodit, zlikvidovat. Nějaké Jumbo stojany jsou i u nich, ty si skutečně přivezli. Úplně neví přesný čas, někdy loni se to likvidovalo. Myslí si, že odtamtud má 3 nebo 4 stojany. Ty stojany nekupoval, ty jen likvidovali na žádost těch lidí, kteří tam byli na pozemku u žalobkyně. Za ty stojany opravdu nic neplatili, měl by na to fakturu, co za ně zaplatil. Samozřejmě, že k lince nelze používat jakýkoli stojan, to musí být technicky spočítáno. Kupoval od pana [příjmení], respektive od žalované řezací linku, kterou koupili„ en bloc“, sestává se z několika komponentů a pak tam byl„ železný šrot“, který na místě rozřezali a odvezli do kovošrotu. Ty stojany využili asi proto, aby podepřeli tu linku, která se převážela. Ty Jumbo stojany si nechal z toho důvodu, že jim bylo řečeno, že je mají odvézt. Stály venku, tak je odvezli. Ty stojany, které odváželi na ty Jumbo tabule skla, byly venku před halou a odtamtud je odváželi.

12. Z dalších listinných důkazů soud svá skutková zjištění nečinil, neboť pro právní posouzení věci nemají žádný význam.

13. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení věci.

14. Soud nevyhověl návrhu žalované, aby provedl důkaz účetnictvím [právnická osoba] spol. s r.o., jakož i výslechem odborných osob, zda se v případě stojanů Jumbo jedná o příslušenství, případně o součást pokládací linky. Tyto důkazy považoval soud za nadbytečné a nehospodárné, neboť na základě shora provedených důkazů měl soud za jednoznačně a nepochybně prokázané, že movité věci – 4 stojany na skleněné tabule Jumbo, včetně ovládacího pultu, byly v období od [datum] do [datum] ve vlastnictví žalované. Navíc v případě důkazního prostředku – výslech odborných osob, byl tento důkaz navržen v rozporu se zásadou tzv. koncentrace řízení (§ 118b o.s.ř.).

15. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst.2).

16. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

17. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

18. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

20. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně je od [datum] vlastníkem pozemku st.p. [číslo] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [adresa] - pro výrobu a skladování, v k.ú. [obec] u [obec]. Za rozhodující pro právní posouzení této věci přitom soud považoval skutečnost, zda žalovaná je ve věci pasivně legitimována. Žalovaná totiž svou obranu založila na tvrzení, že movité věci - 4 stojany na Jumbo tabule skla včetně ovládacího pultu v požadovaném období od [datum] do [datum] nebyly jejím majetkem. K prokázání této skutečnosti pak žalovaná navrhovala provést důkaz účetnictvím [právnická osoba] spol. s r.o., když ke dni [datum] měly být stojany vedeny v účetnictví společnosti jako součást jejího hmotného majetku. Tento důkaz soud neprovedl, neboť dospěl naopak k závěru, že movité věci, které se nacházely v žalovaném období v předmětné hale u žalobkyně jsou vlastnictvím žalované. O tomto závěru svědčí, stejně jako v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 5 C 145/2018, zejména smlouva o nájmu ze dne [datum] včetně přílohy [číslo] podle které se žalovaná v dubnu 2017 chovala jako vlastnice těchto věcí, pokud je pronajala společnosti [právnická osoba] Závěr o vlastnickém právu žalované k uvedeným movitým věcem je v podstatě souladný i s výpovědí svědka [jméno] [příjmení]. Především svědek výslovně potvrdil, že si z [obec] odváželi i nějaké stojany. Svědek jako odborník podnikající v oblasti specializovaných zařízení na výrobu izolačních skel (viz veřejně dostupné internetové stránky [webová adresa]), rovněž výslovně potvrdil, že k lince nelze používat jakýkoli stojan, že to musí být technicky spočítáno. Uvedl, že kupoval od žalované řezací linku, kterou koupili„ en bloc“, která sestává z několika komponentů. Konečně uvedl, že„ ty Jumbo stojany si nechal z toho důvodu, že jim bylo řečeno, že je mají odvézt. Ty stojany, které odváželi na ty Jumbo tabule skla, byly venku před halou a odtamtud je odváželi“. Svědek se v tomto směru evidentně snažil zlehčit důvody, pro které si předmětné stojany na Jumbo tabule skla ponechal. Nelze totiž přehlédnout, což je i zachyceno v protokolu o výslechu svědka, že na přímé otázky ohledně uvedených stojanů svědek vypovídal velmi neochotně. Bylo zřejmé, že při vědomí a po poučení ve smyslu § 126 o.s.ř. chtěl dostát své povinnosti vypovídat pravdivě, ale současně tak, aby nepoškodil žalovanou. Zjištěné skutečnosti pak soud hodnotil i ve světle toho, že usnesení o úpadku spojené s prohlášením konkursu na [právnická osoba] spol. s r.o. bylo zveřejněno dne [datum]. Od tohoto okamžiku totiž dispoziční oprávnění ve vztahu k majetkové podstatě dlužníka příslušelo toliko insolvenčnímu správci (§ 229 odst. 3 písm. c) insolvenčního zákona). Pokud by uvedené stojany byly skutečně majetkem dlužníka - [anonymizována dvě slova] s [anonymizováno], tak by je žalovaná od [datum] jen stěží mohla pronajímat. A už vůbec si nelze představit, že by si svědek takové stojany ponechal pouze na základě toho, že„ jim bylo řečeno, že je mají odvézt“. Navíc za situace, když svědek, jak sám uvedl, udržoval obchodní spolupráci s oběma účastníky a je mu tak bezpochyby známo, že vztahy mezi účastníky jsou více než konfliktní.

21. Pokud jde o rozsah plochy, kterou v předmětné hale žalobkyně tyto movité věci, ve vlastnictví žalované, zabíraly, tak tento soud určil na základě znaleckého posudku [jméno] [příjmení], podpořeného výpověďmi svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], tj. důkazních prostředků, které byly provedeny v rámci předchozího řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. 5 C 145/2018. K námitkám žalované ohledně správnosti závěru znaleckého posudku znalkyně [jméno] [příjmení] v tomto směru (výpočet zabírané podlahové plochy) soud nepřihlížel, neboť tyto námitky byly uplatněny v rozporu se zásadou koncentrace řízení (§ 118b o.s.ř.). Současně v této souvislosti je třeba zdůraznit, že pravdivost obsahu výpovědí svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] přitom ze strany žalované nebyla nijak popírána. I další žalovanou uplatněné námitky, mimo jiné ohledně období, za které je bezdůvodné obohacení žalobkyní požadováno, byly uplatněny v rozporu se zásadou koncentrace řízení. Jak již bylo shora uvedeno, žalovaná se v podstatě omezila jen na námitku, že movité věci nebyly za požadované období v jejím vlastnictví. Lze konstatovat, že žalovaná svou procesní aktivitu omezila jen na to, že posléze veškeré v řízení tvrzené a prokázané skutečnosti zpochybnila, aniž by případně nabídla nějaký pozitivní důkaz o opaku.

22. Jde – li o výši bezdůvodného obohacení, soud vyšel opět ze závěrů znaleckého posudku znalkyně [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne [datum]. Výše bezdůvodného obohacení záležejícího v užívání pozemku pak odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase za užívání obdobných pozemků zpravidla právě formou nájmu a kterou by nájemce za obvyklých okolností byl povinen plnit podle nájemní smlouvy. Znalkyně [jméno] [příjmení] pak v rámci uvedeného posudku uzavřela, že obvyklá cena nájmu za 1 m2 ročně stavby (v té době) bez č.p. (stavba pro výrobu a skladování) včetně pozemku st.p. [číslo] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož je stavba součástí, činila v roce 2018 částku 949 Kč. Obvyklé nájemné za den (po zaokrouhlení) činilo 2,60 Kč za 1m2. V tomto směru žalovaná ani žádné námitky neuplatňovala zřejmě při vědomí toho, že aktuálně zpracovaný znalecký posudek vzhledem k vývoji na realitním trhu by stanovil nájemné vyšší než žalobkyní požadované. Žalobkyně však žádala přiznat jen takto stanovené bezdůvodné obohacení. Žalobním návrhem je soud vázán.

23. V předmětném řízení přitom nebyly zjištěny žádné skutečnosti, pro něž by bylo možno posuzovat předmětnou žalobu jako šikanózní a rozpornou s dobrými mravy (zjevným zneužitím práva ve smyslu § 8 o.z.). Žalobkyně jasně a srozumitelně vysvětlila a prokázala, z jakého důvodu přistoupila k podání předmětné žaloby až téměř po třech letech. Předmětnému řízení předcházel incidenční spor vedený Krajským soudem v Praze pod sp. zn. 56 Icm 5018/2017, ve kterém byla řešena neúčinnost štěpení [právnická osoba] spol. s r.o., na jehož základě došlo k převodu majetku na žalovanou. Do dubna roku 2020 tak nebylo jisté, zda žalovaná za vydání bezdůvodného obohacení odpovídá. Incidenční spor byl pravomocně ukončen až rozsudkem Vrchního soudu v Praze pod č.j. 104 VSPH 819/2020-273, který nabyl právní moci dne [datum]. Bylo rovněž prokázáno, že to byla naopak žalobkyně, která musela důvodně bránit či uplatňovat proti žalované svá práva (viz shora žaloba na odstranění kabelu a uvedení střechy v předešlý stav ze dne [datum], rozhodnutí Města Sadská, komise k projednávání přestupků, ze dne [datum], spor o rušení držby práva spočívajícího v právu chůze a jízdy ve prospěch pozemku žalobkyně). Ze strany žalobkyně tak rozhodně nelze hovořit o litigiózním (sudičském) přístupu při uplatňování jejích práv.

24. Žalovaná přitom neučinila nic, aby případnému dalšímu sporu o vydání bezdůvodného obohacení zabránila. Své movité věci žalovaná ponechala v předmětné hale žalobkyně zcela bezdůvodně a neprojevila v tomto směru žádnou aktivitu až do okamžiku, když nakonec byly odvezeny pracovníky svědka [jméno] [příjmení], což svědek výslovně i potvrdil. Žalobkyně tedy logicky nemohla v plném rozsahu využívat svůj prostor v předmětné hale. S tímto prostorovým omezením se navíc pojila i určitá míra starostí o uvedené movité věci, které žalobkyni nepatřily.

25. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud uzavřel, že žalobkyně má za období od [datum] do [datum] právo na vydání bezdůvodného obohacení v částce 953.042,30 Kč (328,16 m2 x 2,60 Kč/1den x 1117).

26. Bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, a doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o.z. Teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Závazek žalované vrátit bezdůvodné obohacení ve výši 953.042,30 Kč se stal splatným dnem [datum] s ohledem na lhůtu stanovenou ve výzvě žalobkyně ze dne [datum]. Soud proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit z přiznané částky úrok z prodlení v zákonné výši od [datum], neboť od této doby byla žalovaná prokazatelně v prodlení se zaplacení dlužné částky (výrok I. tohoto rozsudku).

27. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V souzeném případě byla žalobkyně neúspěšná jen v nepatrné části (ohledně části příslušenství za původně požadovanou dobu od [datum] do [datum], když v tomto směru vzala žalobu zpět), a proto jí soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, které byly účelně vynaloženy. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 47.653 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 953.042,30 Kč sestávající z částky 12.140 Kč za každý z osmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 3.192,91 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1.000,23 Kč za 88 ujetých km v částce 600,23 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 375/2021 Sb. při průměrné spotřebě 8,9 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 375/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1.096,34 Kč za 88 ujetých km v částce 696,34 Kč (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 8,9 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1.096,34 Kč za 88 ujetých km v částce 696,34 Kč (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 8,9 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 102.712,91 Kč ve výši 21.569,71 Kč Náklady řízení tedy celkem 171.935,62 Kč.

29. Jelikož žalovaná byla v řízení neúspěšná, je povinna zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve smyslu § 148 odst. 1 o.s.ř. O nákladech státu, které budou tvořeny svědečným, pak bude rozhodnuto dodatečně samostatným usnesením, kterým bude stanovena výše těchto nákladů řízení, neboť ke dni vyhlášení rozsudku nebyla jejich výše dosud známa (výrok III. tohoto rozsudku).