5 C 192/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 27.680 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 27.680 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 10% jdoucími z částky 11.220 Kč od 22. 3. 2020 do zaplacení, ve výši 8,25% jdoucími z částky 8.230 Kč od 1. 12. 2020 do 15. 2. 2021 a dále jen z částky 16.460 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 8.924,07 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa].</b> 1. Žalobkyně se žalobami (podanými dne 6. 3. 2021 a dne 24. 9. 2021) vedenými u zdejšího soudu pod sp. zn. 5 C 192/2021 (o 11.220) a sp. zn. 5 C 344/2021 (o 16.460) domáhala na žalovaném zaplacení uvedených částek. Usnesením zdejšího soudu ze dne 14. 1. 2022, pod č. j. 5 C 192/2021 – 34, pak byly obě věci spojeny ke společnému řízení pod sp. zn. 5 C 192/2021. Žaloby byly odůvodněny zejména tím, že žalobkyně je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen "pojištění odpovědnosti") v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů. Uvedenými žalobami se tedy domáhá po žalovaném zaplacení tohoto příspěvku. Žalobkyně postupem ve smyslu § 15 odst. 1-3 citovaného zákona zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1.850 cm3 do 2.500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] (dále pouze„ vozidlo“), je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný, ale v období od 16. 6. 2019 do 30. 11. 2019, tedy 168 dní k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti. Vlastníkem/provozovatelem vozidla byl v uvedeném období žalovaný, když z výpisu z Centrálního registru vozidel vyplývá, že žalovaný byl zapsán jako vlastník/provozovatel. Výše příspěvku za 168 nepojištěných dní při denní sazbě dle druhu vozidla – osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1850 cm3 do 2500 cm3, sazba á 65, činí 10.920 Kč (168 x 65). Žalobkyně zaslala žalovanému písemnou výzvu ze dne [datum] k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných. Výzva byla žalovanému doručena dne [datum]. Ve výzvě stanovená lhůta pro uhrazení příspěvku však dne [datum] marně uplynula. Následně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne [datum]. Žalobkyně současně žádá uhradit i náklady spojené s uplatněním příspěvku ve výši 300 Kč, tj. celkem 11.220 Kč (10.920 + 300). Žalovaný však na tento svůj dluh dosud ničeho nezaplatil. Předmětné vozidlo pak nebylo pojištěno ani v následném období od 1. 12. 2019 do 31. 3. 2021, tedy dalších 122 dní k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti. Vlastníkem/provozovatelem vozidla byl v uvedeném období i nadále žalovaný, když z výpisu z Centrálního registru vozidel vyplývá, že žalovaný byl zapsán jako vlastník/provozovatel. Výše příspěvku za 122 nepojištěných dní při denní sazbě dle druhu vozidla – osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1850 cm3 do 2500 cm3, sazba á 65, činí 7.930 Kč (122 x 65). Žalobkyně zaslala žalovanému písemnou výzvu ze dne [datum] k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných. Výzva byla žalovanému doručena dne [datum]. Ve výzvě stanovená lhůta pro uhrazení příspěvku však dne [datum] marně uplynula. Následně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne [datum]. Žalobkyně současně žádá uhradit i náklady spojené s uplatněním příspěvku ve výši 300 Kč, tj. celkem 8.230 Kč (7.930 + 300). Žalovaný však ani na tento svůj dluh dosud ničeho nezaplatil. Konečně žalobkyně zaslala žalovanému písemnou výzvu ze dne [datum] k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za další období od [datum] do [datum], tj. 122 dní. Výzva byla žalovanému doručena dne [datum]. Ve výzvě stanovená lhůta pro uhrazení příspěvku však dne [datum] marně uplynula. Následně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne [datum]. Žalobkyně současně žádá uhradit i náklady spojené s uplatněním příspěvku ve výši 300 Kč, tj. celkem 8.230 Kč (7.930 + 300). Žalovaný však ani na tento svůj dluh dosud ničeho nezaplatil. Uplatněný nárok tedy celkem 27.680 Kč (11.220 + 8.230 + 8.230).

2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. V souvislosti se zjišťováním místa faktického pobytu žalovaného jako cizince, kterého se na adrese místa jeho posledního známého faktického pobytu nepodařilo obeslat, učinil soud v rámci místního šetření zjištění, že žalovaný se na uvedené adrese fakticky již delší dobu nezdržuje. Soud pak v rámci mezinárodní justiční spolupráce inicioval rovněž místní šetření v domovském státě žalovaného, nicméně toto šetření nepřineslo žádné výsledky. Dle vyjádření slovenského policejního orgánu ze dne [datum] se žalovaný v místě své poslední hlášené adresy ([příjmení] 30, okr. Rimavská [příjmení]) nezdržoval a podle vyjádření zde bydlící osoby se žalovaný zdržuje v zahraničí neznámo kde. V návaznosti na zjištěné skutečnosti proto soud žalovanému s odkazem na ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř. ustanovil opatrovníka z řad advokátů.

3. Opatrovník pak uplatněný nárok neuznal. Opatrovník především namítal, že výzvu k zaplacení příspěvku nelze ani v jednom případě považovat za řádně doručenou, neboť žalovaný se na doručovací adrese již delší dobu nezdržuje. O tom, že se žalovaný zdržuje na jiné adrese, svědčí listina obsažena ve spisu Okresního soudu v Nymburce sp. zn. 5 C 176/2021, ve které žalobce (v citovaném sporu) uvádí adresu pobytu žalovaného - [příjmení] [anonymizována tři slova], [země]. Žalobkyně tudíž neprokázala, že nastala splatnost příspěvku ve smyslu § 4 odst. 7 vyhl. č. 168/1999 Sb.

4. V řízení se přitom jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 62 odst. 1 Nařízení Brusel I bis pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl podán návrh, použije soud své právo. Nařízení neobsahuje explicitní úpravu soudní příslušnosti pro řízení proti osobám neznámého pobytu; rozlišuje mezi osobami, které mají bydliště na území některého členského státu (příslušnost se určuje podle článků 4 a 5 Nařízení), a osobami, které nemají bydliště na území některého členského státu (příslušnost se až na výjimky určuje v každém členském státě podle jeho vlastních právních předpisů - viz článek 6 Nařízení). Skutečnost, že žalovaný je neznámého pobytu, tzn. nelze určit, zda má bydliště na území některého členského státu či vně Evropské unie, nemůže bez dalšího znamenat, že by Nařízení neumožňovalo otázku příslušnosti osloveného soudu k projednání žaloby proti osobě neznámého pobytu posoudit. Podle Nařízení lze postupovat i v případě takových žalob, resp. nebrání tomu, aby bylo použito ustanovení národního práva, které umožňuje vést řízení proti osobě, jejíž pobyt není znám. Nelze-li příslušnost určit podle Nařízení proto, že žalovaný je neznámého pobytu, tzn. nelze určit, zda má bydliště na území některého členského státu či mimo Evropskou unii, musí být určena (řešena) podle vnitrostátního práva osloveného soudu, v daném případě podle vnitrostátních procesních pravidel České republiky, konkrétně pak dle ustanovení § 86 o.s.ř. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.5.2011, sp.zn. 33 Cdo 2485/2008). V dané věci se soudu nepodařilo zjistit bydliště žalovaného. Soud nemá ani žádné průkazné indicie umožňující dospět k závěru, že žalovaný má skutečné bydliště mimo území Evropské unie. Vlastním šetřením soud zjistil, že poslední známé bydliště žalovaného bylo na adrese [adresa žalovaného]. Ve smyslu ustanovení § 86 o.s.ř. ve spojení s čl. 4 odst. 1 Nařízení proto soud dospěl k závěru, že lze v projednávané věci určit mezinárodní příslušnost soudů České republiky jakožto soudů členského státu, na jehož území měl žalovaný poslední známé bydliště.

5. Pokud jde o hmotné právo je v daném případě rozhodné ustanovení čl. 4 Nařízení EP a Rady (ES) č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), podle kterého je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti. Rozhodný je tak právní řád České republiky. <b>6. Soud ve věci provedl dokazování – 3x výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP (žalobkyně) ze dne 5. 2. 2020; ze dne 16. 9. 2020; ze dne [datum], 3x upomínkou o úhradu příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne [datum]; ze dne [datum]; ze dne [datum] a 3x předžalobní upomínkou ze dne [datum]; ze dne [datum]; ze dne [datum], zprávou o pobytu ze dne [datum], informacemi České pošty o sledování zásilek, výpisem z registru vozidel, a má za prokázaný tento skutkový stav věci:</b> 7. Žalobkyně je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně obdržela od Ministerstva dopravy informaci, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad [číslo] cm3 do [číslo] cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] (dále pouze„ vozidlo“), je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný, ale v období od [datum] do [datum], tedy 168 dní k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti. Vlastníkem/provozovatelem vozidla byl v uvedeném období žalovaný, když z výpisu z Centrálního registru vozidel vyplývá, že žalovaný byl zapsán jako vlastník/provozovatel. Tato skutečnost přitom nebyla ze strany žalovaného žádným způsobem vyvrácena či zpochybněna. Výše příspěvku za 168 nepojištěných dní při denní sazbě dle druhu vozidla – osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad [číslo] cm3 do [číslo] cm3, sazba á 65, činí 10.920 Kč (168 x 65). Žalobkyně zaslala žalovanému písemnou výzvu ze dne [datum] k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných. Výzva byla žalovanému doručena dne [datum]. Ve výzvě stanovená 30 denní lhůta pro uhrazení příspěvku však dne [datum] marně uplynula. Následně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne [datum]. Žalobkyně současně žádá uhradit i náklady spojené s uplatněním příspěvku ve výši 300 Kč, tj. celkem 11.220 Kč (10.920 + 300). Žalovaný však na tento svůj dluh dosud ničeho nezaplatil. Předmětné vozidlo pak nebylo pojištěno ani v následném období od 1. 12. 2019 do 31. 3. 2021, tedy dalších 122 dní k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti. Vlastníkem/provozovatelem vozidla byl v uvedeném období i nadále žalovaný, když z výpisu z Centrálního registru vozidel vyplývá, že žalovaný byl zapsán jako vlastník/provozovatel. Výše příspěvku za 122 nepojištěných dní při denní sazbě dle druhu vozidla – osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1850 cm3 do 2500 cm3, sazba á 65, činí 7.930 Kč (122 x 65). Žalobkyně zaslala žalovanému písemnou výzvu ze dne [datum] k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných. Výzva byla žalovanému doručena dne [datum]. Ve výzvě stanovená 60 denní lhůta (pandemie Covid-19) pro uhrazení příspěvku však dne [datum] marně uplynula. Následně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne [datum]. Žalobkyně současně žádá uhradit i náklady spojené s uplatněním příspěvku ve výši 300 Kč, tj. celkem 8.230 Kč (7.930 + 300). Žalovaný však ani na tento svůj dluh dosud ničeho nezaplatil. Konečně žalobkyně zaslala žalovanému písemnou výzvu ze dne [datum] k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za období od 1. 4. 2020 do 31. 7. 2020, tj. dalších 122 dní. Výzva byla žalovanému doručena dne [datum]. Ve výzvě stanovená lhůta 60 denní lhůta (pandemie Covid-19) pro uhrazení příspěvku však dne [datum] marně uplynula. Následně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne [datum]. Žalobkyně současně žádá uhradit i náklady spojené s uplatněním příspěvku ve výši 300 Kč, tj. celkem 8.230 Kč (7.930 + 300). Žalovaný však ani na tento svůj dluh dosud ničeho nezaplatil. Uplatněný nárok tedy celkem 27.680 Kč (11.220 + 8.230 + 8.230). Nebylo naopak prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh cokoliv zaplatil.

8. Pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla upravuje zákon č. 168/1999 Sb., (ustanovení §1 odst. 1). Podle odst. 2 citovaného ustanovení nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené (písm. a)), může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci (písm. b)).

9. Podle § 4 odst. 1 citovaného zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.

10. Při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla (odst2). Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (odst. 3). Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (odst. 4). Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou (odst. 5). Povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla (odst. 6). Výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu (odst. 7).

11. Podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb., v platném znění, denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně ve výši 65 Kč.

12. Podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., v platném znění, výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč. <b>13. Pokud šlo o uplatněnou námitku opatrovníka, že předmětné výzvy k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných nebyly žalovanému řádně doručeny a tudíž nenastala splatnost příspěvku, tuto soud neshledal důvodnou.</b> 14. Podle § 80 odst. 1 o.z. člověk má bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností trvale; takový úmysl může vyplývat z jeho prohlášení nebo z okolností případu. Uvádí-li člověk jako své bydliště jiné místo než své skutečné bydliště, může se každý dovolat i jeho skutečného bydliště. Proti tomu, kdo se v dobré víře dovolá uvedeného místa, nemůže člověk namítat, že má své skutečné bydliště v jiném místě.

15. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nemá-li člověk bydliště, považuje se za ně místo, kde žije. Nelze-li takové místo zjistit, anebo lze-li je zjistit jen s neúměrnými obtížemi, považuje se za bydliště člověka místo, kde má majetek, popřípadě místo, kde měl bydliště naposledy.

16. Podle § 570 odst. 1 o.z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

17. Závěr o tom, že pohledávka žalobkyně na zaplacení příspěvku byla uplatněna řádně a včas předmětnými výzvami k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných učinil soud na základě dále uvedených úvah.

18. Především je třeba zdůraznit, že předmětné výzvy k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných byly vždy adresovány do místa posledního známého bydliště žalovaného na území ČR. Tento pobyt přitom dosud nebyl oficiálně ukončen, ani nedošlo k nahlášení případné změny adresy pobytu. Tuto adresu je tak třeba považovat za platné místo pobytu, resp. poslední známé bydliště žalovaného na území ČR.

19. Právní praxe se ustálila v závěru, že projev vůle dojde adresátovi, jakmile se dostane do sféry jeho dispozice, tedy v okamžiku, kdy adresát nabude objektivní možnost seznámit se s obsahem projevu vůle. Dojití projevu vůle do sféry adresáta dovršuje proces vzniku jednostranného adresovaného právního úkonu. Není přitom nezbytné, aby se adresát seznámil s obsahem právního úkonu. Rozhodující je, že měl objektivně možnost tak učinit. Takovou objektivní možností nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem je nejen samotné převzetí právního úkonu adresátem, ale i doručení zásilky obsahující projev vůle do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky, popřípadě i vhozením oznámení o uložení takové zásilky do poštovní schránky. Subjektivní důvody, pro které se adresát se zásilkou neseznámil, nejsou v tomto ohledu rozhodné (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. 26 Cdo 238/2008).

20. Na výše uvedeném nic nemění ani skutečnost, že se žalovaný v době doručování na dané adrese již nezdržoval. Objektivní možnost seznámit se s obsahem písemnosti je totiž třeba vykládat v souladu se zásadou, podle níž každý má dbát o svá vlastní práva (vigilantibus iura scripta sunt).

21. Ustanovení § 570 odst. 1 o.z. přitom nelze vykládat natolik úzce, že by adresát tím, že se odstěhuje, aniž by ve veřejně přístupných evidencích bylo možno novou adresu, na níž se zdržuje, spolehlivě zjistit, vyloučil účinky jemu adresovaných právních úkonů. Takový výklad by mohl vést mimo jiné k výrazně ztížené možnosti dosáhnout účinků jednostranných právních úkonů. Přitom po žalobkyni nelze spravedlivě požadovat, aby vynakládala časové a finanční výdaje značného rozsahu k pátrání po pobytu osob za účelem doručování písemností. V tomto ohledu je totiž třeba vzít i v úvahu, že výše nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, je pro žalobkyni stanovena v závazné výši 300 Kč (§ 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.). Taková výše nákladů jen stěží může zahrnovat i případné náklady spojené s vyhledáváním skutečného bydliště povinných osob a je tudíž zřejmé, že s takovou povinností žalobkyně zákonodárce ani nepočítal.

22. Na základě shora uvedeného proto soud uzavřel, že žaloba je důvodná. Soud proto žalobě vyhověl, a to i co do příslušenství přiznané pohledávky ve smyslu ustanovení § 1970 o.z., když období, za něž žalobkyně úrok z prodlení požaduje, je obdobím, kdy byl žalovaný s plněním své jednotlivé povinnosti k zaplacení příspěvku již v prodlení. Požadovaná výše úroků z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8.924,07 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.600 Kč (2x 800) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27.680 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý z šesti úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 2.220 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 14. 1. 2022 náhrada 1.132,95 Kč za 120 ujetých km v částce 732,95 Kč (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 3,9 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6.052,95 Kč ve výši 1.271,12 Kč.