5 C 201/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného anonymizována čtyři slova stát. instituce adresa o zaplacení 9.598,57 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5.450 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,5% od 21. 7. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části o zaplacení 6.561,12 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,5% jdoucími z částky 5.569,20 Kč od 21. 1. 2020 do 20. 7. 2021 a dále jen z částky 119,20 Kč od 21. 7. 2021 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že právní předchůdkyně žalobkyně - společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], na jejímž základě žalovanému poskytla v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem smlouvy. [právnická osoba] jako poskytovatelka zápůjčky splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Žalovaný se pak zavázal poskytnutou zápůjčku spolu s částkou ve výši 4.617 Kč, sestávající se z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 799 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování zápůjčky a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2.410 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu ve výši 1.408 Kč, vrátit v 45 týdenních splátkách po 236 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 5. 2. 2019. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne 9. 4. 2018. Pohledávka vyplývající ze smlouvy byla včetně příslušenství postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 s účinností k témuž dni. Žalovaný na svůj dluh od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky uhradil jen 550 Kč. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovaným celkem 14.798,57 Kč s příslušenstvím zahrnující úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně pak požaduje po žalovaném zaplacení dlužné částky ve výši 9.598,57 Kč sestávající se z jistiny ve výši 5.569,20 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 4.029,37 Kč a dále příslušenství tvořeného kapitalizovanými úroky ve výši 1.565,72 Kč, kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 846,83 Kč, úroky ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5.569,20 Kč od 17. 4. 2018 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 8,05 % z dlužné jistiny ve výši 5.569,20 Kč od 17. 4. 2018 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem dle § 101 odst. 4 o.s.ř. <b>4. Soud zjistil tento skutkový stav věci:</b> Mezi žalovaným a společností [právnická osoba] byla uzavřena smlouva o zápůjčce ze dne [datum], na základě které žalovaný získal zápůjčku ve výši 6.000 Kč v hotovosti. Ve smlouvě se strany dohodly, že žalovaný spolu se zápůjčkou zaplatí společnosti [právnická osoba] částku ve výši 4.617 Kč, sestávající se z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 799 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2.410 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1.408 Kč, a to ve 45 týdenních splátkách po 236 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena ve výši 233 Kč se splatností do 5. 2. 2019. Ze zákaznické karty ze dne [datum] se podává, že společnost [právnická osoba] ověřovala příjmovou situaci žalovaného. Jako ověřené dokumenty jsou zaškrtnuty kolonky s označením občanský průkaz a 3 výplatní pásky za měsíce 12/2017, 1, 2/2018. Výplatnice samotné žalobkyně nepředložila. Ve finančních informacích je pak uvedeno, že čistý měsíční příjem žalovaného činí 25.443 Kč. Další příjmy žalovaného měly činit 10.000 Kč měsíčně. Naopak jeho běžné měsíční výdaje jsou výslovně uvedené jako„ odhadované“ ve výši 6.000 Kč. Žalovaný nemá kreditní kartu, zápůjčku u jiné společnosti ani bankovní účet. Dále ze zákaznické karty vyplývá, že žalovaný pracuje v hlavním pracovním poměru jako dělník - stavební práce. Žalovaný je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost a bydlí u rodičů. Žalovaný pak nehradil sjednané splátky půjčky řádně a včas, poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne 9. 4. 2018. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný na svůj dluh uhradil jen částku ve výši 550 Kč Pohledávka vyplývající ze smlouvy byla včetně příslušenství postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 20. 1. 2020. Žalobkyně zaslala žalovanému na jeho korespondenční adresu předžalobní výzvu ze dne 28. 1. 2021 k zaplacení dluhu ve lhůtě nejpozději do 12. 2. 2021.

5. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Za rozhodující pro právní posouzení této věci považoval soud skutečnost, zda žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o ochraně spotřebitele. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

16. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že společnost [právnická osoba] při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům. Především společnost [právnická osoba] žádným způsobem neprovedla analýzu finančního rozpočtu žalovaného. Nezjišťovala, jaké má žalovaný výdaje (inkaso, nájem, výdaje na stravu). Naopak dokonce jen výslovně uvedla, že žalovaný má měsíční odhadované výdaje ve výši 6.000 Kč měsíčně. Uváděné příjmy žalovaného, který měl pracovat jako stavební dělník, ve výši 25.443 Kč měsíčně měly být ověřovány výplatnicemi, ale ty doloženy nebyly. Žalovaný dále uváděl, že má mít další příjem ve výši 10.000 Kč měsíčně. Tyto příjmy však nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány. Není vůbec zřejmé, odkud tyto příjmy žalovaný získává a jaké je jeho rodinné postavení. Pouhé doplnění čísel do formuláře, aniž je zřejmé na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí. Majetkové poměry žalovaného tak nebyly zjišťovány dostatečným způsobem, na základě čehož nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet.

17. S ohledem na výše uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva o zápůjčce je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o.z. neplatná, když žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku, přestože ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem tohoto postupu, tj. nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy o zápůjčce a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele.

18. V řízení pak bylo prokázáno, že částku 6.000 Kč žalovaný skutečně v hotovosti převzal a je tak povinen ji žalobkyni vrátit. Bylo rovněž prokázáno, že žalovaný na tento svůj dluh zaplatil jen 550 Kč, k zaplacení tak zbývá 5.450 Kč (6.000 - 550). Rovněž bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění jistiny v rámci předžalobní výzvy ze dne 28. 1. 2021, a to ve lhůtě nejpozději do 12. 2. 2021. Písemnost obsahující výzvu k zaplacení byla sice zaslána na korespondenční adresu, kterou žalovaný uvedl při uzavírání předmětné smlouvy o zápůjčce, ale pro právní posouzení je rozhodující, zda se tato výzva skutečně ocitla ve sféře jeho dispozice. Tato situace však nenastala, neboť v řízení bylo zjištěno, že žalovaný dne [datum] nastoupil k výkonu trestu. Závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení ve výši 5.450 Kč se tedy stal splatným až dnem 20. 7. 2021, tedy dnem, kdy byla žalovanému řádně doručena žaloba. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky úrok z prodlení v zákonné výši od 21. 7. 2021, neboť od této doby byl žalovaný prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 8,5 % p.a., což je i výše úroku požadovaná žalobkyní (výrok I. tohoto rozsudku).

19. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná, nezbylo než žalobu ve zbývající části o zaplacení úroků a poplatků zamítnout včetně příslušenství. V rozsahu, v jakém soud neshledal žalobu důvodnou, proto rozhodl o jejím zamítnutí včetně příslušenství (výrok II.).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souzeném případě pak byl poměr úspěchu a neúspěchu účastníků téměř stejný. Soud proto žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.