5 C 213/2024

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl soudcem Mgr. Janem Bucharem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovníkem Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka o zaplacení 72 685 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 40 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požaduje zaplacenía) částky 32 685 Kč,b) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 186,11 Kč,c) kapitalizovaného úroku ve výši 4 560,27 Kč,d) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 40 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,e) úroku 20,94 % ročně z částky 40 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit na účet Okresního soudu v Nymburce náklady státu ve výši 60 % uvedené v samostatném usnesení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení.

1. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť oba účastníci s tímto postupem souhlasili.

2. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný dne , datum, uzavřel s předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na základě které poskytla společnost , právnická osoba, žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal je vrátit spolu s částku ve výši , částka, (kapitalizovaný úrok a částka za zpracování zápůjčky), přičemž žalovaná částka představuje nesplacenou část jistiny ve výši , částka, a část nesplacenoho poplatku ve výši , částka, . Příslušenství tvoří kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , úrok ve výši 20,94 % ročně z částky ve výši , částka, od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Společnost , právnická osoba, před poskytnutí zápůjčky posoudila schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku, a to zejména na základě informací získaných od žalovaného.

3. Žalovaný (ustanovený opatrovník žalovaného) uvedl, že nebyly splněny podmínky zkoumání úvěruschopnosti a namítl, že výše úroku a RPSN je v rozporu s dobrými mravy.Dokazování4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav.

5. Dne , datum, společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázala je splatit v 21 měsíčních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka činí , částka, , spolu s poplatkem ve výši , částka, , ve kterém je zahrnut kapitalizovaný úrok ve výši , částka, (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, ).

6. Žalovaný dne , datum, sdělila společnosti , právnická osoba, , že bydlí v nájemním bydlení; nemá spolubydlící; je svobodný; je zaměstnán; čistý měsíční příjem činí , částka, ; ostatní příjmy činí , částka, ; odhadované měsíční výdaje činí , částka, , externí splátky a interní splátky činí , částka, , má bankovní účet. V zákaznické kartě – žádosti o spotřebitelský úvěr není u ověřených dokumentů zaškrtnuto žádné pole (zjištěno ze zákaznické karty).

7. Společnost , právnická osoba, postoupila žalobkyni pohledávku za žalovanou ze smlouvy č. , hodnota, (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek).

8. Společnosti , právnická osoba, neeviduje žádnou platbu žalovaného [(zjištěno z přehledu plateb (tabulky umoření)].

9. Zástupce žalobkyně v dopise ze dne , datum, vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky (zjištěno z výzvy k plnění ze dne , datum, ), přičemž dopis byl podán dne , datum, (zjištěno z podacího lístku). Soud však nemá za prokázané, kdy a zda skutečně byl dopis žalovanému doručen.

10. Soud nehodnotil pro nadbytečnost následující důkazy: zařazení zákazníka do pojistného programu, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek, informace o zpracování osobních údajů.

11. Soud ve věci dospěl k následujícím závěru o skutkovém stavu:

12. Dne , datum, společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázala je splatit v 21 měsíčních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka činí , částka, , spolu s poplatkem ve výši , částka, , ve kterém je zahrnut kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , částka za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši , částka, . Společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku na žalobkyni.

13. V zákaznické kartě – žádosti o spotřebitelský úvěr je uveden příjem žalovaného ve výši , částka, měsíčně a výdaje žalovaného ve výši , částka, , přičemž žalovaný bydlí sám v nájemním bydlení. Společnost , právnická osoba, neověřila příjmy ani výdaje žalované, neboť dle zákaznické karty neověřila údaje na základě žádných dokumentů.Právní hodnocení14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

15. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Podle § 2392 odst. 1 věty první OZ lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Mezi společností , právnická osoba, jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě smlouvy o zápůjčce dle § 2390 OZ ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když společnost , právnická osoba, přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal je vrátit spolu s poplatkem včetně úroku (viz § 2392 odst. 1 věta první OZ).

19. Dále se soud zabýval otázkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to s ohledem na splnění povinnosti společnosti , právnická osoba, jako poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného.

20. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pořizují poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

24. Podle § 78 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

25. Podle § 588 OZ přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 OZ přihlédne i bez návrhu.

27. Otázkou, zda § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje absolutní neplatnost, se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve kterém dospěl k závěru, „že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 OZ jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“28. K podrobnějšímu odůvodnění co do závěru o absolutní neplatnosti soud odkazuje na výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze.

29. V projednávané věci je tedy stěžejní otázkou, zda společnost , právnická osoba, dostála své povinnosti a řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž soud dospěl k závěru, že nikoli.

30. Společnost , právnická osoba, byla § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

31. Dále soud zdůrazňuje, že „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ [viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ].32. „Hodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr však vyžaduje porovnání zjištěných příjmů se zjištěnými výdaji dlužníka; pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nestačí. Stanovila-li věřitelka výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedla k doložení konkrétních údajů, nezkoumala výdajovou stránku žadatele řádně“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

33. Dle citovaných rozsudků se tedy žalobkyně (její předchůdkyně) nemůže zbavit své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost klienta, resp. řádně zjistit příjmy a výdaje klienta, s prostým odkazem, že spoléhá na údaje poskytnuté klientem a sama nemá možnost tyto ověřit. Soud dodává, že tuto možnost nepochybně má, když může od klienta vyžádat důkazy, které potvrzují jeho tvrzení. Co se týče důkazů ohledně výdajů, může jimi být například výpis z účtu, složenky, uzavřená nájemní smlouva. Dále ke splnění povinnosti hodnocení úvěruschopnosti je nutné porovnat příjmy a výdaje žadatele, tedy je nutné i zjistit.

34. Dále soud poukazuje na § 78 odst. 1 a 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, kde je stanovena povinnost poskytovatele uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy vztahující se k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Pakliže poskytovatel dostál řádně své povinnosti před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a tvrzení spotřebitele ověřil na základě dokumentů či jiných záznamů, měl by být schopen tyto dokumenty či jiné záznamy předložit soudu. Je pak otázkou, proč nebyly soudu dokumenty či jiné záznamy co do skutečných příjmů a výdajů žalované vztahující se k posouzení úvěruschopnosti předloženy, přestože má poskytovatel spotřebitelského úvěru zákonnou povinnost je uchovávat. Za situace, že tyto dokumenty či jiné záznamy nejsou soudu předloženy, nemůže mít soud za prokázané, že poskytovatel skutečně řádně přistoupil k posouzení úvěruschopnosti.

35. S ohledem na zákaznickou kartu, dle které nebyly příjmy ani výdaje žalovaného ověřeny má soud za prokázané, že společnost , právnická osoba, před poskytnutím spotřebitelského úvěru neověřila skutečné příjmy a výdaje žalovaného.

36. Soud podotýká, že žalovaný dle zákaznické karty měl bydlet v nájemním bydlení, přičemž celkové měsíční výdaje žalovaného měly činit , částka, . Soud shledal za nevěrohodné, že by v roce 2021 dosahovaly celkové měsíčně výdaje včetně nájmu toliko částky , částka, .

37. K zákaznické kartě soud dále konstatuje, že z této není zřejmé, co tvoří odhadované měsíčně výdeje žalované ve výši , částka, , přičemž za účelem prokázání výdajů dle zákaznické karty nebyly v řízení předloženy ani žádné listiny. Z předložených důkazů tedy neplyne, jaké skutečné příjmy a jaké skutečné výdaje žalovaný měl, naopak však prokazují, že společnost , právnická osoba, nebyly před poskytnutím spotřebitelského úvěru skutečně známy příjmy a výdaje žalovaného a že by tvrzení žalovaného jakkoli ověřila.

38. Soud je toho názoru, že společnost , právnická osoba, ve skutečnosti výdaje žalovaného ani jeho příjmy neověřila a nezkoumala, a tedy je ani nemohla porovnat.

39. Dle výše uvedeného, soud dospěl k závěru, společnost , právnická osoba, nedostála své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k posuzování úvěruschopnosti žalovaného přistoupila toliko formálně, avšak reálně úvěruschopnost žalovaného neposuzovala, a proto soud shledal předmětnou smlouvu dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou.

40. S ohledem na neplatnost smlouvy uložil soud dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru žalovanému pouze povinnost zaplatit částku ve výši , částka, , která představuje nesplacenou jistinu (, částka, – , částka, ), a v ostatním rozsahu žalobu zamítl, a to i co do veškerého požadovaného příslušenství spočívajícímu v zákonném úroku z prodlení a úroku (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ; ze dne , datum, , sp. z. , SPZ, 101/2023).

41. Nejvyššího soud shledal v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že „samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze , právnická osoba, vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, s. 436-440).

42. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

43. Je zřejmé, že odvolací soud se shora uvedeného výkladu nedržel a při vypořádání nároků ze zaniklé smlouvy o spotřebitelském úvěru postupoval podle obecných ustanovení o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé (neplatné) smlouvy, od čehož se odvíjel jeho (nesprávný) závěr o okamžiku vzniku nároku žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.

44. Protože závěry odvolacího soudu, že žalobkyni vznikl nárok na vrácení dosud nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o úvěru podle obecných zásad vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé smlouvy, a že jí v souvislosti s prodlením žalované s vrácením bezdůvodného obohacení vznikl nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení, jsou v rozporu se shora přijatým výkladem vypořádání nesplacené části jistiny podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu nejen přípustné, ale i důvodné.“45. Na citovaný rozsudek Nejvyšší soud navázal v rozsudku ze dne , datum, , sp. z. , SPZ, 101/2023, kde shledal, že „Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uzavřel, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nejvyšší soud dále uvedl, že spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.“.

46. Dle citovaných rozhodnutí se tedy žalovaný může dostat do prodlení až po marném uplynutí lhůty stanovené soudem dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (případně sjednané mezi účastníky). Výzva k plnění je pak v souvislosti s úroky z prodlení bezvýznamná.

47. Podle § 1879 OZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

48. Společnosti , právnická osoba, dle § 1879 OZ postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, na žalobkyni, a proto soud shledal, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimovaná.Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení49. Soud shledal, že společnost , právnická osoba, nedostála své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, a proto soud dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložil žalovanému pouze povinnost zaplatit částku ve výši , částka, , která představuje nesplacenou jistinu, a v ostatním rozsahu žalobu zamítl.

50. Soud se pro nadbytečnost nezabýval otázkou platnosti smlouvy co do rozporu s dobrými mravy s ohledem na výši sjednaného úroku, resp. výši sjednané úplaty.

51. Žalobkyně byla ve věci i s ohledem na příslušenství úspěšná pouze co do výše 40 %, a proto soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit dle § 148 odst. 1 o. s. ř. náklady vynaložené státem co do výše 60 %, přičemž jejich výše bude vyčíslena v samostatném usnesení.

52. Lhůta ke splnění povinnosti žalovaného soud stanovil v obecné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť soudu nejsou možnosti žalovaného k vrácení nesplacené jistiny (viz § 87 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud dále podotýká, že žádný z účastníků nenavrhl určení lhůty ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru.