5 C 222/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci manžela: osobní údaje manžela a manželky: osobní údaje manželky o rozvod manželství, <b>I. Manželství účastníků: [celé jméno manžela] [celé jméno manžela], rozené [příjmení], uzavřené dne [datum] v Abobo, ve státě Pobřeží slonoviny, zapsané v knize manželství matričního úřadu – Úřadu městské části města Brna, [obec] - střed, ve svazku [spisová značka], roč. [rok], str. [anonymizováno], poř. [číslo] se rozvádí.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Shora uvedený manžel předložil soudu návrh, kterým se domáhal rozvodu svého manželství uzavřeného dne [datum] v Abobo, ve státě Pobřeží slonoviny. Manželka s rozvodem souhlasila. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť manželka je státním příslušníkem Pobřeží slonoviny. Soud se proto nejdříve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má ve věci postupovat. Mezi Českou republikou a státem Pobřeží slonoviny není uzavřena žádná mezinárodní smlouva, která by tyto otázky řešila. Podle § 47 odst. 1 zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis Evropské unie něco jiného, stačí k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvodu manželství, neplatnosti manželství a určení, zda tu manželství je či není, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky, nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt. Manžel je státním občanem České republiky a pravomoc zdejšího soudu je tak dána. Pokud jde o hmotné právo pak je třeba vycházet z ustanovení § 49 odst. 1 shora citovaného zákona, podle kterého osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem, ve spojení s § 50 odst. 1 citovaného zákona, podle kterého rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Rozhodným právem je tak právní řád České republiky. Z oddacího listu má soud prokázáno, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] v Abobo, ve státě Pobřeží slonoviny. U manžela se jedná o manželství druhé a u manželky o manželství první. Manžel pochází ze státu Pobřeží slonoviny a již získal občanství České republiky. Manželka je státním příslušníkem Pobřeží slonoviny. <b>Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav:</b> Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] v Abobo, ve státě Pobřeží slonoviny. U manžela se jedná o manželství druhé a u manželky o manželství první. Manžel je státním občanem České republiky. Manželka je státním příslušníkem Pobřeží slonoviny. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 3. 2. 2022, č.j. 13 Nc 42/2021 -34, který nabyl právní moci dne [datum], má soud prokázáno, že byla soudem schválena dohoda účastníků o úpravě poměrů k nezletilému synovi [jméno] [jméno] [celé jméno manžela], [datum narození], pro dobu po rozvodu. Manželství účastníků bylo zpočátku spokojené. Problémy mezi účastníky nastaly zejména po narození syna. Každý z účastníků měl rozdílné představy o tom, jak by mělo jejich manželské soužití a partnerství dále vypadat. Manželka měla pocit, že se musí manželovi jen přizpůsobovat a jejich vzájemný vztah není rovnocenný. Manželce vadila nejen finanční závislost na manželovi, ale v podstatě celková odkázanost na něj, a to s ohledem na fakt, že sama neovládá dobře český jazyk. Naopak manželovi se nelíbilo, že manželka svou nespokojenost vyjadřovala tak, že začala mluvit o rozvodu jejich manželství a zejména manželovi vadilo, že následně nastal i nesoulad v jejich intimním soužití. To vše vedlo k citovému odcizení mezi účastníky. Manželskou krizi se účastníci však nepokoušeli nijak řešit. Oba vyjádřili odpor k možnému obnovení manželského soužití. Manželé se jen dohodli, že s ohledem na zájmy jejich nezletilého syna, který jim byl svěřen do společné péče, proto budou nadále bydlet společně v jednom bytě. Příčiny rozvratu manželství spatřuje soud ve vzájemném citovém odcizení mezi účastníky v důsledku jejich neschopnosti spolu konstruktivně komunikovat a řešit problémy. Po provedeném dokazování, zejména z výpovědi účastníků, soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 755 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, dále jen o. z., kdy manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Soud přitom bere v úvahu příčiny rozvratu manželství (§ 756 o.z.). Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Podle § 758 o.z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. Manželství je rozvrácené a nefunkční, když účastníci spolu nežijí jako manželé a citově se odcizili. Za shora uvedeného stavu má tedy soud za to, že manželství je pouze formálním svazkem a neplní svůj společenský účel a nelze ani očekávat obnovení manželského soužití. Za uvedené situace, když v řízení nebylo tvrzeno, natož prokázáno, že rozvod manželství by byl v rozporu se zájmem nezletilého syna účastníků, soud proto žalobě vyhověl a manželství rozvedl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 z.ř.s., kdy žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, když soud neshledal zvláštní okolnosti pro přiznání těchto nákladů podle druhé věty citovaného ustanovení.