5 C 222/2021
č. j. 5 C 222/2021-24
V PLATNOSTIOkresní soud v Nymburce rozhodl o rozvodu manželství uzavřeného v zahraničí, přičemž manžel je státním občanem České republiky a manželka státním občanem Pobřeží slonoviny. Soud se opřel o § 47 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém, kterým byla potvrzena pravomoc českého soudu. Rozvod byl prokázán jako vhodný, protože manželství bylo hluboce a trvale rozvráceno, což vyplývalo z citového odcizení a neschopnosti konstruktivní komunikace. Soud rozhodl o rozvodu, protože nebylo prokázáno, že by rozvod byl v rozporu se zájmem dítěte nebo způsobil zvlášť závažnou újmu jednomu z manželů.
Plný text
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci manžela: osobní údaje manžela a manželky: osobní údaje manželky o rozvod manželství,
I. Manželství účastníků: celé jméno manžela celé jméno manžela, rozené příjmení, uzavřené dne datum v Abobo, ve státě Pobřeží slonoviny, zapsané v knize manželství matričního úřadu – Úřadu městské části města Brna, obec - střed, ve svazku spisová značka, roč. rok, str. anonymizováno, poř. číslo se rozvádí.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shora uvedený manžel předložil soudu návrh, kterým se domáhal rozvodu svého manželství uzavřeného dne datum v Abobo, ve státě Pobřeží slonoviny. Manželka s rozvodem souhlasila. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť manželka je státním příslušníkem Pobřeží slonoviny. Soud se proto nejdříve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má ve věci postupovat. Mezi Českou republikou a státem Pobřeží slonoviny není uzavřena žádná mezinárodní smlouva, která by tyto otázky řešila. Podle § 47 odst. 1 zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis Evropské unie něco jiného, stačí k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvodu manželství, neplatnosti manželství a určení, zda tu manželství je či není, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky, nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt. Manžel je státním občanem České republiky a pravomoc zdejšího soudu je tak dána. Pokud jde o hmotné právo pak je třeba vycházet z ustanovení § 49 odst. 1 shora citovaného zákona, podle kterého osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem, ve spojení s § 50 odst. 1 citovaného zákona, podle kterého rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Rozhodným právem je tak právní řád České republiky. Z oddacího listu má soud prokázáno, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne datum v Abobo, ve státě Pobřeží slonoviny. U manžela se jedná o manželství druhé a u manželky o manželství první. Manžel pochází ze státu Pobřeží slonoviny a již získal občanství České republiky. Manželka je státním příslušníkem Pobřeží slonoviny. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne datum v Abobo, ve státě Pobřeží slonoviny. U manžela se jedná o manželství druhé a u manželky o manželství první. Manžel je státním občanem České republiky. Manželka je státním příslušníkem Pobřeží slonoviny. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 3. 2. 2022, č.j. 13 Nc 42/2021 -34, který nabyl právní moci dne datum, má soud prokázáno, že byla soudem schválena dohoda účastníků o úpravě poměrů k nezletilému synovi jméno jméno celé jméno manžela, datum narození, pro dobu po rozvodu. Manželství účastníků bylo zpočátku spokojené. Problémy mezi účastníky nastaly zejména po narození syna. Každý z účastníků měl rozdílné představy o tom, jak by mělo jejich manželské soužití a partnerství dále vypadat. Manželka měla pocit, že se musí manželovi jen přizpůsobovat a jejich vzájemný vztah není rovnocenný. Manželce vadila nejen finanční závislost na manželovi, ale v podstatě celková odkázanost na něj, a to s ohledem na fakt, že sama neovládá dobře český jazyk. Naopak manželovi se nelíbilo, že manželka svou nespokojenost vyjadřovala tak, že začala mluvit o rozvodu jejich manželství a zejména manželovi vadilo, že následně nastal i nesoulad v jejich intimním soužití. To vše vedlo k citovému odcizení mezi účastníky. Manželskou krizi se účastníci však nepokoušeli nijak řešit. Oba vyjádřili odpor k možnému obnovení manželského soužití. Manželé se jen dohodli, že s ohledem na zájmy jejich nezletilého syna, který jim byl svěřen do společné péče, proto budou nadále bydlet společně v jednom bytě. Příčiny rozvratu manželství spatřuje soud ve vzájemném citovém odcizení mezi účastníky v důsledku jejich neschopnosti spolu konstruktivně komunikovat a řešit problémy. Po provedeném dokazování, zejména z výpovědi účastníků, soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 755 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, dále jen o. z., kdy manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Soud přitom bere v úvahu příčiny rozvratu manželství (§ 756 o.z.). Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Podle § 758 o.z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. Manželství je rozvrácené a nefunkční, když účastníci spolu nežijí jako manželé a citově se odcizili. Za shora uvedeného stavu má tedy soud za to, že manželství je pouze formálním svazkem a neplní svůj společenský účel a nelze ani očekávat obnovení manželského soužití. Za uvedené situace, když v řízení nebylo tvrzeno, natož prokázáno, že rozvod manželství by byl v rozporu se zájmem nezletilého syna účastníků, soud proto žalobě vyhověl a manželství rozvedl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 z.ř.s., kdy žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, když soud neshledal zvláštní okolnosti pro přiznání těchto nákladů podle druhé věty citovaného ustanovení. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť se účastníci práva odvolání vzdali. Platnost občanského průkazu, v němž je uveden rodinný stav, skončí uplynutím 45 dnů ode dne nabytí právní moci rozsudku o rozvodu manželství. příjmení vydání nového občanského průkazu jsou manželé povinni požádat do 15 dnů ode dne, ve kterém došlo ke skončení platnosti jejich dosavadního průkazu (§ 11 písm. b) zákona č. 269/2021 Sb., o občanských průkazech ve spojení s § 34 odst. 3 písm. c) bod 1. tohoto zákona). Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku oznámit příslušnému matričnímu úřadu, že přijímá opět své dřívější příjmení.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.