5 C 225/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 19.700 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4.160 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,05 % od 10. 3. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení 26.505,77 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,05 % jdoucími z částky 15.171,37 Kč od 30. 11. 2019 do 9. 3. 2021 a dále jen z částky 11.011,37 Kč od 10. 3. 2021 do zaplacení a s úroky ve výši 23,72 % jdoucími z částky 15.171,37 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se jako právní nástupkyně společnosti právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen jako„ právní předchůdkyně žalobkyně“), domáhala po žalovaném zaplacení částky 19.700 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o půjčce číslo ze dne datum, na jejímž základě byly žalovanému v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13.000 Kč. Poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal vrátit v 58 týdenních splátkách po 390 Kč, a to spolu s úrokem ve výši 1.820 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 2.600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 5.200 Kč Poslední splátka byla stanovena na 24. 7. 2017. Na uvedený dluh žalovaný zaplatil jen částku 12.080 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 24. 7. 2017 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 8.117,16 Kč od 25. 7. 2017 až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,72 % ročně. Pohledávka ze smlouvy o úvěru včetně příslušenství byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, a to s účinností od tohoto data. Téhož dne bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno žalovanému. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 10.540 Kč. Po žalovaném tedy žalobkyně požaduje zaplacení celkové dlužné částky ve výši 10.540 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 8.117,16 Kč a dlužných úhrad ve výši 2.422,84 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4.588,85 Kč (tj. úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 8.117,16 Kč od 25. 7. 2017 do 29. 11. 2019), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.544,64 Kč (tj. zákonný úrok z prodlení z částky 8.117,16 Kč od 1. 8. 2017 do 29. 11. 2019), úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8.117,16 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8.117,16 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Dále byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouvu o půjčce číslo ze dne datum, na jejímž základě byly žalovanému v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč. Poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal vrátit v 58 týdenních splátkách po 240 Kč, a to spolu s úrokem ve výši 1.120 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 1.600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.200 Kč Poslední splátka byla stanovena na 12. 10. 2017. Na uvedený dluh žalovaný zaplatil jen částku 4.760 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni datum řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 7.054,21 Kč od 13. 10. 2017 až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,72 % ročně. Pohledávka ze smlouvy o úvěru včetně příslušenství byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, a to s účinností od tohoto data. Téhož dne bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno žalovanému. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 9.160 Kč. Po žalovaném tedy žalobkyně požaduje zaplacení celkové dlužné částky ve výši 9.160 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 7.054,21 Kč a dlužných úhrad ve výši 2.105,79 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3.616,10 Kč (tj. úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 7.054,21 Kč od 13. 10. 2017 do 29. 11. 2019), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.216,18 Kč (tj. zákonný úrok z prodlení z částky 7.054,21 Kč od 20. 10. 2017 do 29. 11. 2019), úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7.054,21 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7.054,21 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením výše uvedených smluv posuzovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelské úvěry především na základě zhodnocení informací a dokladů požadovaných a získaných od žalovaného, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace byly ověřeny zejména výplatními páskami, pracovní a nájemní smlouvou. Žalovaný dále prohlásil, že poskytl právní předchůdkyni žalobkyně úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné k posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr. Právní předchůdkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného a nebylo její povinností prověřovat, zda se žalovaný nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že smlouvy o zápůjčkách uzavíral v době, kdy byl ve finanční tísni. Měli s manželkou v té době asi jen 13.000 Kč na měsíc a z toho museli vyžít. Žalovaný byl v pracovním poměru, ale v době uzavírání předmětných smluv byl v pracovní neschopnosti, neboť utrpěl úraz, se kterým se léčil. Neměl jinou možnost než si peněžní prostředky zajistit zápůjčkou. Právní předchůdkyně žalobkyně si pro splátky nejezdila, respektive ze začátku jezdila nějaká zprostředkovatelka, pak se začaly ty osoby střídat, ale nejezdily pravidelně.

3. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne datum má soud prokázáno, že mezi společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, a žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 13.000 Kč, a to v hotovosti, což žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve výši 9.620 Kč sestávajícím z úroku ve výši 1.820 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2.600 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 5.200 Kč. Splátky byly splatné počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy o zápůjčce. Ve smlouvě bylo dále dohodnuto, že smluvní podmínky na zadní straně formuláře jsou součástí smlouvy. Dle čl. 1 smluvních podmínek činila v daném případě výše výpůjční úrokové sazby 23,72 %. Žalovaný se předmětnou zápůjčku zavázal splatit v 58 týdenních splátkách po 390 Kč.

4. Z karty zákazníka ze dne datum má soud prokázáno, že totožnost žalovaného byla ověřována z občanského průkazu s platností do dne datum. Žalovaný má základní vzdělání a je rozvedený. Žalovaný nemá žádné nezaopatřené děti. Od srpna roku 2015 žije ve společné domácnosti s partnerkou, přičemž za poslední 3 roky je to jeho 2. bydliště. Žalovaný zde uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr u společnosti právnická osoba, sídlem adresa. Je to jeho jediné zaměstnání za poslední tři roky. Žalovaný uvedl, že má u právnická osoba anonymizováno již jednu půjčku, a to ve výši 12.000 Kč s měsíční splátkou 1.600 Kč měsíčně. obec mzda žalovaného činí 14.000 Kč a další příjmy má žalovaný ve výši 8.000 Kč. Měsíční výdaje žalovaného činí 10.600 Kč a sestávají z nájmu ve výši 3.000 Kč, výdajů na domácnost (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) ve výši 7.000 Kč a splátek úvěru ve výši 2.600 Kč. U dokumentů sloužících k ověření finanční situace žalovaného byly zaškrtnuty kolonky výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva a SIPO. Žalovaný uvedl, že je proti jeho osobě vedena jedna exekuce.

5. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne datum má soud prokázáno, že mezi společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, a žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 8.000 Kč, a to v hotovosti, což žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve výši 5.920 Kč sestávajícím z úroku ve výši 1.120 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1.600 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 3.200 Kč. Splátky byly splatné počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy o zápůjčce. Ve smlouvě bylo dále dohodnuto, že smluvní podmínky na zadní straně formuláře jsou součástí smlouvy. Dle čl. 1 smluvních podmínek činila v daném případě výše výpůjční úrokové sazby 23,72 %. Žalovaný se předmětnou zápůjčku zavázal splatit v 58 týdenních splátkách po 240 Kč.

6. Z karty zákazníka ze dne datum má soud prokázáno, že totožnost žalovaného byla ověřována z občanského průkazu s platností do dne datum. Žalovaný má učňovské vzdělání a je rozvedený. Žalovaný nemá žádné nezaopatřené děti. Od srpna roku 2015 žije ve společné domácnosti s partnerkou, přičemž za poslední 3 roky je to jeho 1. bydliště. Žalovaný zde uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr u společnosti právnická osoba, sídlem adresa. Je to jeho jediné zaměstnání za poslední tři roky. Žalovaný uvedl, že má u právnická osoba anonymizováno jen jednu půjčku, a to ve výši 13.000 Kč s měsíční splátkou 1.600 Kč měsíčně. Čistá mzda žalovaného činí 9.000 Kč a další příjmy má žalovaný ve výši 10.500 Kč. Měsíční výdaje žalovaného činí 11.100 Kč a sestávají z nájmu ve výši 2.500 Kč, výdajů na domácnost (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) ve výši 7.000 Kč a splátek úvěru ve výši 1.600 Kč. U dokumentů sloužících k ověření finanční situace žalovaného byly zaškrtnuty kolonky výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva. Žalovaný uvedl, že je proti jeho osobě vedena jedna exekuce.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek má soud prokázáno, že mezi společností právnická osoba a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávky za žalovaným.

8. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum a podacího lístku má soud prokázáno, že žalovanému byla dne datum na adresu adresa žalovaného, zaslána výzva k zaplacení dlužné částky a současně vyrozumění o postoupení pohledávky.

9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 22. 2. 2021 a podacího lístku k této výzvě má soud prokázáno, že žalovaný byl výzvou zaslanou dne 23. 2. 2021 na adresu adresa žalovaného, upozorněn na prodlení s úhradou závazků ze smlouvy o půjčce číslo smlouvy o půjčce číslo byl vyzván ke splacení zbývajících částek půjček a souvisejících poplatků, konkrétně k zaplacení částky ve výši 36.704,07 Kč, a to nejpozději do 09. 03. 2021, na účet žalobkyně.

10. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení této věci.

11. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

13. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

14. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a společností právnická osoba byly uzavřeny ve dnech datum a datum smlouvy o zápůjčce, současně se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o.z. Zákon o spotřebitelském úvěru do právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele úvěru) před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č.j. 1 Afs 94/2009 – 56). Věřitel je tak povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními.

18. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je soud povinen zabývat se z úřední povinnosti.

19. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že společnost právnická osoba při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tj. na poskytnuté zápůjčky v celkové výši 21.000 Kč zaplatit celkem 36.540 Kč. Z předložených zákaznických karet je zřejmé, že společnost právnická osoba při prověřování úvěruschopnosti žalovaného postupovala zcela formálně s cílem pouze vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána (s kladným výsledkem). Především porovnáním údajů v zákaznických kartách je zřejmé, že jsou vzájemně rozporné, i přesto, že byly vyplňovány s časovým odstupem jen 3 měsíců. Konkrétně v kartě ze dne datum (dále jen„ první karta“) je uvedeno, že žalovaný má základní vzdělání, naopak v kartě ze dne datum (dále jen„ druhá karta“) je uvedeno vzdělání učňovské. Stejně tak pokud jde o bydliště je v první kartě uvedeno, že žalovaný měl za poslední tři roky dvě bydliště v kartě druhé je zase uvedeno, že za poslední tři roky měl žalovaný bydliště pouze jedno. V první zákaznické kartě žalovaný uvedl, že má jeden závazek ve výši 12.000 Kč se splátkou 1.600 Kč měsíčně a ve druhé kartě rovněž jen jeden závazek, byť ve výši 13.000 Kč se splátkou 1.600 Kč měsíčně. Přitom v té době však již splácel zápůjčku číslo se splátkou 390 Kč týdně, tj. číslo měsíčně. U kolonky„ další příjmy zákazníka“ pak věřitel nikterak nespecifikoval, z jakých zdrojů tyto příjmy žalovaného plynou a na základě jakých podkladů byly ověřovány. Všechny takto zjištěné skutečnosti je pak třeba hodnotit ve světle toho, že žalovaný výslovně uvedl, že v době, kdy si obě zápůjčky sjednával, byl ve skutečnosti v pracovní neschopnosti a jeho jediný příjem tvořila nemocenská. Sám jako nesmyslnou označil částku 3.000 Kč měsíčně jako výdeje na nájemné, které bylo podle žalovaného vždy nejméně ve výši 5.000 Kč měsíčně. A další výdaje spojené s bydlením tvořily zálohy na elektřinu ve výši 3.000 Kč. Údaje byly tedy hrubě zkreslené, ale zprostředkovatelka zápůjčky, která karty vyplňovala, o těchto skutečnostech měla vědět.

20. Bylo tedy jednoznačně prokázáno, že majetkové poměry žalovaného tak nebyly zjišťovány dostatečným způsobem, na základě čehož nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného sjednané zápůjčky splácet. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřené smlouvy o zápůjčce jsou dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ve spojení s § 580 odst. 1 o.z. neplatné, když společnost právnická osoba, poskytla žalovanému ve smyslu § 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr, přestože ve smyslu § 9 odst. 1 cit. zákona s odbornou péčí neposoudila schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Poskytnutí spotřebitelských úvěrů tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto jsou smlouvy uzavřené mezi společností právnická osoba a žalovaným ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatné. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.

21. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

22. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

23. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

24. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smluv poskytla žalovanému částky 13.000 Kč a 8.000 Kč, plnila dle § 2991 o.z. bez právního důvodu, vzniklo jí tak ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Žalovaný na dluh ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum zaplatil již celkem 12.080 Kč, k úhradě tak zbývá zaplatit částku 920 Kč (13.000 Kč – 12.080 Kč). Na dluh ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum žalovaný zaplatil již celkem 4.760 Kč, k úhradě tak zbývá zaplatit částku 3.240 Kč (8.000 Kč – 4.760 Kč). Částka 4.160 Kč (920 + 3.240) se stala splatnou ke dni 9. 3. 2021, což byla lhůta stanovená v předžalobní výzvě zaslané žalobkyní žalovanému dne 23. 2. 2021. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky úrok z prodlení v zákonné výši až od 24. 2. 2021, neboť od této doby byl žalovaný prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. byla stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.).

26. Za situace, když soud dospěl k závěru, že smlouvy o zápůjčce jsou neplatné, nezbylo než žalobu ve zbývající části o zaplacení úroků a poplatků zamítnout včetně příslušenství. V rozsahu, v jakém tedy soud neshledal žalobu důvodnou, proto rozhodl o jejím zamítnutí včetně příslušenství (výrok II.).

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovanému, který měl ve věci převážný úspěch, žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.