5 C 228/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 7.840 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 880 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 7,05% od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, ve výši 7,50% od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8% od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75% od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9% od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, ve výši 7,25% od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, ve výši 7,5% od 1. 7. 2021 do 22. 9. 2021 a dále od 23. 9. 2021 do zaplacení s ročními úroky z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB, zvýšené o 7 procentních bodů, platné pro 1. den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení 6.960 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení od 2. 7. 2015 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne 26. 5. 2021 se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila zejména tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně - společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce číslo ze dne datum. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou půjčkou spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6.960 Kč uhradit v hotovosti v 53 týdenních (sedmidenních) splátkách po 320 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 53 týdnů od data podpisu, tj. datum. Žalovaná na svůj dluh uhradila jen 9.120 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem právnická osoba anonymizováno, došlo s účinností ke dni 1. 7. 2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 7.840 Kč na jistině. Předmětná pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018. Postoupení pohledávky bylo žalované řádně oznámeno. Žalovaná byla o zaplacení upomínána. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaná svůj souhlas vyslovila postupem dle § 101 odst. 4 o.s.ř. Dle § 3028 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti, tj. od 1. 1. 2014. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 3 citovaného ustanovení). Pro právní posouzení této věci jsou tak rozhodná dále citovaná ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.). Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází a nebo se příčí dobrým mravům. Podle § 524 odst. 1 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená (odst. 2 citovaného ustanovení). Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Mezi žalovanou a společností právnická osoba byla uzavřena smlouva o půjčce číslo ze dne datum, na základě které žalovaná získala půjčku ve výši 10.000 Kč v hotovosti. Ve smlouvě se strany dohodly, že žalovaná zaplatí společnosti právnická osoba souhrnný poplatek ve výši 6.960 Kč. V případě tohoto poplatku se ve skutečnosti jedná o úrok jako odměnu za užívání jistiny. Žádný jiný úrok totiž dohodnut nebyl. Částka 6.960 Kč tak představuje 69,6% poskytnuté jistiny. Vzhledem k době, na kterou byla půjčka poskytnuta, se tak u částky 6.960 Kč jedná o roční úrok ve výši 68,5 %. Za těchto okolností se musel soud z moci úřední zabývat tím, zda úrok ve výši 68,5 % ročně není pro rozpor s dobrými mravy neplatný podle § 39 obč. zák. Podle judikatury Nejvyššího soudu je v souladu s dobrými mravy takové jednání věřitele, který se při sjednávání úroků z půjčené částky spokojí – bez ohledu na situaci dlužníka – s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny, který tedy své volné peněžní prostředky hodlá zhodnotit běžným (obvyklým) způsobem. Pokud výše úroků podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, jde o lichvářský úrok, který je v rozporu s dobrými mravy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Soud zjistil, že v době uzavření smlouvy o půjčce byla běžná úroková sazba u úvěrů poskytovaných bankami do 15 % ročně. Jestliže v daném případě byl sjednán úrok ve výši 68,5 % ročně, je jeho výše zjevně nepřiměřená, lichvářská. Ujednání o výši úroku obsažené ve smlouvě o půjčce je podle § 39 obč. zák. neplatné (ujednání o výši úroku je oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy o půjčce, takže jeho neplatnost nepůsobí neplatnost celé smlouvy, viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 29 Cdo 4498/2007). Žalovaná uhradila na svůj dluh celkem částku 9.120 Kč. K úhradě tak zbývá zaplatit 880 Kč (10.000 - 9.120). Soud pak vyhověl žalobkyni i co do příslušenství přiznané pohledávky ve smyslu ustanovení § 517 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, když období, za něž žalobkyně úrok z prodlení požaduje, je obdobím, kdy byla žalovaná s plněním své povinnosti v prodlení. Požadovaná výše úroku z prodlení odpovídá úrokům z prodlení určených nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013. V rozsahu, v jakém soud neshledal žalobu důvodnou, proto rozhodl o jejím zamítnutí, tj. v části o zaplacení jistiny 6.960 Kč (7.840 - 880) s odpovídajícím příslušenstvím. Výrok o náhradě nákladů řízení je dán ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalované, která měla ve věci převážný úspěch, žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.