5 C 244/2016

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr Jaroslavou Homolovou ve věci žalobců: a) titul celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce b) anonymizováno titul titul celé jméno žalobce , anonymizováno , datum narození bytem adresa žalobce c) titul celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce d) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně všichni zastoupeni advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 2.560.000 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) 310.555,55 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,05% jdoucími z částky 254.995 Kč od 14. 7. 2016 do zaplacení, ve výši 9,75% jdoucími z částky 55.560,55 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení; žalobci b) 310.555,55 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,05% jdoucími z částky 254.995 Kč od 14. 7. 2016 do zaplacení, ve výši 9,75% jdoucími z částky 55.560,55 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení; žalobci c) 95.555,55 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,05% jdoucími z částky 78.460 Kč od 14. 7. 2016 do zaplacení, ve výši 9,75% z částky 17.095,55 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení; žalobkyni d) 143.333,33 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,05% jdoucími z částky 117.690 Kč od 14. 7. 2016 do zaplacení, ve výši 9,75% jdoucími z částky 25.643,33 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části o zaplacení 2.212.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení jdoucími z částky 1.853.860 Kč od 14. 7. 2016 do zaplacení a z částky 358.140 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalobci a), b), c), d) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 56.594,56 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].</b> <b>IV. Žalobci a), b), c), d) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit státu – ČR na účet Okresního soudu v Nymburce náhradu nákladů řízení v částce 4.536 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>V. Žalovaný je povinen zaplatit státu – ČR na účet Okresního soudu v Nymburce náhradu nákladů řízení v částce 1.764 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobci se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 22. 7. 2016 původně domáhali zaplacení částky 2.560.000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnili zejména tím, že jsou spoluvlastníky pozemku p. [parcelní číslo] o výměře [výměra], aktuálně evidovaného jako ostatní plocha – zeleň, zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Nymburk, na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] (dále jen„ předmětný pozemek“). Vzhledem k celku jsou podíly žalobce a) a b) shodné v rozsahu [číslo], podíl žalobce c) v rozsahu 1/9 a podíl žalobkyně d) v rozsahu 1/6. Dohodou ze dne 6. 5. 1991 byl předmětný pozemek (v té době rozdělený na více parcel) vydán státem předchůdcům žalobců podle zákona č. 403/1990 Sb. V uvedené dohodě se uvádí, že se jedná o pozemky stavební, resp. zahradu. V roce 1998 došlo ke změně územního plánu, s níž tehdejší spoluvlastníci nesouhlasili, a předmětný pozemek (již jako jedna parcela) byl změněn na ostatní plochu. V současné době je součástí veřejného prostranství – lázeňského parku. Žalované město pak užívá pozemek bez právního důvodu. Žalobci s ohledem na rodinnou tradici spjatou s městem Poděbrady vyvinuli maximální úsilí směřující k tomu, aby byla mezi účastníky nastolena dohoda, zejména usilovali o uzavření nájemní smlouvy. Ke shodě však nedošlo. Dopisem doručeným žalovanému dne 22. 2. 2016 se žalobci obrátili na žalovaného s výzvou k vydání bezdůvodného obohacení. Jsou pak toho názoru, že za situace, za které jim vlastnické právo bylo obnoveno jako k pozemku stavebnímu a charakter pozemku byl změněn proti jejich vůli v době, kdy nebylo v jejich moci s pozemkem disponovat, je při stanovení výše bezdůvodného obohacení třeba vycházet z obvyklého nájemného za stavební pozemek se zahradou. Žalobci vyzvali žalovaného k úhradě bezdůvodného obohacení za 3 roky zpětně ve výši 5.769.756 Kč. V dopise bylo výslovně uvedeno, že je v třeba jej považovat i za výzvu ve smyslu § 142a o.s.ř. Žalované město nárok odmítlo. Žalobci si pak nechali vypracovat znalecký posudek, který stanovil výši obvyklého nájemného v částce 1.024.000 Kč ročně. Žalobou je tedy požadováno vydání bezdůvodného obohacení za období od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2016 s tím, že výzva k jeho zaplacení v redukované výši byla žalovanému doručena dne 13. 7. 2016.

2. Podáním ze dne 26. 4. 2019 pak žalobci rozšířili žalobu o částku 512.000 Kč jako bezdůvodného obohacení za období od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016 spolu s úroky z prodlení v zákonné výši jdoucími od data právní moci usnesení, jímž soud změnu žalobu připustí. O této změně žaloby soud rozhodl v souladu s ustanovením § 95 občanského soudního řádu a tuto připustil svým usnesením vyhlášeným při jednání dne 22. 5. 2019.

3. Konečně k výzvě soudu upřesnili žalobci svůj nárok tak, aby žalovaný byl povinen zaplatit každému z žalobců a) a b) částku 1.109.333,33 Kč, žalobci c) částku 341.333,33 Kč a žalobkyni d) 512.000 Kč včetně příslušenství. Celkem tedy uplatněný nárok 3.072.000 Kč.

4. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Žalovaný na svou obranu zejména uvedl, že není pravdou, že by byl ze strany žalovaného předmětný pozemek užíván. Břemeno tvrzení a důkazní spočívá na straně žalobců. Pokud by však soud dospěl k opačnému závěru, pak výše bezdůvodného obohacení by měla být stanovena jako nájemné za užívání pozemku, který je veden jako ostatní plocha a zeleň. Současně žalovaný prezentoval, že mezi účastníky probíhají mimosoudní jednání o narovnání tohoto sporu. Konečně pak žalovaný tvrdil, že v řízení nebylo ani prokázáno, že předmětný pozemek, za jehož užívání žalobci žádají vydat bezdůvodné obohacení, je veřejnou zelení a je skutečně občany žalovaného jako takový využíván.

5. Soud považuje za nezbytné předeslat, že od zahájení řízení dne 22. 7. 2016 účastníci po celou dobu řízení opakovaně ve shodě avizovali, že předmětná věc bude mezi nimi vyřešena mimosoudní dohodou. Usnesením ze dne 19. 1. 2017 proto došlo (k návrhu účastníků) ve smyslu § 110 o.s.ř. k přerušení řízení, a to na dobu od 9. 2. 2017 do 3. 1. 2018. Následně pak k opětovnému návrhu účastníků, kteří současně i předložili dohodu o narovnání ze dne 24. 4. 2018, soud ještě jednou svým usnesením ze dne 19. 3. 2018 pod č. j. 5 C 244/2016-46 návrhu na přerušení řízení vyhověl. Řízení tak bylo přerušeno od 11. 4. 2018 do 15. 3. 2019. V pořadí třetí návrh účastníků na přerušení řízení pak soud svým usnesením ze dne 6. 5. 2019 pod č.j. 5 C 244/2016 – 66 již zamítl.

6. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] má soud prokázáno, že žalobci a), b), c), d) jsou spoluvlastníky pozemku p.p. [číslo] o výměře [výměra], a to žalobci a) a b) každý v rozsahu [číslo] podílu, žalobce c) v rozsahu 1/9 podílu a žalobkyně d) v rozsahu 1/6 podílu. Předmětný pozemek je evidován jako ostatní plocha se způsobem využití zeleň.

7. Z výzvy ze dne 13. 7. 2016 má soud prokázáno, že žalobci v návaznosti na předchozí korespondenci ohledně vydání bezdůvodného obohacení vyzvali žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení za období od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2016 v částce 2.560.000 Kč a dále 85.333 Kč za každý kalendářní měsíc.

8. Ze znaleckého posudku [číslo] 2016 ze dne [datum] znalce [titul]. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], má soud prokázáno, že při stanovení výše náhrady za užívání předmětného pozemku znalec vycházel z hypotetické změny územního plánu, podle které by předmětný pozemek měl potenciál být využit jako stavební, což by bylo v souladu s jeho nejlepším a nejvyšším využitím. Z toho důvodu znalec obvyklé nájemné v daném místě a čase stanovil rovněž jako hypotetické s tím, že předmětný pozemek by byl veden jako pozemek určený pro bydlení a vybrané typy celoměstské vybavenosti. Znalec výslovně uvedl, že hodnocení bylo zpracováno za hypotetického předpokladu změny územního plánu a cena nájmu byla stanovena ve výši 1.024.000 Kč za rok.

9. Z fotografií na č. l. 78-80, 82-85 spisu má soud prokázáno, že zachycují polohu předmětného pozemku a jeho charakter. Je evidentní, že se jedná o pozemek, který je zatravněný a nachází se na něm porost okrasného charakteru a vzrostlé listnaté i jehličnaté stromy.

10. Z vyjádření Městského úřadu v Poděbradech, odboru výstavby a územního plánování, ze dne 22. 11. 2019, ve spojení s územním plánem má soud prokázáno, že předmětný pozemek byl dle urbanistického návrhu veden jako plocha veřejné zeleně a dle výkresu funkčních ploch jako území lázeňství. Tento územní plán byl schválen zastupitelstvem města Poděbrady usnesením č. 53/98 dne 11. 11. 1998 s účinností ke dni 4. 12. 1998 a jeho platnost skončila k 31. 12. 2015. Podle nového územního plánu ze dne 19. 12. 2016 s účinností ke dni 5. 1. 2017 je předmětný pozemek součástí plochy pod označením zeleň na veřejných prostranstvích.

11. Ze znaleckého posudku [číslo] ze dne 31. 8. 2020 znalce [titul] [celé jméno znalce], [anonymizováno], má soud prokázáno, že předmětný pozemek je veden v katastru nemovitostí jako ostatní plocha se způsobem využití jako zeleň. Tento evidenční stav je v souladu se skutečností a pozemek je v současnosti využíván jako veřejný park se zpevněnými cestami. Polohou je pozemek cca 600 až 700 m od náměstí a není součástí centrálního lázeňského parku. Pozemek je mimo zátopové území a památkovou zónu [územní celek]. Pozemek nebyl a není komerčně využíván. Nedílnou součástí předmětného pozemku jsou trvalé porosty. Jedná se celkem o 97 stromů a keřů různých druhů, různého věku a zdravotního stavu rostoucí v částečném i v plném zápoji. Obvyklá (tržní) cena nájmu předmětného pozemku v daném místě a čase za období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2016 činí celkem částku 860.000 Kč. Konkrétně pak pro rok 2014 obvyklé hladině nájemného za předmětný pozemek odpovídá částka 267.060 Kč/rok, pro rok 2015 částka ve výši 285.220 Kč/rok a pro rok 2016 částka ve výši 307.720 Kč/rok Celkem tedy 860.000 Kč (267.060, + 285.220 + 307.720).

12. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení věci.

13. V posuzované věci bylo mimo vší pochybnost prokázáno, že předmětný pozemek, evidovaný v katastru nemovitostí jako ostatní plocha se způsobem využití zeleň, byl v rozhodném období užíván obyvateli žalovaného jako veřejná zeleň, respektive jako veřejný park se zpevněnými cestami a že se na něm nachází celkem 97 vzrostlých stromů a keřů různých druhů, různého věku a zdravotního stavu.

14. Podle § 34 zák. č. 128/2000 Sb., o obcích, v platném znění, veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru.

15. Soudní praxe je sjednocena v závěru, že není-li v občanskoprávní rovině (např. smlouvou) upraveno obecné užívání veřejného prostranství, zahrnujícího byť i jen zčásti pozemky vlastnicky náležející třetí osobě, má to za následek vznik bezdůvodného obohacení na straně obce plněním bez právního důvodů, neboť i když existuje právní důvod užívání veřejného prostranství, nejde o titul, podle kterého by obci vzniklo oprávnění, aby takové plnění ze strany třetí osoby (strpění užívání jejího majetku) bylo poskytováno bezplatně (k tomu srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2006, sp. zn. 33 Odo 396/2004, ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 33 Odo 12 53/2005).

16. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst.2).

17. Podle § 2999 odst. 1 o.z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

18. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

19. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

20. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Ustálená rozhodovací praxe vychází důsledně z názoru, že v případě plnění bez právního důvodu, které není dobře možné vrátit, je obohacený povinen poskytnout tomu, na jehož úkor bezdůvodné obohacení získal, peněžitou náhradu, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase za užívání obdobného předmětu nájmu a kterou by nájemce za obvyklých okolností byl povinen platit podle nájemní smlouvy (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2578/98, ze dne 23. 4. 2018, sp. zn. 28 Cdo 138/2018). Za bezdůvodné obohacení však není možno považovat jakýkoliv prospěch, jehož by mohl vlastník věci (ochuzený) teoreticky dosáhnout, nýbrž pouze ten prospěch, o nějž na jeho úkor obohacený buď zvýšil svůj majetkový stav anebo o nějž se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo.

22. V dané věci proto soud při určení výše náhrady za bezdůvodné obohacení dospěl k závěru, že znalecký posudek znalce [titul]. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], který soudu předložili žalobci, ve svých závěrech neobstojí, neboť znalec, jak sám výslovně uvedl, určil výši náhrady jako nájemné za užívání předmětného pozemku při hypotetickém předpokladu změny územního plánu, podle které by předmětný pozemek byl veden jako pozemek stavební. Takto určená výše náhrady za bezdůvodné obohacení neodpovídá obvyklé hladině nájemného v daném místě a čase, tedy nájemnému, jehož by bylo lze dosáhnout pronájmem předmětného pozemku, jenž byl v rozhodném období užíván jako veřejné prostranství (veřejná zeleň) občany žalovaného. Není totiž významný potenciál zastavitelnosti tohoto pozemku v budoucnosti, nýbrž rozhodující je to, jakým způsobem byl pozemek v rozhodném období skutečně užíván.

23. Naopak znalecký posudek znalce [titul] [celé jméno znalce], [anonymizováno], je ve svých zjištěních i závěrech přesvědčivý, neboť respektuje skutečnost, že předmětný pozemek, evidovaný v katastru nemovitostí jako ostatní plocha se způsobem využití zeleň, byl v rozhodném období užíván obyvateli žalovaného jako veřejná zeleň. Znalec rovněž v rámci znaleckého posudku jasně a srozumitelně zdůvodnil, jak dospěl k výši nájmu za podmínek srovnatelných s užíváním předmětného pozemku, jakožto veřejné zeleně v daném místě a rozhodné době. Ostatně závěry znaleckého posudku nebyly žádnou ze stran zpochybňovány. Soud proto ze závěrů znaleckého posudku vycházel a vzal za přiměřenou náhradu nájemné stanovené pro rok 2014 v částce 267.060 Kč/rok, pro rok 2015 v částce 285.220 Kč/rok a pro rok 2016 v částce 307.720 Kč/rok Celkem tedy za období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2016 v částce 860.000 Kč (267.060 + 285.220 + 307.720).

24. Co do této částky (860.000) je tedy žaloba důvodná a žalobci tak mají právo na zaplacení částky odpovídající jejich podílům, tj. žalobce a) na částku 310.555,55 Kč (860.000 x 13/36), žalobce b) rovněž na částku 310.555,55 Kč (860.000 x 13/36), žalobce c) na částku 95.555,55 Kč (860.000 x 1/9) a žalobkyně d) na částku 143.333,33 Kč (860.000 x 1/6).

25. Bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, a doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o.z. Teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. V daném případě je třeba za kvalifikovanou výzvu k zaplacení považovat již výzvu, která předcházela výzvě ze dne 13. 7. 2016 bez ohledu na výši požadované částky. Žalobci však úroky žádali přiznat až od 14. 7. 2016, žalobním petitem je soud vázán. Tato výzva se pak vztahuje k částce před změnou žaloby, tj. k částce 2.560.000 Kč, která byla požadována za období od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2016. V souladu se závěry znaleckého posudku se pak tedy důvodně jedná o částku 706.140 Kč (267.060 Kč/rok 2014 + 285.220 Kč/rok 2015 + ½ z 307.720 Kč/rok 2016). Alikvótní část připadající na žalobce a) i b) činí 254.995 Kč (706.140 x 13/36), na žalobce c) činí 78.460 Kč (706.140 x 1/9) a na žalobkyni d) připadá částka 117.690 Kč (706.140 x 1/6). S těmito částkami se tedy žalovaný ocitl od 14. 7. 2016 v prodlení. Požadovaná výše úroků z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

26. V případě částky 512.000 Kč požadované za období od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016, o kterou byla žaloba rozšířena, požadovali žalobci úroky z prodlení od data právní moci usnesení, jímž soud změnu připustí, tj. v daném případě od 22. 5. 2019. S ohledem na výši nájemného stanovenou znaleckým posudkem pro rok 2016 ve výši 307.720 Kč se tak za uvedené období od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016 jedná důvodně o částku 153.860 Kč (307.720 /2). Tomu tedy pak pro žalobce a) i b) odpovídá částka 55.560,55 Kč (153.860 x 13/36), pro žalobce c) částka 17.095,55 Kč (153.860 x 1/9) a pro žalobkyni d) částka 25.643,33 Kč (153.860 x 1/6). S těmito částkami se tedy žalovaný ocitl od 22. 5. 2019 v prodlení. Požadovaná výše úroků z prodlení pak rovněž odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Viz výrok I. tohoto rozsudku.

27. Ve zbývající části pak soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout, tj. v části o zaplacení 2.212.000 Kč (3.072.000 - 860.000) včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II. tohoto rozsudku).

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souzeném případě byli žalobci úspěšní v poměru 28 % k 72 % neúspěšní, neboť žaloba byla převážně zamítnuta. Žalovaný tak má právo na náhradu 44 % nákladů, které vynaložil na náklady právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/96 Sb. advokátní tarif, a to za z puncta 2.560.000 Kč za 3 úkony právní služby po 18.540 Kč (§ 7 bod 5), po změně žaloby z puncta 3.072.000 Kč za 2 úkony po 20.620 Kč, 5 x režijní paušál po 300 Kč (převzetí zastoupení, vyjádření ze dne 18. 10. 2016, účast při jednání dne 22. 5. 2019, dne 29. 1. 2020 a dne 20. 1. 2021), cestovné [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], při průměrné spotřebě 6,5 l/ na 100 km, při ujetí vždy celkem 296 km ([obec] – [obec] a zpět) vyhláškové ceně motorové nafty – 33,60 Kč, sazbě náhrad 4,10 Kč, k jednání dne 22. 5. 2019 ve výši 1.860,06 Kč, k jednání dne 29. 1. 2020, kdy vyhlášková cena motorové nafty činila 31,80 Kč a sazba náhrad 4,20 Kč, cestovné ve výši 1.855,03 Kč, k jednání dne 20. 1. 2021, kdy vyhlášková cena motorové nafty činila 27,20 Kč a sazba náhrad 4,40 Kč, cestovné ve výši 1.825,73 Kč, náhrada za ztrátu času celkem 24 půlhodin po 100 Kč, DPH 21 % ve výši 22.323,17 Kč Náklady řízení tedy celkem 56.594,56 Kč (128.623 x 0,44).

29. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Místo plnění náhrady nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

30. Ve smyslu § 148 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o nákladech státu, které jsou tvořeny zaplaceným znalečným v celkové výši 6.300 Kč O povinnosti účastníků zaplatit tyto náklady bylo rozhodnuto s ohledem na jejich procesní úspěšnost v této věci. Žalobci byli neúspěšní co do 72 % a žalovaný co do 28%. Proto soud uložil ve výroku IV. tohoto rozsudku žalobcům společně a nerozdílně zaplatit České republice částku 4.536 Kč (6.300 x 0,72) a ve výroku V. tohoto rozsudku žalovanému částku 1.764 Kč (6.300 x 0,28).