5 C 277/2020

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 19.220 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4.340 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,05% od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části o zaplacení 31.451,61 Kč spolu s úrokem ve výši 23,72% ročně jdoucím z částky 14.801,81 Kč od [datum] do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 8,05% ročně jdoucími z částky 14.801,81 Kč od [datum] do [datum] a dále jen z částky 10.461,81 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne [datum] se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení pohledávky z titulu dvou samostatných pohledávek v celkové výši 19.220 Kč (13.220 Kč a 6.000 Kč). Souběžně také žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení příslušenství nárokovaných pohledávek sestávajícího z kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 12.389,93 Kč (8.297,94 Kč + 4.091,99 Kč), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4.181,68 Kč (2.800,19 Kč + 1.381,49 Kč), smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10.180,95 Kč počítaného od [datum] do zaplacení, smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 4.620,86 Kč, počítaného od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 10.180,95 Kč, počítaného od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 4 620,86 Kč, počítaného od [datum] do zaplacení, a náhrady nákladů soudního řízení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že obě nárokované pohledávky i jejich příslušenství nabyla z titulu„ Smlouvy o postoupení pohledávek“, jíž dne [datum] sjednala se [právnická osoba] [anonymizována tři slova] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), o čemž byl žalovaný informován dopisem odeslaným ještě téhož dne. K úhradě dlužných plnění byl žalovaný po datu postoupení vyzýván, naposledy předžalobní upomínkou zaslanou zástupcem žalobkyně, avšak přes to neuhradil ničeho. Postoupené závazky zakládající právo na nárokované pohledávky byly založeny„ Smlouvou o půjčce [číslo]“ ze dne [datum], ve znění„ Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce“ (dále jen„ VOP“ a„ Smlouva [číslo]“), a„ Smlouvou o půjčce [číslo]“ ze dne [datum], ve znění VOP (dále jen„ Smlouva [číslo]“). Z jejich titulu právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl částky 12.000 Kč, resp. 10.000 Kč, obě úročené úrokovou sazbou 23,72% ročně. Ještě před datem sjednání obou závazků právní předchůdce žalobkyně, v souladu s § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datům sjednání obou smluv (dále jen„ z. s. o.“), s náležitou odbornou péčí a v důvěře v poctivost a dobrou víru žalovaného ověřil, že je žalovaný s ohledem na své rodinné a majetkové poměry schopen poskytnutá plnění splácet. V této souvislosti právní předchůdce žalobkyně vyšel z údajů a listin, jež mu za účelem doložení svých osobních a majetkových poměrů poskytl sám žalovaný, který byl o této své povinnosti řádně poučen, mj. i ve vztahu k možnému trestněprávnímu postihu za trestný čin úvěrového podvodu. Zjištěné údaje byly následně zaneseny do„ Zákaznických karet“ a vyhodnoceny informačním systémem právního předchůdce žalobkyně. V návaznosti na zjištěné údaje o majetkových poměrech žalovaného, právní předchůdce žalobkyně vyměřil žalovanému, ve vztahu k závazku ze smlouvy [číslo] celkem 58 splátek po 360 Kč a ve vztahu k závazku ze smlouvy [číslo] celkem 58 splátek po 300 Kč. Datum poslední splátky bylo ve vztahu k závazku ze smlouvy [číslo] stanoveno na [datum] a ve vztahu k závazku ze smlouvy [číslo] na [datum] Tyto splátky se žalovaný zavázal splácet v týdenních cyklech, přičemž celkem vyměřená suma zahrnovala ve vztahu k závazku ze smlouvy [číslo] též smluvní úrok ve výši 1.680 Kč, náklady za administraci půjčky ve výši 2.400 Kč a náklady hotovostního inkasa ve výši 4.800 Kč. Ve vztahu k závazku ze smlouvy [číslo] pak celkem vyměřená suma zahrnovala též smluvní úrok ve výši 1.400 Kč, poplatek za administraci ve výši 2.000 Kč a úhradu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč. Žalovaný nicméně až do data postoupení splatil ze závazku ze smlouvy [číslo] toliko částku 7.660 Kč a ze závazku ze smlouvy [číslo] částku 11.400 Kč, s tím, že v souladu se smluvními ujednáními byly obě tato částky i nadále úročeny smluvním úrokem.

2. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání doručeno dne 18. 12. 2020.

3. Soud provedl dokazování v jehož rámci ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené: 4. (ad závazek ze smlouvy [číslo]) Ze smlouvy [číslo] doložené spolu s textem VOP, datované k [datum], má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 10.000 Kč, a to v hotovosti oproti podpisu smlouvy [číslo]. Poskytnutou částku navýšenou o poplatek ve výši 7.400 Kč (celkem tedy 17.400 Kč), zahrnující smluvní úrok (částku 1.400 Kč, odpovídající úročení ve výši 23,72% ročně), poplatek za administrativní činnost (částku 2.000 Kč) a hotovostní inkaso splátek (částku 4.000 Kč), se žalovaný zavázal splatit formou celkem 58 splátek po 300 Kč. S tím, že jednotlivé splátky byly splatné v sedmidenních obdobích. První splátku byl žalovaný povinen splatit 7. kalendářní den po podpisu.

5. Při posuzování majetkových poměrů žalovaného vycházel právní předchůdce žalobkyně z doložených listin a z údajů, které žalovaný sdělil v dokumentu označeném jako„ Karta zákazníka“, datovaném k [datum]. Jako přílohy uvedeného dokumentu žalovaný doložil též občanský průkaz, výplatní pásky, pracovní smlouvu a předpis SIPO. V předložené„ Kartě zákazníka“ pak žalovaný uvedl, že žije ve vlastním domě, má již aktivní půjčku u právního předchůdce žalobkyně a u jiného poskytovatele žádnou další půjčku/úvěr nesplácí. Příjmy ve výši 25.000 Kč měsíčně žalovaný pobíral výlučně z pracovního poměru u [právnická osoba], resp. [anonymizována dvě slova]. Z uvedených příjmů pak žalovaný měsíčně platil inkaso ve výši 3.000 Kč, běžné náklady na chod své domácnosti ve výši, jíž bez bližší konkretizace určil částkou 3.700 Kč, splátky půjček, resp. výživného ve výši 1.600 Kč a výdaje za telefon ve výši 500 Kč. Nezaopatřené děti žalovaný t. č. neměl. Částka„ použitelného příjmu“ tak dle výpočtu provedeného právním předchůdcem žalobkyně odpovídala prostému rozdílu sdělených příjmů a výdajů, tedy částce 16.200 Kč. 6. (ad závazek ze smlouvy [číslo]) Ze smlouvy [číslo] doložené spolu s textem VOP, datované k [datum], má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 12.000 Kč, a to v hotovosti oproti podpisu smlouvy [číslo]. Poskytnutou částku navýšenou o poplatek ve výši 8.880 Kč (celkem tedy 20.880 Kč), zahrnující smluvní úrok (částku 1.680 Kč, odpovídající úročení ve výši 23,72% ročně), poplatek za administrativní činnost (částku 2.400 Kč) a hotovostní inkaso splátek (částku 4.800 Kč), se žalovaný zavázal splatit formou celkem 58 splátek po 360 Kč. S tím, že jednotlivé splátky byly splatné v sedmidenních obdobích. První splátku byl žalovaný povinen splatit 7. kalendářní den po uzavření smlouvy.

7. Při posuzování majetkových poměrů žalovaného vycházel právní předchůdce žalobkyně z doložených listin a z údajů, které žalovaný sdělil v dokumentu označeném jako„ Karta zákazníka“, datovaném k [datum]. Jako přílohy uvedeného dokumentu žalovaný doložil též občanský průkaz, výplatní pásky, výpis z účtu a předpis SIPO. V předložené„ Kartě zákazníka“ pak žalovaný uvedl, že žije ve vlastním domě a má již aktivní půjčku u právního předchůdce žalobkyně. Položku týkající se splácení půjček či úvěrů od jiných poskytovatelů žalovaný tentokráte vůbec nezatrhl. Příjmy ve výši 35.000 Kč měsíčně žalovaný pobíral výlučně z pracovního poměru u [právnická osoba] [příjmení]. Z uvedených příjmů pak žalovaný měsíčně platil inkaso ve výši 5.000 Kč, běžné náklady na chod své domácnosti ve výši, jíž bez bližší konkretizace určil částkou 3.700 Kč, splátky půjček, resp. výživného ve výši 3.300 Kč a výdaje za telefon ve výši 1.000 Kč. Nezaopatřené děti t. č. žalovaný neměl. Částka„ použitelného příjmu“ tak dle výpočtu provedeného právním předchůdcem žalobkyně odpovídala prostému rozdílu sdělených příjmů a výdajů, tedy částce 22.000 Kč.

8. Dokumentem označeným jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“, datovaným k [datum] a doloženým spolu s přílohou -„ Seznamem postoupených pohledávek“, bylo prokázáno, že právo nárokovat pohledávky ze smluv [číslo] [číslo] ve smyslu čl. II. odst. 1 tohoto dokumentu, s účinností k datu podpisu přešlo na žalobkyni. O přechodu práva nárokovat předmětné pohledávky byl žalovaný informován dopisem datovaným k [datum], jenž byl doložen spolu s poštovním podacím lístkem datovaným k [datum].

9. Naposledy byl žalovaný k úhradě dlužného plnění vyzván zástupcem žalobkyně cestou„ Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“, datované k [datum], která byla doložena spolu s poštovním podacím lístkem, datovaným k [datum] Lhůta splatnosti byla stanovena do [datum].

10. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu sjednání Smluv [číslo] [číslo] (dále jen„ o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Podle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

14. Podle § 1908 odst. 1 o. z. splněním dluhu závazek zaniká.

15. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

17. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 1 z. s. ú. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

20. Podle § 3 písm. a) a b) z. s. ú. se pro účely z. s. ú. rozumí (a) spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, (b) věřitelem osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

21. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

22. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

23. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu obsah dvou, ve své podstatě identických, závazků sjednaných mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným. Obsahem předmětných závazků byla především povinnost právního předchůdce žalobkyně poskytnout v hotovosti a oproti podpisu smluv [číslo] [číslo] úročená finanční plnění. Této povinnosti právního předchůdce žalobkyně pak korespondovala povinnost žalovaného splatit poskytnutá plnění, navýšená o úročení, náklady administrace a hotovostní inkasa, ve smyslu § 2392 odst. 1 o. z. Předmětné závazky tedy soud, s přihlédnutím k jejich obsahu a okamžiku poskytnutí finančního plnění, právně kvalifikoval jako úročené zápůjčky ve smyslu § 2390 o. z. ve spojení s § 2392 odst. 1 o. z. S ohledem na postavení smluvních stran měly sjednané zápůjčky charakter spotřebitelských úvěrů ve smyslu § 1 z. s. ú., upraveného nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že právní předchůdce žalobkyně předmětný závazek sjednal v rámci své podnikatelské činnosti, jako věřitel ve smyslu § 3 písm. b) z. s. ú., a žalovaný naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 3 písm. a) z. s. ú., resp. § 419 o. z., tedy mimo rámec jakékoli podnikatelské činnosti.

24. Z tohoto důvodu tak právnímu předchůdci žalobkyně ve smyslu § 9 odst. 1 z. s. ú. vznikla při sjednávání předmětných závazků povinnost ověřit, nakolik je žalovaný schopen splácet předepsané splátky. Plnění této povinnosti svým významem přesahuje prostý rámec dvoustranného – spotřebitelského právního poměru, neboť ve svém důsledku chrání nejen spotřebitele a osoby na něm závislé, ale zprostředkovaně též celou společnost a v neposlední řadě i samotné poskytovatele spotřebitelských úvěrů. Neuvážené poskytování spotřebitelských úvěrů totiž nevyhnutelně vede k tomu, že se nezanedbatelná část jinak práceschopné populace může ocitnout v tzv. dluhové pasti, což ve svém důsledku vede nejen k rozpadu sociálních vazeb jednotlivých dlužníků, ale i k přetížení veřejného sociálního systému, existenci ve své podstatě bezvýsledných soudních řízení i navazujících exekucí, resp. řízení insolvenčních. S přihlédnutím k širšímu společenskému významu zkoumání tzv. úvěruschopnosti dlužníka je tudíž na místě, aby bylo plnění této povinnost věřitelů kvalifikováno jako povinnost vykonávaná sice soukromými osobami, ale za účelem udržení veřejného pořádku a za současného respektování zásady dobrých mravů. Přezkum otázky, zda byla tzv. úvěruschopnost věřitelem ověřována s vynaložením náležité odborné péče, jsou proto soudy, ve smyslu § 588 o. z., povinny zjišťovat z úřední povinnosti, a to pod sankcí případné absolutní neplatnosti.

25. Stran shora uvedeného právního názoru lze odkázat především na obdobné závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, který se týkal přímo interpretace § 9 odst. 1 z. s. ú. Opominout pak nelze ani skutečnost, že povinnost věřitele, spočívající v ověřování tzv. úvěruschopnosti, striktně vázaná na vynaložení předchozí náležité odborné péče, byla do českého právního řádu transponována z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, a to již za účinnosti z. s. ú., konkrétně k datu 25. 2. 2013, tedy před datem sjednání smluv č. 182666 a č. 146568. Přičemž Evropský soudní dvůr shora uvedená ustanovení citované směrnice, byť ve vztahu k aktuálně účinné právní úpravě spotřebitelského úvěru (zákon č. 257/2016 Sb.), eurokonformním způsobem vyložil taktéž ve prospěch závěru, dle kterého je na místě, aby byla otázka tzv. úvěruschopnosti spotřebitele soudy přezkoumávána z úřední povinnosti. V této souvislosti též Soudní dvůr Evropské Unie uzavřel, že sankční následek za nedodržení požadavku na náležité ověření tzv. úvěruschopnosti spotřebitele zahrnuje nejen absolutní neplatnost sjednaného spotřebitelského závazku, ale též omezení věřitelových práv z dřív poskytnutého plnění, redukované toliko do výše poskytnuté jistiny (v této souvislosti viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci„ OPR-Finance“ C -679/18 ze dne 5. 3. 2020).

26. Právní předchůdce žalobkyně pak při ověřování tzv. úvěruschopnosti žalovaného vyšel výlučně z údajů a listin, které mu poskytl sám žalovaný, aniž by však tyto blíže hodnotil a ověřoval jejich obsah. V této souvislosti však je třeba zdůraznit, že samotné sdělení příslušných údajů, bez bližšího ověření jejich pravdivosti (např. u plátce sdělené mzdy či z veřejných registrů - např. insolvenčního rejstříku), ve smyslu shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu nezakládá závěr o vynaložení náležité odborné péče ve smyslu § 9 odst. 1 z. s. ú. V tomto směru je třeba právnímu předchůdci žalobkyně vytknout, že blíže neověřoval charakter žalovaným uváděných výdajů„ na domácnost“ a jeho závazků, což vynikne především ve vztahu k nároku ze smlouvy [číslo] neboť v rámci v této souvislosti vypracované„ Zákaznické karty“ nebyla dokonce ani samotným žalovaným nijak vyplněna položka„ Půčka/úvěr/spotře úvěr v současnosti jinde“. Současně se také právní předchůdce žalobkyně vůbec nezabýval tím, zda má žalovaný, který bezprostředně před podpisem prvé ze smluv - [číslo] změnil zaměstnání, stran svých příjmů vytvořené stabilní materiální zázemí pro placení splátek, sjednaných na dobu 2 x 58 týdnů, tj. v obou případech na období delší než 1 rok. Dále je též třeba poukázat na skutečnost, že, dle obsahu předložených„ Zákaznických karet“, se právní předchůdce žalobkyně vůbec nezabýval charakterem a trváním pracovního poměru žalovaného. Obdobně také vůbec nebylo ze strany právního předchůdce žalobkyně zjišťováno, jaké jsou rodinné poměry žalovaného, především, zda v rámci případného manželského či partnerského soužití nejsou na jeho výživu, kromě nezletilých dětí odkázány další osoby (manželka, družka apod.). S přihlédnutím ke konstatovaným nedostatkům, jež vykazuje postup spočívající ve zkoumání tzv. úvěruschopnosti žalovaného, tak je třeba sjednané závazky ze smluv [číslo] [číslo] právně kvalifikovat jako právní jednání absolutně neplatná, ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 9 odst. 1 z. s.ú., a to pro rozpor se zákonem spojený se zjevným narušením veřejného pořádku.

27. Za daného stavu věci je tedy nutné na závazky ze smluv [číslo] [číslo] nahlížet jako na právní jednání, která, jako celek, od samého počátku (ex tunc) nemohla vyvolávat zamýšlené právní účinky. Plnění, jež si z titulu těchto absolutně neplatných právních jednání, ve smyslu § 2993 o. z., vzájemně poskytli právní předchůdce žalobkyně a žalovaný, tudíž je třeba právně kvalifikovat jako bezdůvodná obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. (obdobně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008). V souvislosti s aktem postoupení pohledávek z absolutně neplatných závazků ze smluv [číslo] [číslo] ve smyslu § 1879 a § 1887 o. z., tak žalobkyně nabyla výlučně právo nárokovat plnění z bezdůvodného obohacení (založeného vyplacením jistin), nikoli však právo na úhradu plnění odvozených od spotřebitelských úvěrů ze smluv [číslo] [číslo] zahrnujících nezaplacené poplatky za administraci, nezaplacená inkasa a nesplacené smluvní či zákonné úroky z prodlení. V této souvislosti ale nelze pominout, že žalovaný již před datem postoupení právnímu předchůdci žalobkyně plnil, konkrétně částkou 7.660 Kč v rámci splátek předepsaných ze smlouvy [číslo] částkou 11.400 Kč v rámci splátek předepsaných ze smlouvy [číslo]. Co se týče úhrady jistiny poskytnuté po podpisu smlouvy [číslo] tak tuto žalovaný v plném rozsahu splatil a dokonce mu vznikl přeplatek. Z jistiny poskytnuté po podpisu Smlouvy [číslo] pak žalovaný dosud neuhradil 4.340 Kč. S plněním na uvedenou částku se tedy žalovaný, ve smyslu § 1968 o. z., dostal do prodlení k datu [datum], kdy mu uplynula lhůta vymezená v oznámení o postoupení pohledávky. Žalobkyni tudíž ve smyslu § 1970 o. z. od uvedeného data vznikl též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Takto popsaná plnění, shora popsaná ve výroku I. tohoto rozsudku, soud uložil žalovanému k úhradě, a to v zákonné, třídenní lhůtě, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.

28. Zbytek uplatněného nároku, představovaného rozdílem celkové výše původně nárokovaného plnění, včetně plnění kapitalizovaných (celkem 35 791,61 Kč), a plnění uložených žalovanému k úhradě (4.340 Kč), odpovídající částce 31.451,61 Kč a dále též smluvním úrokům a úrokům z prodlení (vyjma úroku z prodlení z částky uvedené v bodu předchozím), soud výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

29. O nákladech řízení rozhodl soud, s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. V tomto směru vzal soud v úvahu, že v řízení s ohledem na míru procesního úspěchu ve věci uspěl žalovaný, neboť, i se se zohledněním příslušenství nárokované pohledávky, žalobkyni bylo přiznáno toliko právo na úhradu částky 4 340 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky. Zatímco nárok na úhradu 31 451,61 Kč a dalšího příslušenství byl zamítnut. Žalovaný nicméně v řízení zůstal pasivní a nečinil na svou obranu žádné procení úkony, v jejichž důsledku by mu ve vztahu k vedenému řízení vznikly účelně vynaložené výlohy, jež by mu žalobkyně měla nahradit.