5 C 277/2023

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 49.139 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15.119 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,25 % od 17. 6. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části o zaplacení 47.734,20 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,25 % jdoucími z částky 26 422,75 Kč od 15. 12. 2022 do 16. 6. 2023 a dále jen z částky 11.303,75 Kč od 17. 6. 2023 do zaplacení, spolu s úroky ve výši 25,14 % jdoucími z částky 26.422,75 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že právní předchůdkyně žalobkyně - společnost [právnická osoba], IČO [číslo], se sídlem [adresa], uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], na jejímž základě žalovanému poskytla v hotovosti částku ve výši 40.000 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zápůjčku zavázal vrátit v 18 měsíčních splátkách po 4.127 Kč spolu s částkou ve výši 34.278 Kč sestávající z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 14.588 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 25,14 % ročně, a částky za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka ve výši 17.368 Kč a pojistné ve výši 2.322 Kč Poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nehradil. Poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne [datum]. Ke dni [datum] činila dlužná jistina částku 26.422,75 Kč a dlužný poplatek částku 22.716,25 Kč. Po tomto datu do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek nebylo ze strany žalovaného ničeho uhrazeno. Žalovaný na svůj dluh do dne podpisu smlouvy o postoupení pohledávky uhradil celkem částku 24.881 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně rovněž vzniklo v souladu s čl. 6 smluvních podmínek právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovaným řádně a v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 26.422,75 Kč ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, tj. ode dne [datum], úrokem ve výši 25,14 % ročně do zaplacení. Pohledávka vyplývající ze smlouvy byla včetně příslušenství postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum]. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovaným celkem částku 76.914,74 Kč s příslušenstvím, které je tvořeno úroky a zákonnými úroky z prodlení. Ode dne postoupení pohledávky nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení částky ve výši 49.139 Kč představující dlužnou jistinu ve výši 26.422,75 Kč a dlužnou část poplatku ve výši 22.716,25 Kč, dále požaduje zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 10.093,18 Kč (tj. úrok ve výši 25,14 % ročně z částky 26.422,75 Kč od 16. 6. 2021 do 14. 12. 2022), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3.621,02 Kč (tj. úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26.422,75 Kč od 26. 4. 2021 do 14. 12. 2022), úroků ve výši 25,14 % ročně z částky 26.422,75 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny 26.422,75 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Žalobkyně žalovaného vyzvala před podáním žaloby k úhradě pohledávky plynoucí z předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný na svůj dluh ke dni podání žaloby ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání se pak žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně předvolán. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] má soud prokázáno, že mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 40.000 Kč, a to v hotovosti, což žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě. Tato zápůjčka byla poskytnuta za účelem refinancování předchozího dluhu ze smlouvy pod [číslo]. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve výši 34.956 Kč sestávajícím z úroku ve výši 14.588 Kč a částky za zpracování spotřebitelského úvěru, garance celkové ceny a péče o zákazníka ve výši 17.358 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku ve výši 74.278 Kč splatit v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 4.127 Kč, přičemž poslední splátka činila částku 4.119 Kč. První splátkové období začalo běžet dnem uzavření smlouvy.

4. Ze zákaznické karty ze dne [datum] má soud prokázáno, že totožnost žalovaného byla ověřována z občanského průkazu s platností do [datum]. Jako ověřené dokumenty byly zaškrtnuty kolonky pracovní smlouva s poznámkou neurčitá a výplatní pásky specifikovány jako„ 10, 11/19“. Žalovaný uvedl, že je svobodný a žije ve společné domácnosti spolu s rodiči. Z údajů o zaměstnání vyplývá, že žalovaný pracoval na plný pracovní úvazek jako pracovník v restauraci McDonald´s ve [obec]. Ve finančních informacích je uvedeno, že čistý měsíční příjem žalovaného činil částku 19.053 Kč. Žádné další příjmy žalovaný nemá. Stejně tak další příjmy domácnosti byly uvedeny jako nulové. Žalovaný dále uvedl, že splácí další závazek u [právnická osoba] s měsíční výší splátky 3.000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činí 6.000 Kč. Správnost těchto údajů žalovaný potvrdil čestným prohlášením a podpisem.

5. Z tabulky umoření ze dne [datum] má soud prokázáno, že na dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] žalovaný zaplatil celkem 24.881 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek má soud prokázáno, že mezi společnosti [právnická osoba] a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávky za žalovaným.

7. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] má soud prokázáno, že žalovanému byla na adresu [adresa], zaslána výzva k zaplacení dlužné částky a současně vyrozumění o postoupení pohledávek.

8. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] a podacího lístku k této výzvě má soud prokázáno, že žalovaný byl výzvou zaslanou dne [datum] na adresu [adresa], upozorněn na prodlení s úhradou závazků ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a byl vyzván ke splacení zbývající částky úvěru a souvisejících poplatků, konkrétně k zaplacení částky ve výši 66.994,90 Kč, nejpozději do [datum] na účet žalobkyně.

9. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení této věci.

10. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Podle § 1880 odst. 1 a 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. (2) Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

19. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba] byla uzavřena smlouva o zápůjčce ze dne 15. 12. 2019. Současně se však jedná o spotřebitelský úvěr (ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru) a spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o.z. Zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016 zavedl do právního řádu povinnost věřitele (poskytovatele úvěru) před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č.j. 1 Afs 94/2009 - 56). Věřitel je tak povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací pak shodně věřiteli ukládá i zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016.

20. Za rozhodující pro právní posouzení této věci proto soud považoval skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, resp. nejsou-li o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet důvodné pochybnosti. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016, je soud povinen zabývat se z úřední povinnosti. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.

21. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že společnost [právnická osoba] při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tj. na poskytnutý spotřebitelský úvěr ve výši 40.000 Kč zaplatit celkem 74.278 Kč. Z předložené zákaznické karty je zřejmé, že společnost [právnická osoba] při prověřování úvěruschopnosti žalovaného postupovala zcela formálně a spokojila se s tím, že v zákaznické kartě uvedené informace žalovaný stvrdil svým čestným prohlášením a podpisem. Především si společnost [právnická osoba] vystačila jen s velmi nepravděpodobnými údaji ohledně výdajů žalovaného. Výdaje jsou výslovně označeny jako měsíční„ odhadované výdaje“ ve výši 6.000 Kč. Navíc nelze přehlédnout, že žalovaný byl osobou, jejíž finanční situace nebyla vůbec příznivá. O tom svědčí právě skutečnost, že žalovaný předmětnou zápůjčkou splácel dluh z předchozí zápůjčky u společnosti [právnická osoba] pod [číslo]. Rovněž bydlení žalovaného společně s rodiči vyvolává pochybnosti o finanční nezávislosti žalovaného.

22. S ohledem na výše uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva o zápůjčce je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o.z. neplatná, když žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku, přestože ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem tohoto postupu, tj. nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy o zápůjčce a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele.

23. V řízení pak bylo prokázáno, že částku 40.000 Kč žalovaný skutečně převzal a je tak povinen ji žalobkyni vrátit. Bylo rovněž prokázáno, že žalovaný na tento svůj dluh zaplatil jen 24.881 Kč, k úhradě tudíž zbývá částka 15.119 Kč (40.000 Kč – 24.881 Kč). Rovněž bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění v rámci předžalobní výzvy ze dne [datum], a to ve lhůtě nejpozději do [datum]. Žalovaný však na tuto výzvu nijak nereagoval, čímž konkludentně akceptoval žalobkyní navrženou dobu plnění. Lze tedy uzavřít, že za této situace nevznikl mezi účastníky spor o přiměřenou dobu plnění (§ 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Žalovaný tak byl povinen do [datum] svůj závazek vyřešit a od [datum] je tedy v prodlení. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky úroky z prodlení v požadované výši. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 15% p.a. Žalobkyni však byl přiznán úrok z prodlení v požadované (nižší) výši 8,25 % p.a. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. byla stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.).

24. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná, nezbylo než žalobu ve zbývající části o zaplacení úroků a poplatků zamítnout včetně příslušenství. V rozsahu, v jakém soud neshledal žalobu důvodnou, proto rozhodl o jejím zamítnutí včetně příslušenství (výrok II.).

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovanému, který měl ve věci převážný úspěch, však žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.