5 C 278/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 30.700 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15.900 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,05% od 29. 5. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení 34.885,70 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,05% jdoucími z částky 20.000 Kč od 16. 1. 2021 do 28. 5. 2021 a dále jen z částky 4.100 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení a s úroky ve výši 23,72% z částky 20.000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se jako právní nástupkyně společnosti právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen jako„ právní předchůdkyně žalobkyně“), domáhala po žalovaném zaplacení částky 30.700 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným„ smlouvu o půjčce číslo“ ze dne datum, na jejímž základě byly žalovanému v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč. Poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal vrátit v 58 týdenních splátkách po 600 Kč, a to spolu s úrokem ve výši 2.800 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč Poslední splátka byla stanovena na 4. 12. 2017. Na uvedený dluh žalovaný zaplatil částku 4.100 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni datum řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 20.000 Kč od 5. 12. 2017 až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,72 % ročně. Pohledávka ze smlouvy o zápůjčce včetně příslušenství byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, a to s účinností od tohoto data. Téhož dne bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno žalovanému. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 30.700 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 20.000 Kč, dlužného poplatku ve výši 3.665,51 Kč, poplatku za hotovostní inkaso ve výši 7.034,49 Kč spolu s příslušenstvím, které tvoří kapitalizovaný úrok ve výši 14.996,31 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 5.089,39 Kč a dále úrok ve výši 23,72 % ročně z jistiny ve výši 20.000 Kč od datum do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20.000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy posuzovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě zhodnocení informací a dokladů požadovaných a získaných od žalovaného, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Žalovaný pak podpisem předmětné smlouvy potvrdil, že jeho úvěruschopnost byla právní předchůdkyní žalobkyně posuzována řádně, jím poskytnuté informace jsou pro tento účel dostatečné, úplné a pravdivé a současně je sám schopen posoudit, zda smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právní předchůdkyně žalobkyně odeslány do obchodního informačního systému právní předchůdkyně žalobkyně, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Právní předchůdkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného a nebylo její povinností prověřovat, zda se žalovaný nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání soudu se pak žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně předvolán. Soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Z listiny označené jako„ Smlouva o půjčce číslo“ ze dne datum má soud prokázáno, že mezi společností právnická osoba, se sídlem adresa, na základě které se uvedená společnost zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, jejichž převzetí v hotovosti žalovaný stvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se současně zavázal vrátit uvedené společnosti částku v celkové výši 34.800 Kč v 58 týdenních splátkách po 600 Kč s tím, že první splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Částka 34.800 Kč kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 20.000 Kč zahrnovala též poplatek za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč, úrok ve výši 2.800 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky, dle kterých výše úrokové sazby v případě, že byla sjednána úhrada celkové částky v 58 splátkách, činí 23,72 % p.a. Obsahem smluvních podmínek je mj. i prohlášení zákazníka o tom, že poskytl úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet poskytnuté peněžní prostředky.

4. Z karty zákazníka ze dne datum má soud prokázáno, že totožnost žalovaného byla ověřována z číslo obč. průkazu. Jako ověřené dokumenty jsou zaškrtnuty kolonky s označením výplatní pásky, pracovní smlouva/ŽL a nájemní smlouva. Žalovaný má jedno nezaopatřené dítě a žije od ledna roku 2016 v nájemním bytě spolu s partnerkou. Dále je zde uvedeno, že žalovaný pracuje od října roku 2015 jako řidič u společnosti právnická osoba, sídlem adresa, na hlavní pracovní poměr. ulice příjem žalovaného činí 20.000 Kč ulice výdaje žalovaného činí 9.000 Kč a sestávají z částky 4.000 Kč za nájem a částky 5.000 Kč za výdaje domácnosti (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení). Žalovaný nemá žádné další půjčky u právnická osoba anonymizováno, ani u jiného věřitele.

5. Ze spisu zdejšího soudu vedeného pod sp.zn. 5 C 60/2021, a to zejména z rozsudku č. j. 5 C 60/2021-33, příslušné zákaznické karty a poštovních poukázek má soud prokázáno, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, sídlem adresa, obec a číslo smlouvu o zápůjčce ze dne datum, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč. Žalovaný v zákaznické kartě k předmětné žádosti o poskytnutí zápůjčky uvedl, že je zaměstnán jako řidič u společnosti právnická osoba, s měsíčním příjmem 7.500 Kč. Tato skutečnost byla doložena pracovní smlouvou ze dne datum s tím, že jako den nástupu do zaměstnání a tudíž vznik pracovního poměru byl sjednán dnem datum. Jako přílohy zákaznické karty byly označeny tři poštovní poukázky znějící na částky 7.500 Kč, jež byly žalovanému v období od srpna do října 2016 vyplaceny úřadem práce.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek má soud prokázáno, že mezi společností právnická osoba a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávky za žalovaným.

7. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum a podacího lístku má soud prokázáno, že žalovanému byla dne datum na adresu adresa žalovaného, zaslána výzva k zaplacení dlužných částek a současně byla vyrozuměna o postoupení pohledávek.

8. Z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne datum a podacího lístku má soud prokázáno, že žalovanému byla dne datum na adresu adresa žalovaného, zaslána výzva k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, a to nejpozději do datum.

9. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení věci.

10. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

12. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Po právní stránce soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 o.z. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr dle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o.z. Zákon o spotřebitelském úvěru do právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele úvěru) před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp.zn. 32 Odo 1726/2006, ze dne 22. 4. 2009, sp.zn. 32 Cdo 241/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č.j. 1 Afs 94/2009 – 56). Věřitel je tak povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními.

16. Za rozhodující pro právní posouzení této věci tedy soud považoval skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je soud povinen zabývat se z úřední povinnosti.

17. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tj. na poskytnutou zápůjčku ve výši 20.000 Kč, uhradit celkem částku 34.800 Kč. Z předložené zákaznické karty je zřejmé, že společnost právnická osoba, při prověřování úvěruschopnosti žalovaného postupovala zcela formálně a spokojila se s tím, že žalovaný informace uvedené v zákaznické kartě stvrdil svým čestným prohlášením a podpisem. Především je třeba zdůraznit, že právní předchůdkyně žalobkyně měla dle zákaznické karty ověřovat údaje na základě pracovní smlouvy a výplatních pásek k ověření mzdových příjmů žalovaného. Podle vyplněných údajů v předmětné kartě měl žalovaný pracovat u společnosti právnická osoba od října 2015 a jeho čistý příjem měl činit 20.000 Kč měsíčně. Z listinných důkazů předložených v rámci řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 5 C 60/2021 přitom bylo naopak zjištěno, že žalovaný začal u společnosti právnická osoba pracovat na základě pracovní smlouvy ze dne datum s nástupem od října 2016 (!) a s čistým příjmem 7.500 Kč měsíčně. Žalovaný do doby nástupu do zaměstnání byl veden na úřadu práce a byla mu vyplácena podpora v nezaměstnanosti ve výši 7.500 Kč, což potvrzují právě poštovní poukázky od úřadu práce. Je tedy evidentní, že údaje, které byly vyplněny do předmětné karty zákazníka, vůbec neodpovídají skutečnosti. Je pak otázkou, na základě jaké pracovní smlouvy a výplatních pásek tedy byly údaje ověřovány, když správnost měla ověřovat a vyplňovat obchodní zástupkyně společnosti právnická osoba. Nevěrohodně působí i vyplněné výdaje na nájem/inkaso, které měly činit pouhé 4.000 Kč měsíčně. Takovou výši nákladů na bydlení lze jen stěží považovat za reálnou. Dále není zřejmé, na základě čeho byly ověřovány další výdaje žalovaného označené jako výdaje domácnosti v celkové (pouhé) výši 5.000 Kč měsíčně. Žalovaný totiž měl podle uvedených údajů vyživovat 1 nezaopatřené dítě a evidentně i partnerku, když jiné příjmy domácnosti nebyly uváděny.

18. Majetkové poměry žalovaného tak nebyly zjišťovány dostatečným způsobem, na základě čehož nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva o zápůjčce je dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ve spojení s § 580 odst. 1 o.z. neplatná, když společnost právnická osoba, poskytla žalovanému ve smyslu § 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr, přestože ve smyslu § 9 odst. 1 cit. zákona s odbornou péčí neposoudila schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi společností právnická osoba, a žalovaným ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.

19. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

22. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalovanému částku ve výši 20.000 Kč, plnila tak bez právního důvodu a vzniklo jí tedy ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. S ohledem na skutečnost, že žalovaný na svůj dluh zaplatil částku 4.100 Kč, k úhradě tak zbývá zaplatit 15.900 Kč (20.000 – 4.100). Závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení se pak stal splatným dnem 28. 5. 2021, neboť žalovaný byl v předžalobní výzvě vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do tohoto data. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení od 29. 5. 2021, neboť od této doby byl žalovaný prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 8,25% p.a., žalobkyni však byl přiznán úrok z prodlení v požadované (nižší) výši 8,05 % p.a. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. byla stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.).

24. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, nezbylo než žalobu ve zbývající části o zaplacení úroků a poplatků zamítnout včetně příslušenství. V rozsahu, v jakém soud neshledal žalobu důvodnou, proto rozhodl o jejím zamítnutí včetně příslušenství (výrok II.).

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovanému, který měl ve věci převážný úspěch, žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.