5 C 295/2022

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci manželky: osobní údaje manželky a manžela: osobní údaje manžela anonymizována čtyři slova, příjmení, země o rozvod manželství,

I. Manželství celé jméno manželky, rozené příjmení a celé jméno manžela, uzavřené dne datum v římskokatolickém kostele v anonymizováno, Slovensko, zapsané v knize manželství matričního úřadu územní celek, Slovensko, ve svazku anonymizováno, roč. rok, str. anonymizováno, poř. číslo se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shora uvedená manželka předložila soudu návrh, kterým se domáhala rozvodu svého manželství uzavřeného dne datum v římskokatolickém kostele v anonymizováno, Slovensko, zapsaného v knize manželství matričního úřadu územní celek, Slovensko, ve svazku anonymizováno, roč. rok, str. anonymizováno, poř. číslo. Manžel s rozvodem souhlasil. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť účastníci jsou státními příslušníky Slovenské republiky. Soud se proto nejdříve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat. V daném případě jsou jak Česká republika, tak Slovenská republika členy Evropské unie a pravomoc soudu je proto třeba posuzovat nejprve podle právních předpisů Evropské unie. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení rady (EU) č. 2019/1111, o soudní příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (dále jen Nařízení Brusel II ter). Pravomoc zdejšího soudu pak vyplývá z ustanovení čl. 3 Nařízení Brusel II ter, podle kterého jsou mimo jiné příslušné soudy toho členského státu, na jehož území měli manželé poslední obvyklý pobyt, pokud zde jeden z nich ještě bydlí. Pokud jde o hmotné právo pak je třeba vycházet z ustanovení § 49 odst. 1 zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění, podle kterého osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem, ve spojení s § 50 odst. 1 citovaného zákona, podle kterého rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Rozhodným právem je tak právní řád Slovenské republiky. Podle slovenského Zákona o rodině číslo Zb.z., ve znění účinném k datum, hlavy páté, § 22 k zrušení manželství rozvodem lze přistoupit jen v odůvodněných případech. Podle § 23 odst. 1 citovaného zákona soud může manželství na návrh některého z manželů rozvést, jestliže jsou vztahy mezi manžely tak vážně narušené a trvale rozvrácené, že manželství nemůže plnit svůj účel a od manželů nelze očekávat obnovení manželského soužití. Soud zjišťuje příčiny, které vedly k vážnému rozvratu vztahů mezi manžely, a při rozhodování o rozvodu k nim přihlédne. Soud při rozhodování o rozvodu vždy přihlédne k zájmu nezletilých dětí (odst. 2). Z oddacího listu má soud prokázáno, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne datum obřadem církve římskokatolické v kostele v anonymizováno na Slovensku. U obou účastníků se jedná o manželství první. Oba účastníci jsou národnosti slovenské a státními příslušníky Slovenské republiky. Po dále provedeném dokazování, zejména pak z výslechu účastníků, má soud za prokázaný tento skutkový stav ohledně skutečných vztahů účastníků jako manželů: Manželství účastníků bylo uzavíráno po zralé úvaze z vzájemné citové náklonnosti. Vzhledem k povahovému založení obou účastníků byla jejich vzájemná partnerská komunikace často ovlivněna momentálními emocemi. Manžel tuto komunikaci bral na rozdíl od manželky s větším nadhledem, když zdůrazňoval, že dokázal„ odpouštět“. V manželce naopak taková komunikace vyvolávala další negativní emoce a postupně vedla k jejímu přesvědčení, že manžel jí není oporou a nedovede si ho představit jako otce svých dětí. Tuto první manželskou krizi manželka bohužel řešila nikoliv jako jejich společný problém, nýbrž jako svůj výlučný, a to se svým kolegou z práce. Následně s tímto kolegou navázala bližší vztah. Manžel poté, co manželku konfrontoval s touto skutečností, dospěl k závěru, že jeho snaha o obnovení manželského soužití je marná. Ze společné domácnosti se manžel odstěhoval v červenci letošního roku. Od té doby se účastníci nepokusili o obnovení manželského soužití a tuto možnost vyloučili i do budoucna. Z manželství účastníků se děti nenarodily. Příčiny rozvratu manželství spatřuje soud ve vzájemném citovém odcizení mezi účastníky v důsledku jejich neschopnosti spolu konstruktivně komunikovat a řešit problémy. Manželství je rozvrácené a nefunkční, když účastníci spolu nežijí a citově se odcizili. Za shora uvedeného stavu tedy soud uzavřel, že manželství účastníků je pouze formálním svazkem a neplní svůj společenský účel a nelze ani očekávat obnovení manželského soužití. Soud proto manželství, ze kterého se děti nenarodily, bez dalšího rozvedl (výrok I. tohoto rozsudku). O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 z.ř.s., kdy žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, když soud neshledal zvláštní okolnosti pro přiznání těchto nákladů podle druhé věty citovaného ustanovení. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť se účastníci práva odvolání vzdali. Platnost občanského průkazu, v němž je uveden rodinný stav, skončí uplynutím 45 dnů ode dne nabytí právní moci rozsudku o rozvodu manželství. O vydání nového občanského průkazu jsou manželé povinni požádat do 15 dnů ode dne, ve kterém došlo ke skončení platnosti jejich dosavadního průkazu (§ 11 písm. b) zákona č. 269/2021 Sb., o občanských průkazech ve spojení s § 34 odst. 3 písm. c) bod 1. tohoto zákona). Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku oznámit příslušnému matričnímu úřadu, že přijímá opět své dřívější příjmení.