5 C 296/2024

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 166 015 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 23.2.2024 do zaplacení, částku 49 730 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 23.2.2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do částky 46 594 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 957,43 Kč, úroku ve výši 20,88% ročně z částky 38 906,94 Kč od 30.1. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 9 574,89 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 38 906,94 Kč od 30.1.2024 do 22.2. 2024, úroku z prodlení ve výši 11,75% z částky 17 606,94 Kč od 23.2. 2024 do zaplacení, do částky 48 391 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 020,67 Kč, úroku ve výši 21,39 % ročně z částky 52 957,05 Kč od 30.1.2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce , částka, , úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 52 957,05 Kč od 30.1. 2024 do 22.2. 2024, úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 3 227,05 Kč od 23.2.2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne , datum, domáhala po žalovaném jako právní nástupce společnosti , právnická osoba, , IČO: , IČO, , zaplacení celkové částky , částka, celkem spolu s úrokem a úrokem z prodlení vymezenými ve výroku I. a II. Uvedla, že právní předchůdkyně na základě 2 smluv uzavřených se žalovaným dne 5.5. a , datum, mu poskytla nejprve spotřebitelský úvěr ve výši , částka, . Tuto částku se žalovaný zavázal vrátit spolu s částkou , částka, představující kapitalizovaný úrok z půjčky s úrokovou sazbou 20,88 % v částce , částka, , odměnu za administrativní zpracování ve výši , částka, . Tyto měl splatit v 24 měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaný nehradil tyto splátky řádně, poslední uhradil dne , datum, Celkem dosud uhradil , částka, . Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny v částce , částka, a poplatku , částka, , dále úrok jednak v kapitalizované výši , částka, za období od , datum, a úrok z prodlení , částka, od , datum, do , datum, a dále od tohoto data do zaplacení. Další smlouvou z , datum, byla žalovanému shodně poskytnuta částka , Anonymizováno, tis. Kč, také tuto se zavázal totožným způsobem spolu s částkou , částka, uhradit. Poslední splátku hradil dne , datum, . Celkem dosud uhradil , částka, . Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny v částce , částka, a poplatku , částka, , dále úrok jednak v kapitalizované výši , částka, za období od , Anonymizováno, a úrok z prodlení , částka, od , datum, do , datum, z částky jistiny a dále od tohoto data do zaplacení.

2. Soud se nejprve zabýval s ohledem na cizí státní příslušnost žalovaného ( občan Rumunska) otázkou pravomoci soudu k řešení tohoto sporu s mezinárodním prvkem ( § 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém) a výběrem právního řádu, dle něhož má být spor posuzován. Pravomoc soudu k rozhodnutí o tomto návrhu vůči žalovanému vyplývá v souladu s článkem 5 bod 1 z ustanovení čl. 7 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 z , datum, (Brusel I bis) podle místa plnění ze smlouvy, která je předmětem tohoto sporu. Použití českého hmotného práva pak vyplývá z ujednání v této smlouvě mezi účastníky.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , k němuž se žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. K žalobě se nijak nevyjádřil.

4. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav. Mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , byla uzavřena dne , datum, smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě měla společnost poskytnout žalovanému částku , částka, . Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky spolu s částkou , částka, představující úrok v sazbě 69% a poplatek za zpracování úvěru ve výši , částka, . Celkovou částku , částka, měl splatit v 24 měsíčních splátkách po , částka, . Tyto skutečnosti soud zjistil z textu uvedené smlouvy včetně smluvních podmínek.

5. Součástí smluvní dokumentace byla zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr sepsaná právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným téhož dne. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů, dle kterých měl žalovaný bydlet v nájmu, byl rozvedený rodiči, byl svobodný a úvěr potřeboval za účelem neočekávaných výdajů. Uvedl další externí závazek s měsíční splátkou , částka, , měsíční výdaje dále odhadl na , částka, . Za zaměstnavatele označil společnost , právnická osoba, ., kde vykonával pozici skladníka s výdělkem , částka, a tyto údaje měly být ověřeny z výplatní pásky a pracovní smlouvy.

6. Další smlouvou z , datum, uzavřenou mezi shodnými stranami měla společnost poskytnout žalovanému částku , částka, . Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky spolu s částkou , částka, představující úrok ve výši 69% a poplatek za zpracování úvěru ve výši , částka, . Celkovou částku , částka, měl splatit v 24 měsíčních splátkách po , částka, . Tyto skutečnosti soud zjistil z textu uvedené smlouvy včetně smluvních podmínek.

7. Také součástí této smluvní dokumentace byla zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr sepsaná právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne , datum, . Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů, dle kterých měl žalovaný bydlet také v nájmu, byl rozvedený a úvěr potřeboval za účelem neočekávaných výdajů, vyživovací povinnost uvedl 1. Dále uvedl další interní závazek s měsíční splátkou , částka, , externí , částka, . Měsíční výdaje dále odhadl na , částka, . Za zaměstnavatele označil také společnost , právnická osoba, . s výší příjmů v částce , částka, , také tyto údaje měly být ověřeny z výplatní pásky 8,9/, Anonymizováno, .

8. Žalobkyně k výzvě soudu doložila výpis účtu č. , č. účtu, o přijetí platby , částka, od , právnická osoba, . dne , datum, a ze dne , datum, od téhož plátce v částce , částka, .

9. Žalovaný byl dopisem ze dne , datum, uvědoměn o postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzván u obou závazků k jejich úhradě do 10 dní od doručení. Žalobkyně doložila nejdřívější doklad o odeslání zásilky žalovanému dne , datum, .

10. Žalobkyně ve vztahu k posouzení schopnosti žalovaného závazek splácet po poučení soudu podle §118a odst. 1 či 3 o.s.ř. jiné důkazy neoznačila.

11. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ( dále jen z.s.ú.) ve znění účinném ke dni uzavření obou smluv.

12. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny a poplatků, úroků ze 2 smluv o úvěru sjednaných mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Žalobkyně doložila aktivní legitimaci k žalobě na základě postoupení pohledávky a jejím oznámení ze dne , datum, na jejímž základě vstoupila do práv původního věřitele , právnická osoba, dle § 1879 a násl. občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb.

19. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli v obou případech peněžité plnění, tedy činnost upravenou v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm.a) z.s.ú.. Žalovaný měl poskytnuté částky splatit spolu s blíže specifikovanými poplatky a úroky. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. , spisová značka, , tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle rozsudku Evropského soudního dvora ze dne , datum, ve věci OPR-, právnická osoba, . proti GK, C-679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“20. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatelem prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. , spisová značka, a Nejvyššího správního soudu sp.zn. , spisová značka, kdy uvedl, že „důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“21. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

22. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne , datum, sp.zn. , spisová značka, takto: „pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“23. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů získaných od žalovaného, které dle názoru soudu nedostatečně prověřila a vyhodnotila, respektive ověřila pouze v případě prvé smlouvy, a toliko jeho příjem ze 2 výplat, jiné údaje neprověřila, u pozdější smlouvy ani jeden z tvrzených příjmů. U výdajů žalovaného nikterak neprověřila (či toto nedoložila) výši dalších externích závazků, možné exekuce, závazky po splatnosti, natož běžné výdaje. Ve světle těchto zjištění lze mít minimálně důvodnou pochybnost o schopnosti žalovaného při dosahovaném příjmu cca , Anonymizováno, tis. Kč a interních splátkách nad , Anonymizováno, tis. Kč měsíčně a dalšími výdaji na obdobné závazky, poskytnutý úvěr splatit. Soud proto uzavřel, že oba závazkové vztahy nelze než hodnotit za neplatné i bez návrhu podle ust. § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o.z.

24. Převzal-li žalovaný předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaný obdržel částku , částka, v prvém případě a uhradil dosud dle tvrzení v žalobě , částka, , zbývá proto k úhradě , částka, . V dalším případě obdržel částku , částka, a uhradil dosud dle tvrzení v žalobě , částka, , zbývá proto k úhradě , částka, . Žalovaný jiné úhrady netvrdil, ani tedy tuto neprokázal. Součástí obou plnění stanovil soud také úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované zákonné výši dle nař.vl. 351/2023 Sb. od , datum, do zaplacení, když k úhradě obou postoupených pohledávek byl žalovaný vyzýván dopisem z , datum, , doručovaným až dle doloženého podacího lístku , datum, , nejdříve tedy k prodlení mohlo dojít , datum, , což odpovídá i době přiměřené § 87 odst. 1 z.s.ú. (výrok I). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost a částečnou nedospělost úroku z prodlení zamítl -výrok II.

25. Lhůtu k plnění soud stanovil zákonnou třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

26. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a vzhledem k celkové výši požadovaného plnění včetně úroků a úroků z prodlení dospěl k závěru, že neúspěch žalobkyně byl větší, žalovanému však pro procesní pasivitu žádné náklady nevznikly, rozhodl proto jako ve výroku III.