5 C 298/2023

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 60.171,48 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 28.200 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,25 % od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části o zaplacení 41.657,71 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,25 % jdoucími z částky 28.200 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem ve výši 23,79 % jdoucím z částky 28.200 Kč od [datum] do zaplacení zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se jako právní nástupkyně společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen jako„ právní předchůdkyně žalobkyně“), domáhala po žalované zaplacení částky 60.171,48 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba] byla uzavřena smlouva nazvaná„ Smlouva o spotřebitelském úvěru“ [číslo] ze dne [datum], (dále též jako„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě byly žalované v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky posoudila s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné předmětné smlouvě, ve které žalovaná svým podpisem potvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru poskytla [anonymizováno] úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku. Poskytnuté prostředky se žalovaná zavázala vrátit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 851 Kč, a to spolu s úrokem ve výši 24.177 Kč, odměnou za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8.286 Kč. Celkovou částku 63.963 Kč odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 78 týdenních splátkách počínaje dnem [datum], přičemž poslední splátka byla splatná dne [datum]. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni [datum] řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 28.200 Kč ode dne [datum] až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,79 % ročně sjednaným ve smlouvě o úvěru. Na svůj dluh žalovaná zaplatila za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení právní předchůdkyni žalobkyně pouze částku 1.800 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne [datum]. Pohledávka ze smlouvy o úvěru včetně příslušenství byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností ke dni [datum]. Téhož dne bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno žalované. Ke dni postoupení činila výše pohledávky celkem částku 82.126,17 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně však požaduje po žalované jen úhradu dlužné částky ve výši 60.171,48 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 28.200 Kč a dlužných poplatků ve výši 31.971,48 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 5.311,12 Kč (tj. úrok ve výši 23,79 % ročně z částky 28.200 Kč od [datum] do data [datum]), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4.375,11 Kč (tj. zákonný úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 28.200 Kč od [datum] do [datum]), úroků ve výši 23,79 % ročně z dlužné jistiny ve výši 28.200 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 28.200 Kč od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání se pak žalovaná bez řádné a včasné omluvy nedostavila, ačkoliv byla k jednání řádně předvolána. Soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Z listiny označené jako„ Smlouva o spotřebitelském úvěru“ [číslo] ze dne [datum] má soud prokázáno, že mezi společností [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO], jako věřitelkou na straně jedné a žalovanou jako zákazníkem na straně druhé byla uzavřena smlouva, na základě které se uvedená společnost zavázala poskytnout žalované při jejím podpisu peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit částku v celkové výši 66.303 Kč, a to v 78 týdenních splátkách po 851 Kč s tím, že první splátku byla žalovaná povinna zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Poslední splátka byla stanovena ve výši 776 Kč se splatností do [datum]. [příjmení] 66.303 Kč kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 30.000 Kč zahrnovala též sjednaný úrok ve výši 24.177 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1.500 Kč, poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8.286 Kč a pojistné za doplňkové pojištění ve výši 2.340 Kč. Úroková sazba byla sjednána na 88 % p.a., roční procentní sazba nákladů byla spočítána na 150,23 %.

4. Ze zákaznické karty ze dne [datum] má soud prokázáno, že totožnost žalované byla ověřována z občanského průkazu platného do dne [datum]. Žalovaná uvedla, že žije společně s rodiči, je svobodná, nemá žádné vyživovací povinnosti a nevlastní automobil. Příjmy má z pracovního poměru a pracuje na plný úvazek. Její čistý měsíční příjem pak činí 13.226 Kč. Tento příjem měl být ověřován z výplatnic za období 7. a 8. měsíce roku 2020. Žalovaná dále uvedla, že další čisté příjmy domácnosti jsou ve výši 68.000 Kč Tyto příjmy však nebyly nijak ověřovány. Stejně tak nebyla předložena pracovní smlouva, když kolonka s tímto označením zůstala prázdná. Běžné měsíční výdaje byly uvedeny jako„ odhadované“ ve výši 4.500 Kč. Dále bylo zaškrtnuto, že žalovaná nemá u společnosti [právnická osoba] a ani mimo ni žádné další úvěry. Žalovaná dále prohlásila, že proti ní není vedena exekuce. Obsahem smlouvy je mj. i prohlášení žalované o tom, že poskytla úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet poskytnuté peněžní prostředky.

5. Z tabulky umoření má soud prokázáno, že na dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] žalovaná zaplatila jen částku 1.800 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek má soud prokázáno, že mezi společnosti [právnická osoba] a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávky za žalovanou.

7. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] a podacího lístku má soud prokázáno, že žalované byla dne [datum] na adresu [adresa], zaslána výzva k zaplacení dlužné částky a současně byla vyrozuměna o postoupení pohledávky.

8. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] a podacího lístku k této výzvě má soud prokázáno, že žalovaná byla výzvou zaslanou dne [datum] na adresu [adresa], upozorněna na prodlení s úhradou závazku ze smlouvy o zápůjčce [číslo] byla vyzvána ke splacení zbývající částky zápůjčky a souvisejících poplatků, konkrétně k zaplacení částky ve výši 74.099,27 Kč, nejpozději do [datum] na účet žalobkyně.

9. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení této věci.

10. Soud pro nadbytečnost a nehospodárnost neprováděl důkaz 2 výplatními páskami, které žalobkyně hodlala předložit dodatečně ve stanovené lhůtě a na jejichž podkladě měl být ověřován příjem žalované. Tyto navržené důkazní prostředky samy o sobě totiž nemohly ovlivnit právní závěr soudu o zkoumání úvěruschopnosti žalované, viz dále.

11. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba] byla uzavřena smlouva o zápůjčce ze dne [datum]. Současně se však jedná o spotřebitelský úvěr (ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru) a spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o.z. Zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016 zavedl do právního řádu povinnost věřitele (poskytovatele úvěru) před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č.j. 1 Afs 94/2009 - 56). Věřitel je tak povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací pak shodně věřiteli ukládá i zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016.

19. Za rozhodující pro právní posouzení této věci proto soud považoval skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, resp. nejsou-li o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet důvodné pochybnosti. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016, je soud povinen zabývat se z úřední povinnosti. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.

20. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svému závazku, tj. na zápůjčku ve výši 30.000 Kč zaplatit celkem 66.303 Kč. Z předložené zákaznické karty ze dne 4. 9. 2020 je zřejmé, že společnost [právnická osoba] při prověřování úvěruschopnosti žalované postupovala zcela formálně a spokojila se s tím, že žalovaná informace uvedené v zákaznické kartě stvrdila svým čestným prohlášením a podpisem. V zákaznické kartě ze dne 4. 9. 2020 je uvedeno, že příjmy žalované měly být ověřovány 2 výplatními páskami za 7. a 8. měsíc roku 2020. Současně však nedošlo k ověření pracovního poměru u žalované, když pracovní smlouva ani jiný doklad o zaměstnání žalované nebyl předložen. Žalovaná uváděla, že další„ čisté příjmy domácnosti“ jsou ve výši 68.000 Kč (!). Tyto další příjmy však nebyly nijak blíže zjišťovány ani ověřovány. Není vůbec zřejmé, odkud jsou tyto příjmy tedy získávány. Dále není zřejmé, jakým konkrétním způsobem byla provedena analýza finančního rozpočtu žalované, jakým konkrétním způsobem byly ověřeny výdaje na bydlení, energie a výdaje na dopravu a jídlo. Naopak v zákaznické kartě je výslovně uvedeno, že žalovaná má měsíční„ odhadované výdaje“ ve výši 4.500 Kč.

21. S ohledem na výše uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva o zápůjčce je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o.z. neplatná, když žalobkyně poskytla žalované zápůjčku, přestože ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem tohoto postupu, tj. nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy o zápůjčce a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele.

22. V řízení pak bylo prokázáno, že částku 30.000 Kč žalovaná skutečně převzala a je tak povinna ji žalobkyni vrátit. Bylo rovněž prokázáno, že žalovaná na tento svůj dluh zaplatila jen 1.800 Kč, k zaplacení tak zbývá 28.200 Kč (30.000 - 1.800). Rovněž bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění v rámci předžalobní výzvy ze dne 1. 6. 2023, a to ve lhůtě nejpozději do 16. 6. 2023. Žalovaná však na tuto výzvu nijak nereagovala, čímž konkludentně akceptovala žalobkyní navrženou dobu plnění. Lze tedy uzavřít, že za této situace nevznikl mezi účastníky spor o přiměřenou dobu plnění (§ 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Žalovaná tak byla povinna do 16. 6. 2023 svůj závazek vyřešit a od 17. 6. 2023 je tak v prodlení. Soud proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit z přiznané částky úroky z prodlení v požadované výši. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 15% p.a. Žalobkyni však byl přiznán úrok z prodlení v požadované (nižší) výši 8,25 % p.a. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. byla stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.).

23. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná, nezbylo než žalobu ve zbývající části o zaplacení úroků a poplatků zamítnout včetně příslušenství. V rozsahu, v jakém soud neshledal žalobu důvodnou, proto rozhodl o jejím zamítnutí včetně příslušenství (výrok II.).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souzeném případě pak měla převážný úspěch žalovaná, které však žádné náklady v rámci řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, tak jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.