5 C 327/2020

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 20.920 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11.300 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,05% od 15. 5. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části o zaplacení 20.211,72 Kč spolu s úroky ve výši 23,72% ročně jdoucími z částky 13.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 8,05% jdoucími z částky 13.000 Kč od 7. 12. 2019 do 14. 5. 2020 a dále jen z částky 1.700 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne 23. 7. 2020 se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení pohledávky ve výši 20.920 Kč. Souběžně také žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení příslušenství nárokované pohledávky sestávajícího z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 7.923,14 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.668,58 Kč, smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 13.000 Kč, počítaného od 7. 12. 2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ročně z částky 13.000 Kč, počítaného od 7. 12. 2019 do zaplacení, včetně náhrady nákladů soudního řízení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že nárokovanou pohledávku i její příslušenství nabyla z titulu„ Smlouvy o postoupení pohledávek“, kterou dne 6. 12. 2019 sjednala se společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), o čemž byl žalovaný informován dopisem odeslaným ještě téhož dne. K úhradě dlužného plnění byl žalovaný po datu postoupení vyzýván, naposledy předžalobní upomínkou zaslanou zástupcem žalobkyně, avšak neuhradil ničeho. Postoupený závazek zakládající právo na nárokovanou pohledávku byl založen„ Smlouvou o půjčce [číslo]“ ze dne 14. 4. 2016 (dále jen„ Smlouva [číslo]“) ve znění„ Smluvních podmínek“ (dále jen„ VOP“). Z jejího titulu právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl částku 13 000 Kč, úročenou úrokovou sazbou 23,72 % ročně. Ještě před datem sjednání předmětného závazku právní předchůdce žalobkyně, v souladu s právní úpravou spotřebitelského úvěrování, s náležitou odbornou péčí a v důvěře v poctivost a dobrou víru žalovaného ověřil, že je žalovaný, s ohledem na své rodinné a majetkové poměry, schopen poskytnuté plnění splácet. V této souvislosti právní předchůdce žalobkyně vyšel z údajů a listin, jež mu za účelem doložení osobních a majetkových poměrů poskytl sám žalovaný, který byl o této své povinnosti řádně poučen, mj. i ve vztahu k možnému trestněprávnímu postihu za trestný čin úvěrového podvodu. Zjištěné údaje byly následně zaneseny do zákaznické karty žalovaného a vyhodnoceny informačním systémem právního předchůdce žalobkyně (v rámci tzv. skoringu). V návaznosti na zjištěné údaje o majetkových poměrech bylo žalovanému vyměřeno celkem 58 splátek po 390 Kč. Datum poslední splátky bylo stanoveno na 25. 5. 2017 Tyto splátky se žalovaný zavázal splácet v týdenních cyklech, přičemž celkem vyměřená suma zahrnovala též smluvní úrok ve výši 1.820 Kč, náklady za administraci ve výši 2 600 Kč a náklady hotovostního inkasa ve výši 5.200 Kč. Žalovaný nicméně až do data postoupení splatil toliko částku 1.700 Kč, z níž právní předchůdce žalobkyně započetl 1.251,70 Kč na úhradu smluvního úroku a 448,30 Kč na úhradu inkasa. K datu postoupení tak žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně dlužil 13.000 Kč za nesplacenou jistinu, 2.600 Kč za nesplacený poplatek za administraci, 568,30 Kč za nesplacený úrok a 4.751,70 Kč ze nesplacené inkaso. S tím, že v souladu se smluvními ujednáními byla částka dlužné jistiny nadále úročena smluvním úrokem.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání i s textem žaloby doručeno dne 12. 4. 2021.

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci ve smyslu § 132 o. s. ř. provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

4. Ze Smlouvy [číslo] doložené spolu s textem VOP, datované k 14. 4. 2016, má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 13.000 Kč, a to v hotovosti, oproti podpisu Smlouvy [číslo]. Poskytnutou částku, navýšenou o poplatek ve výši 9.620 Kč (celkem tedy 22.620 Kč), zahrnující smluvní úrok (částku 1.820 Kč, odpovídající úročení ve výši 23,72% ročně), poplatek za administrativní činnost (částku 2.600 Kč) a hotovostní inkaso splátek (částku 5.200 Kč), se žalovaný zavázal splatit formou celkem 58 splátek po 390 Kč. S tím, že jednotlivé splátky byly splatné v sedmidenních obdobích. První splátku byl žalovaný povinen splatit do 7. kalendářního dne po podpisu.

5. Při posuzování majetkových poměrů žalovaného vycházel právní předchůdce žalobkyně z doložených listin a z údajů, které žalovaný sdělil v dokumentu označeném jako„ Karta zákazníka“, datovaném k 14. 4. 2016. Jako přílohy uvedeného dokumentu žalovaný doložil též blíže neoznačené výplatní pásky, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu. V předložené„ Kartě zákazníka“ pak žalovaný uvedl, že od února 2014 žije v nájmu, od června 2014 je zaměstnán ve společnosti„ [anonymizováno] - [anonymizována čtyři slova]“, je svobodný, má učňovské vzdělání a žije sám. Z již zmíněného pracovního poměru žalovaný pobíral čistou měsíční mzdu ve výši 21.258 Kč. Jiné příjmy žalovaný neuvedl. Ze mzdy žalovaný měsíčně platil nájem/inkaso ve výši 4.000 Kč a běžné náklady na chod domácnosti ve výši, kterou bez bližší konkretizace určil částkou 6.000 Kč. Jiné úvěry žalovaný t. č. neměl splácet. Částku„ použitelného příjmu“ žalovaného právní předchůdce žalobkyně vypočetl jako prostý rozdíl žalovaným uvedené mzdy a žalovaným uvedených výdajů, tedy ve výši 12.258 Kč.

6. Dokumentem, označeným jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“, datovaným k 6. 12. 2019 a doloženým spolu se seznamem postoupených pohledávek, bylo prokázáno, že právo nárokovat pohledávku ze Smlouvy [číslo] ve smyslu čl. II. odst. 1 tohoto dokumentu, s účinností k datu podpisu přešlo na žalobkyni. O přechodu práva nárokovat předmětnou pohledávku byl žalovaný informován dopisem datovaným k 6. 12. 2019, jenž byl doložen spolu s poštovním podacím lístkem datovaným k 7. 1. 2020.

7. Naposledy byl žalovaný k úhradě dlužného plnění vyzván zástupcem žalobkyně cestou„ Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“, datované k 7. 5. 2020, která byla doložena spolu s poštovním podacím lístkem, datovaným k 10. 5. 2020 Lhůta splatnosti byla stanovena do 14. 5. 2020.

8. Rozsudkem nadepsaného soudu č. j. 17 C 5/2019-9 ze dne 21. 2. 2019, soudu známému z vlastní činnosti, bylo žalovanému uloženo, aby žalobkyni zaplatil částku 76 446 Kč s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení (žalobkyně uspěla v plném rozsahu). Uvedeného plnění se žalobkyně vůči žalovanému domáhala z titulu jí postoupených závazků (právně kvalifikovaných jako zápůjčky). Tyto závazky žalovaný dne 25. 1. 2015, dne 7. 6. 2015 a dne 23. 8. 2015 sjednal se společností [právnická osoba], která mu vyplatila finanční plnění, jež žalovaný řádně a včas nesplatil, s tím, že splatnost posledních splátek z uvedených závazků byla sjednána do 20. 3. 2016, 31. 7. 2016 a 16. 10. 2016.

9. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu sjednání Smlouvy [číslo] (dále jen„ o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

13. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

15. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k 14. 4. 2016 (dále jen„ z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

18. Podle § 3 písm. a) a b) z. s. ú. se pro účely z. s. ú. rozumí (a) spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, (b) věřitelem osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

19. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

20. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

21. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu obsah závazku, sjednaného mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným. Obsahem předmětného závazku byla především povinnost právního předchůdce žalobkyně poskytnout úročené finanční plnění, a korespondující povinnost žalovaného toto plnění uhradit formou předjednaných splátek. Předmětný závazek tedy soud, s přihlédnutím k jeho obsahu a okamžiku poskytnutí finančního plnění, právně kvalifikoval jako úročenou zápůjčku ve smyslu § 2390 o. z. ve spojení s § 2392 odst. 1 o. z. S ohledem na postavení smluvních stran měla sjednaná zápůjčka charakter spotřebitelského úvěru ve smyslu § 1 z. s. ú, upraveného nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že právní předchůdce žalobkyně předmětný závazek sjednal v rámci své podnikatelské činnosti, jako věřitel ve smyslu § 3 písm. b) z. s. ú., a žalovaný naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 3 písm. a) z. s. ú., tedy mimo rámec jakékoli podnikatelské činnosti.

22. Z tohoto důvodu tak právnímu předchůdci žalobkyně ve smyslu § 9 odst. 1 z. s. ú. vznikla při sjednávání předmětného závazku povinnost ověřit, nakolik je žalovaný schopen splácet předepsané splátky. Plnění této povinnosti svým významem přesahuje prostý rámec dvoustranného – spotřebitelského právního poměru, neboť ve svém důsledku chrání nejen spotřebitele a osoby na něm závislé, ale zprostředkovaně též celou společnost a v neposlední řadě i samotné poskytovatele spotřebitelských úvěrů. Neuvážené poskytování spotřebitelských úvěrů totiž nevyhnutelně vede k tomu, že se nezanedbatelná část jinak práceschopné populace může ocitnout v tzv. dluhové pasti, což ve svém důsledku vede nejen k rozpadu sociálních vazeb jednotlivých dlužníků, ale i k přetížení veřejného sociálního systému, existenci ve své podstatě bezvýsledných soudních řízení i navazujících exekucí, resp. řízení insolvenčních. S přihlédnutím k širšímu společenskému významu zkoumání tzv. úvěruschopnosti dlužníka je tudíž na místě, aby bylo plnění této povinnost věřitelů kvalifikováno jako povinnost vykonávaná sice soukromými osobami, ale za účelem udržení veřejného pořádku a za současného respektování zásady dobrých mravů. Přezkum otázky, zda byla tzv. úvěruschopnost věřitelem ověřována s vynaložením náležité odborné péče, jsou proto soudy, ve smyslu § 588 o. z., povinny zjišťovat z úřední povinnosti, a to pod sankcí případné absolutní neplatnosti.

23. Stran shora uvedeného právního názoru lze odkázat především na obdobné závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, který se týkal přímo interpretace § 9 odst. 1 z. s. ú. Opominout pak nelze ani skutečnost, že povinnost věřitele, spočívající v ověřování tzv. úvěruschopnosti, striktně vázaná na vynaložení předchozí náležité odborné péče, byla do českého právního řádu transponována z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, a to již za účinnosti z. s. ú., konkrétně k datu 25. 2. 2013, tedy před datem sjednání Smlouvy [číslo]. Přičemž Evropský soudní dvůr shora uvedená ustanovení citované směrnice, byť ve vztahu k aktuálně účinné právní úpravě spotřebitelského úvěru (zákon č. 257/2016 Sb.), eurokonformním způsobem vyložil taktéž ve prospěch závěru, dle kterého je na místě, aby byla otázka tzv. úvěruschopnosti spotřebitele soudy přezkoumávána z úřední povinnosti. V této souvislosti též Soudní dvůr Evropské Unie uzavřel, že sankční následek za nedodržení požadavku na náležité ověření tzv. úvěruschopnosti spotřebitele zahrnuje nejen absolutní neplatnost sjednaného spotřebitelského závazku, ale též omezení věřitelových práv z dřív poskytnutého plnění, redukované toliko do výše poskytnuté jistiny (v této souvislosti viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci„ OPR-Finance“ C -679/18 ze dne 5. 3. 2020).

24. Právní předchůdce žalobkyně při ověřování tzv. úvěruschopnosti žalovaného vyšel výlučně z údajů a listin, které mu poskytl sám žalovaný, aniž by blíže hodnotil a ověřoval jejich obsah. V této souvislosti však je třeba zdůraznit, že samotné sdělení příslušných údajů, bez bližšího ověření jejich pravdivosti (např. ve veřejně dostupných či specializovaných databázích, případně jiných zdrojích objektivní povahy), nezakládá závěr o vynaložení náležité odborné péče ve smyslu § 9 odst. 1 z. s. ú. V tomto směru je třeba právnímu předchůdci žalobkyně vytknout, že blíže neověřoval charakter ani rozsah žalovaným uváděných výdajů a ani jeho komplexní finanční poměry. Byť tyto bylo možné zjistit nezávisle na jeho sděleních, např. získáním výpisu z bankovního účtu žalovaného (měl-li jej), což bylo nepřímo předpokládáno v „ Zákaznické kartě“, kde je právě výpis z bankovního účtu označen jako jedna z předpokládaných příloh. Právní předchůdce žalobkyně nicméně tuto povinnost opomenul a plně se spolehl na sdělení žalovaného. Žalovaný však v „ Kartě zákazníka“ označil toliko výdaje vztahující se k úhradě nákladů běžných, každodenních potřeb (6 000 Kč), jež samy o sobě závěru o jeho tzv. úvěruschopnosti přisvědčovaly, a k úhradě nákladů bydlení (4 000 Kč), s tím, že náklady bydlení byly samy o sobě označeny v relativně nízké částce. Tím spíše, žil-li žalovaný v nájmu sám. Dále také žalovaný zamlčel, že k datu sjednání závazku ze Smlouvy [číslo] (tj. k 14. 4. 2016) dosud nesplatil tři dřív poskytnuté zápůjčky-spotřebitelské úvěry, jejichž úhrady, jak se dodatečně ukázalo, taktéž nebyl o své vůli schopen. Ostatně právě proto mu byla úhrada předmětných tří závazků dodatečně uložena až výše označeným rozsudkem nadepsaného soudu. Již k datu sjednání závazku ze Smlouvy [číslo] tak byla tzv. úvěruschopnost žalovaného významným způsobem objektivně snížena, neboť byl již zatížen splácením dalších závazků, které měl, přinejmenším do 16. 10. 2016, postupně splácet vedle dodatečně sjednaného závazku ze Smlouvy [číslo]. S přihlédnutím ke konstatovaným nedostatkům, jež vykazuje postup spočívající ve zkoumání tzv. úvěruschopnosti žalovaného, tak je třeba spotřebitelský úvěr, sjednaný z titulu Smlouvy [číslo] právně kvalifikovat jako právní jednání absolutně neplatné, ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 9 odst. 1 z. s.ú., a to pro rozpor se zákonem spojený se zjevným narušením veřejného pořádku.

25. Za daného stavu věci je tedy nutné na závazek ze Smlouvy [číslo] nahlížet jako na právní jednání, které, jako celek, od samého počátku (ex tunc) nemohlo vyvolávat zamýšlené právní účinky. Plnění, která si z titulu tohoto absolutně neplatného právního jednání, ve smyslu § 2993 o. z., vzájemně poskytli právní předchůdce žalobkyně a žalovaný, tak je třeba právně kvalifikovat jako bezdůvodná obohacení ve smyslu 2991 odst. 1 o. z. (obdobně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008). V souvislosti s aktem postoupení pohledávky ze závazku založeného z titulu Smlouvy [číslo] ve smyslu § 1879 a § 1887 o. z., tak žalobkyně nabyla výlučně právo nárokovat plnění z bezdůvodného obohacení (založeného vyplacením jistiny), nikoli však právo na úhradu plnění odvozených od spotřebitelského úvěru ze Smlouvy [číslo] zahrnujících nezaplacené poplatky za administraci spotřebitelského úvěru, nesplacené inkaso, nesplacené smluvní úroky a nesplacené zákonné úroky z prodlení z částky převyšující částku nesplacené jistiny. V této souvislosti také nelze pominout, že žalovaný již před datem postoupení plnil, konkrétně částkou 1.700 Kč. Z vyplacené jistiny tak žalovaný dosud neuhradil 11.300 Kč. S plněním na uvedenou částku se pak žalovaný, ve smyslu § 1968 o. z., dostal do prodlení k datu 15. 5. 2020, kdy mu uplynula lhůta vymezená v tzv. předžalobní výzvě. V důsledku prodlení také žalobkyni, ve smyslu § 1970 o. z., od uvedeného data, vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Takto popsaná plnění, shora popsaná ve výroku I. tohoto rozsudku, soud uložil žalovanému k úhradě, a to v zákonné, třídenní lhůtě, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.

26. Zbytek uplatněného nároku, představovaného rozdílem celkové výše původně nárokovaného plnění, včetně plnění kapitalizovaných, a plnění uložených žalovanému k úhradě, odpovídající částce 20.211,72 Kč, a dále též smluvním úrokům a úrokům z prodlení (vyjma úroku z prodlení z částky uvedeného v bodu předchozím), soud výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

27. O nákladech řízení rozhodl soud, s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. V tomto směru vzal soud v úvahu, že v řízení, s ohledem na míru procesního úspěchu, uspěl žalovaný, neboť nárok žalobkyně byl co do částky 20.211,72 Kč a příslušenství zamítnut, zatímco jí bylo přiznáno toliko právo na zaplacení částky 11.300 Kč a příslušenství. Žalovaný nicméně v řízení zůstal pasivní a nečinil na svou obranu žádné procení úkony, v jejichž důsledku by mu ve vztahu k vedenému řízení vznikly účelně vynaložené výlohy, jež by mu žalobkyně měla nahradit.