5 C 374/2022

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 49 533 Kč s příslušenstvím, <b>I. Řízení se v části o zaplacení 12 303,35 Kč spolu s úrokem ve výši 34,60 % z částky 37 734,18 Kč od 23. 6. 2022 do 16. 7. 2022, spolu s úroky z prodlení ve výši 11,75 % z částky 2 189 Kč od 8. 12. 2022 do 26. 1. 2023, z částky 5 189 Kč od 27. 1. 2023 do 27. 2. 2023, z částky 8 189 Kč od 28. 2. 2023 do 24. 3. 2023 a dále jen z částky 10 689 Kč od 25. 3. 2023 do zaplacení, zastavuje.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 19 020 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 11,75 % od 9. 12. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žaloba se v části o zaplacení 18 210,32 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 11,75 % jdoucími z částky 43 741 Kč od 23. 6. 2022 do 7. 12. 2022, z částky 38 741 Kč od 8. 12. 2022 do 8. 12. 2022, z částky 19 721 Kč od 9. 12. 2022 do 26. 1. 2023, z částky 16 721 Kč od 27. 1. 2023 do 27. 2. 2023, z částky 13 721 Kč od 28. 2. 2023 do 24. 3. 2023 a dále jen z částky 11 221 Kč od 25. 3. 2023 do zaplacení, spolu s úrokem ve výši 30 % jdoucím z částky 37 734,18 Kč od 23. 6. 2022 do 16. 7. 2022, ve výši 11,75 % z částky 37 734,18 Kč od 17. 7. 2022 do 7. 12. 2022, z částky 35 545,18 Kč od 18. 12. 2022 do 26. 1. 2023, z částky 32 545,18 Kč od 27. 1. 2023 do 27. 2. 2023, z částky 29 545,18 Kč od 28. 2. 2023 do 24. 3. 2023 a dále jen z částky 27 045,18 Kč od 25. 3. 2023 do zaplacení, zamítá.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] ze dne [datum]. Na jejím základě byl žalovanému dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 39.000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši nominální úrokové sazby 64,6 % p.a., a to ve 48 měsíčních splátkách po 2.603 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem říjen 2021. Žalobkyně rovněž posuzovala schopnost žalovaného řádně uhradit úvěr, a to na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, zejména pak dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení žalovaného, dále z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti ([příjmení] a NRKI), jakož i jiných zdrojů. Dále bylo prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti veden v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný a jeho zaměstnavatel nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Obchodník jednající s žalovaným úvěr doporučil ke schválení. Žalovaný však řádně neplnil podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek. V této souvislosti vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty podle bodu [číslo] pro prodlení trvající 30 dnů u splátek [číslo] v celkové výši 1.996 Kč a právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, s níž se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů podle bodu 6.2. smlouvy, u splátek [číslo] tj. za 6 splátek v celkové výši 1.200 Kč. Podle bodu 6.3. smlouvy žalobkyně zesplatnila celý úvěr, neboť žalovaný byl v prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů, přičemž k naplnění tohoto bodu došlo u splátky [číslo] splatné dne [datum]. K datu [datum] tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 43.787,30 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta lhůta alespoň 30 dnů pro dodatečné splnění. Podle 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že v případě prodlení po zesplatnění úvěru vzniká žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou, tj. od [datum] do zaplacení. Po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil dne [datum] částku 5.000 Kč. Žalobkyně proto požaduje zaplacení aktuální dlužné nové jistiny ve výši 38.787,30 Kč, odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 37.734,18 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 6.053,12 Kč ponížené o částku 5.000 Kč, dále smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 1.996 Kč a náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 1.200 Kč s příslušenstvím. Dále požaduje zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 7.550,67 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající dlužné původní jistině úvěru.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání se žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Žalobkyně svým podáním ze dne [datum] ve znění jeho doplnění ze dne [datum] vzala žalobu co do částky 12 303,35 Kč spolu s úrokem ve výši 34,60 % z částky 37 734,18 Kč od 23. 6. 2022 do 16. 7. 2022, spolu s úroky z prodlení ve výši 11,75 % z částky 2 189 Kč od [datum] do [datum], z částky 5 189 Kč od 27. 1. 2023 do 27. 2. 2023, z částky 8 189 Kč od 28. 2. 2023 do 24. 3. 2023 a dále jen z částky 10 689 Kč od [datum] do zaplacení zpět. Žalovaný se k výzvě soudu, zda s tímto částečným zpětvzetím žaloby souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřil, čímž dal najevo souhlas s tímto zpětvzetím návrhu ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. Soud tedy rozhodl dle ustanovení § 96 odst.2 o.s.ř., kdy soud řízení zastaví, pokud byl návrh vzat zpět, a řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil a rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, oznámení o schválení úvěru ze dne [datum] spolu se splátkovým kalendářem, prohlášením klienta, předsmluvního formuláře a dodatku [číslo] k návrhu smlouvy o úvěru ze dne [datum], má soud prokázáno, že žalobkyně akceptovala návrh žalovaného na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] a dnem doručení tohoto oznámení došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Celková výše poskytnutého úvěru činila 39.000 Kč. Žalovaný se pak zavázal zaplatit celkovou částku ve výši 109.632 Kč, a to ve 48 splátkách po 2.603 Kč, vždy nejpozději do 17. dne každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem říjen 2021. Zápůjční úroková sazba činila 64,60 %. Dle bodu 2.2. návrhu na uzavření smlouvy bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna na úrocích za poskytnutý úvěr, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši [číslo], odpovídající 120 % celkové částky. Podle bodu [číslo] smlouvy si strany dohodly, že pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů vzniká žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení v délce 30 dnů. Smluvní pokuty jsou v každém jednotlivém případě splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k zaplacení dané smluvní pokuty. Podle bodu 6.2. smlouvy má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením. Výše těchto nákladů činí pro každou splátku v prodlení částku 200 Kč. Po zesplatnění úvěru způsobem sjednaným v této smlouvě již právo na žádnou další náhradu těchto nákladů nevzniká. Náhrada nákladů je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na jejich zaplacení. Podle 6.3. smlouvy platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, dochází mimo jiné k tomu, že automaticky dojde k zesplatnění úvěru. Poskytovatel je povinen klienty před zesplatněním úvěru vyzvat k uhrazení dlužné splátky a poskytnout jim k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru (bod 6.4.). Jestliže klienti po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jim povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení (bod 6.5). Adresa trvalého bydliště žalovaného byla v návrhu na uzavření smlouvy uvedena jako [adresa], adresa pro doručování byla uvedena [ulice a číslo], [PSČ] [obec] – [část obce]. Žalovaný svým podpisem také stvrdil, že se mj. seznámil s informacemi podle § 92 zákona č. 257/2016 Sb., je si vědom výše úroků za úvěr a souhlasí s ní, nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě či státu, nebyla proti němu podána žaloba, není proti němu vedeno exekuční řízení, ani se nenachází v úpadku.

5. Z výpisu z karty klienta ze dne [datum] má soud prokázáno, že žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr celkem částku 19.980 Kč v 9 nepravidelných platbách. Žalobkyně dále vypočetla dluh žalovaného na celkovou částku 60.095,62 Kč.

6. Z úplného výpisu ČNB ke dni [datum] má soud ověřeno, že žalobkyně byla oprávněna poskytovat nebankovní spotřebitelské úvěry.

7. Z [číslo obč. průkazu], vystaveného pro osobu žalovaného, s platností do dne [datum], má soud prokázáno, že žalobkyně tímto ověřila totožnost žalovaného.

8. Z výpisu záznamů z registru [příjmení] má soud prokázáno, že u žalovaného nebyla k datu [datum] vedena žádná dlužná částka.

9. Z ověření v registru NRKI ze dne [datum] má soud prokázáno, že hodnota CBS skóre žalovaného činila [anonymizováno], tj. byl zařazen do III. kategorie (maximální počet bodů, nízké riziko, nejlepší segment klientů).

10. Z formuláře označeného jako„ Hodnocení klienta“ má soud prokázáno, že byl zpracováván pro účely smlouvy o úvěru [číslo]. Žalovaný byl žalobkyní posuzován jako osoba, která nesdílí s nikým domácnost, ale žije u rodičů. V kolonce analýza bonity je uvedeno, že pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání činí částku 19.000 Kč. Zaměstnavatelem žalovaného je pak společnost [právnická osoba], kde byl žalovaný zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou s tím, že výpovědní lhůta neběží. Výdaje žalovaného byly vyčísleny na celkovou částku 7.244 Kč s tím, že zahrnují jednak částku životního minima ve výši 3.860 Kč a částku na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši 3.384 Kč. [příjmení] zdroje žalovaného podle tohoto výpočtu činily tedy částku 10.756 Kč.

11. Z potvrzení [právnická osoba], ze dne [datum] má soud prokázáno, že banka potvrdila, že ve prospěch účtu žalovaného č. [bankovní účet] byla dne [datum] připsána částka 16.413 Kč; dne [datum] připsána částka 16.356 Kč a dne [datum] připsána částka 21.029 Kč Částky byly poukázány vždy ze stejného účtu a má se tedy jednat o příjmy ze zaměstnání.

12. Z dokladu o vyplacení úvěru má soud prokázáno, že ve prospěch účtu žalovaného [číslo] [bankovní účet] byla připsána částka 39.000 Kč.

13. Z výpisů z účtu žalovaného u [právnická osoba], [číslo] [bankovní účet] za období od [datum] do [datum] má soud prokázáno, že žalovaný prováděl přes platební bránu PayU celou řadu transakcí. Tyto platby se pohybovaly v řádech stovek. Evidentně se jedná o sportovní sázky, neboť naopak ve prospěch účtu žalovaného pak byly od [právnická osoba] a.s., [právnická osoba], a [právnická osoba], připisovány výhry, např. dne [datum] částka 3.000 Kč od [webová adresa] [anonymizováno]; dne [datum] částka 600 Kč a dne [datum] částka 2.000 Kč od [právnická osoba] Dále je zřejmé, že k tíži účtu žalovaného byly zúčtovávány položky jako úroky z prodlení a úroky z úvěru.

14. Z výzvy k zaplacení ze dne [datum] má soud prokázáno, že žalovaný byl upozorněn na prodlení u splátek [číslo] splatných dne [datum] a [datum] s tím, že současně byl upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru pro případ prodlení trvajícího u kterékoliv splátky po dobu 65 dnů.

15. Z výzvy k zaplacení ze dne [datum] má soud prokázáno, že žalovaný byl upozorněn na prodlení u splátek [číslo] splatných ve dnech [datum] a [datum] s tím, že současně byl upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru pro případ prodlení trvajícího u kterékoliv splátky po dobu 65 dnů.

16. Z výzvy k zaplacení ze dne [datum] má soud prokázáno, že žalovaný byl upozorněn na prodlení u splátek [číslo] splatných ve dnech [datum] a [datum] s tím, že současně byl upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru pro případ prodlení trvajícího u kterékoliv splátky po dobu 65 dnů.

17. Z výzvy k zaplacení ze dne [datum] má soud prokázáno, že žalovaný byl upozorněn na prodlení u splátek [číslo] splatných ve dnech [datum], [datum] a [datum] s tím, že současně byl upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru pro případ prodlení trvajícího u kterékoliv splátky po dobu 65 dnů.

18. Z oznámení ze dne [datum] má soud prokázáno, že žalovaný byl informován o okamžitém zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy a byl vyzván k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, tj. částky v celkové výši 46.983 Kč.

19. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] spolu s příslušným poštovním podacím archem má soud prokázáno, že žalovaný byl upomínán o zaplacení pohledávky před podáním žaloby. Výzva byla žalovanému odeslána dne [datum] na adresu [adresa].

20. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení této věci.

21. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok.

22. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

26. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ze dne [datum]. Současně se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o.z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo], OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.

28. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tj. na poskytnutý úvěr 39.000 Kč zaplatit celkem 109.632 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 2.603 Kč. Z předloženého formuláře o hodnocení klienta je zřejmé, že žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalovaného postupovala zcela formálně, a to s cílem pouze vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána (s kladným výsledkem). O tom svědčí zejména to, že žalobkyně při hodnocení výdajové stránky vycházela pouze z objektivizované částky životního minima 3.860 Kč a žalovaným uváděných zcela nereálných nákladů na bydlení ve výši 3.384 Kč. Ačkoliv tedy žalobkyni při uzavírání smlouvy muselo být zřejmé, že žalovaným uváděné výdaje na bydlení jen stěží mohou odpovídat skutečným nákladům, spokojila se s tím, že žalovaný u formy bydlení zaškrtl kolonku„ u rodičů“, přičemž ve stejném formuláři uvedl, že nežije s nikým ve společné domácnosti a již blíže nezkoumala, co formou takového bydlení žalovaný míní, ani nijak neprověřovala výši uvedených nákladů na bydlení např. vyžádáním úhrady za elektrické energie, vyúčtování vodného a stočného). V neposlední řadě měla žalobkyně tyto skutečnosti hodnotit i ve světle toho, že žalovaný má své trvalé bydliště hlášené na obecním úřadě, což se přímo podávalo z předloženého občanského průkazu. Výdaje žalovaného pak žalobkyně paušálně zredukovala částkou životního minima (3.860) bez toho, aniž by brala v potaz konkrétní výdaje žalovaného. Nelze pak uvěřit tomu, že žalovaný nemá vůbec žádné výdaje na dopravu do zaměstnání a ani jiné obvyklé výdaje (na ošacení, volnočasové aktivity, mobilní telefon, atd.). Přitom z bankovního výpisu z účtu žalovaného, který si žalobkyně od žalovaného ani nevyžádala, resp. jen jako potvrzení o příjmu ze zaměstnání, zcela jednoznačně vyplynulo, že žalovaný po příjmové stránce, kterou si jednoznačně vylepšoval dalšími spotřebitelskými úvěry (položky označené jako úroky a úroky z prodlení), není vůbec zajištěn a nemá žádnou finanční rezervu. Především však je zcela evidentní, že žalovaný finanční prostředky investoval do sportovních sázek, a to v porovnání se svými příjmy plynoucími ze zaměstnání ve výši, která tyto příjmy podstatně převyšovala. Žalovaný získané finanční prostředky vynakládal evidentně neuvážlivě a rozhodně ne k uspokojování svých základních a odůvodněných potřeb. Uvedený postup žalobkyně, která se při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného spokojila jen s předložením potvrzení o zaslané výplatě, tak lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Navíc částka 19.000 Kč uvedenájako měsíční čistý příjem ze zaměstnání je v rozporu s tím, co bylo prokázáno ohledně skutečně vyplacené mzdy (v květnu vyplacena částka 16.413 Kč; v červnu vyplacena částka 16.356 Kč a v srpnu pak částka 21.029 Kč).

29. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně provedla analýzu finančního rozpočtu žalovaného zcela neprofesionálním a absolutně nepřesvědčivým způsobem. Postup žalobkyně tak lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Pokud by žalobkyně postupovala odborně a s řádnou péčí, neměla žalovanému s odkazem na výše uvedené úvěr bez dalšího poskytnout. Primárním smyslem povinnosti věřitele posuzovat úvěruschopnost dlužníka, je právě ochrana individuálního spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

30. Soud proto uzavřel, že uzavřená smlouva je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o.z. neplatná, když žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, přestože ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.

31. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (2).

32. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

33. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

34. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

35. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalovanému částku 39.000 Kč, plnila dle § 2991 o.z. bez právního důvodu a vzniklo jí ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. S ohledem na skutečnost, že žalovaný na svůj dluh zaplatil již 19.980 Kč, zbývá mu k úhradě 19.020 Kč (39.000 – 19.980). Závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení ve výši 19.020 Kč se pak stal splatným dnem [datum], neboť žalovaný byl v předžalobní výzvě ze dne [datum] vyzván k zaplacení nejpozději do 15 dnů od data odeslání této výzvy. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení od [datum], neboť od této doby byl žalovaný prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 11,75 % p.a. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. byla stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

36. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, nezbylo než žalobu ve zbývající části o zaplacení úroků, poplatků a smluvní pokuty zamítnout včetně příslušenství. Smluvní pokuta je totiž svou povahou vedlejším (akcesorickým) právním vztahem závislým na existenci platného závazku hlavního, v němž zajišťuje splnění určité povinnosti. Pokud tedy není platný hlavní závazek, nemůže se uplatnit ujednání o smluvní pokutě a smluvní pokutu nelze přiznat. V rozsahu, v jakém soud neshledal žalobu důvodnou, proto rozhodl o jejím zamítnutí včetně příslušenství (výrok III.).

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souzeném případě byl převážně úspěšný žalovaný. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.