5 C 55/2022

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 27.964,31 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 27.964,31 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,50 % od 29.10.2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1.999 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne [datum] se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že jako poskytovatel lékařských služeb v období od [datum] do [datum] poskytla žalovanému v souvislosti s jeho hospitalizací v jejím zařízení lékařské ošetření. Ve věci zdravotní péče o žalovaného byly konkrétně provedeny následující léčebné úkony - hospitalizace (11.114,80 Kč), [příjmení] (1.444,48 Kč), RTG – CT (2.504,66 Kč), rehabilitace (724,68 Kč) a zdravotnická přeprava (275,60 Kč), v ceně tedy celkem 16.064,22 Kč. Žalovaný jako občan Slovenské republiky nebyl k datu [datum] a násl. v České republice a ani jiném členském státě Evropské unie účasten v systému veřejného zdravotního pojištění, proto mu žalobkyně vystavila dne [datum] daňový doklad – fakturu [číslo] znějící na částku 16.064,22 Kč se splatností do [datum]. Dále byla žalovanému poskytnuta zdravotní péče dne [datum] a v této souvislosti mu byl vystaven daňový doklad - faktura [číslo] ze dne [datum], znějící na částku 3.656,66 Kč se splatností do [datum] a daňový doklad - faktura [číslo] ze dne [datum], znějící na částku 848,14 Kč se splatností do [datum] Zdravotní péče byla žalovanému poskytnuta i dne [datum], což bylo vyúčtováno na podkladě daňového dokladu - faktura [číslo] ze dne [datum], znějící na částku 3.466,56 Kč, se splatností do [datum]. Konečně byla žalovanému poskytnuta zdravotní péče dne [datum] a v této souvislosti mu byl vystaven daňový doklad - faktura [číslo] ze dne [datum], znějící na částku 3.928,73 Kč se splatností do [datum]. Uplatněný nárok tedy celkem 27.964,31 Kč (16.064 + 3.656 + 848,14 + 3.466 + 3.928). Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu jednak výzvou ze dne [datum] (ohledně částky [číslo]), jednak výzvou ze dne [datum] (ohledně částky 3.928).

2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. V souvislosti se zjišťováním místa faktického pobytu žalovaného jako cizince, kterého se na adrese místa jeho posledního známého faktického pobytu nepodařilo obeslat, učinil soud v rámci místního šetření zjištění, že žalovaný se na uvedené adrese fakticky již delší dobu nezdržuje. Soud pak v rámci mezinárodní justiční spolupráce inicioval rovněž místní šetření v domovském státě žalovaného, nicméně toto šetření nepřineslo žádné výsledky. Dle vyjádření slovenského policejního orgánu v [obec] se žalovaný v místě své poslední hlášené adresy [adresa]) již minimálně 3 roky nezdržuje. V návaznosti na zjištěné skutečnosti proto soud žalovanému s odkazem na ustanovení § 29 odst. 3 o.s.ř. ustanovil opatrovníka z řad advokátů.

3. Opatrovník pak uplatněný nárok neuznal. Opatrovník především namítal, že právní vztah mezi účastníky by se měl řídit § 2636 občanského zákoníku, kterým je upravena smlouva o péči o zdraví. K prokázání takového smluvního vztahu je však založena pouze jediná listina, a to„ prohlášení pacienta – cizince, samoplátce“ z 28. 8. 2019. Smluvní vztah mezi účastníky tak lze dovodit pouze pro zdravotní péči poskytnutou v souvislosti s tímto prohlášením, tj. [datum]. U zdravotní péče poskytnuté později (zejména v říjnu 2019) je však vazba na toto prohlášení již sporná. Zároveň je zcela evidentní, že toto prohlášení nemůže být vztaženo na zdravotní péči poskytnutou před jeho učiněním - na hospitalizaci ve dnech 10. - 13. 2. 2019, neboť zpětná účinnost nebyla mezi účastníky smlouvy o zdravotní péči výslovně sjednána. Opatrovníkovi rovněž není známo, za jakých okolností byla předmětná zdravotní péče poskytována, tj. zda se například nejednalo o akutní péči u pacienta, který nebyl schopen svůj souhlas vyjádřit. Takto uplatněný nárok je tak nutno posuzovat jako nárok z bezesmluvního plnění tedy jako bezdůvodné obohacení. Totéž se patrně týká i nároku vzniklého v říjnu 2019 a v pochybnostech též nároků vzniklých v září 2019. Procesní opatrovník proto vznesl námitku promlčení k části žalobou uplatněného nároku, který vznikl v období do tří let před podáním žaloby ve výši 16.064,22 Kč, když žalobkyně nedokládá právní důvod, pro který by byla oprávněna za tyto služby fakturovat dodatečně, tj. s odsunutým datem zdanitelného plnění až ke dni 27. 2. 2019 dle faktury.

4. V řízení se přitom jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 62 odst. 1 Nařízení Brusel I bis pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl podán návrh, použije soud své právo. Nařízení neobsahuje explicitní úpravu soudní příslušnosti pro řízení proti osobám neznámého pobytu; rozlišuje mezi osobami, které mají bydliště na území některého členského státu (příslušnost se určuje podle článků 4 a 5 Nařízení), a osobami, které nemají bydliště na území některého členského státu (příslušnost se až na výjimky určuje v každém členském státě podle jeho vlastních právních předpisů - viz článek 6 Nařízení). Skutečnost, že žalovaný je neznámého pobytu, tzn. nelze určit, zda má bydliště na území některého členského státu či vně Evropské unie, nemůže bez dalšího znamenat, že by Nařízení neumožňovalo otázku příslušnosti osloveného soudu k projednání žaloby proti osobě neznámého pobytu posoudit. Podle Nařízení lze postupovat i v případě takových žalob, resp. nebrání tomu, aby bylo použito ustanovení národního práva, které umožňuje vést řízení proti osobě, jejíž pobyt není znám. Nelze-li příslušnost určit podle Nařízení proto, že žalovaný je neznámého pobytu, tzn. nelze určit, zda má bydliště na území některého členského státu či mimo Evropskou unii, musí být určena (řešena) podle vnitrostátního práva osloveného soudu, v daném případě podle vnitrostátních procesních pravidel České republiky, konkrétně pak dle ustanovení § 86 o.s.ř. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.5.2011, sp.zn. 33 Cdo 2485/2008). V dané věci se soudu nepodařilo zjistit bydliště žalovaného. Soud nemá ani žádné průkazné indicie umožňující dospět k závěru, že žalovaný má skutečné bydliště mimo území Evropské unie. Vlastním šetřením soud zjistil, že poslední známé bydliště žalovaného bylo na adrese [adresa žalovaného]. Ve smyslu ustanovení § 86 o.s.ř. ve spojení s čl. 4 odst. 1 Nařízení proto soud dospěl k závěru, že lze v projednávané věci určit mezinárodní příslušnost soudů České republiky jakožto soudů členského státu, na jehož území měl žalovaný poslední známé bydliště.

5. V návaznosti na zjištění, že uplatňovaný nárok má závazkově smluvní charakter, pak soud určil i rozhodné právo, kterým je v projednávané věci právo České republiky, neboť ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum], o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (tzv. Řím I), byly žalovanému zdravotnické služby poskytnuty na území České republiky.

6. Z listin - sestava zdravotních výkonů ze dne [datum], účet za ošetření pacienta (oddělení KAR – neurochirurgie), účet za ošetření pacienta (oddělení RTG - CT), účet za ošetření pacienta (oddělení rehabilitace), účet za zdravotnický transport a faktury [číslo] ze dne [datum], má soud prokázáno, že žalovaný byl ve dnech [datum] – [datum] hospitalizován u žalobkyně. Výpočet plnění za provedená ošetření a hospitalizaci žalobkyně provedla s odkazem na bodové ohodnocení (1,22 Kč za 1 bod), stanovené cenovým předpisem č. j. 1/2019/DZP vydaným Ministerstvem zdravotnictví ČR na základě vyhlášky č. 134/1998 Sb. Na základě sestavy zdravotních výkonů vytištěné dne [datum] pak byly vyúčtovány výkony a materiál v rozsahu [číslo] bodů v částce 5.821,84 Kč; 450 bodů za kategorie v částce 549 Kč; paušál za odbornost v částce 330 Kč (á 110 /1 den hospitalizace) a cena za ošetřovací dny v částce 4.413,96 Kč Celkem tedy 11.114,80 Kč. Z účtu za ošetření pacienta na oddělení [příjmení] – neurochirurgie, je zřejmé, že byly vyúčtovány body za výkony a materiál o rozsahu [číslo] bodů v ceně 1.444,48 Kč. Z účtu za ošetření pacienta na oddělení RTG – CT se podává, že byly vyúčtovány body za výkony a materiál o rozsahu [číslo] bodů v ceně 2.504,66 Kč. Oba tyto účty byly odsouhlaseny ke dni [datum]. Z poukazu na vyšetření na oddělení rehabilitace se dále podává, že byly provedeny výkony o rozsahu 594 bodů v ceně 724,68 Kč a tento účet byl odsouhlasen [datum]. Konečně z účtu za zdravotnický transport se podává, že byl proveden transport žalovaného ohodnocený celkem 225,90 body v ceně 275,60 Kč. V návaznosti na uvedené podklady pak žalobkyně vystavila fakturu [číslo] ze dne [datum], znějící na částku 16.064,22 Kč (11.114 + 1.444 + 2.504 + 724,68 + 275,60) se splatností do [datum]. Jako odběratel byl uveden žalovaný pod adresou [adresa žalovaného], ubytovna.

7. Z faktury [číslo] ze dne [datum] a její přílohy obsahující rozpis jednotlivých položek zdravotních výkonů (č.l. 12 spisu), z ambulantního účtu za ošetření dne [datum] a následně vystavené faktury [číslo] ze dne [datum], má soud prokázáno, že dne [datum] byl žalovaný ošetřen na chirurgické ambulanci u žalobkyně. Součástí poskytnutých zdravotních služeb byl mimo jiné odběr krve, ošetření a převaz rány, kožních a podkožních afekcí. Cena za tento krevní rozbor a ošetření byla vyúčtována v částce 3.656,66 Kč. Tato částka byla vyfakturována fa [číslo] ze dne [datum] se splatností do [datum]. Po odsouhlasení ze dne [datum] byl dále vystaven ambulantní účet za uvedené ošetření v rozsahu 659 bodů v ceně 848,14 Kč. Tato částka byla vyfakturována fa [číslo] ze dne [datum] se splatností do [datum]. V souvislosti s tímto ošetřením žalovaný dne [datum] podepsal listinu označenou jako„ Prohlášení pacienta – cizince, samoplátce“, ve které výslovně souhlasí s poskytnutím zdravotních služeb žalobkyně a bere na vědomí, že vztahy mezi ním a žalobkyní se řídí právním řádem České republiky, zejména občanským zákoníkem a zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. V tomto prohlášení žalovaný uvedl adresu pobytu v ČR v [obec].

8. Z faktury [číslo] ze dne [datum] a její přílohy obsahující rozpis jednotlivých položek zdravotních výkonů (č.l. 14 p.v. - 15 spisu), má soud prokázáno, že dne [datum] byl žalovaný ošetřen u žalobkyně na ortopedii – úrazová ambulance, a na neurologii. Cena za ošetření byla vyúčtována v částce 3.466 Kč a vyúčtována fa [číslo] ze dne [datum] se splatností do [datum].

9. Z faktury [číslo] ze dne [datum] a její přílohy obsahující rozpis jednotlivých položek zdravotních výkonů (č.l. 11 spisu) má soud prokázáno, že dne [datum] byl žalovaný ošetřen u žalobkyně na chirurgické klinice. Cena za ošetření byla vyúčtována v částce 3.928 Kč a vyúčtována fa [číslo] ze dne [datum] se splatností do [datum].

10. Z listiny označené jako„ Výzva ke splnění dluhu před podáním žaloby“ ze dne [datum] má soud prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celkové dlužné částky 24.035,58 Kč. Tato částka je tvořena součtem částek vyplývajících z jednotlivých faktur, kterými žalobkyně vyúčtovala žalovanému poskytnuté zdravotní služby. Jednalo se konkrétně o fa [číslo] ze dne [datum]; fa [číslo] ze dne [datum]; fa [číslo] ze dne [datum] a fa [číslo] ze dne [datum].

11. Z listiny označené jako„ Výzva ke splnění dluhu před podáním žaloby“ ze dne [datum] má soud prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 3.928,73 Kč z titulu poskytnutých zdravotních služeb, které byly vyúčtovány fa [číslo] ze dne [datum].

12. Podle § 3029 odst. 2 o. z. nestanoví-li tento zákon něco jiného, nejsou dotčena ustanovení právních předpisů z oboru práva veřejného, jakož i ustanovení jiných právních předpisů upravujících zvláštní soukromá práva.

13. Podle § 2636 odst. 1 o.z. smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. Příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů (odst.2).

14. Podle § 2 odst. 2 zák. č. 372/2011 Sb., zákon o zdravotních službách, ve znění účinném k [datum] (dále jen„ ZZS“), zdravotními službami se rozumí poskytování zdravotní péče podle tohoto zákona zdravotními pracovníky, a dále činnosti vykonávané jinými odbornými pracovníky, jsou-li tyto činnosti vykonávány v přímé souvislosti poskytováním zdravotní péče (písm. a)); zdravotnická záchranná služba (písm. g)); Zdravotní péčí se rozumí a) soubor činností a opatření prováděných u fyzických osob za účelem 1. předcházení, odhalení a odstranění nemoci, vady nebo zdravotního stavu (dále jen„ nemoc“), 2. udržení, obnovení nebo zlepšení zdravotního a funkčního stavu, 3. udržení a prodloužení života a zmírnění utrpení, 4. pomoci při reprodukci a porodu,5. posuzování zdravotního stavu (odst. 4).

15. Podle § 28 odst. 3 písm. f) ZZS pacient má při poskytování zdravotních služeb dále právo být předem informován o ceně poskytovaných zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění a o způsobu jejich úhrady, pokud to jeho zdravotní stav umožňuje. <b>16. Podle § 41 odst. 1 písm. c) ZZS pacient je při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem.</b> 17. Podle § 45 odst. 2 písm. a) a b) ZZS poskytovatel je povinen (a) informovat pacienta o ceně poskytovaných zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění, a to před jejich poskytnutím, a vystavit účet za uhrazené zdravotní služby, nestanoví-li jiný právní předpis jinak, (b) zpracovat seznam cen poskytovaných zdravotních služeb nehrazených a částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění a umístit ho tak, aby byl seznam přístupný pacientům; to neplatí pro poskytovatele lékárenské péče, 18. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění (dále jen„ ZVZP“), ze zdravotního pojištění se hradí zdravotní služby poskytnuté pojištěnci s cílem zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav nebo zmírnit jeho utrpení, pokud (a) odpovídají zdravotnímu stavu pojištěnce a účelu, jehož má být jejich poskytnutím dosaženo, a jsou pro pojištěnce přiměřeně bezpečné, (b) jsou v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy, (c) existují důkazy o jejich účinnosti vzhledem k účelu jejich poskytování.

19. Podle § 17 odst. 4 zákona ZVZP poskytovatelé a další subjekty poskytující hrazené služby při vykazování zdravotních výkonů používají seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami a s pravidly pro jejich vykazování a zdravotní pojišťovna tento způsob vykazování akceptuje, nedohodnou-li si se zdravotní pojišťovnou jiný způsob vykazování. Ministerstvo zdravotnictví stanoví vyhláškou seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami a s pravidly pro jejich vykazování.

20. K provedení § 17 odst. 4 ZVZP byla Ministerstvem zdravotnictví vydána vyhláška č.134/1998 Sb., jejíž přílohou je každoročně aktualizovaný seznam bodových úkonů. Pro rok 2019 tak byl na základě uvedeného zmocnění Ministerstvem zdravotnictví ČR vydán cenový předpis č. j. /2019/DZP, dle kterého byla cena jednoho bodu, ve smyslu odst. 1 písm. a) rubriky„ Pododdíl A. 1“, stanovena částkou 1,22 Kč.

21. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Výše zákonného úroku s prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

24. S ohledem na zjištěné skutkové závěry soud vyhodnotil nárok uplatněný žalobkyní jako důvodný. V této souvislosti vzal soud v úvahu, že projednávaný nárok je třeba posuzovat jak v rovině práva veřejného, tak i soukromého. Co se týče soukromoprávní roviny projednávaného nároku, vzal soud v úvahu, že se žalovanému s jeho souhlasem a po poskytnutí poučení ve smyslu § 2638 odst.1 o. z. ve spojení s § 45 odst. 2 písm. a) a b) ZZS, dostalo lékařské péče specifikované shora prostřednictvím předloženého bodového ohodnocení. Takto založený právní poměr tudíž co do obsahu odpovídá závazku ze smlouvy o péči o zdraví ve smyslu § 2636 odst. 1 o. z., byť toliko ústně sjednané. Ostatně zákon písemnou formu nevyžaduje. Současně je však třeba vzít v úvahu, že vedle občanského zákoníku se uplatní i zákon o zdravotních službách, který obsahuje podrobnější úpravu poskytování zdravotních služeb. Přitom z hlediska zákonné terminologie„ pečovat o zdraví“ ve smyslu občanského zákoníku není zcela totožnou činností jako„ poskytování zdravotních služeb“ ve smyslu zákona o zdravotních službách. Z tohoto pohledu a po porovnání obou úprav má soud za to, že„ zdravotní péči“ lze chápat spíše jako podmnožinu zdravotních služeb a které jsou poskytovány na přání pacienta a tedy v souladu s jeho vůlí.

25. Je nepochybné, že žalovaný byl ve dnech [datum] – [datum] hospitalizován u žalobkyně se svým souhlasem. O této skutečnosti svědčí především to, že žalobkyně tuto hospitalizaci nenahlásila soudu, jak jí to ukládá ustanovení § 40 ZZS. Jen stěží by se žalobkyně v případě hospitalizace bez informovaného souhlasu a bez splnění zákonných podmínek k hospitalizaci dobrovolně vystavovala případné trestní odpovědnosti např. pro zločin zbavení osobní svobody. Rovněž i další zdravotnická péče poskytnutá žalovanému ve dnech [datum], [datum] a [datum] byla realizována s jeho souhlasem. Žalovaný se k ošetření – na příslušné ambulance, sám dostavil a podstoupil zákroky se zdravotní péčí spojené (odběr krve, převaz rány apod.). Žalovaný tedy s poskytnutím lékařské péče a souvisejících služeb souhlasil (nejpozději od [datum] prokazatelně poučený, viz shora) s vědomím skutečnosti, že po dobu pobytu v ČR není v systému veřejného zdravotního pojištění registrován a ani na Slovensku. Mezi účastníky tak byly vždy uzavřeny smlouvy o péči o zdraví, resp. o poskytování zdravotních služeb. Žalovaný je proto povinen zaplatit cenu poskytnutých zdravotních služeb. Přičemž výši nákladů lékařské péče a související hospitalizace žalobkyně legitimně vypočetla v celkové částce 27.964,31 Kč, a to dle bodového ohodnocení, jež bylo upraveno na základě zákonného zmocnění zakotveného v § 17 odst. 4 ZVZP t. č. stanoveno přílohou č. j. 1/2019/DZP vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 134/1998 Sb. (k možnosti výpočtu úhrady nákladů péče o zdraví obdobně viz např. komentář k § 2636 o. z. v publikaci Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 –3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 2072 s ).

26. Podle § 609 o.z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

27. Podle § 610 odst. 1 o.z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

28. Podle § 619 odst. 1 o.z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

29. Podle § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

30. Námitku promlčení ohledně části uplatněného nároku ve výši 16.064,22 Kč vznesenou žalovaným s tím, že uplatněný nárok je třeba posoudit jako bezdůvodné obohacení, neshledal soud důvodnou. Především je třeba předeslat, že na základě shora uvedeného soud uzavřel, že ze strany žalobkyně se nejednalo o žádné bezesmluvní plnění. Mezi účastníky byly vždy uzavřeny smlouvy o poskytování zdravotní péče, resp. zdravotních služeb. Současně nebylo tvrzeno, natož prokázáno, že by žalovaný byl účastníkem veřejného zdravotního pojištění a tudíž byl povinen uhradit poskytnuté zdravotní služby na základě vystaveného účtu ze strany žalobkyně ve smyslu § 45 odst. 2 písm. a) ZZS. Žalobkyně svou povinnost vystavit účet bezpochyby splnila tím, že vystavila žalovanému vždy po poskytnutí zdravotních služeb fakturu. Faktury byly samozřejmě vystaveny s určitým (nepatrným) časovým odstupem, neboť logicky mohly být vystaveny až po té, co byly jednotlivé zdravotní služby zaevidovány a zrevidovány v účtárně výkonů v rámci jednotlivých zdravotnických oddělení. Žaloba v této věci byla podána dne [datum]. Částka 16.064,22 Kč za hospitalizaci ve dnech 10. 2. – [datum] byla vyúčtována fakturou vystavenou dne [datum] se splatností do [datum]. Tříletá doba tedy začala plynout až od [datum]. Žalobkyně tedy nárok na zaplacení částky [číslo] uplatnila včas a nikoliv po promlčecí době.

31. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve světle citovaných právních ustanovení proto soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a žalobě v plném rozsahu vyhověl.

32. Soud vyhověl žalobkyni i co do příslušenství přiznané pohledávky ve smyslu ustanovení § 1970 o.z., když období, za něž žalobkyně úrok z prodlení požaduje, je obdobím, kdy byl žalovaný s plněním svých jednotlivých povinnosti již v prodlení. Požadovaná výše úroků z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.999 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.399 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.