5 C 57/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr Jaroslavou Homolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované o zaplacení 26.726 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 16.977 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,05% od 20. 3. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části o zaplacení 22.760,73 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,05% jdoucími z částky 21.354,56 Kč od 25. 6. 2019 do 19. 3. 2020 a dále jen z částky 4.377,56 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 27,8% jdoucím z částky 18.079,90 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 27% jdoucím z částky 3.274,66 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne [datum], ve znění doplnění ze dne [datum], se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení pohledávky z titulu dvou samostatných pohledávek v celkové výši 26.726 Kč (22.850 Kč + 3.876 Kč). Souběžně také žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení příslušenství nárokovaných pohledávek sestávajícího z kapitalizovaných smluvních úroků v celkové výši 9.812,84 Kč (8.083,82 Kč + 1.729,02 Kč), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3.198,89 Kč (2.688,51 Kč + 510,38 Kč), smluvního úroku ve výši 27,8 % ročně z částky 18.079,9 Kč, počítaného od 25. 6. 2019 do zaplacení, smluvního úroku ve výši 27 % ročně z částky 3.274,66 Kč, počítaného od 25. 6. 2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 18.079,9 Kč, počítaného od 25. 6. 2019 do zaplacení, a zákonného úroku z prodlení z částky 3.724,66 Kč, počítaného od 25. 6. 2019 do zaplacení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že obě nárokované pohledávky i jejich příslušenství nabyla z titulu„ Smlouvy o postoupení pohledávek“, jíž dne [datum] sjednala se společností [právnická osoba], (dále jen„ postupitel“), o čemž byla žalovaná informována dopisem odeslaným ještě téhož dne. K úhradě dlužných plnění byla žalovaná po datu postoupení vyzývána, naposledy předžalobní upomínkou zaslanou zástupcem žalobkyně, avšak neuhradila ničeho. Postoupené závazky, zakládající právo na nárokované pohledávky, byly založeny„ smlouvou o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], ve znění„ smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce“ (dále jen„ VOP“ a„ smlouva [číslo]“), a smlouvou o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], ve znění VOP (dále jen„ smlouva [číslo]“). Z jejich titulu postupitel žalované poskytl částky 23.000 Kč, resp. 6.000 Kč, s tím, že plnění poskytnuté ze smlouvy [číslo] bylo úročeno sazbou 27,8 % ročně a plnění ze smlouvy [číslo] bylo úročeno sazbou 27 % ročně. Ještě před datem sjednání obou závazků postupitel v souladu s § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinnému k datům sjednání obou smluv (dále jen„ z. s. o.“), s náležitou odbornou péčí a v důvěře v poctivost a dobrou víru žalované ověřil, že je tato s ohledem na své rodinné a majetkové poměry schopna poskytnutá plnění splácet. V této souvislosti postupitel vyšel z údajů a listin, jež mu za účelem doložení svých osobních a majetkových poměrů poskytla sama žalovaná, která byla o této své povinnosti řádně poučena, mj. i ve vztahu k možnému trestněprávnímu postihu za trestný čin úvěrového podvodu. Zjištěné údaje byly následně zaneseny do„ zákaznických karet“ a postupitelem vyhodnoceny. V návaznosti na zjištěné údaje o majetkových poměrech žalované, postupitel vyměřil žalované, ve vztahu k závazku ze smlouvy [číslo] celkem 12 měsíčních splátek po 2.515 Kč a ve vztahu k závazku ze smlouvy [číslo] celkem 60 týdenních splátek po 143. Datum poslední splátky bylo ve vztahu k závazku ze smlouvy [číslo] stanoveno na 22. 11. 2017 a ve vztahu k závazku ze smlouvy [číslo] na 20. 7. 2017 Celkem vyměřené sumy, určené postupitelem ke splácení, zahrnovaly ve vztahu k závazku ze smlouvy [číslo] též smluvní úrok ve výši 3.609 Kč, náklady za administraci ve výši 3.061 Kč a odměnu za poskytnutí ve výši 500 Kč. Ve vztahu k závazku ze smlouvy [číslo] pak celkem vyměřená suma zahrnovala též smluvní úrok ve výši 1.062 Kč a poplatek za administraci ve výši 1.495 Kč. Žalovaná nicméně k datu 21. 7. 2017 přestala plnění poskytnuté na základě smlouvy [číslo] splácet s tím, že k datu splatnosti poslední předepsané splátky zbývalo uhradit ještě 18.079,90 Kč na jistině a 4.770,10 Kč na shora popsaném příslušenství, přičemž postupitel i následně, v souladu se smluvními ujednáními, úročil částku nesplacené jistiny smluvním úrokem. Již k datu 10. 4. 2017 pak žalovaná přestala splácet i plnění poskytnuté z titulu smlouvy [číslo] s tím, že k datu splatnosti poslední předepsané splátky z tohoto závazku žalované zbývalo uhradit 3.274,66 Kč na jistině a 601,34 Kč na příslušenství, přičemž nesplacenou jistinu i v tomto případě postupitel i nadále úročil smluvní úrokovou sazbou.

2. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a k jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání doručeno dne [datum].

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci ve smyslu § 132 o. s. ř. provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené: 4. (ad závazek ze smlouvy [číslo]) Ze smlouvy [číslo] doložené spolu s textem VOP, datované k [datum], má soud za prokázané, že postupitel poskytl žalované částku 23.000 Kč. Poskytnutou částku, navýšenou o poplatek ve výši 7.170 Kč (celkem tedy 30.170 Kč), zahrnující smluvní úrok (částku 3.609 Kč, odpovídající úročení ve výši 27,8 % ročně), poplatek za administrativní činnost (částku 3.061 Kč) a odměnu za poskytnutí (částku 500 Kč), se žalovaná zavázala splatit formou celkem 11 měsíčních splátek po 2.515 Kč a jedné splátky ve výši 2.505 Kč. První splátku byla žalovaná povinna splatit do jednoho měsíce od připsání zápůjčky na účet.

5. Při posuzování majetkových poměrů žalované vycházel postupitel z doložených listin a z údajů, které žalovaná sdělila v dokumentu označeném jako„ zákaznická karta“, datovaném k [datum]. Jako přílohy uvedeného dokumentu žalovaná doložila též 3 výplatní pásky (za období červenec až září 2016), pracovní smlouvu a potvrzení o příjmech. V předložené„ zákaznické kartě“ pak žalovaná uvedla, že žije v nájmu, má již aktivní půjčku u postupitele a u jiného poskytovatele žádnou další půjčku nesplácí. Příjmy, ve výši 23 055 Kč měsíčně, žalovaná pobírala výlučně z pracovního poměru u [právnická osoba], [anonymizováno] Náklady na chod své domácnosti žalovaná bez bližší konkretizace určila částkou 14.600 Kč měsíčně, ke které připočetla ještě měsíční splátky dřív poskytnuté zápůjčky/úvěru ve výši 700 Kč. Vyživovací povinnosti žalovaná t. č. neměla.

6. Dle přehledu uhrazených splátek, označeného jako„ tabulka umoření“, datovaného k [datum], žalovaná za období od 17. 11. 2016 do 21. 7. 2017 zaplatila na svůj dluh celkem 7.342 Kč. 7. (ad závazek ze smlouvy [číslo]) Ze smlouvy [číslo] doložené spolu s textem VOP, datované k [datum], má soud za prokázané, že postupitel poskytl žalované částku 6.000 Kč. Poskytnutou částku, navýšenou o poplatek ve výši 2.557 Kč (celkem tedy 8.557 Kč), zahrnující smluvní úrok (částku 1.062 Kč, odpovídající úročení ve výši 28,63% ročně, dle čl. 4 VOP) a poplatek za administrativní činnost (částku 1.495 Kč), se žalovaná zavázala splatit formou celkem 59 splátek po 143 Kč a jedné splátky ve výši 120 Kč. S tím, že jednotlivé splátky byly splatné v sedmidenních obdobích. První splátku byla žalovaná povinna splatit do 7. kalendářního dne po podpisu.

8. Při posuzování majetkových poměrů žalované vycházel postupitel z doložených listin a z údajů, které žalovaná sdělila v dokumentu označeném jako„ zákaznická karta“, datovaném k [datum]. Jako přílohy uvedeného dokumentu žalovaná doložila též občanský průkaz, 3 výplatní pásky (za období březen až květen 2016), výpis z bankovního účtu (taktéž za období březen až květen 2016), nájemní/podnájemní smlouvu a předpis SIPO (taktéž za období březen až květen 2016). V předložené„ zákaznické kartě“ pak žalovaná uvedla, že žije v nájmu, má již aktivní půjčku/úvěr u postupitele a splácí též další půjčky, vyplacené jinými poskytovateli. Vyživovací povinnosti žalovaná t. č. neměla. Příjmy, ve výši 16.000 Kč měsíčně, žalovaná pobírala výlučně z pracovního poměru u [právnická osoba], [anonymizována dvě slova]. Jako další disponibilní majetkové zdroje žalovaná označila též blíže neoznačený příjem svého blíže neoznačeného přítele, jehož výši označila částkou 21.000 Kč. Z uvedených příjmů pak žalovaná měsíčně platila inkaso/nájem ve výši 2.000 Kč, náklady za telefon ve výši 300 Kč, splátky půjček u postupitele ve výši 1.200 Kč a splátky půjček od dalších poskytovatelů, jejichž výši žalovaná označila částkou 4. 000 Kč, nicméně dle úvěrových registrů se jednalo o částku 7 686 Kč. Další náklady již žalovaná v „ zákaznické kartě“ neoznačila, nicméně celkový souhrn svých výdajů, bez bližší konkretizace, určila částkou 15.186 Kč. Částka„ použitelného příjmu“ tak dle výpočtu provedeného postupitelem odpovídala prostému rozdílu sdělených příjmů a výdajů, tedy částce 21.814 Kč.

9. Dokumentem, označeným jako„ smlouva o postoupení pohledávek“, datovaným k [datum] a doloženým spolu s přílohou -„ seznamem postoupených pohledávek“, bylo prokázáno, že právo nárokovat pohledávky ze smluv [číslo] [číslo] ve smyslu čl. II. odst. 1 tohoto dokumentu, s účinností k datu podpisu přešlo na žalobkyni. O přechodu práva nárokovat předmětné pohledávky byla žalovaná informována dopisem datovaným k [datum], jenž byl doložen spolu s poštovním podacím lístkem datovaným k [datum].

10. Naposledy byla žalovaná k úhradě nárokovaného plnění vyzvána zástupcem žalobkyně cestou„ Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“, datované k [datum], která byla doložena spolu s poštovním podacím lístkem, datovaným k [datum] Lhůta splatnosti byla stanovena do [datum].

11. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu sjednání Smluv [číslo] [číslo] (dále jen„ o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Podle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

15. Podle § 1908 odst. 1 o. z. splněním dluhu závazek zaniká.

16. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

17. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

18. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle § 1 z. s. ú. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

21. Podle § 3 písm. a) a b) z. s. ú. se pro účely z. s. ú. rozumí (a) spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, (b) věřitelem osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

22. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

23. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

24. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu obsah dvou, ve své podstatě identických závazků, sjednaných mezi postupitelem a žalovanou. Obsahem předmětných závazků byla především povinnost postupitele poskytnout oproti podpisu smluv [číslo] [číslo] úročená finanční plnění. Této povinnosti postupitele korespondovala povinnost žalované splatit poskytnutá plnění, navýšená o úročení, náklady administrace a v jednom případě též o poplatek označený jako„ odměna“ za poskytnutí“. Předmětné závazky tedy soud, s přihlédnutím k jejich obsahu a okamžiku poskytnutí finančního plnění, právně kvalifikoval jako úročené zápůjčky ve smyslu § 2390 o. z. ve spojení s § 2392 odst. 1 o. z. S ohledem na postavení smluvních stran měly sjednané zápůjčky charakter spotřebitelských úvěrů ve smyslu § 1 z. s. ú., upravených nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že postupitel předmětný závazek sjednal v rámci své podnikatelské činnosti, jako věřitel ve smyslu § 3 písm. b) z. s. ú., a žalovaná naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 3 písm. a) z. s. ú., resp. § 419 o. z., tedy mimo rámec jakékoli podnikatelské činnosti.

25. Z tohoto důvodu tak postupiteli ve smyslu § 9 odst. 1 z. s. ú. vznikla při sjednávání předmětných závazků povinnost ověřit, nakolik je žalovaná schopna splácet předepsané splátky. Plnění této povinnosti svým významem přesahuje prostý rámec dvoustranného – spotřebitelského právního poměru, neboť ve svém důsledku chrání nejen spotřebitele a osoby na něm závislé, ale zprostředkovaně též celou společnost a v neposlední řadě i samotné poskytovatele spotřebitelských úvěrů. Neuvážené poskytování spotřebitelských úvěrů totiž nevyhnutelně vede k tomu, že se nezanedbatelná část jinak práceschopné populace může ocitnout v tzv. dluhové pasti, což ve svém důsledku vede nejen k rozpadu sociálních vazeb jednotlivých dlužníků, ale i k přetížení veřejného sociálního systému, existenci ve své podstatě bezvýsledných soudních řízení i navazujících exekucí, resp. řízení insolvenčních. S přihlédnutím k širšímu společenskému významu zkoumání tzv. úvěruschopnosti dlužníka je tudíž na místě, aby bylo plnění této povinnost věřitelů kvalifikováno jako povinnost vykonávaná sice soukromými osobami, ale za účelem udržení veřejného pořádku a za současného respektování zásady dobrých mravů. Přezkum otázky, zda byla tzv. úvěruschopnost věřitelem ověřována s vynaložením náležité odborné péče, jsou proto soudy, ve smyslu § 588 o. z., povinny zjišťovat z úřední povinnosti, a to pod sankcí případné absolutní neplatnosti.

26. Stran shora uvedeného právního názoru lze odkázat především na obdobné závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, který se týkal přímo interpretace § 9 odst. 1 z. s. ú. Opominout též nelze ani skutečnost, že povinnost věřitele, spočívající v ověřování tzv. úvěruschopnosti, striktně vázaná na vynaložení předchozí náležité odborné péče, byla do českého právního řádu transponována z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, a to již za účinnosti z. s. ú., konkrétně k datu [datum], tedy před datem sjednání Smluv [číslo] [číslo]. Přičemž Evropský soudní dvůr shora uvedená ustanovení citované směrnice, byť ve vztahu k aktuálně účinné právní úpravě spotřebitelského úvěru upravující nicméně totožně koncipovanou povinnost věřitele (zákon č. 257/2016 Sb.), eurokonformním způsobem vyložil taktéž ve prospěch závěru, dle kterého je na místě, aby byla otázka tzv. úvěruschopnosti spotřebitele soudy přezkoumávána z úřední povinnosti. V této souvislosti též Soudní dvůr Evropské unie uzavřel, že sankční následek za nedodržení požadavku na náležité ověření tzv. úvěruschopnosti spotřebitele zahrnuje nejen absolutní neplatnost sjednaného spotřebitelského závazku, ale též omezení věřitelových práv z dřív poskytnutého plnění, redukované toliko do výše poskytnuté jistiny (v této souvislosti viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci„ [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne [datum]).

27. Postupitel pak při ověřování tzv. úvěruschopnosti žalované vyšel především z údajů a listin, jež mu poskytla sama žalovaná, aniž by však tyto blíže hodnotil a ověřoval jejich obsah. V této souvislosti však je třeba zdůraznit, že samotné sdělení příslušných údajů, bez bližšího ověření jejich pravdivosti, ve smyslu shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, nezakládá závěr o vynaložení náležité odborné péče, ve smyslu § 9 odst. 1 z. s. ú. V tomto směru je třeba postupiteli vytknout, že se při přezkumu majetkových poměrů žalované nijak nezabýval jejími výdaji, byť tyto nebyly ani v jedné z předložených„ zákaznických karet“ blíže specifikovány, což v podstatě vylučovalo, aby byla jejich reálná struktura i výše ověřena, a to dokonce ani ve vztahu k nákladům nájemního bydlení. Ačkoli právě náklady bydlení, a především bydlení nájemního, z hlediska byť i laické představy o hospodaření jedné každé domácnosti, představují významnou položku na straně nákladů, zpravidla převyšující částku 2.000 Kč, jíž žalovaná (t. č. žijící s přítelem, jehož příjmy nebyly doloženy žádnou přílohou) označila v prvé z vyplněných„ zákaznických karet“, vypracované v souvislosti se sjednáním závazku ze smlouvy [číslo]. V rámci druhé ze shora označených„ zákaznických karet“, vypracované v souvislosti se sjednáním závazku ze smlouvy [číslo] již žalovaná (t. č. žijící sama) na bližší specifikaci svých výdajů (vyjma splátek závazků) zcela rezignovala, ačkoli, dle údajů uvedených v příslušné„ zákaznické kartě“, v mezidobí změnila i místo svého pobytu. Uvedené nedostatky pak ve vztahu k podmínkám konkrétní věci vyniknou o to více, že žalovaná již při sjednávání prvého závazku (ze smlouvy [číslo]) zjevně neuvedla úplný rozsah t. č. splácených závazků, neboť již v důsledku postupitelem provedené lustrace (evidované v „ zákaznické kartě“) bylo zjištěno, že tyto jsou o více než 3.500 Kč vyšší. Ani tato skutečnost nicméně postupiteli nezabránila, aby se pro účely poskytnutí druhého plnění (ze smlouvy [číslo]) spokojil s tvrzením žalované, že své závazky u dalších poskytovatelů již splatila, přičemž toto tvrzení, dle položek evidovaných v „ zákaznické kartě“ ze dne [datum], již nebylo postupitelem ani ověřováno. S přihlédnutím ke konstatovaným nedostatkům, jež vykazuje postup spočívající ve zkoumání tzv. úvěruschopnosti žalované, tak bylo třeba sjednané závazky ze smluv [číslo] [číslo] právně kvalifikovat jako právní jednání absolutně neplatná, ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 9 odst. 1 z. s.ú., a to pro rozpor se zákonem spojený se zjevným narušením veřejného pořádku.

28. Za daného stavu věci je tedy nutné na závazky ze smluv [číslo] [číslo] nahlížet jako na právní jednání, která, jako celek, od samého počátku (ex tunc) nemohla vyvolávat zamýšlené právní účinky. Plnění, jež si z titulu těchto absolutně neplatných právních jednání, ve smyslu § 2993 o. z., vzájemně poskytli postupitel a žalovaná, tudíž je třeba právně kvalifikovat jako bezdůvodná obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. (obdobně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008). V souvislosti s aktem postoupení pohledávek z absolutně neplatných závazků ze smluv [číslo] [číslo] ve smyslu § 1879 a § 1887 o. z., tak žalobkyně nabyla výlučně právo nárokovat plnění z bezdůvodného obohacení (založeného vyplacením jistin), nikoli však právo na úhradu plnění odvozených od spotřebitelských úvěrů ze smluv [číslo] [číslo] zahrnujících nezaplacené poplatky za administraci, odměnu za poskytnutí, smluvní úroky a úroky z prodlení z částek převyšujících zůstatky nesplacených jistin. V této souvislosti také nelze pominout, že žalovaná již před datem postoupení plnila, konkrétně částkou 7.342 Kč v rámci splátek předepsaných ze smlouvy [číslo] částkou 4.681 Kč v rámci splátek předepsaných ze smlouvy [číslo]. Z vyplacených jistin tak žalovaná dosud neuhradila 16.977 Kč. S plněním na uvedenou částku se pak žalovaná, ve smyslu § 1968 o. z., dostala do prodlení k datu 20. 3. 2020, kdy jí uplynula lhůta vymezená v tzv. předžalobní výzvě. V důsledku prodlení také žalobkyni, ve smyslu § 1970 o. z., od uvedeného data, vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Takto popsaná plnění, shora popsaná ve výroku I. tohoto rozsudku, soud uložil žalované k úhradě, a to v zákonné, třídenní lhůtě, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.

29. Zbytek uplatněného nároku, představovaného rozdílem celkové výše původně nárokovaného plnění, včetně plnění kapitalizovaných (celkem 39.737,73 Kč), a plnění uložených žalované k úhradě (16.977 Kč), odpovídající částce 22.760,73 Kč a dále též smluvním úrokům a úrokům z prodlení (vyjma úroku z prodlení z částky uvedené v bodu předchozím), soud výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

30. O nákladech řízení rozhodl soud, s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. V tomto směru vzal soud v úvahu, že v řízení, s ohledem na míru procesního úspěchu ve věci, uspěla žalovaná, neboť, i se zohledněním příslušenství nárokované pohledávky, žalobkyni bylo přiznáno toliko právo na úhradu částky 16.977 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky (cca 40 % uplatněného nároku), zatímco nárok na úhradu 22.760,73 Kč a dalšího příslušenství byl zamítnut (cca 60 % uplatněného nároku). Žalovaná nicméně v řízení zůstala pasivní a nečinila na svou obranu žádné procení úkony, v jejichž důsledku by jí ve vztahu k vedenému řízení vznikly účelně vynaložené výlohy, jež by jí žalobkyně měla nahradit.