5 C 60/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr Jaroslavou Homolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 8.085,02 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5.000 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,05% od 5. 7. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení 6.998 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,05% jdoucími z částky 5.352,35 Kč od 25. 6. 2019 do 4. 7. 2019 a dále jen z částky 352,35 Kč od 5. 7. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 29% jdoucím z částky 5.352,35 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala dne datum k nadepsanému soudu žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) na zaplacení částky 8.085,02 Kč s příslušenstvím, které je tvořeno náhradou nákladů řízení, kapitalizovaným úrokem ve výši 2.793,93 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.119,05 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 5.352,35 Kč, počítaným od 25. 6. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 5.352,35 Kč, počítaným od 25. 6. 2019 do zaplacení. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že se společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, obec a číslo (dále jen„ postupitel“), uzavřela dne 24. 6. 2019 smlouvu, kterou jí postupitel, v rámci celého souboru dalších pohledávek, postoupil mj. i nárokovanou pohledávku za žalovaným. S tím, že nárokovaná pohledávka byla založena„ Smlouvou o zápůjčce“ ze dne datum číslo (dále jen„ smlouva číslo“), oproti jejímuž podpisu postupitel ještě téhož dne žalovanému v hotovosti vyplatil částku 6.000 Kč, ze které následně žalovaný splatil toliko 1.000 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání nedostavil, ačkoli mu předvolání k jednání bylo dne datum doručeno.

4. Z předložených listin pak soud učinil níže uvedený závěr o skutkovém stavu. Postupitel z titulu smlouvy číslo datované k 3. 11. 2016, jejíž nedílnou součástí byly„ smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce (dále jen„ VOP“), poskytl žalovanému finanční plnění ve výši 6.000 Kč, a to formou hotovostní platby uskutečněné oproti podpisu smlouvy číslo. Poskytnuté plnění, navýšené o poplatek za administrativní úkony (1.950 Kč), poplatek za splácení (2.863 Kč) a smluvní úročení (1.799 Kč), se žalovaný zavázal splatit formou 44 splátek po 236 Kč a jedné splátky ve výši 228 Kč, splatných v sedmidenních cyklech, počínaje 7. dnem po podpisu. Při posouzení, zda je žalovaný způsobilý k úhradě poskytnutého plnění, postupitel vyšel z údajů, které žalovaný uvedl v dokumentu označeném jako„ zákaznická karta“. Zde žalovaný uvedl, že finanční plnění potřebuje na pořízení vybavení domácnosti. Jeho příjmy činí 7.500 Kč měsíčně a celkové příjmy všech členů jeho domácnosti činí 25.000 Kč. Z částky uvedených příjmů žalovaný t. č. splácel další závazky u postupitele, konkrétně částkou 3.500 Kč měsíčně. Ostatní měsíční výdaje žalovaného t. č., bez bližší konkretizace, dosahovaly výše 4.500 Kč. K datu 3. 11. 2016 pak měl žalovaný jednu vyživovací povinnost a žil v nájmu. Jako přílohy zákaznické karty byly označeny tři poštovní poukázky na částky 7.500 Kč, jež byly žalovanému v období září až srpna 2018 vyplaceny úřadem práce, a dále též pracovní smlouva, sjednaná k 28. 9. 2016 na dobu neurčitou, se zkušební dobou v délce 3 měsíců a hrubou měsíční mzdou 10.000 Kč O uskutečněných splátkách vedl postupitel přehled označený jako„ tabulka umoření“, v němž zaznamenal, že žalovaný v období od 3. 11. 2016 do 24. 11. 2016 uhradil celkem 1.000 Kč. Poté již žalovaný neuhradil ničeho a postupitel následně prostřednictvím„ smlouvy o postoupení pohledávek“ ze dne 24. 6. 2019, ve smyslu čl. I. odst. 2 uvedené smlouvy, zesplatněnou pohledávku k 24. 6. 2019, spolu s dalšími pohledávkami vymezenými v příloze uvedené smlouvy -„ Souboru postoupených pohledávek“, převedl na žalobkyni. O aktu postoupení byl žalovaný informován dopisem postupitele ze dne 24. 6. 2019, kde byla současně stanovena desetidenní lhůta k úhradě dlužného plnění. Následně byl žalovaný k úhradě vyzván ještě žalobkyní, cestou dokumentu označeného jako„ výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“, datovaného ke 12. 3. 2019, ve kterém byla lhůta k úhradě stanovena k 19. 3. 2020, s tím, že uvedený dokument byl, dle poštovního podacího lístku, k odeslání podán dne 13. 3. 2020.

5. Po právní stránce soud závazek sjednaný mezi žalobkyní a postupitelem právně posoudil jako závazek z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. V této souvislosti vzal soud v úvahu, že právní poměr, sjednaný z titulu smlouvy číslo jakkoli ve smyslu definice vymezené § 2390 o. z., ve spojení s § 2392 odst. 1 o. z., vykazuje znaky úročené zápůjčky (poskytnutí úročeného finančního plnění oproti závazku jeho splacení), bylo na místě vyhodnotit jako neplatný, ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., a to pro jeho rozpor se zákonem. Postupitel, jako podnikající osoba – věřitel ve smyslu § 3 písm. b) zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu 30. 11. 2016 (dále jen„ z. s. ú.“), při sjednávání předmětné zápůjčky, spotřebitelského úvěru ve smyslu § 1 z. s. ú., opomenul svou zákonem stanovenou povinnost a v rozporu s § 9 odst. 1 z. s. ú. řádně neposoudil tzv. úvěruschopnost žalovaného, spotřebitele ve smyslu § 3 písm. a) z. s. ú. V tomto směru je třeba postupiteli vytknout především to, že při posuzování tzv. úvěruschopnosti žalovaného vycházel výlučně z údajů (a listin) poskytnutých žalovaným, aniž by uvedené údaje podrobil jakémukoli kritickému rozboru či konfrontaci s údaji opatřenými z dalších zdrojů – např. od zaměstnavatele žalovaného, veřejně dostupných databází apod. (obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Tento nedostatek pak vynikne zejména stran způsobu, jakým postupitel hodnotil příjmy žalovaného, resp. jejich stabilitu. Z již předložených listin totiž vyplývá, že žalovaný, byť byly splátky poskytnutého plnění rozděleny na 45 týdenních cyklů, k datu podpisu pracoval v rámci tzv. zkušební doby, kdy mohl být v průběhu následujících cca 2 měsíců bez uvedení důvodu kdykoli propuštěn. Přičemž bezprostředně před sjednáním zápůjčky byl žalovaný co do příjmů závislý na podpoře vyplácené Úřadem práce ČR. Otázka žalovaným dalších označených příjmů pak zůstala zcela sporná, neboť žalovaný o jejich zdroji neuvedl (a nepředložil) ničeho. Obdobně spornou zůstala též otázka výdajů žalovaného, neboť tyto byly specifikovány prostým odkazem na relativně nízkou částku 4.500 Kč. Tím spíše s přihlédnutím ke skutečnosti, že k datu 3. 11. 2016 žalovaný splácel další závazky, žil v nájmu a měl mít jednu (taktéž blíže neoznačenou) vyživovací povinnost Závěr o neplatnosti sjednané zápůjčky tak soud, s ohledem na výše specifikované nedostatky, ve smyslu § 588 o. z, konstatoval z úřední povinnosti. A to s přihlédnutím ke skutečnosti, že řádné prověřování tzv. úvěruschopnosti představuje činnost, jež svým významem přesahuje rámec běžného dvoustranného právního poměru, neboť v širším měřítku, na úrovni ochrany veřejného pořádku, přispívá ke stabilitě veřejných sociálních systémů a brání přetížení veřejných institucí. Současně též přispívá k férovosti a stabilitě na trhu poskytovatelů bankovních i nebankovních půjček. Z absolutně neplatného závazku, tedy závazku, který od samého počátku nevolával zamýšlené právní účinky, tak postupiteli, ve smyslu § 2993 o. z., vzniklo právo nárokovat toliko vrácení již poskytnutého plnění, sníženého o plnění žalovaným již splacená (obdobně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008). Konkrétně jde o částku 5.000 Kč (6.000 - 1.000), s tím, že právo na plnění uvedené pohledávky postupitel, ve smyslu § 1879 a 1887 o. z., převedl na žalobkyni, jež toto právo nabyla i ve vztahu k příslušenství uvedené pohledávky, představovaného však toliko právem na zákonný úrok z prodlení, ve smyslu § 1970 o. z. Jako datum, od kterého se žalovaný vůči žalobkyni ocitl v prodlení ve smyslu § 1968 o. z., pak soud určil 5. 7. 2019, tj. datum následující po datu, kdy uplynula lhůta k plnění stanovená prvou výzvou žalobkyně ze dne 24. 6. 2019. Popsaná plnění je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit v zákonné třídenní lhůtě zakotvené v § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku soud nárok zamítl.

6. O nákladech řízení rozhodl soud, s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že se právo na jejich náhradu nepřiznává žádnému z účastníků řízení. Žalobkyně byla se svým nárokem, se zohledněním jeho příslušenství, úspěšná co do 42 %. Lze tudíž uzavřít, že v řízení měl v převažující míře úspěch žalovaný (co do 58 %, resp. 16 %), nicméně ten na ochranu svých práv v řízení nijak nevystoupil, a tudíž mu za řízení nevznikly ani žádné náklady, které by bylo na místě žalobkyni uložit k náhradě. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst.2 o.s.ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.