5 C 63/2026

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 35 540 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 20 000 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 11,50 % od 1. 8. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení 15 540 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 12,75 % jdoucími z částky 28 000 Kč od 9. 7. 2024 do 31. 7. 2025 a dále jen z částky 15 540 Kč od 1. 8. 2025 do zaplacení, a co do úroků z prodlení ve výši 1,25 % jdoucími z částky 20 000 Kč od 1. 8. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila zejména tím, že nabyla pohledávku za žalovaným od své právní předchůdkyně, společnosti právnická osoba., se sídlem adresa. Tato společnost nabyla předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum od společnosti právnická osoba., se sídlem adresa (dále jen „původní věřitel“). Původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Na jejím základě žalovaný čerpal úvěr v částce částka, a to bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet. Právní předchůdce žalobkyně poskytoval úvěry prostřednictvím webových stránek Anonymizováno, kde si žalovaný zvolil parametry úvěru a následně vyplnil registrační formulář se svými osobními údaji. Současně vyjádřil souhlas se smluvní dokumentací a dokončil registraci zadáním verifikačního SMS kódu. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaný doložil kopii dokladu totožnosti a poskytl potřebné podklady, zejména výpisy z bankovního účtu či výplatní pásky, přičemž byl současně prověřen ve veřejně dostupných registrech (zejména ISIR, CEE, CRKI a BRKI). Na základě těchto zjištění neshledal právní předchůdce žalobkyně důvodné pochybnosti o jeho úvěruschopnosti a jeho žádosti o úvěr vyhověl. Smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota byla uzavřena dne datum prostřednictvím verifikačního SMS kódu, který žalovaný zadal na webových stránkách, čímž potvrdil svou vůli být smlouvou vázán. Žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci spolu s jistinou úvěru rovněž smluvní úrok ve výši 40 % z jistiny úvěru měsíčně. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet každý měsíc spolu s přirostlým úrokem za uplynulé období, a to vždy nejpozději 7. den v příslušném měsíci. Jistinu úvěru mohl žalovaný kdykoli v průběhu trvání smlouvy uhradit zcela, či zčásti. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, o čemž byl původním věřitelem opakovaně informován. Poslední upomínkou ze dne datum byl původním věřitelem celý úvěr zesplatněn a žalovaný vyzván k jeho úhradě v souladu s čl. VI. úvěrové smlouvy. Žalovaný se tak počínaje dnem datum dostal do prodlení s úhradou svých závazků vůči původnímu věřiteli. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne datum. Žalobkyně dále uvedla, že pokud by soud dospěl k závěru, že nárok uplatněný v žalobě není důvodný z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, nechť jej soud posoudí jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. K tomu proto žalobkyně navrhla, aby si soud vyžádal od banky žalovaného, právnická osoba., informaci, zda byly v období od data datum do datum provedeny platby v celkové výši částka na bankovní účet žalovaného č. č. účtu, či zda měl žalovaný k tomuto bankovnímu účtu dispoziční oprávnění.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání se pak žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně předvolán. Právní zástupkyně se z jednání řádně omluvila, a to omluvou doručenou soudu dne datum. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o. s. ř.), a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud učinil následující skutková zjištění, která jsou shodná se závěrem o skutkovém stavu:

4. Z listiny označené jako „Žádost o spotřebitelský úvěr č. hodnota“ má soud prokázáno, že zachycuje souhrnné informace ohledně žádosti žalovaného o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaný v žádosti uvedl, že žije ve společné domácnosti o šesti osobách, přičemž výdělečně činné jsou pouze dvě osoby. Měsíční příjem žalovaného činí částka a výdaje částka.

5. Z listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota“ spolu s e souhlasem se zpracováním osobních údajů a všeobecných obchodních podmínek má soud prokázáno, že zachycuje obsah smlouvy o úvěru s úvěrovým limitem až do výše částka. Jako úvěrující je označena společnost právnická osoba. Adresa internetových stránek pak Anonymizováno. Žalovaný ke své identifikaci uvedl své rodné číslo, adresu bydliště, telefonní číslo tel. číslo emailovou adresu. Předmětem této smlouvy měl být úvěr až do výše částka. Úrok byl sjednán ve výši 5532,56 % ročně s tím, že celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, byla stanovena jako součet poskytnuté výše úvěru spolu s úroky, přičemž konkrétní výše pak byla odvislá od doby, po kterou bude úvěrovaný úvěr čerpat a způsobu splácení úvěru. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, do doby úplného splacení jistiny úvěrovaným. V části VI. této smlouvy bydlo dále sjednáno oprávnění úvěrujícího jednostranně požadovat okamžité splacení celého dluhu v případě a) porušení smluvní povinnosti úvěrovaným b) vyjde-li najevo, že úvěrovaný při uzavírání smlouvy nebo v průběhu jejího trvání uvedl nepravdivé informace a za c) vyjde-li najevo, že úvěrovaný používá úvěr k jinému než sjednanému účelu. Podpisy stran nejsou připojeny. Na písemnosti jsou vypsány pouze textovým editorem.

6. Ze sdělení právnická osoba. ze dne datum má soud prokázáno, že tato banka vedla pro žalovaného bankovní účet pod číslem č. účtu.

7. Z výpisů z běžného účtu č. č. účtu vystaveného bankou právnická osoba. za období od datum do datum, má soud prokázáno, že žalovanému byla dne datum poukázána částka částka. Platba byla specifikována jako plnění pod VS var. symbol/IBAN, „právnická osoba.“ Z výpisů soud dále zjistil, že za období od datum do datum byly ve prospěch účtu připsány platby o celkovém objemu částka a odchozí platby byly ve výši částka, tj. ke dni datum činil konečný zůstatek minus částka. V jednotlivých měsících žalovaný poukazoval řadu plateb ve prospěch společnosti právnická osoba. Konkrétně v měsíci únoru se jednalo o celkovou částku částka a v měsíci březnu dokonce o částku částka. Naopak od společnosti právnická osoba. byly ve prospěch účtu připsány částky, a to dne datum ve výši částka; dne datum ve výši částka a dne datum ve výši částka. Dále bylo zjištěno, že žalovaný čerpal řadu úvěrů a zápůjček od jiných společností. Konkrétně v únoru 2024 od společnosti Anonymizováno jméno FO Plc. ve výši částka (20. 2.) a ve výši částka (22. 2.); od společnosti právnická osoba, ve výši částka (23. 2.), ve výši částka (28. 2.) a ve výši částka (29. 2.); od právnická osoba. ve výši částka (23. 2.). V březnu 2024 čerpal od společnosti právnická osoba. úvěr ve výši částka (1. 3.) a od společnosti právnická osoba, ve výši částka.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum spolu se seznamem pohledávek dlužníka má soud prokázáno, že společnost právnická osoba. se stala věřitelkou žalovaného.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum spolu se seznamem pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum má soud prokázáno, že společnost právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni a tato se stala věřitelem žalovaného.

10. Z předžalobní výzvy ze dne datum má soud prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného ve lhůtě do tří dnů k dobrovolné úhradě dluhu v celkové výši částka. Ve výzvě je výslovně uvedeno, že tato částka se skládá z jistiny ve výši částka a nákladů právního zastoupení ve výši částka. Výzva byla podle podacího archu odeslána dne datum.

11. Z dalších listinných důkazů soud svá skutková zjištění nečinil, neboť pro právní posouzení nemají žádný význam.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

16. Co se rozumí odbornou péčí stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Soud předesílá, že z hlediska uzavření spotřebitelské úvěrové smlouvy v (povinné) písemné formě (v její elektronické a nikoli listinné podobě) je zřejmé, že žalovaný smlouvu v elektronické podobě nepodepsal kvalifikovaným elektronickým podpisem (§ 561 o. z. ve spojení s čl. 25 odst. 2 Nařízení EU č. 910/2014, o elektronické identifikaci a důvěryhodných službách pro elektronické transakce, který má přednost před § 7 zákona č. 297/2016 Sb.). Připojení libovolného kódu (ve smyslu tzv. prostého elektronického podpisu), který je znám žalobkyni i žalovanému, nemůže samo o sobě prokázat, kdo kód připojil a že žalovaný takto odsouhlasil právě tu smlouvu, kterou žalobkyně soudu předložila. Nicméně případný nedostatek písemné formy úvěrové smlouvy má podle § 104 a podle § 110 zákona o spotřebitelském úvěru méně závažné právní následky než nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele, jak uvedeno dále.

20. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda původní věřitel řádně splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak mu to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V souzené věci soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že původní věřitel při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný poskytl k posouzení své úvěruschopnosti výpisy z bankovního účtu, případně výplatní doklady, a že byl současně prověřen v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI, přičemž z těchto podkladů nevyplývaly důvodné pochybnosti o jeho úvěruschopnosti.

21. Z výsledků dokazování však vyplynulo, že takový závěr neodpovídá obsahu shromážděných podkladů. Pokud by původní věřitel řádně vyhodnotil výpisy z účtu žalovaného za období předcházející poskytnutí úvěru dne datum, musel by zjistit, že žalovaný vynakládal značné finanční prostředky na hazardní hry, konkrétně na online sázení, a to v celkové výši nejméně částka (únor 2024). Současně žalovaný uváděl své měsíční výdaje ve výši částka, což je v zjevném rozporu s uvedenými zjištěními. Uvedené údaje tak nebyly věrohodné a původní věřitel byl při zachování odborné péče povinen tento rozpor identifikovat a vyhodnotit. Rozsah těchto výdajů navíc výrazně převyšoval měsíční příjmy žalovaného, které byly vykazovány ve výši částka, což samo o sobě zakládalo závažné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Za této situace měl původní věřitel dospět k závěru, že podmínky pro poskytnutí úvěru nejsou splněny.

22. Nad rámec uvedeného nelze přehlédnout, že původní věřitel neprovedl žádnou reálnou analýzu finančního rozpočtu žalovaného. Věřitel nijak neověřil žalovaným uváděné výdaje ve výši částka, ačkoliv tyto byly zjevně podhodnocené a neodpovídaly jeho osobním a rodinným poměrům. Žalovaný sám uváděl, že má vyživovací povinnost ke čtyřem dětem a žije v šestičlenné domácnosti, což samo o sobě implikuje podstatně vyšší pravidelné výdaje. Argument, že žalovaný je vlastníkem bytu, nemůže obstát, neboť vlastnictví nemovitosti nevylučuje existenci nákladů spojených s bydlením, zejména nákladů na energie, vodné a další služby. Stejně tak je zjevně nereálné, aby žalovaný neměl žádné výdaje na stravu, dopravu do zaměstnání a další běžné potřeby, jako jsou ošacení, komunikační služby či volnočasové aktivity. Za situace, kdy původní věřitel akceptoval takto zjevně neúplné a nevěrohodné údaje o výdajích žalovaného, aniž by je ověřil či konfrontoval s jinými dostupnými informacemi (zejména s výpisy z účtu), nepostupoval s odbornou péčí vyžadovanou zákonem.

23. Uvedený postup původního věřitele tak lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze hodnotit jako zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Pokud by původní věřitel postupoval odborně a s řádnou péčí, neměl žalovanému s odkazem na výše uvedené úvěr bez dalšího poskytnout. Primárním smyslem povinnosti věřitele posuzovat úvěruschopnost dlužníka, je právě ochrana individuálního spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka dostupný na www.nsoud.cz).

24. Důsledkem tohoto postupu původního věřitele a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, a to „v době přiměřené možnostem“ spotřebitele (žalovaného). Jde o speciální úpravu vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (§ 2993 o. z.).

25. Z hlediska výpočtu dlužné částky bezdůvodného obohacení je situace snadná v tom směru, že žalovaný původnímu věřiteli ani žalobkyni neposkytl žádné plnění, a proto jeho povinnost k vydání bezdůvodného obohacení odpovídá celé částce, která mu byla na základě neplatné smlouvy poskytnuta, tj. částce částka.

26. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

27. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Složitější situace nastává v případě určení doby plnění „přiměřené možnostem spotřebitele“ a s ohledem na § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy tu je o tuto dobu „spor“ a kdy tu naopak „není spor“. Teprve po jejím uplynutí může být dluh splatný, lze ho uplatnit žalobou u soudu včetně případného úroku z prodlení.

29. V poměrech projednávané věci soud vyšel z úvahy, že v daném případě nastala splatnost okamžikem doručení výzvy k zaplacení ze dne datum, neboť žalovaný proti ní žádným způsobem nebrojil, a tudíž mezi účastníky nevznikl spor o přiměřenou dobu plnění. Konkrétně se závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení ve výši částka stal splatným dnem datum, což byl poslední den tří denní lhůty stanovené v uvedené výzvě, která byla odeslána datum. Dle domněnky dojití (§ 573 o.z.) tak byla žalovanému doručena v pondělí datum, což byl i počátek třídenní lhůty pro zaplacení dlužné částky. V daném případě splatnost nastala dne datum. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky úrok z prodlení v zákonné výši od datum, neboť od této doby byl žalovaný prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 11,50 % p.a. (výrok I. tohoto rozsudku).

30. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, nezbylo než žalobu ve zbývající části o zaplacení úroků a smluvní pokuty zamítnout včetně příslušenství. Smluvní pokuta je totiž svou povahou vedlejším (akcesorickým) právním vztahem závislým na existenci platného závazku hlavního, v němž zajišťuje splnění určité povinnosti. Pokud tedy není platný hlavní závazek, nemůže se uplatnit ujednání o smluvní pokutě a smluvní pokutu nelze přiznat. V rozsahu, v jakém soud neshledal žalobu důvodnou, proto rozhodl o jejím zamítnutí včetně příslušenství (výrok II.).

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 12 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 44 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.