5 C 72/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 88.470,72 Kč s příslušenstvím, <b>I. Řízení se v části o zaplacení 45.000 Kč zastavuje.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4.676,54 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 9% jdoucími z částky 49.676,54 Kč od 1. 1. 2020 do 25. 5. 2021, z částky 44.676,54 Kč od 26. 5. 2021 do 22. 6. 2021, z částky 39.676,54 Kč od 23. 6. 2021 do 25. 7. 2021, z částky 34.676,54 Kč od 26. 7. 2021 do 22. 8. 2021, z částky 29.676,54 Kč od 23. 8. 2021 do 20. 9. 2021, z částky 24.676,54 Kč od 21. 9. 2021 do 20. 10. 2021, z částky 19.676,54 Kč od 21. 10. 2021 do 21. 11. 2021, z částky 14.676,54 Kč od 22. 11. 2021 do 26. 12. 2021, z částky 9.676,54 Kč od 27. 12. 2021 do 23. 1. 2022 a dále jen z částky 4.676,54 Kč od 24. 1. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žaloba se v části o zaplacení 38.794,18 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši rozdílu jdoucími z částky 49.676,54 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení a přiznanými ve výroku II. tohoto rozsudku, zamítá.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 407,64 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [jméno], advokáta se sídlem [adresa].</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou původně u Okresního soudu v Kladně dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila zejména tím, že na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], jejíž nedílnou součástí jsou obchodní podmínky, poskytla žalovanému účelový úvěr ve výši 110.948 Kč. Úvěr byl poskytnut převodem na účet prodejce dne [datum]. Podle článku III. odst. 5 podmínek a žádosti ze dne [datum] bylo dohodnuto, že žalovaný má povinnost čerpaný úvěr splácet ve formě 60 pravidelných měsíčních splátkách po 3.807 Kč, počínaje dnem [datum], splatných vždy k 6. dni příslušného kalendářního měsíce. Měsíční splátky byly sjednány jako pevné a neměnné po celou dobu trvání úvěrové smlouvy. V průběhu trvání smlouvy však žalovaný přestal úvěr splácet řádně a včas, když se počínaje 20. splátkou dostal do prodlení. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dluhu avšak bezvýsledně. Proto žalobkyně využila svého práva a úvěr zesplatnila. Následně byla mezi účastníky uzavřena dohoda o úhradě a uznání dluhu, na základě které žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni uznal a zavázal se jej uhradit v měsíčních splátkách. Avšak ani na základě této dohody nebyl dluh zcela uhrazen. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 130. 527 Kč. Ke dni podání žaloby vyčíslila žalobkyně dluh v částce 88.470,72 Kč s tím, že částka 49.676,54 Kč představuje jistinu a smluvní pokuta v důsledku zrušení úvěrové smlouvy byla vyčíslena na částku 38.794,18 Kč. Na smluvní pokutu vznikl žalobkyni nárok v okamžiku, kdy se žalovaný dostal do prodlení s více jak třemi splátkami ve smyslu ustanovení článku VI. odst. 6 obchodních podmínek. Vyčíslená smluvní pokuta je požadována v sazbě 0,1 % denně z částky 84.240,54 Kč od [datum] ke dni podání žaloby. K výzvě soudu žalobkyně ohledně smluvní pokuty dále doplnila, že uvedená smluvní pokuta je požadována v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a výslovně odkázala na ustanovení § 122 a § 168 citovaného zákona. Žalovaný byl o zaplacení opakovaně upomínán.

2. Žalovaný se k návrhu původně nevyjádřil. V souvislosti se zjišťováním místa faktického pobytu žalovaného jako cizince, kterého se na adrese místa jeho posledního známého faktického pobytu nepodařilo obeslat, učinil soud v rámci místního šetření zjištění, že žalovaný se na uvedené adrese fakticky již delší dobu nezdržuje. V návaznosti na zjištěné skutečnosti proto soud žalovanému s odkazem na ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř. ustanovil opatrovníka z řad advokátů.

3. Opatrovník s žalobou nesouhlasil, když zejména namítal, že žalobkyně nedoložila splnění své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného.

4. V průběhu řízení pak bylo zjištěno, že žalovaný se na území České republiky zdržuje, a to konkrétně na adrese [adresa]. Reálné předpoklady pro ustanovení opatrovníka tudíž pominuly a soud nadále jednal přímo s žalovaným.

5. V řízení se přitom jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. V průběhu řízení pak soud zjistil, že žalovaný se zdržuje na adrese uvedené shora jako adresa pro doručování. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána.

6. Pokud jde o hmotné právo je v daném případě rozhodné ustanovení čl. 3 Nařízení EP a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. V daném případě byla volba provedena v úvěrové smlouvě [číslo] resp. v obchodních podmínkách, a to odkazy na ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník. Rozhodné je tak právo české.

7. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 35.000 Kč (podáním ze dne [datum]) a co do částky 10.000 Kč (při jednání soudu dne 11. 2. 2022), tj. celkem 45.000 Kč s tím, že žalovaný uvedené částky uhradil splátkami po 5.000 Kč, a to dne 26. 5. 2021, dne 23. 6. 2021, dne 26. 7. 2021, dne 23. 8. 2021, dne 21. 9. 2021, dne 21. 10. 2021, dne 22. 11. 2021, dne 27. 12. 2021 a dne 24. 1. 2022. V souvislosti s částečným zpětvzetím žaloby podáním ze dne 15. 12. 2021 žalobkyně pak výslovně uvedla, že nadále požaduje zaplacení celkové částky 53.470,72 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 49.676,54 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení, když nadále požadovaná částka se skládá z jistiny ve výši 49.676,54 Kč a smluvní pokuty ve výši 3.794,18 Kč.

8. Dle ustanovení § 96 odst. 3, 4 o.s.ř., dojde – li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, nevyžaduje se souhlas ostatních účastníků se zpětvzetím návrhu. Soud proto řízení v rozsahu částečného zpětvzetí zastavil (výrok I. tohoto rozsudku).

9. Z listiny označené jako žádost/smlouva o úvěru číslo/ [variabilní symbol] ze [datum] má soud prokázáno, že žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru na nákup zboží (Ford Focus, rok výroby 2005) ve výši pořizovací ceny 110.948 Kč. Tato částka tak byla poskytnuta přímo na účet prodejce - společnost [právnická osoba] Úvěr byl veden pod [číslo]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splatit úvěr 60 měsíčními splátkami po 3.807 Kč, první splátka měla být uhrazena dne [datum], a každá další vždy k 6. dni v měsíci. Ve smlouvě s odkazem na sazebník byly výslovně specifikovány různé smluvní pokuty pro případ porušení zde uvedených smluvních povinností (čl. VI.). Smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně však ve smlouvě sjednána nebyla. Nedílnou součástí předmětné smlouvy o úvěru byly obchodní podmínky označené jako„ [ulice] podmínky smlouvy o úvěru [právnická osoba] [anonymizováno] [číslo] [příjmení] ze dne [datum]“, jejichž převzetí žalovaný podpisem smlouvy výslovně potvrdil.

10. Z obchodních podmínek smlouvy o úvěru [právnická osoba] s.r.o. [číslo] [příjmení] ze dne [datum] má soud prokázáno, že v článku VI. odst. 6 je pouze obecně uvedeno, že prodlení s plněním peněžních závazků klienta má za následek vznik práva společnosti na smluvený úrok z prodlení a smluvní pokutu dle sazebníku. Smluvní pokuta je pak splatná nejpozději doručením písemné výzvy k její úhradě klientovi.

11. Ze sazebníku poplatků s platností a účinností od [datum] má soud prokázáno, že smluvní pokuta za prodlení s úhradou splátek vyplývajících ze smluv činí 10 % z dlužné částky. Sazebník dále stanoví i jiné smluvní pokuty s různou výší pro případ porušení různých smluvních povinností, které jsou částečně uvedeny konkrétně, částečně odkazem na jiné články smlouvy. Právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky však nestanoví. Naopak je zde upravena sankce v podobě smluvních úroků z prodlení (neplatí pro spotřebitele), které jsou určeny právě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.

12. Z listiny označené jako„ zesplatnění pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy [číslo]“ má soud prokázáno, že žalobkyně přípisem ze dne [datum] vyrozuměla žalovaného o tom, že ke dni [datum] zesplatnila dosud nesplatné dlužné částky a vyčíslila celkovou pohledávku k úhradě. Celková dlužná částka k uvedenému dni byla vyčíslena ve výši 103.163,54 Kč a sestávala z částky jistiny ve výši 84.240,54 Kč, dlužných splátek splatných do rozhodného dne ve výši 16.776 Kč, nákladů a poplatků ve výši 350 Kč a smluvní pokuty ve výši 1.797 Kč.

13. Z listiny označené jako„ dohoda o úhradě a uznání dluhu z úvěrové smlouvy [číslo]“ ze dne [datum] má soud prokázáno, že obsahuje písemné prohlášení žalovaného, ve kterém ve vztahu k žalobkyni uznává svůj dluh z úvěrové smlouvy [číslo] v částce 103.718,54 Kč. Tento dluh se sestává z částky 16.776 Kč jako dlužných splátek splatných do dne zesplatnění úvěru, z částky 84.240,54 Kč jako jistiny, z částky 2.147 Kč jako úroků z prodlení, smluvní pokuty, poplatků splatných k datu sjednání dohody a částky 555 Kč jako části zákonného pojištění. Tento dluh se žalovaný zavázal uhradit v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 4.322 Kč, počínaje dnem [datum] s tím, že poslední splátka je splatná ke dni [datum]. Účastníci se dohodli, že zaplacením tohoto dluhu dle této dohody se vzájemná práva a povinnosti smluvních stran z předmětné úvěrové smlouvy považují za vypořádaná (čl. 3). Pro případ porušení této dohody, tzn. v případě prodlení s úhradou jakýchkoliv dvou splátek, když za prodlení se považuje i nedodržení minimální výše splátky, se stává splatný celý zbytek dlužné částky, a to dnem následujícím po dni splatnosti druhé neuhrazené splátky. Věřitel je v takovém případě současně oprávněn žádat úhradu úroků z prodlení v zákonné výši, stejně jako sjednanou smluvní pokutu (čl. 6).

14. Z přehledu plateb má soud prokázáno, že žalovaný za období od 29. 11. 2018 do 29. 1. 2020 uhradil na svůj dluh celkem částku 54.042 Kč.

15. Z dalších listinných důkazů soud svá skutková zjištění nečinil, neboť pro právní posouzení věci nemají žádný význam.

16. Dle § 2395 o.z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

18. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

19. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

20. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

21. Podle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

22. Podle § 133 o.s.ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.

23. Podle § 1901 o.z. stranám je na vůli ujednat si změnu svých práv a povinností.

24. Dle § 1968 o.z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem (§ 1969 občanského zákoníku).

25. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Po provedeném dokazování na základě shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Předmětnou žalobou uplatnila žalobkyně celkem dva peněžité nároky se samostatným skutkovým základem. Prvním z nich je nárok na zaplacení částky 49.676,54 Kč jako jistiny v důsledku zrušení úvěrové smlouvy. Druhým nárokem pak smluvní pokuta v částce 38.794,18 Kč.

27. Pro právní posouzení předmětné věci je v daném případě rozhodující dohoda o úhradě a uznání dluhu z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] obsahující písemné prohlášení, ve kterém žalovaný ve vztahu k žalobkyni uznává svůj dluh ve výši 103.718,54 Kč. Tento dluh se sestává z částky 16.776 Kč jako dlužných splátek splatných do dne zesplatnění úvěru, z částky 84.240,54 Kč jako jistiny, z částky 2.147 Kč jako úroků z prodlení, smluvní pokuty, poplatků splatných k datu sjednání dohody a částky 555 Kč jako části zákonného pojištění. Tímto jednostranným právním úkonem žalovaného tedy nastala vyvratitelná právní domněnka, že v době uznání, tj. ke dni 6. 11. 2018, dluh existoval (tj. žalobkyně nemusela prokazovat jeho existenci). Tento dluh se žalovaný zavázal uhradit v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 4.322 Kč, počínaje dnem 28. 11. 2018 s tím, že poslední splátka je splatná ke dni 28. 10. 2020. Současně bylo prokázáno, že žalovaný podle této dohody skutečně plnil, když za dobu od 29. 11. 2018 do 29. 1. 2020 na svůj dluh uhradil celkem částku 54.042 Kč, což vyplynulo z přehledu plateb. Současně bylo prokázáno, že žalovaný se opakovaně dostával do prodlení s placením, případně nedodržoval minimální výši splátky. Žalobkyně byla tudíž oprávněna využít svého práva a požadovat celý zbytek dluhu najednou. Této možnosti žalobkyně proto využila, když dne [datum] podala předmětnou žalobu u Okresního soudu v Kladně. K úhradě přitom podle dohody zbývalo 49.676,54 Kč (103.718 – 54.042). Co do této částky je tedy žaloba důvodná.

28. Soud se dále zabýval nárokem na zaplacení smluvní pokuty ve výši 38.794,18 Kč. V tomto směru žalobkyně uplatnila svá tvrzení, že smluvní pokuta byla vypočtena v sazbě 0,1 % denně z částky 84.240,54 Kč od [datum] až ke dni podání žaloby ve smyslu ustanovení článku VI. odst. 6 obchodních podmínek. Dále žalobkyně uvedla, že pokuta je požadována v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, a to s odkazem na ustanovení § 168 a § 122 citovaného zákona. Je proto nepochybné, že žalobkyně odkazuje na ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru pod [číslo] Sb. Tento zákon však nabyl účinnosti až dne 1. 12. 2016 a tudíž na právní vztahy účastníků nedopadá, neboť předmětná smlouva o úvěru [číslo] byla uzavřena dne [datum], tj. za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Z žádného ustanovení smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] ani z dohody o úhradě a uznání dluhu z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] se přitom nepodává, že by mezi účastníky byla sjednána konkrétně z důvodu prodlení s plněním smluvní pokuta v sazbě 0,1 % denně z dlužné částky. Naopak bylo prokázáno, že ujednání ohledně smluvních pokut jsou obsažena jednak v bodě VI. smlouvy o úvěru, kde jsou výslovně uvedeny jednotlivé povinnosti a sazby, jednak obecně ve smluvních podmínkách v čl. VI, a to vždy s odkazem na sazebník. Sazebník poplatků s platností a účinností od 1. 1. 2014 rovněž žádnou takovou smluvní pokutu za prodlení s úhradou splátek nestanoví. Jak bylo prokázáno, sazebník obsahuje jen ustanovení o sankci v podobě smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Tyto smluvní úroky se neuplatní ve vztahu ke spotřebiteli, což je také výslovně uvedeno. Nelze tedy zaměňovat smluvní pokutu a úrok z prodlení, neboť každý z těchto nástrojů plní jiné funkce. Smluvní pokuta je zákonem upravena jako jeden z nástrojů zajištění závazku. Její funkcí je především působit preventivně a motivovat dlužníka, aby svůj dluh splnil řádně a včas. Sankční a reparační působení je zde až sekundární a mnohdy nemusí být realizováno. Pokud má dlužník potíže se splněním hlavního závazku, neplní zpravidla ani svoje povinnosti, k nimž se zavázal v zajišťovacím vztahu. Úrok z prodlení má oproti tomu sankční a reparační povahu a je funkčně spojen s prodlením v plnění peněžitého dluhu. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že by mezi účastníky byla platně sjednána požadovaná smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky. V této části tudíž shledal soud žalobu jako zcela nedůvodnou.

29. Na základě shora uvedených skutkových a právních závěrů proto soud nemohl akceptovat procesní postup žalobkyně, když částku 35.000 Kč zcela o své vůli započetla na smluvní pokutu ve výši 38.794,18 Kč s tím, že k úhradě tak zbývá jen 3.794,18 Kč. Především je třeba zdůraznit, že judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že v případě, kdy plnění nestačí na vyrovnání všech dluhů u téhož věřitele a že dlužník při plnění neurčil, který z více dluhů (popřípadě, v jaké části) chce vyrovnat, nepřechází„ právo volby“, který z více dluhů byl uhrazen, popřípadě, v jaké výši, na věřitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2004, sp. zn. 21 Cdo 326/2004 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2011, sp. zn. 26 Cdo 1436/2009). Daná judikatura vychází z myšlenky, že je prvotně na dlužníku, aby určil, který ze svých více dluhů plní a teprve v případě, jestliže této své možnosti nevyužije, aplikují se při určení, na který z více dluhů je plněno, výše uvedené a v judikatuře vymezené zásady priority a proporcionality. Tato možnost dlužníka stanovit, na který ze svých dluhů plní, ovšem musí reálně existovat, tedy mimo jiné o ní dlužník musí vědět. Jestliže je prokázáno, že dlužník v době plnění věděl o existenci jen jediného dluhu vůči věřiteli a o dalších dluzích nikoliv, je třeba vyjít z toho, že plnil na tento jediný jemu známý dluh. V souzené věci bylo přitom nepochybně prokázáno, že žalovaný plnil na svůj dluh v souladu s dohodou o úhradě a uznání dluhu z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum]. Ostatně na požadovanou smluvní pokutu nemohl žalovaný plnit, když nebyla sjednána. Soudu proto nezbylo než částku v celkové výši 45.000 Kč započíst na nárok, který shledal důvodným. V opačném případě by totiž soud dal vzniknout nežádoucímu vztahu z bezdůvodného obohacení, když by žalovaný vlastně plnil bez právního důvodu (na nesjednanou smluvní pokutu).

30. Soud tedy vyhověl žalobě tak, že rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 4.676,54 Kč jako rozdíl mezi důvodným nárokem (49.676) a částkou, kterou žalovaný uhradil po podání žaloby ve splátkách po 5.000 Kč (celkem 45.000). Soud vyhověl žalobkyni i co do příslušenství přiznané pohledávky ve smyslu ustanovení § 1970 o.z., když samozřejmě současně zohlednil, kdy došlo k zaplacení splátky a tím i dobu trvání prodlení se zaplacením zbývající části dluhu. Požadovaná výše úroků z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

31. Ve zbývající části nezbylo než žalobu zamítnout, když nárok na zaplacení smluvní pokuty nebyl po právu a stejně tak požadované příslušenství, neboť nebylo nijak zohledňováno částečné plnění žalovaného (výrok III. tohoto rozsudku).

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4.407,64 Kč, přičemž tato částka představuje 12 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 44 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3.540 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 88.470,72 Kč sestávající z částky 4.660 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 2 330 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 27.430 Kč ve výši 5.760,30 Kč. Jiné náklady řízení se z obsahu spisu nepodávaly. Pouze pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nepřiznal náhradu za úkony, které považoval za neúčelné - doplnění tvrzení a důkazů ze dne 7. 12. 2021 (ohledně prověřování úvěruschopnosti) a ze dne 17. 2. 2022 (ohledně smluvní pokuty), když předmětná podání postrádají jakoukoliv argumentaci, pro niž by na ně bylo možno pohlížet jako na úkony směřující k účelnému uplatnění práva.