5 C 79/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa o zaplacení částky 59.143,01 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 59.143,01 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 10% jdoucími z částky 49.296 Kč od 8. 9. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 9. 9. 2020, ve znění vyjádření ze dne 31. 3. 2021, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 59.143,01 Kč. Současně také žalobkyně vůči žalovanému uplatnila nárok na úhradu příslušenství zahrnujícího zákonný úrok z prodlení počítaný ročně, z částky 49.296 Kč od data 8. 9. 2020. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že z pozice držitele licence pro poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů se žalovaným sjednala„ Smlouvu o zápůjčce [číslo]“ ze dne [datum] (dále jen„ Smlouva [číslo]“), jejíž součástí byly též Obchodní podmínky (dále jen„ VOP“). Z titulu Smlouvy [číslo] pak žalobkyně žalovanému dne 19. 2. 2018 vyplatila částku jistiny ve výši 44.000 Kč. Žalovaný se poskytnutou zápůjčku, navýšenou o obchodní úrok ve výši 59.845 Kč a administrativní poplatek ve výši 26.400 Kč (celkem tedy 130.245 Kč), zavázal splácet formou celkem 47 měsíčních splátek po 2.714 Kč a jedné (závěrečné) měsíční splátky po 2.687 Kč. Datum splatnosti první splátky bylo sjednáno k 24. 3. 2018. V rámci kontraktačního procesu předcházejícího sjednání Smlouvy [číslo] si žalobkyně ověřila, zda je žalovaný s ohledem na své osobní a majetkové poměry schopen shora uvedenou částku splácet. V této souvislosti vycházela z údajů zanesených ve veřejně dostupných databázích (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí) a dále též z informací poskytnutých samotným žalovaným, který nicméně takto poskytnuté informace dále doložil příslušnou dokumentací (výpis z bankovního účtu). Žalovaný však navzdory zaslané výzvě předepsané splátky přestal platit a žalobkyně proto neuhrazené plnění s odkazem na čl. 11 Smlouvy [číslo] ve spojení s čl. 13 VOP ke dni 21. 6. 2020 zesplatnila. Výše neuhrazeného plnění k datu zesplatnění činila 59.143,01 Kč, přičemž toto sestávalo z částky nesplacené jistiny ve výši 33.107 Kč (při úhradě 10.893 Kč), částky do data zesplatnění neuhrazeného obchodního úroku ve výši 11.039 Kč (při úhradě 34.307 Kč), částky neuhrazených měsíčních poplatků za správu zápůjčky ve výši 4.400 Kč a částky 750 Kč, zahrnující náklady na zaslané upomínky k úhradě. Ve vztahu k naposled uvedené částce žalobkyně doplnila, že si se žalovaným v čl. 10 Smlouvy [číslo] ve spojení s položkami jí vystaveného Sazebníku, stran nákladů případného vymáhání sjednali paušální úhradu ve výši 4.000 Kč, avšak pro účely soudního vymáhání uplatnila nárok toliko ve výši odpovídajícím nákladům za zaslání upomínky k úhradě. K částce zesplatněného plnění také žalobkyně dále připočetla kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, a to jak z dílčích splátek, nesplacených do data zesplatnění, tak i z již zesplatněného plnění, konkrétně za období od zesplatnění do data podání žaloby, tj. do 7. 9. 2020, celkem 1.507,22 Kč. Kč. Souběžně také žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení smluvní pokuty z prodlení, jejíž výše činila do data zesplatnění 4.544 Kč a po datu zesplatnění 3.795,79 Kč, celkem tedy 8.339,79 Kč. Stran naposled uvedeného nároku žalobkyně odkázala na čl. 9 Smlouvy [číslo] čl. 13 VOP, přičemž výši a způsob výpočtu sjednané smluvní pokuty (0,1% z dlužného plnění denně do dosažení výše 500 Kč denně) redukovala tak, aby její výše odpovídala limitu stanovenému zákonnou úpravou spotřebitelského úvěrování (tj. 0,1 % z dlužného plnění denně, s limitem denní sazby do 500 Kč).

2. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli k němu byl k datu 2. 5. 2021 řádně předvolán.

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci ve smyslu § 132 o. s. ř. provedl a hodnotil samostatně i ve vzájemných souvislostech níže uvedené:

4. Totožně jako v žalobě byl uplatňovaný nárok žalobkyní blíže specifikován též v dokumentu označeném jako„ Vyčíslení pohledávky vyplývající ze smlouvy [číslo] ke dni [datum]“, předloženém v rámci příloh k žalobě. K uvedenému dokumentu byl navíc přiložen též dokument označený jako„ Výpis ze splátkového kalendáře“, kde je zaznamenáno, že v období od 24. 3. 2018 do 4. 11. 2019 (byť 5 x po termínu splatnosti) zaplatil žalovaný celkem 20 splátek po 2.714 Kč.

5. Ze Smlouvy [číslo] datované k [datum], ve znění taktéž doložených VOP, vzal soud za prokázané, že se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční plnění ve výši 44.000 Kč, a to na jím označený bankovní účet [číslo]. Uvedené plnění, po navýšení o úročení ve výši 51% ročně, se žalovaný, s výhradou předčasného splacení, zavázal splatit formou celkem 48 měsíčních splátek po 2.714 Kč, resp. 2.687 Kč, které vedle splátek jistiny a úroku zahrnovaly též měsíční administrativní poplatek ve výši 550 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal žalobkyni uhradit 130.245 Kč. V čl. 9 a čl. 10 Smlouvy [číslo] bylo zakotveno právo žalobkyně nárokovat, v případě prodlení žalovaného, smluvní pokutu a náhradu nákladů účelně vynaložených na komunikaci se žalovaným a administraci souvisejících úkonů. Stran výše případně vyměřené smluvní pokuty i náhrady účelně vynaložených nákladů odkazovaly čl. 13 a 13.5 VOP na dokument označený jako„ Sazebník“. V čl. 11 Smlouvy [číslo] pak bylo zakotveno právo žalobkyně zesplatnit celou dosud neuhrazenou jistinu, jakož i související plnění (obchodní úroky a administrativní poplatky) v případě, kdy žalovaný neuhradí některou ze sjednaných splátek, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy k tomu bude, ve smyslu čl. 13 7. VOP, zvlášť vyzván samostatně zaslanou upomínkou. Obdobně byly práva a povinnosti shora popsané vymezeny v dokumentu označeném jako„ STANDARDNÍ INFORMACE O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU“ ze dne 8. 2. 2018.

6. Částka jistiny byla žalovanému, dle výpisu z bankovního účtu žalobkyně č. [bankovní účet], na jím označený bankovní účet vyplacena dne [datum]. Pro účely jejího splácení, po navýšení o úročení a poplatek za administraci, žalobkyně s přihlédnutím ke spláceným položkám zpracovala dokument„ Splátkový kalendář“, dle kterého datum první splátky připadlo na 24. 3. 2018, datum splátky poslední na 24. 2. 2022.

7. V rámci posuzování tzv. úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně pořídila výpis z insolvenčního rejstříku, datovaný k 15. 2. 2018, přehled vlastnictví a jiných věcných práv, evidovaných k 7. 2. 2018 v katastru nemovitostí, a výpis z centrální evidence exekucí, datovaný k 15. 2. 2018 (zpracovaný aplikací„ Gnosus“). Ani jednou z uvedených evidencí žalovaný k uvedeným datům neprocházel. Občanský průkaz žalovaného, jehož fotokopie, obdobně jako fotokopie průkazu řidičského, byla žalobkyni předložena, pak k 15. 2. 2018 nebyl v evidenci vedené Ministerstvem vnitra ČR veden jako neplatný.

8. Dle výpisu z již výše označeného bankovního účtu žalovaného, vedeného [právnická osoba] [příjmení], žalovaný v měsíci říjnu 2017 hospodařil se zůstatkem 45,68 Kč (s příjmy 37.553 Kč oproti výdajům 77.708 Kč), v listopadu 2017 se zůstatkem 0 Kč (s příjmy 64.149 Kč oproti výdajům 64.194 Kč) a v prosinci 2017 se zůstatkem 132,68 Kč (s příjmy 30.261 Kč oproti výdajům 30.128 Kč). Příjmy zaznamenané v předložených výpisech z účtu byly zpravidla označeny jako„ Výkup odpadu“, případně jako platby od společnosti„ [právnická osoba]“, či od„ [jméno] [jméno]“. Celkové příjmy žalovaného pak dle přiznání k dani z příjmů fyzických osob, jež žalovaný podal k [datum], činily za zdaňovací období roku 2016 celkem 890.377 Kč, oproti výdajům 712.302 Kč. Čistý příjem žalovaného za zdaňovací období roku 2016 tak činil 178.075 Kč. Nad rámec zjištění již výše uvedených pak žalovaný v nepodepsaném dokumentu označeném jako„ Formulář příjmů, a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr“ sdělil, že jeho měsíční příjmy činí 35.000 Kč měsíčně a spolu se dvěma dalšími členy domácnosti bydlí ve vlastním obydlí. Mezi své výdaje žalovaný, který měl t. č. jednu vyživovací povinnost, zařadil náklady bydlení ve výši 3.000 Kč, splátky dřív poskytnutých spotřebitelských úvěrů ve výši 6.000 Kč a další blíže neoznačené trvalé platby ve výši 6.000 Kč.

9. Dle předloženého„ Sazebníku“ odpovídala celková výše„ náhrady účelně vynaložených nákladů v případě prodlení klienta“ částce 4.000 Kč s tím, že za úkony souvisejí s „ komunikací s klientem k možnostem umořování“ si žalobkyně účtovala 750 Kč. Výše smluvní pokuty pro případ z prodlení zde byla stanovena jako 0,5% z dlužného plnění za den, s denním limitem 500 Kč a současně s ročním limitem 3.000 Kč, jednalo-li by se o smluvní pokutu z prodlení za jednu neuhrazenou splátku.

10. Cestou výzvy datované k [datum] žalobkyně žalovanému sdělila, aby dosud neuhrazené plnění, ve výši stanovené s odkazem na„ Splátkový kalendář“, uhradil do 21. 6. 2020, a to pod sankcí zesplatnění celé jistiny a souvisejících plnění. Následně žalobkyně žalovanému, oznámením datovaným k 21. 6. 2020, sdělila, že přistoupila k zesplatnění celé neuhrazené jistiny i souvisejících plnění, zde blíže specifikovaných. Naposledy žalobkyně, prostřednictvím své zástupkyně, vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě prostřednictvím dokumentu označeného jako„ Předžalobní upomínka“ ze dne 20. 7. 2020.

11. Soud neprovedl dokazování výstupem ze scoringového systému žalobkyně, a to pro jeho nadbytečnost. Ve vztahu k navrhovanému důkaznímu prostředku soud uvážil, že proces zjišťování tzv. úvěruschopnosti je, ve smyslu právních závěrů předestřených níže, na místě považovat za proces individualizovaný, založený na konkrétních poměrech jednoho každého spotřebitele. Případný automatizovaný algoritmus však takové parametry bez dalšího nesplňuje, a aplikace takového algoritmu tudíž nemůže poskytovatele spotřebitelských úvěrů vyvázat z jeho povinnosti, aby úvěruschopnost jednoho každého spotřebitele posuzoval individualizovaně.

12. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k 15. 2. 2020 (dále jen„ o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

18. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

19. Podle § 2394 o. z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

20. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k [datum] (dále jen„ z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

24. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k datům počátku prodlení.

27. Při právním hodnocení projednávaného nároku soud vyšel z povahy práv a povinností, které si mezi sebou žalobkyně a žalovaný ujednali prostřednictvím Smlouvy [číslo]. Rozhodný byl v tomto směru především charakter poskytnutého plnění – úročené peněžité částky, jako zastupitelné věci, okamžik poskytnutí plnění bezprostředně navázaný na podpis Smlouvy [číslo] závazek žalovaného toto poskytnuté – úročené plnění splatit formou předem sjednaných splátek. Na základě takto vymezených skutkových znaků soud právní poměr založený Smlouvou [číslo] právně kvalifikoval jako zápůjčku, ve smyslu § 2390 o. z., která byla z vůle smluvních stran sjednána jako zápůjčka úročená ve smyslu § 2392 odst.. 1 o. z. Výhoda splátek, sjednaná ve prospěch žalovaného, byla, ve smyslu přiměřeně aplikovatelného § 2394 o. z., vázána na jejich řádné splácení s tím, že v případě nesplnění některé ze splátek by žalobkyni vzniklo právo nárokovat uhrazení celého dosud nesplaceného plnění a celé nesplacené jistiny. Předmětnou zápůjčku žalobkyně, jako certifikovaný poskytovatel nebankovních půjček, sjednala v rámci své podnikatelské činnosti, tedy jako poskytovatel ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný naopak v rámci kontraktačního procesu vystupoval mimo rámec jakékoli podnikatelské či samostatně výdělečné činnosti, tedy jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z, a proto je třeba sjednanou zápůjčku právně kvalifikovat též jako spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú.

28. S ohledem na právní povahu sjednané zápůjčky tak žalobkyni v rámci kontraktačního procesu, předcházejícímu sjednání Smlouvy [číslo] ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú., vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalovaného. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní povinnosti představuje nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti pak svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru zapůjčitele a vydlužitele a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tak povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť:„ předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).

29. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. S tím, že ve smyslu svojí povahou závazného eurokonformního výkladu představeného Soudním dvorem Evropské Unie jsou soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 4. 6. 2009, ve věci Pannon GSM Zrt. v . Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. C -243/08). V této souvislosti vzal soud dále v úvahu, že i § 86 a 87 z. s. ú. jsou výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008 /48/ z 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/. Nadto již byla citovaná ustanovení taktéž podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu, a to ve prospěch závěru, že je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti v rámci soudního řízení posuzovat z úřední povinnosti (v této souvislosti viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci„ OPR-Finance“ C -679/18 ze dne 5. 3. 2020), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. Na tomto místě je též třeba zdůraznit, že citovaný § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., vymezuje institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti jako postup individualizovaný ve vztahu k jednomu každému spotřebiteli, neboť tento musí vycházet právě z individualizovaných údajů.

30. Ve vztahu ke skutkovým okolnostem projednávané věci pak soud konstatuje, že žalobkyně nadevší pochybnost tzv. úvěruschopnost žalovaného zkoumala, přičemž v této souvislosti vycházela jak z údajů poskytnutých a doložených žalovaným, tak i z údajů evidovaných ve veřejně dostupných databázích. Formálně tak postupu žalobkyně není možné ničeho vytýkat. Nicméně výhradu je třeba mít ke způsobu, jak žalobkyně postupovala při vyhodnocení obdržených dat. Tím spíše pokud věta druhá § 86 odst. 1 z. s. ú., (pod sankcí neplatnosti ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. přímo odkazujícího na § 86 odst. 1 z. s. ú.) váže poskytnutí spotřebitelského úvěru na stav, kdy nejsou o tzv. úvěruschopnosti dlužníka-spotřebitele přítomny ani důvodné pochybnosti. O existenci takového stavu však ve vztahu k projednávanému závazku hovořit nelze, což je možné dovodit po bližším studiu žalovaným předložených dokumentů. Předně je třeba uvést, že měl žalovaný přinejmenším v období října a prosince 2017 příjmy, jež sice lze označit za nadprůměrné (cca 30 000 Kč - 64 000 Kč). Současně však nebylo možné pominout, že za rok 2016 byly čisté příjmy žalovaného výrazně nižší a dle předloženého daňového přiznání činily cca 15.000 Kč. Již z této skutečnosti tak žalobkyně mohla dovodit, že příjmy žalovaného z roku na rok kolísají, což do budoucna, při rozvržení splátek na 4 roky, nezaručovalo, že žalovaný bude schopen stabilně splácet. Nadto též žalobkyně vůbec nevzala v úvahu skutečnost, že žalovaný, navzdory existenci relativně vysokých příjmů v posledním čtvrtletí roku 2017, i v předmětném období měsíčně hospodařil tak, že se jeho příjmy v podstatě rovnaly jeho výdajům a již v té době splácel další spotřebitelské úvěry. Stěží tak lze akceptovat závěr, že žalovaný v soudu předloženém formuláři označil veškeré své výdaje. Tím spíše, pokud za účelem doložení svých výdajů žalobkyni předložil toliko výpisy ze svého bankovního účtu, jež samy o sobě tvrzení o výši výdajů vyvracejí. Závěrem tedy soud uzavírá, že k datu sjednání závazku ze Smlouvy [číslo] nebylo vůbec postaveno na jisto, že žalovaný má zajištěny volné finanční prostředky k placení předepsaných splátek, a to dokonce ani v krátkodobějším časovém horizontu, než byl časový horizont 4 let. Předestřený postup tak ve svém souhrnu nejen, že není prost důvodných pochybností ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú., ale naopak tyto pochybnosti v mnoha ohledech přímo zakládá.

31. Za daného stavu věci proto soud závazek ze Smlouvy [číslo] vyhodnotil jako neplatný ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú., a to pro rozpor se zákonem. Intenzita porušení zákona pak ve smyslu výkladu předestřeného shora dosahuje zjevného porušení veřejného pořádku ve smyslu § 588 o. z. a neplatnost sjednaného závazku tak bylo třeba prohlásit z úřední povinnosti. Závazek ze Smlouvy [číslo] z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, tedy pozbývá právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008), a plnění poskytnutá z jeho titulu lze tudíž právně kvalifikovat toliko jako závazky z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Žalovaný se tak s ohledem na výši celkem poskytnutého plnění (44.000 Kč), na žalobkyni sice bezdůvodně obohatil, v mezidobí však z titulu předepsaných splátek uhradil celkem 54.280 Kč (20 x 2 714 Kč), a lze tedy uzavřít, že dluh z původně vzniknuvšího bezdůvodného obohacení v mezidobí zanikl, neboť jej žalovaný ve smyslu § 1908 odst. 1 o. z. zcela splnil, resp. dokonce přeplatil. S ohledem na tuto skutečnost tak nezbylo, než uplatněný nárok v plném rozsahu zamítnout, a to v celém jeho rozsahu, neboť vyplacená jistina byla žalovaným v plném rozsahu splacena již před podáním žaloby a navazující nároky (smluvní pokuty, smluvní úročení atd.) byly odvozeny od závazku ze Smlouvy [číslo] který jako absolutně neplatný od samého počátku nemohl vyvolat žádné právně relevantní účinky.

32. O nákladech řízení rozhodl soud s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, neboť žaloba byla zamítnuta, žádné náklady řízení nevznikly.