5 C 92/2024

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 224 941 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 175 638,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky od 17. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 49 302,40 Kč, úroku ve výši 7,19 % ročně z částky 224 941 Kč od 1. 6. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 224 941 Kč od 1. 9. 2023 do 16. 11. 2023 a z částky 49 302,40 Kč od 17. 11. 2023 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta v , adresa, .

1. Žalobkyně se jako právní nástupkyně společnosti , právnická osoba, . (dále jen „Stavební spořitelna“) domáhala po žalované zaplacení , částka, s příslušenstvím s tím, že stavební spořitelna se žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , č. účtu, a na základě této smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, . Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala splácet ve splátkách, což však nedodržela a Stavební spořitelna z toho důvodu odstoupila od smlouvy. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr, Stavební spořitelna vycházela údajů, které žalovaná uvedla v žádosti o úvěr a tyto ověřila výpisem z běžného účtu žalované, nahlédnutím do Insolvenčního rejstříku, databáze CBCB, CCB a interních systémů. Výdaje žalované stanovila za využití statistických údajů. Žalobkyně uvedla, že žalovaná čerpala úvěr v částce , částka, . Žalobkyně dále požadovala smluvní úrok z prodlení ve výši 7,19 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrok ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaná neuvedeného dne požádala Stavební spořitelnu o úvěr ve výši , částka, . Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že v období od , datum, do , datum, žalované byla na běžný účet pokazována mzda od , Anonymizováno, . cca , částka, měsíčně.

4. Z posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že dne , datum, měla Stavební spořitelna k dispozici o žalované informace o tom, že žalovaná má další 4 úvěry ve výši přesahující , částka, , které splácí částkou , částka, měsíčně. Jelikož žalovaná výdaje uvedla ve výši , částka, , Stavební spořitelna vycházela ze statistických údajů.

5. Ze smlouvy o úvěru a dodatku ke smlouvě o stavebním spoření ze dne , datum, soud zjistil, že Stavební spořitelna se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše , částka, . Žalovaná se naproti tomu zavázala pravidelné měsíční splátky ve výši , částka, a hradit úroky ve výši 4.85 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně.

6. Ze žádosti o čerpání soud zjistil, že žalovaná požádala o čerpání úvěru ve výši , částka, dne , datum, .

7. Z výpisu z účtu úvěru soud zjistil, že Stavební spořitelna evidovala dne , datum, čerpání úvěru ve výši , částka, a úhrady splátek do , datum, ve výši , částka, .

8. Z dopisu ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky , částka, .

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o zaplacení soud zjistil, že Stavební spořitelna a žalobkyně se dne , datum, dohodli o postoupení pohledávek vyplývajících se smlouvy o úvěru ze dne , datum, a úplata za postoupení byla zaplacena. Z oznámení o postoupení pohledávek soud zjistil, že dne , datum, Stavební spořitelna oznámila žalované postoupení pohledávky.

10. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že dne , datum, žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení pohledávek s odkazem na smlouvu o úvěru ze dne , datum, ve lhůtě do7 dnů od odeslání dopisu. Z podacího archu soud zjistil, že dopis vyl odeslán dne9. 11. 2023.

11. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (2).

14. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možnosti spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (2)

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Podle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

20. Na základě shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že mezi žalovanou jako úvěrovanou a Stavební spořitelnou jako úvěrujícím byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. Současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda Stavební spořitelna řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci C-679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že „články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.

21. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že Stavební spořitelna uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek podle ustanovení § 1879 a násl. o. z., na základě níž postoupila žalobou uplatněnou pohledávku žalobkyni, které tedy v tomto řízení svědčí aktivní věcná legitimace.

22. V projednávané věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že Stavení spořitelna při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s řádnou péčí odborníka, když spolehlivě nezjistila, zda žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, tj. poskytnutý úvěr řádně splácet. Stavební spořitelna žalované úvěr poskytla, aniž by si opatřila úplné informace od žalované o jejích poměrech, a to zejména o jejích běžných a pravidelně se opakujících výdajích. Stavební spořitelna z běžného účtu žalované ověřila pouze příjem žalované. Žádným způsobem se však nezabývala tím, v jaké skutečné výši má žalovaná i jiné výdaje, kromě úvěrových splátek, například v souvislosti s bydlením, vyživovacími povinnostmi, atp. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla nulové výdaje, což samo o sobě vyvolává pochybnosti. Na základě takto neúplných údajů o poměrech žalované nemohla Stavební spořitelna učinit kvalifikovaný závěr o schopnosti žalované sjednaný úvěr splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné, než dospět k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatná, když Věřitelka poskytla žalované úvěr, přestože ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.

23. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že Stavební spořitelna žalované poskytla na základě neplatné smlouvy o úvěru částku , částka, , a žalované se tak dostalo plnění bez právního důvodu ve smyslu ust. § 2993 o. z., které je žalovaná povinna vydat žalobkyni, jako právní nástupkyni Stavební spořitelny. Žalovaná z titulu smlouvu o úvěru již uhradila částku , částka, . Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má právo na zaplacení částky , částka, , kterou žalovaná dosud žalobkyni neuhradila. Jelikož doba plnění nebyla mezi účastníky platně dohodnuta, měla žalovaná povinnost splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byla Věřitelkou poprvé o plnění požádána. V řízení bylo prokázáno, že poprvé Věřitelka žalovanou o plnění požádala na základě předžalobní výzvy ze dne , datum, . Soud dospěl k závěru, že do prodlení se žalovaná dostala teprve dne , datum, , neboť výzva k plnění byla žalované odeslána dne , datum, a dne , datum, nastala domněnka dojití ve smyslu ust. § 573 o. z. Následujícím dnem po uplynutí lhůty 7 dnů od odeslání, tedy , datum, se žalovaná dostala do prodlení. Ze všech uvedených důvodů soud žalobě vyhověl co do částky , částka, a v souladu s ust. § 1970 o. z. přiznal žalobkyni rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne, kdy se žalovaná ocitla v prodlení. Ve zbytku požadovaného peněžitého plnění, smluvního úroku a úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

24. O nákladech řízení bylo dále rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když obě účastnice měly ve věci úspěch jen částečný, přitom úspěšnější ve sporu byla žalobkyně o 72,75 %. Soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil a přiznal žalobkyni právo na náhradu 54,89 % všech jejích účelně vynaložených nákladů, za které soud považuje odměnu za zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava, kvalifikovaná výzva k plnění, sepis žaloby, účast při 1 jednání dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) po , částka, (§ 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6, 4 x režijní paušál po , částka, (§ 13 odst. 3), cestovné osobním vozidlem na trase , adresa, a zpět , částka, , náhrada promeškaného času 10 půlhodin po , částka, , 21% DPH z částky , částka, , tj. , částka, , zaplacený soudní poplatek , částka, . Veškeré účelně vynaložené náklady žalobkyně činily celkem , částka, . Žalobkyně má právo na zaplacení 54,89 % z této částky, tj. na zaplacení částky , částka, .

25. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a místo plnění náhrady nákladů podle § 149 odst. 1 o. s. ř.