5 C 99/2020

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: celé jméno žalovaného , datum narození , občan Ruské federace naposledy bytem adresa žalovaného zastoupený opatrovníkem, advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 148.313 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 148.313 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,05% jdoucími z částky 12.387 Kč od 26. 11. 2017 do 25. 2. 2018, ve výši 8,5% jdoucími z částky 24.774 Kč od 26. 2. 2018 do 25. 3. 2018, z částky 37.161 Kč od 26. 3. 2018 do 25. 4. 2018, z částky 49.548 Kč od 26. 4. 2018 do 25. 5. 2018, z částky 61.935 Kč od 26. 5. 2018 do 25. 9. 2018, ve výši 9% z částky 74.333 Kč od 26. 9. 2018 do 25. 12. 2018, z částky 86.731 Kč od 26. 12. 2018 do 25. 1. 2019, ve výši 9,75% z částky 99.129 Kč od 26. 1. 2019 do 25. 3. 2019, z částky 101.527 Kč od 26. 3. 2019 do 25. 4. 2019, z částky 113.925 Kč od 26. 4. 2019 do 8. 3. 2020, ve výši 8,25% z částky 148.313 Kč od 9. 3. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 29.496 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].</b> 1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne [datum] žalobce vůči žalovanému uplatnil nárok na zaplacení částky 148.313 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že z titulu smlouvy o nájmu rodinného domu, sjednané dne [datum], resp. [datum], pronajímal žalovanému pozemky st. parc. [číslo] (s budovou [adresa]) a parc. [číslo] zapsané v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek], okres [okres], u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Nymburk (dále jen„ nemovitosti“). Za pronájem nemovitostí se žalovaný zavázal platit měsíční nájemné ve výši 12.000 Kč a stočné, stanovené paušální měsíční částkou 387 Kč (od 1. 9. 2017 - 31. 8. 2018), resp. 398 Kč (1. 9. 2018 - 31. 8. 2019), s tím, že uvedená plnění byla splatná vždy k 25. dni měsíce předcházejícího. Žalovaný nicméně v měsících prosinci 2017, březnu, dubnu, květnu, červnu i říjnu 2018 a dále též v lednu, únoru a květnu 2019 nájemné ani stočné nezaplatil. V měsíci dubnu 2019 žalovaný plnil toliko částečně ve výši 10.000 Kč. Za období prosince 2017 až května 2019 tak žalovanému na nájemném a platbách za stočné vznikl dluh ve výši 113.925 Kč, přičemž žalobce s ohledem na tuto skutečnost, a s odkazem na § 2291 odst. 1 a 2 o. z., vyhodnotil nesplácení nájemného a stočného po dobu delší než tři měsíce jako zvlášť závažné porušení sjednané smlouvy a právní poměr z ní ukončil. Konkrétně formou výpovědi, jíž žalovaný osobně převzal dne 1. 6. 2019. Současně také žalobce, cestou téže výpovědi, žalovaného vyzval, aby do 30. 6. 2019 nemovitosti vyklidil. Žalovaný nicméně na výzvu k vyklizení nereagoval a nemovitosti užíval až do 7. 2. 2020, s tím, že úhradu za užívání, odpovídající výši dřív sjednaného nájemného a stočného, uhradil pouze v měsících červnu a červenci 2019. V období srpna 2019 až ledna 2020 tak žalovanému vznikl vůči žalobci další dluh, tentokráte z titulu užívání nemovitostí bez právního důvodu, a to v částce 74 388 Kč, odpovídající sazbám dřív sjednaného nájemného (v místě obvyklého) a stočného za období 6 měsíců. Celkem tak dluh žalovaného vůči žalobci k datu vyklizení nemovitostí, tj. k 7. 2. 2020, dosáhl částky 188.313 Kč, na níž si ale žalobce započetl částku kauce za užívání nemovitostí (20.000 Kč) a hodnotu zahradního traktoru (20 000 Kč), který mu žalovaný přenechal. K úhradě zbývající částky, tj. 148 313 Kč, následně žalobce žalovaného vyzýval, avšak tento již ničeho neuhradil.

2. V souvislosti se zjišťováním bydliště žalovaného, cizince, jehož se na adrese místa jeho posledního známého faktického pobytu nepodařilo obeslat, soud provedl místní šetření. V jeho rámci byly osloveny Krajské ředitelství policie Středočeského kraje a Ministerstvo vnitra ČR (odbor azylové a migrační politiky), avšak ani jedna z oslovených institucí neměla o místě aktuálního pobytu žalovaného bližší informace. Dle zjištění Policie ČR byl žalovaný naposledy k pobytu evidován na adrese, na níž se nacházejí nemovitosti, přičemž policejním šetřením byla vyvrácena též tvrzení žalobce, že by se žalovaný t. č. zdržoval v blíže neurčené novostavbě v [obec], v místě sídla posledního evidovaného zaměstnavatele, v [obec], nebo v místě sídla [právnická osoba], [anonymizováno], taktéž v [obec], v níž měl jako společník a jednatel působit. Ministerstvo vnitra ČR evidovalo, že bylo k 18. 2. 2020 zahájeno správní řízení sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok], jehož předmětem bylo zrušení údaje o místě pobytu cizince - žalovaného. Dále také bylo Ministerstvem vnitra evidováno, že je žalovaný zaměstnán ve společnosti [právnická osoba], se sídlem v [obec]. Lustrací v Informačním systému základních registrů pak bylo zjištěno, že byl žalovaný v České republice naposledy k pobytu evidován na adrese [adresa žalovaného], tedy na adrese ohlašovny, v sídle místně příslušného odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR. Za daného stavu věci tak soud, po vyčerpání prostředků k dopátrání místa faktického pobytu žalovaného, s odkazem na § 29 odst. 3 o. s. ř., ustanovil žalovanému opatrovníka z řad advokátů.

3. Při jednání konaném dne 31. 3. 2021 ustanovený opatrovník namítl, že s ohledem na neznámé místo pobytu žalovaného nemusí být v řízení dána mezinárodní pravomoc nadepsaného soudu, neboť se žalovaný mohl v mezidobí přestěhovat do svého domovského státu. Dále také ustanovený opatrovník, jménem žalovaného, konstatoval, že nebyly předloženy důkazy vztahující se k tomu, že byly nemovitosti žalovaným užívány i po skončení nájmu a že stočné bylo vypláceno toliko ve formě záloh a pokud tyto nebyly dále vyúčtovány, nemusely se vůbec stát splatnými.

4. Před projednáním věci soud, s přihlédnutím ke skutečnosti, že je v řízení přítomen tzv. cizí prvek (žalovaný je státním příslušníkem Ruské federace), posoudil svou mezinárodní pravomoc a určil rozhodný právní řád. Co se týče mezinárodní pravomoci, vzal soud v úvahu, že předmětem řízení je nárok na zaplacení plnění odvozeného od užívání nemovitých věci nacházejících se na území České republiky, v obvodu nadepsaného soudu, založený jednak z titulu závazku (nájmu) a dále též z titulu tzv. kvazizávazku (bezdůvodného obohacení). Projednávaný spor se tedy bezprostředně týká právních poměrů vážících se k nemovitým věcem ve smyslu § 88 písm. b) o. s. ř. (ve vztahu k nájmu viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1583/2018 ze dne 30. 5. 2018, ve vztahu k bezdůvodnému obohacení viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 797/2013 ze dne 20. 11. 2013), a ve smyslu čl. 37 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (vyhl. č. 95/1983 Sb.) jsou tedy k rozhodování v projednávané věci mezinárodně příslušné soudy České republiky. S tím, že vzhledem k poloze nemovitostí je konkrétně místně příslušným soudem soud nadepsaný ve smyslu § 88 písm. b) o. s. ř. Rozhodným právním řádem je v projednávané věci právní řád České republiky, což soud dovodil s odkazem na § 87 odst. 1 z. m. p. s. (ve vztahu k nároku z nájmu) a § 90 z. m. p. s. (ve vztahu k nároku z bezdůvodného obohacení - obdobně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3752/2009), neboť otázka rozhodného práva není mezi Českou republikou a Ruskou federací, ve smyslu § 84 z. m. p. s., stran dvoustranných ani jednostranných právních jednání ve shora uvedené dvoustranné mezinárodní smlouvě a ani v jiné mezinárodní smlouvě upravena (s výjimkou formy právních jednání). Současně také nebylo možné pominout, že závazek z nájemní smlouvy měl vztah k nemovité věci na území České republiky (tedy vztah nejužší dle § 87 odst. 1 z. m. p. s.) a k bezdůvodnému obohacení žalovaného mělo docházet následně, v návaznosti na ukončení poměru z nájmu, v době, kdy žalovaný přinejmenším fakticky užíval nemovitosti a v České republice se účastnil na činnosti obchodní společnosti.

5. Soud provedl dokazování, v jehož rámci ve smyslu § 132 o. s. ř. provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

6. Z dokumentu označeného jako„ SMLOUVA O NÁJMU RODINNÉHO DOMU“, datovaného k [datum], vzal soud za prokázané, že se žalobce jako vlastník nemovitostí i zde specifikovaného movitého vybavení, zavázal žalovanému přenechat nemovitosti i toto movité vybavení k užívání i brání plodů (viz čl. I.), a to do data 31. 8. 2018, s výhradou případného prodloužení, přičemž o případném neprodloužení takto sjednaného právního poměru se smluvní strany zavázaly vzájemně informovat (viz čl. II.). Žalovaný se za užívání nemovitostí a jejich movitého vybavení zavázal platit částku 12.000 Kč měsíčně, jako„ nájemné“, a dále též 387 Kč, jako„ stočné“ za vodu odebíranou ze studně. Existenci plateb stočného se žalobce za žalovaného zavázal dokládat výpisem čtvrtletní platby. Splatnost obou plnění byla stanovena k 25. dni v měsíci předem (viz čl. III. odst. 1 a 2). Současně se také žalovaný zavázal složit žalobci kauci ve výši 20.000 Kč (čl. III. odst. 4).

7. Dokumentem označeným jako„ Výpověď z nájmu bez výpovědní doby“, datovaným k 30. 5. 2019, žalobce, s poukazem na dřív zaslané výzvy, žalovaného upozornil, že nebylo uhrazeno nájemné ani stočné za měsíce prosinec 2017, březen, duben, květen, červen a říjen 2018, leden, únor (za uvedené měsíce celkem 99 129 Kč, se zohledněním navýšení stočného na částku 398 Kč) a květen 2019, s tím, že v dubnu 2019 bylo plněno toliko částečně, částkou 10 000 Kč. S ohledem na existenci popsaných dlužných plnění, zahrnujících dlužné nájemné a stočné za více než tři měsíce, proto žalobce žalovaného vyzval, aby nemovitosti do data 30. 6. 2019 odevzdal. Uvedený dokument si žalovaný, oproti svému podpisu, převzal dne 1. 6. 2019.

8. K úhradě celého nárokovaného plnění byl žalovaný vyzván dopisem označeným jako„ Předžalobní výzva k úhradě“ datovaným k 25. 2. 2020. V textu uvedeného dokumentu byl rozsah dlužného plnění, včetně jednotlivých položek, specifikován totožně jako v žalobě. Totožně jako v žalobě zde také byly specifikovány dva zápočty, jež žalobce v celkové výši 40.000 Kč provedl jednak stran složené kauce a dále též stran hodnoty dřív přenechaného zahradního traktoru. Splatnost dlužného plnění byla v předžalobní výzvě určena 10 denní lhůtou, počínající datem doručení žalovanému.

9. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

12. Podle § 2217 odst. 1 o. z. nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.

13. Podle § 2291 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 o. z. (1) Poruší-li nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem, má pronajímatel právo vypovědět nájem bez výpovědní doby a požadovat, aby mu nájemce bez zbytečného odkladu byt odevzdal, nejpozději však do jednoho měsíce od skončení nájmu. (2) Nájemce porušuje svou povinnost zvlášť závažným způsobem, zejména nezaplatil-li nájemné a náklady na služby za dobu alespoň tří měsíců, poškozuje-li byt nebo dům závažným nebo nenapravitelným způsobem, způsobuje-li jinak závažné škody nebo obtíže pronajímateli nebo osobám, které v domě bydlí nebo užívá-li neoprávněně byt jiným způsobem nebo k jinému účelu, než bylo ujednáno. (3) Neuvede-li pronajímatel ve výpovědi, v čem spatřuje zvlášť závažné porušení nájemcovy povinnosti, nebo nevyzve-li před doručením výpovědi nájemce, aby v přiměřené době odstranil své závadné chování, popřípadě odstranil protiprávní stav, k výpovědi se nepřihlíží.

14. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Výše zákonného úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

16. Při právním hodnocení projednávaného nároku se soud předně zaměřil na otázku povahy právního titulu, na jehož základě žalovaný užíval nemovitosti. Dobu užívání je třeba dále rozdělit na dvě období. A to na období od 1. 9. 2018 - 30. 6. 2019, kdy bylo užívání kryto závazkem ze smluv, sjednaných k 31. 8. 2017, resp. 30. 8. 2018, a dále též na období od 1. 7. 2019 do 7. 2. 2020, kdy žalovaný nemovitosti užíval, byť byl k 1. 6. 2019 vyzván k jejich vyklizení.

17. Co se týče prvého z uvedených období, naplňuje charakter sjednaného užívání znaky užívání nájemního ve smyslu § 2201 o. z., za které se žalovaný měsíčně zavázal platit částku označenou jako nájemné (12.000 Kč) a dále též částku označenou jako stočné (387 Kč, resp. 398 Kč). K položce označené jako stočné je třeba blíže doplnit, že tato byla sjednána jako fixní, paušální platba za užívání studny a čerpání vody, jejíž následné, čtvrtletně prováděné, odvedení se žalobce zavázal žalovanému dokládat formou výpisu. Případnou vratku nevyúčtovaného plnění za stočné si však žalovaný a žalobce neujednali, a žalovaný tak byl povinen položku stočné platit bez nároku na případnou vratku. Povinnosti platit sjednané nájemné a stočné nicméně žalovaný v měsících prosinec (2017), březen, duben, květen, červen, říjen (vše 2018), leden, únor a květen (2019) k datům sjednané splatnosti a ani později nedostál a vinou této skutečnosti se s plněním na uvedené platby dostal do prodlení. Do prodlení s plněním ve výši 2.398 Kč se žalovaný dostal též v souvislosti s povinností uhradit nájemné a stočné za měsíc duben 2019, neboť k datu splatnosti vyplatil toliko 10.000 Kč a zbytek ani dodatečně neuhradil. Celkem tak žalovaný žalobci do data 30. 6. 2019 nevyplatil 113.925 Kč (9 x 12.000 Kč + 5 x 387 Kč + 4 x 398 Kč + 2.398 Kč za duben 2019), s tím, že uvedená suma zohledňuje zvýšení částky stočného na 398 Kč, k níž došlo počínaje plněním za září 2018. V souvislosti se vznikem dluhu na straně žalovaného, jakož i souvisejícího prodlení s jeho plněním, žalobci také, ve smyslu § 1970 o. z., vzniklo právo nárokovat zákonný úrok z prodlení, konkrétně v rozsahu odpovídajícímu postupnému vzniku pohledávek za jednotlivá měsíční plnění, tak jak je popsáno ve výroku I. tohoto rozsudku. K již výše uvedenému datu 30. 6. 2019 pak právní poměr ze zde popsaného nájmu zanikl poté, co žalobce ve smyslu § 2291 odst. 1 o. z., využil svého práva a formou výpovědi, jíž si žalovaný osobně převzal, nájem bez výpovědní doby ukončil. S výzvou, aby žalovaný nemovitosti do data [datum] vyklidil. I tento krok je třeba hodnotit jako učiněný po právu, neboť prodlení s plněním na tři a více platby nájemného, resp. souvisejících plnění lze, ve smyslu § 2291 odst. 2 o. z., považovat za zvlášť závažné porušení povinnosti nájemce. Přičemž žalobce, v souladu s § 2291 odst. 3 o. z., v písemné výpovědi dílčí dlužná plnění jednoznačným způsobem specifikoval.

18. Druhé z období, kdy žalovaný užíval nemovitosti, pak počalo plynout k datu 1. 7. 2019, neboť nemovitosti nebyly k datu skončení právního poměru z dřív sjednaného nájmu vyklizeny a k jejich reálnému vyklizení došlo až k 7. 2. 2020, jak o tom svědčí text předložené předžalobní výzvy. K námitce, jež v této souvislosti učinil žalovaný, resp. jeho opatrovník, lze doplnit, že právě nevyklizení nemovité věci je třeba považovat za projev faktického užívání (obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3341/2019 ze dne 4. 5. 2020), bez ohledu na skutečnost, zda je taková nemovitá věc fakticky obývána či jinak využívána. V tomto směru totiž nelze pominout, že je vlastník nemovité věci v důsledku nevyklizení omezen v jejím užívání, neboť po něm přirozeně nelze spravedlivě požadovat, aby jednak vyklizení provedl na vlastní náklady, a zároveň, aby pod hrozbou poškození vyklizovaných věcí, tyto věci dále opatroval. Faktické užívání nemovitostí v období 1. 7. 2019 - 7. 2. 2020, za situace, kdy toto, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., nebylo kryto dřív sjednaným nájmem a ani jiným dodatečně založeným právním titulem, pak je na místě právně kvalifikovat jako bezdůvodné obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. (obdobně již výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3341/2019 ze dne 4. 5. 2020). Výši bezdůvodného obohacení žalovaného založeného faktickým užíváním nemovitostí soud, ve shodě s podanou žalobou, určil s odkazem na hodnotu souhrnu dřív sjednaného nájemného a stočného (12.398 Kč měsíčně). Z titulu bezdůvodného obohacení tak na straně žalovaného vznikl dluh ve výši 74.388 Kč (6 x 12 000 Kč + 6 x 398 Kč), s jehož plněním se tento dostal do prodlení k datu 9. 3. 2020, kdy uplynula lhůta k plnění stanovená předžalobní výzvou. Od téhož data byl také žalobce oprávněn uplatnit nárok na zaplacení úroku z prodlení.

19. Celkem tak žalovanému vůči žalobci vznikl dluh ve výši 188.313 Kč, který žalobce o své vůli ponížil o 40.000 Kč z titulu tvrzeného zápočtu. Úhradu vzniknuvšího rozdílu, tj. částky 148.313 Kč, proto soud výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalovanému k úhradě, a to včetně příslušenství (zákonného úroku z prodlení), blíže popsaného ve výroku I. tohoto rozsudku, odpovídajícího postupnému přirůstání dílčích, měsíčně splatných plnění, jakož i jednorázově připočtené částce bezdůvodného obohacení. Shora popsaná plnění je žalovaný povinen žalobci zaplatit v zákonné, třídenní lhůtě k plnění, zakotvené v § 160 odst. 1 o. s. ř.

20. O úhradě nákladů řízení rozhodl soud s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že se žalobci, který byl v řízení s uplatněným nárokem v plném rozsahu úspěšný, přiznává právo na náhradu nákladů soudního řízení. V tomto směru vzal soud také v úvahu, že žalobce, v souladu s § 142a odst. 1 o. s. ř., žalovaného před podáním žaloby vyzval k dobrovolné úhradě. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7.416 Kč a náhrady nákladů právního zastoupení v celkové výši 22.080 Kč, celkem tedy částky 29.496 Kč, splatné v zákonné, třídenní lhůtě, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce žalobce, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. Náhrada nákladů právního zastoupení pak zahrnuje tři úkony právní služby po 7 060 Kč (příprava a převzetí právního zastoupení, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. 177/1996 Sb. advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ a. t.“), s tím, že tarifní hodnotu věci soud určil s odkazem na § 7 bod 5 a. t. K částce náhrady nákladů právního zastoupení soud dále přičetl též paušální náhradu 300 Kč za každý z poskytnutých úkonů právní služby, ve smyslu § 13 odst. 4 a. t. Jako důvodně nárokované položky náhradu nákladů řízení soud naopak neakceptoval náklady související s vypracování celkem tří přípisů, jimiž žalobce, resp. jeho zástupce, reagoval na dotazy soudu, týkající se označení bydliště žalovaného. V tomto směru vzal soud v úvahu, že se uvedené (nadto velmi stručné) přípisy nevztahují k hodnocení věcné povahy uplatněného nároku (či jeho právního hodnocení), a nelze je tudíž hodnotit jako úkon právní pomoci. Současně také nebylo možné pominout, že žalobce, resp. jeho zástupce, v souvislosti s vypracováním uvedených přípisů nečinil žádné další úkony, jejichž náklady by bylo na místě nahrazovat.