6 C 122/2023

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl soudcem Mgr. Janem Bucharem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 35 659,23 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku ve výši 35 659,23 Kč, b) úrok 7,9 % ročně z částky 34 415,23 Kč od datum do zaplacení, c) zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 35 659,23 Kč od datum do zaplacení, d) kapitalizovaný úrok 3 276,09 Kč, e) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2353,94 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 605 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta Mgr. jméno příjmení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 35 659,23 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že tato částka představuje neuhrazený úvěr poskytnutý dle smlouvy o úvěru číslo ze dne datum. Žalobkyně poskytla dne datum na účet žalovaného finanční prostředky ve výši 120 000 Kč. Součástí žalované částky jsou poplatky ve výši 1 244 Kč, které tvoří poplatek za pojištění úvěru ve výši 122 Kč měsíčně za období od listopadu 2021 do prosince 2022 a poplatek ve výši 500 Kč za výzvu k úhradě ze dne datum a datum.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav.

4. Žalovaný dne datum požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 120 000 Kč a poskytnutí bankovního pojištění pro případ smrti, úrazu, invalidity a pracovní neschopnosti. V žádosti žalovaný uvedl následující údaje: zaměstnanec; čistý měsíční příjem 46 924 Kč; měsíční výše splátek 9 000 Kč, ženatý (zjištěno ze žádosti o poskytnutí úvěru).

5. Žalobkyně se dne datum zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 120 000 Kč na účet č. bankovní účet a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit v 84 měsíčních anuitních splátkách ve výši 1 864 Kč, v případě sjednání pojištění pak ve výši 1 986 Kč včetně sjednaného úroku ve výši 7,9 % ročně. Výše poplatku za pojištění činila k datu uzavření smlouvy 122 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru číslo).

6. Dne datum přišla od žalobkyně na účet č. bankovní účet platba ve výši 120 000 Kč (zjištěno z výpisu z účtu za období datum - datum).

7. Žalobkyně v dopise ze dne datum oznámila žalovanému, že prohlásila ke dni datum pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné, přičemž dopis byl odeslán dne datum a žalovaný si dopis nepřevzal (zjištěno z oznámení o zesplatnění úvěru včetně dodejky).

8. Žalobkyně dopisem ze dne datum vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky a upozornila na možnost zesplatnění úvěru, přičemž dopis byl odeslán dne datum a žalovaný si dopis nepřevzal (výzva ze dne datum včetně dodejky).

9. Výzva k uhrazení dlužné částky byla zpoplatněna částkou 500 Kč (zjištěno ze sazebníku).

10. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky dopisem ze dne datum, který byl odeslán dne datum (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne datum včetně podacího archu).

11. Zaměstnavatel žalovaného dne datum potvrdil výši průměrného čistého příjmu žalovaného 46 924 Kč (zjištěno z potvrzení).

12. Žalovanému byla za měsíc duben 2016 vyplacena čistá mzda ve výši 47 579 Kč (zjištěno z výplatní pásky).

13. Čistý měsíční příjem příjmení příjmení za měsíc květen 2016 činil 56 547 Kč (zjištěno z výpisu z účtu).

14. Žalovaný neměl k datu datum žádné dlužné či nesplacené splátky. Žalovaný měsíčně splácel na hypotéku 8 382 Kč (zjištěno z informace o klientovi).

15. Žalobkyně si ověřovala údaje u zaměstnavatele žalovaného (zjištěno z dat o žádosti a dat o žadateli).

16. Soud ve věci dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

17. Žalobkyně se dne datum zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 120 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit v 84 měsíčních anuitních splátkách ve výši 1 986 Kč včetně sjednaného úroku ve výši 7,9 % ročně a poplatku za pojištění ve výši 122 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 120 000 Kč. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činil 47 579 Kč; žalovaný neměl žádné nesplacené či dlužné splátky. Žalovaný splácel hypoteční úvěr ve výši 8 382 Kč měsíčně. Žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni datum.

18. Soud nemá za prokázané, kolik žalovaný uhradil žalobkyni.

19. Soud dále provedl následující důkazy, ze kterých však nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí ve věci: předsmluvní informace; informace k pojištění; výzva k zaplacení; obchodí podmínky; stav dlužné jistiny; statistika rodinných účtů; výpis z účtu (č. l. 28 – 29)

20. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

21. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

23. Podle § 3 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

24. Podle § 3 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí věřitelem osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

25. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

26. Mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným úvěrovaným došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru (typově se jedná o smlouvu o úvěru dle § 2395 OZ), kterou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 120 000 Kč a žalovaný se zavázal je vrátit v 84 měsíčních anuitních splátkách ve výši 1 986 Kč včetně sjednaného úroku ve výši 7,9 % ročně a poplatku za pojištění ve výši 122 Kč.

27. Soud má za prokázané, že žalobkyně v souladu s ujednáním poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 120 000 Kč. Soud však nemá za prokázané, zda a v jaké výši žalovaný peněžní prostředky žalobkyni včetně sjednaného úroku a poplatku za pojištění vrátil. Soud podotýká, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že došlo k vrácení peněžních prostředků včetně úroků a uhrazení pojistného tíži žalovaného.

28. Žalobkyně v uvedeném vztahu vystupovala jako věřitel ve smyslu § 3 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, když poskytovala úvěr v rámci své podnikatelské činnosti, a žalovaný vystupovala jako spotřebitel ve smyslu § 3 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani v rámci samostatného výkonu povolání.

29. Soud shledal, že žalobkyně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného, když si ověřila čistý příjem žalovaného ve výši 47 579 Kč, který žalovaný uvedl. Dále zjistila, že žalovaný neměl žádné nesplacené či dlužné splátky. Žalovaný splácel hypoteční úvěr ve výši 8 382 Kč měsíčně. Soud zde dále konstatuje, že sice z ničeho neplyne, že by žalobkyně reálně zkoumala skutečné výdaje žalovaného, avšak v této souvislosti soud vzal v potaz poměrně vysokou výši průměrného čistého příjmu žalovaného a výši sjednané měsíční splátky ve výši 1 986 Kč měsíčně, přičemž i když soud přihlédl k další splátce žalovaného ve výši 8 382 Kč měsíčně, dospěl soud k závěru, že žalovaný byl schopen poskytnutý úvěr splácet, a tedy úvěr byl poskytnut v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru.

30. Soud má za prokázané, že žalobkyně v souladu s ujednáním poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 120 000 Kč. Soud však nemá za prokázané, zda a v jaké výši žalovaný peněžní prostředky žalobkyni včetně sjednaného úroku a poplatku za pojištění vrátil. Soud podotýká, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že došlo k vrácení peněžních prostředků včetně úroků a uhrazení pojistného tíži žalovaného.

31. Žalobkyně má tedy oprávněný nárok na vrácení poskytnutého úvěru včetně sjednaného úroku a pojištění. Žalobkyně požaduje částku ve výši 35 659,23 Kč, tedy částku nižší, než kolik činila výše poskytnutého úvěru, a proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Soud rovněž shledal za oprávněný nárok žalobkyně na zaplacení poplatku ve výši 1 244 Kč představující sjednaný poplatek za zaslání výzvy k úhradě dlužné částky a poplatek za pojištění.

32. Jelikož je žalovaný se svým plněním peněžitého dluhu v prodlení, tak je povinen dle § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., zaplatit žalobkyni úrok z prodlení. Žalovaný byl k datu, od kterého žalobkyně požaduje úrok z prodlení již v prodlení, viz zesplatnění úvěru, a proto soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení v souladu s podaným návrhem.

33. Soud shledal žalobu v celém rozsahu za důvodnou, když žalobkyně dostála svému závazku z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 120 000 Kč, avšak žalovaný svému závazku nedostal a poskytnuté finanční prostředky řádně nevrátil včetně sjednaného úroku a poplatků.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 605 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 427 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 659,23 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.

35. K výpočtu nákladů řízení soud přistoupil podle § 14b advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech a tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50.000 Kč.

36. Soud konstatuje, že se neztotožňuje s názorem žalobkyně, že v případě uplatněného nároku z úvěrového vztahu nelze aplikovat § 14b advokátního tarifu. Naopak soud je tohoto názoru, že žalobkyní podaný návrh je formulářového charakteru, o čemž svědčí i skutečnost, že podaný návrh ani neobsahoval všechna podstatná skutková tvrzení a označení důkazů, a bylo nutno žalobkyni vyzvat dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.

37. Soud nepřiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení za podání ze dne datum, neboť tímto toliko k výzvě soudu doplnila svoji povinnost tvrzení a důkazní. Pakliže by svoji povinnost řádně splnila již v návrhu, nemusela by činit podání ze dne datum.

38. Lhůta ke splnění povinnosti v délce tří dnů byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení lhůty jiné neshledal soud důvody. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.