6 C 126/2015

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Fukalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částky 128 Kč s přísl.

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 128 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 128 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 128 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne datum byl na základě oznámení manželky hlídkou Policie ČR podroben dechové zkoušce, při které mu bylo naměřeno anonymizováno promile alkoholu. Následně byl žalovaný převezen na protialkoholní záchytnou stanici. Dne datum mu byla zaslána výzva k zaplacení vzniklých nákladů na dopravu ve výši 128 Kč.

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že byl v insolvenčním řízení osvobozen od všech zbývajících dluhů.

3. Účastníci řízení výslovně souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Dne datum byl žalovaný na základě oznámení manželky hlídkou Policie ČR podroben dechové zkoušce, při které mu bylo naměřeno anonymizováno promile alkoholu. Téhož dne byl žalovaný přijat na protialkoholní záchytnou stanici. Žalobkyně v souvislosti s dopravou žalovaného vyúčtovala 128 Kč. Dne datum byla žalovanému doručena výzva k zaplacení této částky nejpozději do datum.

5. Pro právní posouzení nároku žalobkyně je dále zásadní, že v průběhu řízení bylo zahájeno insolvenční řízení na základě návrhu žalovaného jako dlužníka. Z výpisu insolvenčního rejstříku vyplývá, že řízení bylo zahájeno u Krajského soudu v Praze dne datum rozhodnutí pod sp.zn. spisová značka. Usnesením ze dne datum rozhodnutí, č.j. spisová značka byl zjištěn úpadek žalovaného a povoleno řešení úpadku oddlužením. Usnesením ze dne datum rozhodnutí, č.j. spisová značka vzal Krajský soud v Praze na vědomí splnění oddlužení žalovaného a osvobodil ho od placení pohledávek.

6. Podle § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších zákonů (dále jen„ i.z.“), jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku.

7. Podle § 414 odst. 2 i.z. osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.

8. V projednávané věci vznikla žalovanému povinnost uhradit náklady na dopravu na protialkoholní záchytnou stanici ve smyslu § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb., neboť u něj byla prokázána přítomnost alkoholu v krvi. Žalovaný byl na základě výzvy žalobkyně povinen zaplatit 128 Kč nejpozději do datum. S ohledem na to, že dne datum bylo zahájeno insolvenční řízení v němž byl následně zjištěn úpadek žalovaného, bylo řízení zahájené na základě žaloby žalobkyně přerušeno ve smyslu § 140a odst. 1 i.z. Usnesením ze dne datum byl žalovaný osvobozen od placení pohledávek podle § 414 odst. 1 i.z. Pohledávky, na které se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení, vydané podle ustanovení § 414 i. z., v neuhrazeném rozsahu nezanikají, ale v soudním či jiném řízení je však poté již nelze věřiteli přiznat. Uvedený následek se vztahuje jak na pohledávky, které byly přihlášeny do insolvenčního řízení a v oddlužení uspokojeny jen částečně, tak i na pohledávky, které (ač měly být) nebyly do insolvenčního řízení přihlášeny. V tomto případě žalobkyně mohla svojí pohledávku uplatnit přihláškou v insolvenčním a proto se osvobození vztahuje i na tuto pohledávku. Nárok žalobkyně tak z tohoto důvodu nelze již přiznat a proto soudu nezbylo, než žalobu v plném rozsahu zamítnout.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.