6 C 157/2023

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl soudcem Mgr. Janem Bucharem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 29 702,63 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky 29 702,63 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 702,63 Kč od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 100 000 Kč. Žalovaná částka představuje smluvní pokutu sjednanou v čl. 6 Smlouvy pro případ nezaplacení nové jistiny žalovaným. Smluvní pokutu žalobkyně požaduje ve výši 0,1 % denně od [datum]. Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 3. 2. 2022, č. j. 8 C 231/2021 – 78 byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokuty dle čl. 6 a 6.5 Smlouvy ve výši 1 497 Kč a 18 800,37 Kč (smluvní pokuta dle čl. 6 5. Smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 100 904,61 Kč za období prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny do [datum]).

2. Žalobkyně k výzvě soudu dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) doplnila, že schopnost žalovaného splácet úvěr byla prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a [příjmení], hodnocení klienta a prohlášení klienta. Celkový měsíční příjem žalovaného činil 20 500 Kč a celkové měsíční náklady činili 4 410 Kč 3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s odůvodněním, že Okresní soud v Nymburce dne 3. 2. 2022 vydal rozsudek č. j. 8 C 231/2021 – 78 a v exekučním řízení vedeném soudní exekutorkou Mgr. [jméno] [příjmení] bylo uhrazeno celkem 196 000 Kč a to 97 455 Kč na jistinu a 66 935,66 Kč na úroky a pokuty. Smluvní pokuta byla zaplacena v exekučním řízení. Dále namítl, že Smlouva je s ohledem na sjednaný úrok ve výši 101,77 % ročně v rozporu s dobrými mravy, což zakládá její absolutní neplatnost. <i>Dokazování</i> 4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav.

5. Zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne [datum] odeslaným téhož dne k zaplacení částky ve výši 29 702,63 Kč (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne [datum] včetně plné moci a podacího archu).

6. Dne [datum] Exekutorský úřad Břeclav zahájil exekuci proti žalovanému pod sp. zn. 160 EX 1769/22, exekuční titul: rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 3. 2. 2022, č. j. 8 C 231/2021 – 78 (zjištěno z Vyrozumění o zahájení exekuce). V exekuční řízení byla dne [datum] vymožena částka ve výši 196 000 Kč (zjištěno ze stvrzenky o zaplacení a úředního záznamu ze dne [datum]).

7. Žalobkyně se dne [datum] zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit v 36 měsíčních splátkách po 6 859 Kč včetně úroku za poskytnutí úvěru ve výši 101,77 % ročně a pojištění. V čl. 6 bylo sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost žalobkyni zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího pod dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení (zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru).

8. Průměrný měsíční příjem žalovaného činil 20 587 Kč (zjištěno z potvrzení o výši pracovního příjmu).

9. Žalobkyně při poskytnutí úvěru vyšla z pravidelného čistého měsíčního příjmu žalovaného 20 500 Kč a výdajů ve výši 3 410 Kč představující životní minimum a 1 000 Kč představující náklady na bydlení. Žalovaný je zaměstnán, žalovaný bydlí ve státním/obecním (zjištěno z hodnocení klienta).

10. Účet číslo [bankovní účet] je veden na jméno žalovaného (zjištěno z výpisu z účtu).

11. Žalobkyně dne [datum] lustrovala žalovaného v registru klientských informací. Žalovaný dosáhl skóre 471 představující kategorii III: maximální skóre, nízké riziko, nejlepší segment klientů (zjištěno z výpisu z NRKI).

12. Žalovaný za měsíc květen 2019 obdržel čistou mzdu ve výši 20 263 Kč (zjištěno z výplatní pásky).

13. Žalovaný za měsíc červen 2019 obdržel čistou mzdu ve výši 19 135 Kč (zjištěno z výplatní pásky).

14. Žalobkyně dne [datum] lustrovala žalovaného v registru [příjmení], přičemž žalovaný neměl žádné dlužné splátky (zjištěno z výpisu [příjmení]).

15. Soud provedl za důkaz výpisy z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum], ze kterých zjistil, že žalovaný splácel částku 6 859 Kč měsíčně a to pětkrát. Žalovaný splácel další spotřebitelské úvěry a hypotéku. Žalovaný si bral i další úvěry. Výdaje žalovaného přesahovaly jeho příjmy (zjištěno z výpisů z účtů za období od [datum] do [datum]). Soud konstatuje, že tyto výpisu z účtu se vztahují k období po uzavření Smlouvy, a proto je soud neshledal za relevantní co do posouzení úvěruschopnosti žalobkyní.

16. Soud ve věci dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

17. Žalobkyně se dne [datum] zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit v 36 měsíčních splátkách po 6 859 Kč včetně úroku za poskytnutí úvěru ve výši 101,77 % ročně a pojištění. V čl. 6 bylo sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost žalobkyni zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího pod dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení.

18. Průměrný měsíční příjem žalovaného činil 20 587 Kč, přičemž žalobkyně si příjem žalovaného ověřila. Žalobkyně před poskytnutím úvěru lustrovala žalovaného v registru klientských informací, přičemž žalovaný dosáhl skóre 471 představující kategorii III: maximální skóre, nízké riziko, nejlepší segment klientů; a v registru SOLUS přičemž žalovaný neměl žádné dlužné splátky.

19. Soud nemá za prokázané, že žalobkyni byly známy před poskytnutím úvěru skutečné výdaje žalovaného a že žalobkyně ověřovala skutečné výdaje žalovaného.

20. K oznámení ze dne [datum] soud konstatuje, že nemá za prokázané, že bylo doručeno či odesláno žalovanému. K podacímu archu ze dne [datum] soud konstatuje, že není zřejmé ke kterému dopisu, se má vztahovat. S ohledem na značný časový rozestup v délce více než 5 měsíců mezi oznámením ze dne [datum] a podacím archem ze dne [datum] soud nemá za prokázané, že by spolu tyto listiny souvisely.

21. Soud dále provedl následující důkazy, ze kterých však nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí ve věci: kopie občanského průkazu, karta klienta. <i>Právní hodnocení</i> 22. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. <i>23. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>24. Podle § 2048 odst. 1 OZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>25. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> 26. Mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě smlouvy o úvěru dle § 2395 OZ ve spojení s § 2 odst. 1 ZoSÚ (dále jen„ Smlouvy“), když žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit ve splátkách včetně sjednaného úroku ve výši 101,77 % ročně. Součástí smlouvy bylo ujednání o smluvní pokutě dle § 2048 odst. 1 OZ v čl. 6 Smlouvy, kterou se žalovaný zavázal uhradit pro případ svého prodlení.

27. Soud se dále zabýval otázkou platnosti Smlouvy a to co do povinnosti žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného tak i co do rozporu s dobrými mravy. <i>28. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>29. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>30. Podle § 87 dost. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>31. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ pořizují poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.</i> <i>32. Podle § 78 odst. 2 písm. a) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.</i> <i>33. Podle § 588 OZ přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 34. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 OZ přihlédne i bez návrhu.

35. Otázkou, zda § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje absolutní neplatnost, se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru,„ že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 OZ jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“ 36. K podrobnějšímu odůvodnění co do závěru o absolutní neplatnosti soud odkazuje na výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze.

37. Žalobkyně byla podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

38. Dále soud zdůrazňuje, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 - 39).

39. Dle citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu se tedy žalobkyně nemůže zbavit své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost klienta, resp. řádně zjistit příjmy a výdaje klienta, s prostým odkazem, že spoléhá na údaje poskytnuté klientem a sama nemá možnost tyto ověřit. Soud dodává, že tuto možnost nepochybně má, když může od klienta vyžádat důkazy, které potvrzují jeho tvrzení. Co se týče důkazů ohledně výdajů, může jimi být například výpis z účtu, složenky, uzavřená nájemní smlouva.

40. Soud poukazuje na § 78 odst. 1 a 2 písm. a) ZoSÚ, kde je stanovena povinnost poskytovatele uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy vztahující se k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Pakliže poskytovatel dostál řádně svým povinnosti před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a tvrzení spotřebitele ověřil na základě dokumentů či jiných záznamů, měl by být schopen tyto dokumenty či jiné záznamy předložit soudu. V této souvislosti stou konstatuje, že žalobkyně nepředložila ani neoznačila žádné dokumenty, které by prokazovaly skutečné výdaje žalovaného.

41. Soud má věci prokázané, že měsíční příjem žalovaného činil 20 587 Kč a žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registru klientských informací a SOLUS, přičemž dle lustrace nebylo zjištěno nic negativního co do možnosti poskytnutí úvěru.

42. Soud však nemá za prokázané, že žalobkyni byly známy skutečné výdaje žalovaného či že by jakkoli zjišťovala či ověřovala.

43. K hodnocení klienta soud konstatuje, že jsou v něm uvedeny příjmy žalovaného, které odpovídají provedeným důkazům, a výdaje žalovaného, avšak jejich skutečná výše není prokázána žádným důkazem, a proto nemá soud za prokázané, že tvrzené výdaje odpovídali skutečnosti. Ostatně co do výdajů žalobkyně vyšla z fiktivní částky životního minima ve výši 3 410 Kč a z částky 1 000 Kč představující výdaje na bydlení. K výdajům na bydlení soud podotýká, že dle hodnocení klienta žalovaný nebydlel ve vlastním bydlení ale v bydlení státním/obecním. Soudu nebyl předložen žádný důkaz vztahující se k bydlení žalovaného a k nákladům s bydlením souvisejícím.

44. Soud je toho názoru, že žalobkyně ve skutečnosti výdaje žalovaného nezkoumala, a tedy je ani nemohla porovnat s jeho příjmy, a proto ani řádně posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 2 ZoSÚ.

45. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k posuzování úvěruschopnosti žalované přistoupila toliko formálně, avšak reálně úvěruschopnost žalované neposuzovala, a proto soud shledal předmětnou smlouvu dle § 87 odst. 1 ZoSÚ za absolutně neplatnou a žalovaný by byl dle § 87 odst. 1 ZoSÚ povinen zaplatit pouze nesplacenou jistinu zamítl (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

46. Jelikož je Smlouva neplatná dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, je neplatné i její ujednání o smluvní pokutě. <i>47. Podle § 576 OZ týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.</i> <i>48. Podle § 577 OZ je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.</i> <i>49. Podle § 580 odst. 1 OZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>50. Podle § 588 OZ přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>51. Podle § 1802 OZ mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.</i> 52. Soud konstatuje, že ve věci byl sjednán úrok ve výši 101,77 % ročně, výše úroku je tak více než jedenáct krát vyšší než činila průměrná výše úroku (8,81 % ročně: na spotřebu 1 až 5 let) v rozhodném období, tedy sjednaná výše úroku podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, a proto se ujednání o výši úroků zjevně příčí dobrým mravům, a tedy je smyslu § 580 odst. 1 OZ a 588 OZ absolutně neplatné (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

53. Soud se dále zabýval otázkou dopadu účinků absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, resp. zda lze ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy oddělit a šlo by předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části ve smyslu § 576 OZ.

54. Soud podotýká, že ujednání o výši úroků lze od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělit ostatně § 1802 OZ řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány.

55. Přístup OZ v ustanovení § 576 je takový, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. [příjmení], P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část /§ 1−654/. Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2060 [číslo]).

56. Důvod neplatnosti části smlouvy o úvěru se týká ujednání o výši úroků, které představují úplatu žalobkyně za poskytnutý úvěr. Soud je toho názoru, že nelze předpokládat, že by žalobkyně přistoupila k uzavření smlouvy o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků, resp. že by žalovanému poskytla finanční prostředky bez jakéhokoli úroku, tedy že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části co do sjednání úroků (viz § 576 OZ). Soud podotýká, že podstatnou částí smlouvy o úvěru je ujednání o úrocích. Smlouvu o úvěru je nutné posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, tedy včetně ujednání o smluvní pokutě dle § 2048 odst. 1 OZ, a to z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků.

57. Konečně soud uvádí, že se ztotožňuje s názorem Městského soudu v Praze vyjádřeným v rozsudku ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. 22 Co 61/2022-40, dle kterého„ neplatnost má charakter i sankčně motivační. Redukce zachovávající platnost v režimu § 577 o. z. by znamenala v případě jako je tento, že by žalobkyně nijak nebyla motivována k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru. V řadě případů by žalobkyně jako podnikatelka v oblasti poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů dostala zaplacenu částku vyšší, a i v případě zpochybnění by dostala zaplacenu nejvyšší přípustnou. Je zřejmé, že aplikace pravidla § 577 o. z. by zde nenaplňovala podstatu ochranného účelu. Motivační složka by byla zcela popřena. Její naplňování je koneckonců také důvod, proč k moderaci nedochází v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z. (viz (příjmení), M. Kontrola cenových ujednání ve spotřebitelských smlouvách. 1. vydání. Praha: C. H. Beck: 2020, s. 19 a tam citované (příjmení), M. a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ (číslo) - (číslo)) . 1. vydání, (obec), C. H. Beck, 2014, s. 475.)“.

58. S ohledem na závěr o neplatnosti Smlouvy soud se již pro nadbytečnost nezabýval otázkou, kdy došlo k uhrazení„ Nové jistiny“ a tedy zániku nároku na smluvní pokutu dle čl. 6 Smlouvy. <i>Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení</i> 59. Soud shledal celou Smlouvu za absolutně neplatnou z důvodu nesplnění povinnosti žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného dle § 87 dost. 1 ZoSÚ a rovněž ji shledal za absolutně neplatnou z důvodu sjednané výše úroků dle § 580 odst. 1 OZ a 588 OZ. V důsledku neplatnosti Smlouvy je neplatné i ujednání o smluvní pokutě v jejím čl. 6, a proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

60. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů nezastoupeného účastníka, kterému dle § 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., v platném znění (dále jen„ vyhláška“), náleží náhrada ve výši 300 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby (odpor; účast na přípravném jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum] a dne [datum]).

61. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění v trvání 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.