6 C 166/2023

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl soudcem Mgr. Janem Bucharem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 330 200,06 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 314 409,68 Kč.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala zaplacení a) částky 15 790,38 Kč, b) kapitalizovaného úroku ve výši 16 942,20 Kč od [datum] do [datum], c) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 23 394,20 Kč od [datum] do [datum], d) úroku ve výši 4,35 % ročně z částky 326 403,66 Kč od [datum] do zaplacení, e) zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 326 403,66 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 42 371,10 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se návrhem ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 330 200,06 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 16 942,20 Kč od [datum] do [datum] a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 23 394,20 Kč od [datum] do [datum].

2. Následně podáním ze dne [datum] navrhla rozšíření žaloby o úrok ve výši 4,35 % ročně z částky 326 403,66 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 326 403,66 Kč od [datum] do zaplacení, které soud připustil usnesením ze dne 11. 7. 2023, č. j. 6 C 166/2023 – 12.

3. K odůvodnění návrhu žalobkyně uvedla, že dne [datum] uzavřela se žalovaným Smlouvu o Úvěru od [anonymizováno] a o stavebním spoření s účtem č. [bankovní účet], na základě které žalovanému dne [datum] poskytla úvěr ve výši 300 000 Kč bezhotovostním převodem. Smlouva byla uzavřena elektronickým způsobem prostřednictvím unikátního profilu internetového bankovnictví žalované. Žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, kontrolovala dostupné informace v externích a interních databázích. Při hodnocení úvěruschopnosti porovnávala příjem žalovaného a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Nezjistila žádnou skutečnost bránící poskytnutí úvěru.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. <i>Dokazování</i> 5. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav.

6. Listina označená jako„ Smlouva o Úvěru od [anonymizováno] (on-line) a o stavebním spoření s účtem číslo [bankovní účet]“ obsahuje na poslední straně text vyhotovený v textovém editoru: „ Dlužník [celé jméno žalovaného], [číslo obč. průkazu] Titul, jméno, příjmení, titul, druh a číslo dokladu totožnosti účastníka stavebního spoření – dlužníka podepsáno elektronicky“ Tato listina byla soudu předložena ve formátu pdf., neobsahuje elektronický podpis ani časové razítko, neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného ani žádný podpis, který by umožnil určení, že žalovaný tuto listinu podepsal či s ní souhlasil (zjištěno ze Smlouvy o Úvěru od [anonymizováno] (úvěr on-line)).

7. K listinám označeným„ Detail zadané operace“ soud konstatuje, že tyto neobsahují žádný podpis žalovaného. Soudu byly předloženy ve formátu pdf. Text v nich obsažený byl vyhotoven v textovém editoru. Tyto listiny neprokazují, že by žalovaný podepsal listinu„ Smlouva o Úvěru od [anonymizováno] (on-line) a o stavebním spoření s účtem číslo [bankovní účet]“ či že by souhlasil s jejím obsahem (zjištěno ze Souhrnu procesu sjednání úvěru (Detail zadané operace)).

8. Listina označená jako„ datum exportu“ žalobkyní označená jako„ Souhrn procesu elektronického podpisu“ byla soudu předložena ve formátu xlxs. Jedná se o excelovou tabulku. Tato listina, resp. excelový soubor, neprokazuje, že by žalovaný podepsal listinu označenou jako„ Smlouva o Úvěru od [anonymizováno] (on-line) a o stavebním spoření s účtem číslo [bankovní účet]“ či souhlasil s jejím obsahem (zjištěno ze Souhrnu procesu elektronického podpisu).

9. Žalobkyně dne [datum] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 330 000 Kč. Žalovaný dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] uhradil žalobkyni částky ve výši 2 311 Kč. Dne [datum] uhradil žalobkyni částku 1 687,63 Kč a dne [datum] částku 36,51 Kč (zjištěno z výpisu z účtu od [datum] do [datum]).

10. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky 365 229,81 Kč s příslušenstvím do 7 dnů od odeslání výzvy, která byla odeslána dne [datum] (zjištěno z oznámení o právním zastoupení a výzva k úhradě dluhu včetně poštovního podacího archu).

11. K dopisu nadepsanému Poslední výzva k úhradě soud konstatuje, že je datován k [datum]. K dopisu nadepsanému Řešení úvěru č. [bankovní účet] soud konstatuje, že je datován k [datum]. K těmto dopisům nebyly přiloženy doklady prokazující jejich odeslání či doručení. Poštovní podací arch (č. l. 19) pak prokazuje, že byl odeslán dopis žalovanému dne [datum], tedy se s ohledem na dataci výše uvedených dopisů po datu odeslání netýká těchto dopisů.

12. Soud dále proved důkaz ceníkem, ze kterého však s ohledem na právní posouzení věci nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí. Soud neprovedl důkaz všeobecnými obchodními podmínkami, neboť s ohledem na právní posouzení věci by provedení tohoto důkazu na rozhodnutí ničeho nemohlo změnit. Při vyhodnocení žádosti o úvěr žalobkyně vyšla z následujících skutečností: příjem žalovaného činil 32 962 Kč; celkový měsíční příjem rodiny činil 32 962 Kč; měsíční splátky úvěrů činily 11 020 Kč; celkové měsíční náklady rodiny činily 28 257 Kč; volné zdroje ke splácení činily 10 405 Kč (zjištěno z vyhodnocení žádosti o úvěrový produkt č. l. 26 - 27).

13. Sud ve věci dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

14. Žalobkyně dne [datum] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 330 000 Kč. Žalovaný celkem uhradil žalobkyni částku ve výši 15 590,14 Kč a to dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] uhradil žalobkyni částky ve výši 2 311 Kč. Dne [datum] uhradil žalobkyni částku 1 687,63 Kč a dne [datum] částku 36,51 Kč. Při vyhodnocení žádosti o úvěr žalobkyně vyšla z následujících skutečností: příjem žalovaného činil 32 962 Kč; celkový měsíční příjem rodiny činil 32 962 Kč; měsíční splátky úvěrů činily 11 020 Kč; celkové měsíční náklady rodiny činily 28 257 Kč; volné zdroje ke splácení činily 10 405 Kč.

15. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně ověřila příjmy žalovaného a že by jí byly známy skutečné výdaje žalovaného.

16. Soud konstatuje, že žalobkyně nepředložila ani neoznačila žádné důkazy, které by prokazovaly, kolik činil příjem žalovaného a kolik činili jeho reálné náklady. Žalobkyně nepředložila ani neoznačila žádné důkazy, které by prokazovaly skutečnosti, že provedla lustraci žalovaného v bankovních či nebankovních registrech a insolvenčním rejstříku. <i>Právní hodnocení věci</i> 17. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

18. Předně se soud zabýval otázkou, zda došlo k uzavření smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou. <i>19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> 20. Podle § 104 ZoSÚ vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. <i>21. Podle § 105 odst. 1 ZoSÚ poskytne poskytovatel nebo zprostředkovatel spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy.</i> <i>22. Podle § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“) je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.</i> <i>23. Podle § 561 odst. 1 OZ se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.</i> <i>24. Podle § 582 odst. 1 věty první OZ není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.</i> 25. Soud věc posuzuje jako nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 ZoSÚ.

26. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být dle § 104 ZoSÚ uzavřena v písemné formě a musí být podle § 105 odst. 1 ZoSÚ poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se podle § 562 odst. 1 OZ považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 OZ podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen„ nařízení“).

27. Dle § 104 ZoSÚ nemá nesplnění písemné formy za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Soud konstatuje, že toto ustanovení je v pozici speciality k § 582 odst. 1 OZ, tedy nedodržení písemné formy smlouvy o spotřebitelském úvěru nezpůsobuje její neplatnost. Nicméně pořád tíží žalobkyni břemeno důkazní, co do prokázání skutečnosti, že došlo mezi účastníky k uzavření smlouvy a že znění předložené soudu odpovídá skutečnému znění, se kterým souhlasily obě strany.

28. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je přípustné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu.

29. Podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce. První funkcí je, že prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba. Druhou funkcí je, že zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny (srovnej § 562 odst. 1 OZ). Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese [webová adresa]). Dle nařízení musí zaručený elektronický podpis splňovat mimo jiné požadavek, dle kterého je jednoznačně spojen s podepisující osobou.

30. Otázkou elektronického podpisu se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 17. 1. 2019, č. j. 27 Co 327/2018- 142, kde dospěl k závěru, že„ nelze za elektronický podpis dostatečný k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby (a k zachycení konkrétního jednání, které učinila) považovat např. vypsání jména a příjmení v datové zprávě (e-mailu, např. formou tzv. e-mailové patičky), nebo vypsání jména a příjmení textovým editorem v rámci podepisované písemnosti či vypsání nějaké sekvence znaků – kódu, promokódu, popř. připojení obrázku s křivkou vlastnoručního podpisu, nebo fotografie podepsané osoby. To platí i pro uvedení přihlašovacího jména (tzv. ID nebo login) a zadání hesla (PIN) spojeného s následným„ odkliknutím“ nějakého dokumentu na konkrétní webové stránce, popřípadě odeslání SMS zprávy z mobilního telefonu určité osoby, telefonické potvrzení identity a souhlasu (prokazované nahrávkou hlasu při hovoru s operátorem), či zjištění IP adresy použité pro připojení k internetu a podobně. Nic z toho totiž z hlediska technologických vlastností samo o sobě objektivně nechrání„ podepsaná“ data proti následné změně a ani dostatečně věrohodně, popř. vůbec, neumožňuje jednoznačnou identifikaci podepsané osoby, neboť vytvoření takových„ podpisů“ není pod výhradní kontrolou konkrétní (identifikované a autentizovatelné) osoby. Takové údaje nejsou s podepsanými daty nijak pevně technicky spojeny, natož ve smyslu ověření integrity (nezměnitelnosti) podepsaných dat (zpětného určení obsahu jednání). U takových podpisů nelze provést standardizované ověření technické platnosti podpisu a učinit jednoznačný závěr, zda je podpis technicky platný (potažmo pravý), nebo ne. Při právním jednání v listinné podobě by podobný způsob„ podepsání“ (např. vypsáním jména a příjmení textovým editorem, vypsáním kódu, přilepením obrazu vlastnoručního podpisu na papírku Post-it apod.) jistě nemohl obstát a není logického důvodu, proč by měl obstát v elektronické podobě. Těžko lze považovat písemnou smlouvu v elektronické podobě s vypsaným jménem a příjmením v editoru za platně podepsanou s tím, že po vytištění již totéž v listinné podobě neobstojí. Opačným výkladem by za písemné právní jednání opatřené (prostým) elektronickým podpisem bylo možné považovat nejen prosté e-maily, SMS zprávy, ale i sdělení na sociálních i komunikačních sítích nejrůznějšího druhu (např. Facebook, WhatsApp apod.), kde jednotlivé fyzické osoby mohou vystupovat pod smyšlenými nebo cizími identitami, tyto libovolně měnit či množit. Bylo by nutné rezignovat na požadavek jistoty o zachycení (původního) obsahu písemného jednání i na požadavek jistoty o podepsané osobě (jednoznačnost). Ve světě elektronických dokumentů je navíc padělání identity a nezjistitelné změny obsahu dokumentů na obou stranách smlouvy mnohem snazší, než ve světě listinných dokumentů a tomu musí odpovídat i výklad příslušných ustanovení tak, aby byl zachován účel a smysl zákona (§ 2 o.z.). Pro kvalitu písemné formy (podpisu) je nutné, aby použité elektronické prostředky (včetně podpisu) samy o sobě objektivně technicky umožňovaly trvalé zachycení obsahu smlouvy, což je dáno již„ zaručeným“ elektronickým podpisem“ písemnosti, a také (jednoznačné) určení jednající osoby, což je dáno jen„ zaručeným“ elektronickým podpisem založeným (navíc) na kvalifikovaném certifikátu (a vytvořeným pomocí prostředku pro bezpečné vytváření podpisu), resp. uznávaným elektronickým podpisem“.

31. Zdejší soud se s výše uvedeným závěrem zcela ztotožňuje a v podrobnostech na něj odkazuje.

32. V projednávané věci měla být předmětná smlouva o úvěru uzavřena elektronickým způsobem prostřednictvím unikátního profilu internetového bankovnictví žalovaného. Listina předložená soudu ve formátu pdf. označená„ Smlouva o Úvěru od [anonymizováno] (on-line) a o stavebním spoření s účtem číslo [bankovní účet]“ obsahuje na poslední straně text vyhotovený v textovém editoru:„ Dlužník [celé jméno žalovaného], [číslo obč. průkazu] Titul, jméno, příjmení, titul, druh a číslo dokladu totožnosti účastníka stavebního spoření – dlužníka podepsáno elektronicky.“ Tento text neumožňuje ve smyslu § 562 odst. 1 určení jednající osoby, resp. že jednal žalovaný. Tento dokumenty není nijak zabezpečen proti jeho změně. Listiny, resp. dokumenty„ Detail“ zadané operace a„ datum exportu“ („ Souhrn procesu elektronického podpisu“) neprokazují, že by žalovaný jakýmkoli způsobem podepsal listinu„ Smlouva o Úvěru od [anonymizováno] (on-line) a o stavebním spoření s účtem číslo [bankovní účet]“ či souhlasil s jejím obsahem a už vůbec že by ji podepsal či souhlasil ve znění předloženém soudu.

33. Z dalších okolností, kdy žalobkyně peněžní prostředky v tvrzené výši vyplatila žalovanému a žalovaný hradil žalobkyni peněžní prostředky, které lze s ohledem na jejich výši považovat za splátky úvěru, soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Uvedené skutečnosti však neprokazují žádná další ujednání, která měla být uzavřena mezi účastníky, resp. neprokazují, zda a v jaké výši byl sjednán úrok, splatnost případně zda a v jaké výši byly sjednány smluvní pokuty, zda bylo sjednáno pojištění, zda a v jaké výši byly sjednány poplatky.

34. Na základě zjištěného skutkového stavu nelze určit, zda mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě smlouvy o zápůjčce dle § 2390 OZ či ve formě smlouvy o úvěru dle § 2395 OZ či v jiné formě a jaká byla další ujednání ve smlouvě. Jelikož však soud shledal uzavřenou smlouvu za neplatnou dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, tak výše uvedené není podstatné pro rozhodnutí ve věci. <i>35. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>36. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>37. Podle § 87 dost. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>38. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ pořizují poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.</i> <i>39. Podle § 78 odst. 2 písm. a) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.</i> <i>40. Podle § 588 OZ přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 41. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 OZ přihlédne i bez návrhu.

42. Otázkou, zda § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje absolutní neplatnost, se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru,„ že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 OZ jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“ 43. K podrobnějšímu odůvodnění co do závěru o absolutní neplatnosti soud odkazuje na výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze.

44. Žalobkyně byla podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

45. Dále soud zdůrazňuje, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 - 39).

46. Dle citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu se tedy žalobkyně nemůže zbavit své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost klienta, resp. řádně zjistit příjmy a výdaje klienta, s prostým odkazem, že spoléhá na údaje poskytnuté klientem a sama nemá možnost tyto ověřit. Soud dodává, že tuto možnost nepochybně má, když může od klienta vyžádat důkazy, které potvrzují jeho tvrzení. Co se týče důkazů ohledně výdajů, může jimi být například výpis z účtu, složenky, uzavřená nájemní smlouva.

47. Soud poukazuje na § 78 odst. 1 a 2 písm. a) ZoSÚ, kde je stanovena povinnost poskytovatele uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy vztahující se k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Pakliže poskytovatel dostál řádně svým povinnosti před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a tvrzení spotřebitele ověřil na základě dokumentů či jiných záznamů, měl by být schopen tyto dokumenty či jiné záznamy předložit soudu. V této souvislosti stou konstatuje, že žalobkyně nepředložila ani neoznačila žádné dokumenty, které by prokazovaly skutečné příjmy a výdaje žalovaného.

48. Soud nemá za prokázané, že žalobkyně skutečně ověřila, že skutečné příjmy žalovaného činily 32 962 Kč a skutečné výdaje žalovaného činily 28 257 Kč.

49. K vyhodnocení žádosti o úvěrový produkt soud konstatuje, že jsou v něm sice uvedeny příjmy a výdaje žalovaného, avšak jejich skutečná výše není prokázána žádným důkazem, a proto nemá soud za prokázané, že tvrzené výdaje odpovídali skutečnosti. Ostatně co do výdajů žalobkyně uvádí, že vyšla z odhadu na základě historických dat z ČSÚ. K tvrzenému odhadu soud podotýká, že žalobkyně neuvedla, žádná skutečná data, ze kterých při odhadu vyšla. Dále soud podotýká, že ve vyhodnocení není uvedeno, co vše tvoří celkové měsíční náklady. Z vyhodnocení nelze rozpoznat, zda v celkových měsíčních nákladech jsou zahrnuty i splátky úvěrů ve výši 11 020 Kč.

50. Soud zdůrazňuje, že pakliže by i údaje obsažené ve vyhodnocení žádosti o úvěrový produkt byly pravdivá, tak rozdíl mezi příjmy a výdaji žalovaného by činil 4 705 Kč a nikoli 10 450 Kč jak je uvedeno ve vyhodnocení. Pakliže by v celkových nákladech nebyly zahrnuty splátky úvěrů ve výši 11 020 Kč, tak by výdaje žalovaného přesahovaly jeho příjmy.

51. Soud je toho názoru, že žalobkyně ve skutečnosti příjmy a výdaje žalovaného nezkoumala, a tedy je ani nemohla porovnat a tedy řádně posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 2 ZoSÚ.

52. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k posuzování úvěruschopnosti žalované přistoupila toliko formálně, avšak reálně úvěruschopnost žalované neposuzovala, a proto soud shledal předmětnou smlouvu dle § 87 odst. 1 ZoSÚ za absolutně neplatnou a žalované dle § 87 odst. 1 ZoSÚ uložil toliko povinnost zaplatit nesplacenou jistinu a v ostatním rozsahu žalobu zamítl (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

53. Nesplacená jistina pak činí částku 314 409,68 Kč, když žalovaný obdržel peněžní prostředky ve výši 330 000 Kč a žalobkyni zaplatil celkem 15 590,14 Kč (6 x 2 311 Kč, 1 687,63 Kč, 36,51 Kč). V ostatním rozsahu soud shledal žalobu za nedůvodnou včetně úroku a zákonného úroku z prodlení. <i>Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení</i> 54. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 ZoSÚ na základě které žalovaný obdržel jistinu ve výši 330 000 Kč, kterou splatila co do částky 15 590,14 Kč. Tuto smlouvu soud shledal za absolutně neplatnou dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, a proto uložil žalovanému dle § 87 odst. 1 ZoSÚ povinnost žalobkyni zaplatit pouze částku 314 409,68 Kč představující nesplacenou jistinu a v ostatním rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl včetně příslušenství.

55. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 42 371,10 Kč, přičemž tato částka představuje 56 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 78 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 22 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 13 209 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 330 200,06 Kč sestávající z částky 9 660 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé podaný dne [datum], účast na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum]) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 1 814,61 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 162,61 Kč za 104 ujetých km v částce 762,61 Kč (34,40 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,2 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a náhrada 652 Kč za cestovné v částce 0 Kč podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 5 × 30 minut v částce 500 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 51 614,61 Kč ve výši 10 839,07 Kč.

56. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů z důvodu jejich neúčelnosti za následující úkony: rozšíření žaloby ze dne [datum]; podání ze dne [datum]; podání ze dne [datum].

57. K rozšíření žaloby ze dne [datum] soud konstatuje, že tímto podáním žalobkyně rozšířila návrh co do uplatněného příslušenství, když nově požadovala úrok ve výši 4,35 % ročně do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % do zaplacení, přičemž původně příslušenstvím požadovala do [datum]. Žalobkyně mohla požadovat příslušenství až do zaplacení již v původním návrhu.

58. Podáním ze dne [datum] toliko doložila podací arch zesplatnění, aniž by uvedla cokoli dalšího, tedy se nejedná za žádný úkon dle § 11 a. t.

59. Podáním ze dne [datum] žalobkyně reagovala na výzvu soudu při jednání dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. co do úvěruschopnosti žalovaného a uzavření smlouvy. Soud konstatuje, že povinností účastníka je řádně tvrdit a označit důkazy již v návrhu ve věci samé, a pakliže by žalobkyně této své povinnosti dostála, nebylo by nutno činit toto podání. Dále soud podotýká, že žalobkyně mohla doplnit svá tvrzení a označit důkazy již při jednání, tedy by nemusela činit toto podání následně písemnou formou.

60. Soud opomněl stanovit ve výroku I. rozsudku lhůtu k plnění. Soud zde poukazuje na § 160 odst. 1 o. s. ř., dle kterého je třeba uloženou povinnost splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, a na fikci vykonatelnosti dle § 261a odst. 2 o. s. ř., dle které je třeba povinnost splnit do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Uvedené opomenutí soudu tedy s ohledem na § 160 odst. 1 o. s. ř. a § 261a odst. 2 o. s. ř. není nutno a ani nelze zhojit postupem dle § 164 o. s. ř. či 166 o. s. ř.

61. Soud konstatuje, že s ohledem na pasivitu žalovaného v řízení nejsou známy jeho přiměřené možnosti ke splnění uložené povinnosti (viz § 87 odst. 1 ZoSÚ), a proto by soud stanovil obecnou pariční lhůtu dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

62. O povinnosti uhradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

63. Soud se při vyhlášení rozsudku dopustil chyby v počtech, když chybně vypočetl částku, kterou je povinen žalovaný zaplatit žalobkyni, když na místo správné výše 314 409,68 Kč (330 000 Kč – 15 590,14 Kč) uvedl chybně výši 314 618,76 Kč.

64. Uvedenou chybu v počtech soud v písemném vyhotovení rozsudku postupem dle § 164 o. s. ř. opravil, tedy výrok I. správně zní: Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 314 409,68 Kč (chybně v protokole uvedeno 314 618,76 Kč); výrok II. písm. a) správně zní: Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala zaplacení částky 15 790,38 Kč (chybně v protokole uvedeno 15 581,30 Kč).