6 C 170/2023

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl soudcem Mgr. Janem Bucharem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 26 768 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku ve výši 6 568 Kč, b) zákonný úrok z prodlení ve výši ve výši 8,5 % ročně z částky Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala zaplacení c) částky 11 198 Kč, d) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 766 Kč od [datum] do [datum], e) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 198 Kč od [datum] do zaplacení, f) částky 9 002 Kč, g) úroku ve výši 109,95 % ročně z částky 13 006,68 Kč od [datum] do [datum] ve výši 900,96 Kč, úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 13 006,68 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 36 266 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 26 768 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mez účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne [datum]. Žalobkyně žalovanému na základě této smlouvy poskytla dne [datum] částku 20 000 Kč. Žalovaná částka je tvořena zbývající původní jistinou ve výši 13 006,68 Kč; úrokem za poskytnutí úvěru ke dni zesplatnění ve výši 2 961,45 Kč; náhradou nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 800 Kč; smluvní pokutou ve výši 998 Kč; smluvní pokutou ve výši 9 002 Kč. Dále žalobkyně požaduje úrok ve výši 109,95 % ročně z částky 13 006,68 Kč od [datum] do [datum] ve výši 900,96 Kč; úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 13 006,68 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 36 266 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. <i>Dokazování</i> 3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav.

4. Listina označená jako„ Návrh na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouva o úvěru“ obsahuje na poslední straně text vyhotovený v textovém editoru:„ Klient Jedinečný kód: [číslo] [datum] [anonymizováno]“. Tato listina byla soudu předložena ve formátu pdf. bez elektronického podpisu či časového razítka (zjištěno z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouva o úvěru; č. l. 32 – 34).

5. Listina označená jako„ Podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A)“ neobsahuje žádný podpis žalobkyně ani žalovaného. Tato listina byla soudu předložena ve formátu pdf. bez elektronického podpisu či časového razítka (zjištěno z Podpisu na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A); č. l. 10).

6. Listina označená jako„ Dodatek [číslo] k Návrhu smlouvy o úvěru/ Smlouvě o úvěru [číslo]“ obsahuje na poslední straně text vytvořený v textovém editoru:„ Jména a příjmení Klienta: [celé jméno žalovaného]“;„ Datum a podpis Klienta: Jedinečný kód [číslo], [datum] [anonymizováno]“. Tato listina byla soudu předložena ve formátu pdf. bez elektronického podpisu či časového razítka (zjištěno z Dodatku [číslo] k Návrhu smlouvy o úvěru/ Smlouvě o úvěru [číslo]; č. l. 8 -9).

7. Listina označená jako„ Prohlášení klienta“ obsahuje na poslední straně text vyhotovený v textovém editoru:„ Klient Jedinečný kód: [číslo]“.

8. Zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky dopisem ze dne [datum], který byl odeslán na adresu: [adresa] (zjištěno z Předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně plné moci; č. l. 11; a podacího archu; č. l. 13).

9. Žalobkyně má povolení k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení (zjištěno z Výpisu ze seznamu regulovaných subjektů; č. l. 12).

10. Žalobkyně lustrovala žalovaného v registru SOLUS. Žalovaný neměl žádné dlužné splátky po splacení (zjištěno z Výpisu záznamů z registru SOLUS; č. l. 14).

11. Žalobkyně dne [datum] převedla na účet [číslo] [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč (zjištěno z Dokladu o vyplacení úvěru; č. l. 15).

12. Účet č. [bankovní účet] náleží žalovanému. Žalovaný obdržel peněžní prostředky: dne [datum] ve výši 27 820 Kč, dne [datum] ve výši 24 663 Kč a dne [datum] ve výši 25 654 Kč (zjištěno z Potvrzení o příchozí úhradě; č. l. 18 - 20).

13. Žalobkyně vyšla při hodnocení žalovaného z následujícího: je zaměstnán; měsíční příjem činí 25 220 Kč; výdaje celkem činí 6 463 Kč z toho 2 603 Kč na bydlení; forma bydlení pronájem (zjištěno z Hodnocení klienta č. l. 21).

14. Žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo ke schválení úvěru ve výši 20 000 Kč (zjištěno z Oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru [číslo]; č. l. 29 – 30; včetně dodejky; č. l. 27)

15. Žalovaný uhradil žalobkyni čtyři částky ve výši 3 358 Kč (zjištěno z Karty klienta; č. l. 31).

16. CBS skóre žalovaného činilo 238. Žalovaný dosáhl nízkých bodů a vyššího rizika (zjištěno z CBS skóre; č. l. 35).

17. Žalobkyně disponuje kopií občanského průkazu žalovaného (zjištěno z kopie občanského průkazu; č. l. 36 - 37).

18. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

19. Žalovaný obdržel od žalobkyně peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které vrátil co do výše 13 432 Kč. Soud nemá za prokázané, že by žalovaný podepsal či souhlasil s obsahem listin označených:„ Návrh na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouva o úvěru; Podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A); Dodatek [číslo] k Návrhu smlouvy o úvěru/ Smlouvě o úvěru [číslo]; Prohlášení klienta“.

20. Měsíční příjem žalovaného se nacházel v rozmezí od 24 663 Kč do 27 820 Kč měsíčně. Žalobkyně lustrovala žalovaného v registru SOLUS, přičemž žalovaný neměl žádné dlužné splátky po splacení. Žalovaný dosáhl nízkého skóre CBS.

21. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně ověřila výdaje žalovaného a že by jí byly známy jeho skutečné výdaje.

22. Soud dále provedl důkaz Předsmluvní formulář (č. l. 22 – 24), ze kterého však s ohledem na posouzení věci nezjistil nic podstatného.

23. K následujícím dopisům soud konstatuje, že nemá za prokázané, že by byly doručeny žalovanému či odeslány, když k nim nebyly přiloženy žádné doručenky, podací archy ani nic jiného, a proto z nich soud při zjišťování skutkového stavu nevycházel: Výzva k zaplacení, Upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne [datum] (č. l. 25); Výzva k zaplacení, Upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne [datum] (č. l. 26); Oznámení ze dne [datum] (č. l. 28). Právní hodnocení 24. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

25. Předně se soud zabýval otázkou, zda došlo k uzavření smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou, přičemž dospěl k závěru, že nikoli. <i>26. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> 27. Podle § 104 ZoSÚ vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. <i>28. Podle § 105 odst. 1 ZoSÚ poskytne poskytovatel nebo zprostředkovatel spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy.</i> <i>29. Podle § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“) je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.</i> <i>30. Podle § 561 odst. 1 OZ se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.</i> <i>31. Podle § 582 odst. 1 věty první OZ není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.</i> 32. Soud věc posuzuje jako nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 ZoSÚ.

33. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být dle § 104 ZoSÚ uzavřena v písemné formě a musí být podle § 105 odst. 1 ZoSÚ poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se podle § 562 odst. 1 OZ považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 OZ podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen„ nařízení“).

34. Dle § 104 ZoSÚ nemá nesplnění písemné formy za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Soud konstatuje, že toto ustanovení je v pozici speciality k § 582 odst. 1 OZ, tedy nedodržení písemné formy smlouvy o spotřebitelském úvěru nezpůsobuje její neplatnost. Nicméně pořád tíží žalobkyni břemeno důkazní, co do prokázání skutečnosti, že došlo mezi účastníky k uzavření smlouvy a že znění předložené soudu odpovídá skutečnému znění, se kterým souhlasily obě strany.

35. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je přípustné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu.

36. Podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce. První funkcí je, že prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba. Druhou funkcí je, že zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny (srovnej § 562 odst. 1 OZ). Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). Dle nařízení musí zaručený elektronický podpis splňovat mimo jiné požadavek, dle kterého je jednoznačně spojen s podepisující osobou.

37. Otázkou elektronického podpisu se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 17. 1. 2019, č. j. 27 Co 327/2018- 142, kde dospěl k závěru, že„ nelze za elektronický podpis dostatečný k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby (a k zachycení konkrétního jednání, které učinila) považovat např. vypsání jména a příjmení v datové zprávě (e-mailu, např. formou tzv. e-mailové patičky), nebo vypsání jména a příjmení textovým editorem v rámci podepisované písemnosti či vypsání nějaké sekvence znaků – kódu, promokódu, popř. připojení obrázku s křivkou vlastnoručního podpisu, nebo fotografie podepsané osoby. To platí i pro uvedení přihlašovacího jména (tzv. ID nebo login) a zadání hesla (PIN) spojeného s následným„ odkliknutím“ nějakého dokumentu na konkrétní webové stránce, popřípadě odeslání SMS zprávy z mobilního telefonu určité osoby, telefonické potvrzení identity a souhlasu (prokazované nahrávkou hlasu při hovoru s operátorem), či zjištění IP adresy použité pro připojení k internetu a podobně. Nic z toho totiž z hlediska technologických vlastností samo o sobě objektivně nechrání„ podepsaná“ data proti následné změně a ani dostatečně věrohodně, popř. vůbec, neumožňuje jednoznačnou identifikaci podepsané osoby, neboť vytvoření takových„ podpisů“ není pod výhradní kontrolou konkrétní (identifikované a autentizovatelné) osoby. Takové údaje nejsou s podepsanými daty nijak pevně technicky spojeny, natož ve smyslu ověření integrity (nezměnitelnosti) podepsaných dat (zpětného určení obsahu jednání). U takových podpisů nelze provést standardizované ověření technické platnosti podpisu a učinit jednoznačný závěr, zda je podpis technicky platný (potažmo pravý), nebo ne. Při právním jednání v listinné podobě by podobný způsob„ podepsání“ (např. vypsáním jména a příjmení textovým editorem, vypsáním kódu, přilepením obrazu vlastnoručního podpisu na papírku Post-it apod.) jistě nemohl obstát a není logického důvodu, proč by měl obstát v elektronické podobě. Těžko lze považovat písemnou smlouvu v elektronické podobě s vypsaným jménem a příjmením v editoru za platně podepsanou s tím, že po vytištění již totéž v listinné podobě neobstojí. Opačným výkladem by za písemné právní jednání opatřené (prostým) elektronickým podpisem bylo možné považovat nejen prosté e-maily, SMS zprávy, ale i sdělení na sociálních i komunikačních sítích nejrůznějšího druhu (např. Facebook, WhatsApp apod.), kde jednotlivé fyzické osoby mohou vystupovat pod smyšlenými nebo cizími identitami, tyto libovolně měnit či množit. Bylo by nutné rezignovat na požadavek jistoty o zachycení (původního) obsahu písemného jednání i na požadavek jistoty o podepsané osobě (jednoznačnost). Ve světě elektronických dokumentů je navíc padělání identity a nezjistitelné změny obsahu dokumentů na obou stranách smlouvy mnohem snazší, než ve světě listinných dokumentů a tomu musí odpovídat i výklad příslušných ustanovení tak, aby byl zachován účel a smysl zákona (§ 2 o.z.). Pro kvalitu písemné formy (podpisu) je nutné, aby použité elektronické prostředky (včetně podpisu) samy o sobě objektivně technicky umožňovaly trvalé zachycení obsahu smlouvy, což je dáno již„ zaručeným“ elektronickým podpisem“ písemnosti, a také (jednoznačné) určení jednající osoby, což je dáno jen„ zaručeným“ elektronickým podpisem založeným (navíc) na kvalifikovaném certifikátu (a vytvořeným pomocí prostředku pro bezpečné vytváření podpisu), resp. uznávaným elektronickým podpisem“.

38. Zdejší soud se s výše uvedeným závěrem zcela ztotožňuje a v podrobnostech na něj odkazuje.

39. V projednávané věci měla být předmětná smlouva o úvěru uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Listiny předložené soudu ve formátu pdf. označené„ Návrh na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouva o úvěru; Dodatek [číslo] k Návrhu smlouvy o úvěru/ Smlouvě o úvěru [číslo]; Prohlášení klienta“ obsahují na poslední straně strojově psaný text (text vyhotovený v textovém editoru)„ [celé jméno žalovaného]; Jedinečný kód [číslo]“, který však nelze považovat za podpis žalovaného, neboť neprokazuje, že tento text připojila právě žalovaný a samotný text žalovaného není schopen nijak identifikovat. Tedy strojově psaný text (text vyhotovený v textovém editoru)„ [celé jméno žalovaného]; Jedinečný kód [číslo]“ neumožňuje ve smyslu § 562 odst. 1 určení jednající osoby, resp. že jednala žalovaná. Tyto dokumenty nejsou nijak zabezpečeny proti jeho změně. Listina označená jako„ Podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A)“ pak neobsahuje žádný podpis žalobkyně ani žalovaného.

40. Z dalších okolností, kdy žalobkyně disponuje kopií občanského průkazu žalovaného, peněžní prostředky byly vyplaceny na účet žalovaného a žalovaný hradil žalobkyni ve splátkách peněžní prostředky, lze sice dospět k závěru, že žalobkyně s žalovaným jednala. Tyto skutečnosti však již neprokazují, co bylo přesně obsahem jejich jednání, resp. na jakém konkrétním obsahu smlouvy se shodli.

41. Soud se zabýval otázkou, zda na základě zjištěného skutkového stavu, lze dojít k závěru, že mezi účastníky došlo ke konkludentnímu uzavření konkrétní smlouvy, přičemž dospěl k závěru, že nikoli. Zjištěný skutkový stav toliko prokazuje, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky a rovněž žalovaný poskytl žalobkyni finanční prostředky v pravidelných platbách, na které lze hledět jako na splátky. Ve věci však nebylo prokázáno nic ohledně dalších ujednání, tedy zda byly ujednány úroky, kdy měla nastat případná splatnost poskytnutých finančních prostředků, zda byly ujednány poplatky či smluvní pokuta. Ze zjištěných skutečností tedy nelze určit, zda se mělo jednat o smlouvu o zápůjčce, smlouvu o úvěru či jinou smlouvu. Soud podotýká, že žalovaný učinil sice 4 platby ve stejné výši 3 358 Kč, z těchto plateb však nelze bez dalšího dovodit, zda a v jaké výši byly sjednané úroky, neboť tato skutečnost neprokazuje případný počet sjednaných splátek.

42. Dále soud konstatuje, že žalobkyně soudu předložila znění smlouvy ve formátu elektronického souboru.pdf. S ohledem na absenci zaručeného elektronického podpisu resp. jakéhokoli podpisu přiřaditelnému žalovanému, však nemá soud za prokázané, že žalovaný s předloženým zněním smlouvy souhlasil, resp. že se jedná o znění se, kterým souhlasila či že nedošlo ke změně tohoto dokumentu.

43. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, která byla zvolena, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnosti a zachycení skutečné vůle žalovaného. Soud tak dospěl k závěru, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít smlouvu v podobě předložené soudu, neboť tato nebyla žalovaným řádně podepsána, a proto soud uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovaným natož v podobě předložené soudu. Žalobkyně tak v řízení neunesla svoje břemeno důkazní co do prokázání uzavření smlouvy (v podobě předložené soudu). Jelikož žalobkyně nevyužila svého práva účasti na jednání, soud ji ani nemohl poučit dle § 118a odst. 3 k doplnění označení důkazů. <i>44. Podle § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>45. Podle § 2991 odst. 2 OZ se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 46. Jelikož soud shledal, že nedošlo k uzavření smlouvy, tedy plnění poskytnuté žalobkyní bylo ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ plněním poskytnutým bez právního důvodu, a proto je žalovaný povinen žalobkyni dle § 2991 odst. 1 OZ vydat oč se obohatil. Žalovaný od žalobkyně obdržel peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalobkyni uhradila peněžní prostředky ve výši 13 432 Kč, a proto soud uložil povinnost zaplatit žalovanému rozdíl ve výši 6 568 Kč a v ostatním rozsahu žalobu zamítl. <i>47. Podle § 1958 odst. 2 OZ neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> 48. Podle § 1970 OZ může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

49. Jelikož je žalovaný se svým plněním peněžitého dluhu ve výši 6 568 Kč v prodlení, má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení z této částky. Splatnost částky 6 568 Kč s ohledem na neprokázání uzavření smlouvy nastala dle § 1958 odst. 2 OZ doručením žaloby žalovanému dne [datum], a proto je povinen od následujícího dle § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., zaplatit zákonný úrok z prodlení. V době, kdy se žalovaný dostal do prodlení, činila výše zákonného úroku z prodlení 15 % ročně, žalobkyně však požadovala toliko zákonný úrok v prodlení ve výši 8,5 % ročně, a proto soud uložil povinnost žalované k uhrazení zákonného úroku z prodlení v této výši.

50. V ostatním rozsahu požadované úroky z prodlení soud jako nedůvodné zamítl 51. Soud dodává, že nemá za prokázané, že by následující dopisy byly doručeny žalovanému: Výzva k zaplacení, Upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne [datum]; Výzva k zaplacení, Upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne [datum]; Oznámení ze dne [datum]. K Předžalobní výzvě ze dne [datum] soud konstatuje, že byla zaslána na adresu [adresa], avšak z ničeho neplyne, že by mezi účastníky byla ujednána tato adresa jako doručovací. Soud nemá za prokázané, že tato výzva byla žalovanému skutečně doručena, když podací arch toliko prokazuje odeslání výzva, nikoli její doručení. Soud zde dále podotýká, že žalovaný má od roku 2001 veden v centrální evidenci obyvatel jinou adresu.

52. Soud dále podotýká, že i kdyby dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 o spotřebitelském úvěru a to ať ve formě smlouvy o úvěru dle § 2395 OZ nebo smlouvy o zápůjčce dle § 2390 OZ, soud by tuto smlouvu musel shledat dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za neplatnou a to z následujících důvodů. <i>53. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>54. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>55. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>56. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pořizují poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.</i> <i>57. Podle § 78 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.</i> <i>58. Podle § 588 OZ přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 59. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 OZ přihlédne i bez návrhu.

60. Otázkou, zda § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje absolutní neplatnost, se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru,„ že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 OZ jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“ 61. K podrobnějšímu odůvodnění co do závěru o absolutní neplatnosti soud odkazuje na výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze.

62. Žalobkyně byla podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

63. Dále soud zdůrazňuje, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 - 39).

64. Dle citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu se tedy žalobkyně nemůže zbavit své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost klienta, resp. řádně zjistit příjmy a výdaje klienta, s prostým odkazem, že spoléhá na údaje poskytnuté klientem a sama nemá možnost tyto ověřit. Soud dodává, že tuto možnost nepochybně má, když může od klienta vyžádat důkazy, které potvrzují jeho tvrzení. Co se týče důkazů ohledně výdajů, může jimi být například výpis z účtu, složenky, uzavřená nájemní smlouva.

65. Dále soud poukazuje na § 78 odst. 1 a 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, kde je stanovena povinnost poskytovatele uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy vztahující se k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Pakliže poskytovatel dostál řádně svým povinnosti před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a tvrzení spotřebitele ověřil na základě dokumentů či jiných záznamů, měl by být schopen tyto dokumenty či jiné záznamy předložit soudu. V této souvislosti stou konstatuje, že žalobkyně nepředložila ani neoznačila žádné dokumenty, které by V ostatním rozsahu požadované úroky z prodlení soud jako nedůvodné zamítl výdaje žalovaného 66. K hodnocení klienta soud konstatuje, že jsou v něm sice uvedeny příjmy a výdaje žalovaného, avšak skutečná výše výdajů žalovaného není prokázána žádným důkazem, a proto nemá soud za prokázané, že tvrzené výdaje odpovídali skutečnosti. Ostatně u výdajů co do částky 3 860 Kč žalobkyně vyšla z fiktivní částky představující životní minimum.

67. Z předložených důkazů tedy neplyne, jaké skutečné výdaje žalovaný měl.

68. Soud je toho názoru, že žalobkyně ve skutečnosti výdaje žalovaného nezkoumala, a tedy je ani nemohla porovnat s příjmy.

69. Dle výše uvedeného, soud dospěl k závěru, že banka nedostála své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k posuzování úvěruschopnosti žalovaného přistoupila toliko formálně, avšak reálně úvěruschopnost žalovaného neposuzovala, a proto by soud shledal předmětnou smlouvu dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou a žalovanému by dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru mohl uložit pouze povinnost zaplatit nesplacenou jistinu a v ostatním rozsahu by žalobu zamítl (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), tedy rozhodnutí soudu by bylo s výjimkou co do úroků z prodlení shodné. <i>Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení</i> 70. Soud shledal, že nedošlo k uzavření tvrzené smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným, žalobkyně tedy nemá na základě této tvrzené smlouvy právo ničeho požadovat a to včetně úroku, úroku z prodlení, náhrady nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného, smluvní pokuty.

71. Jelikož však na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení co do částky 6 568 Kč, soud uložil žalovanému povinnost zaplatit tuto částku. Soud shledal žalobu důvodnou pouze co do částky 6 568 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 568 Kč od [datum] do zaplacení a v ostatním rozsahu žalobu zamítl.

72. Žalovaný byl ve věci i s ohledem na zamítnuté příslušenství úspěšnější, a proto mu soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. náleží náhrada nákladů řízení. Jelikož žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, tak soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.