6 C 184/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Martiny Kuchaříkové a přísedících Mgr. Věry Beranové a Zdeňky Sobotové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. jméno příjmení, advokáta se sídlem datum, obec. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil v záhlaví tohoto rozsudku uvedenou částku z titulu neoprávněně vyplacené náhrady mzdy za čerpanou dovolenou. Žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne datum na pozici operátor výroby, přičemž v období od datum do datum čerpal dovolenou, za kterou mu byla vyplacena náhrada mzdy ve výši částka. Zrušením pracovního poměru ve zkušební době ze dne datum byl pracovní poměr žalovaného ke dni datum ukončen, čímž žalovaný pozbyl nárok na již vyplacenou náhradu mzdy. Dále byl zjištěn přeplatek ze strany žalobkyně na zdravotním pojištění ve výši částka. Z celkové dlužné částky ve výši částka (částka + částka) byla následně žalobkyní odečtena částka částka jako náhrada za poplatek za zdravotnickou dokumentaci. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje dlužnou částku ve výši částka (částka – částka), kterou žalovaný neuhradil ani po předžalobní upomínce ze dne datum. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění: Žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán jako operátor výroby na základě pracovní smlouvy ze dne datum na dobu určitou do datum, přičemž byla sjednána zkušební doba v trvání tří měsíců (prokázáno pracovní smlouvou ze dne datum). Vedoucí žalovaného navrhl dne datum zrušení pracovního poměru žalovaného ve zkušební době (prokázáno dopisem ze dne datum). Žalobkyně žalovanému dopisem ze dne datum oznámila, že s ním zrušuje pracovní poměr ve zkušební době, písemnost byla žalovanému odeslána dne datum a doručena dne datum (prokázáno dopisem ze dne datum včetně dodejky). Žalovaný čerpal v lednu 2021 celkem 4 dny dovolené, konkrétně od datum do datum (prokázáno docházkovým listem), za což mu byla vyplacena náhrada mzdy ve výši částka (prokázáno výplatní páskou). Žalovanému byl rovněž vyplacen přeplatek na zdravotním pojištění ve výši částka a zároveň stržen poplatek částka za zdravotnickou dokumentaci, pohledávka za žalobkyní tak celkem činí částka (prokázáno výplatní páskou). Žalobkyně marně vyzývala žalovaného k úhradě žalované částky nejpozději do datum prostřednictvím zástupce dopisem ze dne datum, doručeným dne datum (prokázáno předžalobní upomínkou). Po právní stránce soud posoudil věc takto: Podle § 66 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“), mohou zaměstnavatel i zaměstnanec zrušit pracovní poměr ve zkušební době z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. Zaměstnavatel nesmí ve zkušební době zrušit pracovní poměr v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti (karantény) zaměstnance. Pro zrušení pracovního poměru ve zkušební době se vyžaduje písemná forma, jinak se k němu nepřihlíží. Pracovní poměr skončí dnem doručení zrušení, není-li v něm uveden den pozdější. Podle § 213 odst. 3 zákoníku práce zaměstnanci, kterému nevzniklo právo na dovolenou za kalendářní rok podle odstavce 1 nebo 2, avšak za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli konal u něho v příslušném kalendářním roce práci alespoň po dobu 4 týdnů v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby nebo kratší týdenní pracovní doby připadající na toto období, přísluší poměrná část dovolené. Podle § 222 odst. 4 věty první zákoníku práce je zaměstnanec povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu za dovolenou nebo její část, na niž ztratil právo, popřípadě na niž mu právo nevzniklo. V dané věci soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným existoval pracovněprávní vztah založený pracovní smlouvou ze dne datum. Žalovaný čerpal ve dnech datum – datum dovolenou, za což mu žalobkyně vyplatila náhradu mzdy ve výši částka. Pracovní poměr žalovaného byl však dne datum zrušen ve zkušební době, žalovanému tak právo na dovolenou za kalendářní rok 2021 v souladu s § 213 odst. 3 zákoníku práce nevznikl, a proto byl žalovaný povinen podle § 222 odst. 4 zákoníku práce tuto žalobkyní uhrazenou náhradu vrátit spolu s přeplatkem za zdravotní pojištění ve výši částka, což ani přes výzvu zástupce žalobkyně neučinil. S ohledem na uvedené proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, kdy byla dlužná částka snížena žalobkyní o částku částka představující náhradu za poplatek za zdravotnickou dokumentaci. Soud rovněž vyhověl i požadovanému příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši sazby stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po dni splatnosti obsaženého v upomínce žalobkyně. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši částka Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka podle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.