6 C 184/2023

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl soudcem Mgr. Janem Bucharem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 16 810 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku 10 000 Kč, b) zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požaduje zaplacení a) částky 3 100 Kč, b) zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 100 Kč od [datum] do [datum], c) zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 100 Kč od [datum] do zaplacení, d) nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, e) částky 3 710 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 13 100 Kč, která je tvořena jistinou ve výši 10 000 Kč a poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 100 Kč, s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení; nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč; a smluvní pokuty ve výši 3 710 Kč s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Peněžní prostředky byly zaslány dne [datum] na účet žalovaného.

2. Zápůjčka byla poskytnuta prostřednictvím webové stránky [webová adresa] a žalovaný smlouvu podepsal elektronicky pinem. Žalobkyně tento pin považuje za prostý elektronický podpis. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně vyžádala od žalobce informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných poměrech, které ověřila.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. <i>Dokazování</i> 4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav.

5. Listina označená jako„ TATO SMLOUVA O ZÁPŮJČCE (dále jen„ Smlouva“) uzavřená mezi:“ obsahuje na poslední straně u označení klient strojově psaný text (text vyhotovený v textovém editoru)„ [celé jméno žalovaného], [datum] [anonymizováno], [příjmení] kód: [číslo]“ (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce). K uvedené listině dále soud konstatuje, že listina neobsahuje žádný podpis, který by šel přiřadit žalovanému, a ani nic neprokazuje, že by pin kód připojil žalovaný, či že by žalovaný uvedenou listinu skutečně podepsal. Listina byla soudu předložena ve formátu pdf. bez zaručeného elektronického podpisu a časového razítka.

6. Žalovaný obdržel dne [datum] od žalobkyně bankovním převodem peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a dne [datum] peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč (zjištěno z výpisu z běžného účtu).

7. Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou dopisem ze dne [datum] k uhrazení žalované částky do tří dnů, přičemž dopis byl odeslán dne [datum] (zjištěno z předžalobní výzvy včetně podacího lístku a plné moci).

8. K upomínkám ze dne [datum], [datum] a opakovaným výzvám k úhradě ze dne [datum], [datum], [datum] soud konstatuje, že nemá za prokázané, že by byly odeslány, když nebyl předložen ani označen žádný důkaz o jejich odeslání, a proto je soud nehodnotil. S ohledem na závěr o neuzavření smlouvy soud nehodnotil všeobecné obchodní podmínky.

9. Soud ve věci dospal k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

10. Soud nemá za prokázané, že by žalovaný podepsal listinu označenou„ TATO SMLOUVA O ZÁPŮJČCE (dále jen„ Smlouva“) uzavřená mezi:“ či že by souhlasil s jejím obsahem, neboť tato listina neobsahuje žádný podpis přiřaditelný žalovanému, resp. nic neprokazuje, že by žalovaný tuto listinu podepsal či, že by s obsahem této listiny tak jak byla předložena soudu, souhlasil.

11. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla na účet žalovaného peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč. Zástupce žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky ve lhůtě do tří dnů a to dopisem odeslaným dne [datum]. <i>Právní posouzení</i> 12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

13. Předně se soud zabýval otázkou, zda došlo k uzavření smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným, přičemž dospěl k závěru, že nikoli.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. <i>15. Podle § 104 ZoSÚ vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.</i> <i>16. Podle § 105 odst. 1 ZoSÚ poskytne poskytovatel nebo zprostředkovatel spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy.</i> <i>17. Podle § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“) je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.</i> <i>18. Podle § 561 odst. 1 OZ se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.</i> <i>19. Podle § 582 odst. 1 věty první OZ není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.</i> 20. Soud věc posuzuje jako nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 ZoSÚ.

21. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být dle § 104 ZoSÚ uzavřena v písemné formě a musí být podle § 105 odst. 1 ZoSÚ poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se podle § 562 odst. 1 OZ považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 OZ podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen„ nařízení“).

22. Dle § 104 ZoSÚ nemá nesplnění písemné formy za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Soud konstatuje, že toto ustanovení je v pozici speciality k § 582 odst. 1 OZ, tedy nedodržení písemné formy smlouvy o spotřebitelském úvěru nezpůsobuje její neplatnost. Nicméně pořád tíží žalobkyni břemeno důkazní, co do prokázání skutečnosti, že došlo mezi účastníky k uzavření smlouvy a že znění předložené soudu odpovídá skutečnému znění, se kterým souhlasily obě strany.

23. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je přípustné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu.

24. Podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce. První funkcí je, že prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba. Druhou funkcí je, že zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese [webová adresa]). Dle nařízení musí zaručený elektronický podpis splňovat mimo jiné požadavek, dle kterého je jednoznačně spojen s podepisující osobou. Rovněž § 562 odst. 1 OZ pro právní jednání učiněné elektronicky stanovuje podmínky zachycení obsahu a určení jednající osoby.

25. Otázkou elektronického podpisu se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 17. 1. 2019, č. j. 27 Co 327/2018- 142, kde dospěl k závěru, že„ nelze za elektronický podpis dostatečný k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby (a k zachycení konkrétního jednání, které učinila) považovat např. vypsání jména a příjmení v datové zprávě (e-mailu, např. formou tzv. e-mailové patičky), nebo vypsání jména a příjmení textovým editorem v rámci podepisované písemnosti či vypsání nějaké sekvence znaků – kódu, promokódu, popř. připojení obrázku s křivkou vlastnoručního podpisu, nebo fotografie podepsané osoby. To platí i pro uvedení přihlašovacího jména (tzv. ID nebo login) a zadání hesla (PIN) spojeného s následným„ odkliknutím“ nějakého dokumentu na konkrétní webové stránce, popřípadě odeslání SMS zprávy z mobilního telefonu určité osoby, telefonické potvrzení identity a souhlasu (prokazované nahrávkou hlasu při hovoru s operátorem), či zjištění IP adresy použité pro připojení k internetu a podobně. Nic z toho totiž z hlediska technologických vlastností samo o sobě objektivně nechrání„ podepsaná“ data proti následné změně a ani dostatečně věrohodně, popř. vůbec, neumožňuje jednoznačnou identifikaci podepsané osoby, neboť vytvoření takových„ podpisů“ není pod výhradní kontrolou konkrétní (identifikované a autentizovatelné) osoby. Takové údaje nejsou s podepsanými daty nijak pevně technicky spojeny, natož ve smyslu ověření integrity (nezměnitelnosti) podepsaných dat (zpětného určení obsahu jednání). U takových podpisů nelze provést standardizované ověření technické platnosti podpisu a učinit jednoznačný závěr, zda je podpis technicky platný (potažmo pravý), nebo ne. Při právním jednání v listinné podobě by podobný způsob„ podepsání“ (např. vypsáním jména a příjmení textovým editorem, vypsáním kódu, přilepením obrazu vlastnoručního podpisu na papírku Post-it apod.) jistě nemohl obstát a není logického důvodu, proč by měl obstát v elektronické podobě. Těžko lze považovat písemnou smlouvu v elektronické podobě s vypsaným jménem a příjmením v editoru za platně podepsanou s tím, že po vytištění již totéž v listinné podobě neobstojí. Opačným výkladem by za písemné právní jednání opatřené (prostým) elektronickým podpisem bylo možné považovat nejen prosté e-maily, SMS zprávy, ale i sdělení na sociálních i komunikačních sítích nejrůznějšího druhu (např. Facebook, WhatsApp apod.), kde jednotlivé fyzické osoby mohou vystupovat pod smyšlenými nebo cizími identitami, tyto libovolně měnit či množit. Bylo by nutné rezignovat na požadavek jistoty o zachycení (původního) obsahu písemného jednání i na požadavek jistoty o podepsané osobě (jednoznačnost). Ve světě elektronických dokumentů je navíc padělání identity a nezjistitelné změny obsahu dokumentů na obou stranách smlouvy mnohem snazší, než ve světě listinných dokumentů a tomu musí odpovídat i výklad příslušných ustanovení tak, aby byl zachován účel a smysl zákona (§ 2 o.z.). Pro kvalitu písemné formy (podpisu) je nutné, aby použité elektronické prostředky (včetně podpisu) samy o sobě objektivně technicky umožňovaly trvalé zachycení obsahu smlouvy, což je dáno již„ zaručeným“ elektronickým podpisem“ písemnosti, a také (jednoznačné) určení jednající osoby, což je dáno jen„ zaručeným“ elektronickým podpisem založeným (navíc) na kvalifikovaném certifikátu (a vytvořeným pomocí prostředku pro bezpečné vytváření podpisu), resp. uznávaným elektronickým podpisem“.

26. Zdejší soud se s výše uvedeným závěrem zcela ztotožňuje a v podrobnostech na něj odkazuje.

27. V projednávané věci měla být předmětná smlouva o úvěru uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní (webové stránky [webová adresa]). Listina předložená soudu ve formátu pdf. označená„ TATO SMLOUVA O ZÁPŮJČCE (dále jen„ Smlouva“) uzavřená mezi:“ obsahuje na poslední straně u označení klient strojově psaný text (text vyhotovený v textovém editoru)„ [celé jméno žalovaného], [datum] [anonymizováno], PIN kód: [číslo]“, který však nelze považovat za podpis žalovaného, neboť tato listina nebyla ze strany žalovaného platně elektronicky podepsána, když byla opatřena toliko textem vytvořeným v textovém editoru, který spočívá ve jménu a příjmením žalovaného a PIN kódu. Z dokumentu nevyplývá, že tyto údaje vyplnil žalovaný a že nejde o jiný dokument. Nebylo prokázáno, že obsah písemnosti se od připojení uvedených údajů nezměnil, resp. že jde o stále stejnou písemnost.

28. Z dalších okolností kontraktačního procesu, kdy žalovaný obdržel od žalobkyně dvě platby 2 000 Kč a 8 000 Kč na svůj účet, přičemž platba ve výši 8 000 Kč časově souvisí s tvrzeným sjednáváním uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru, lze sice dospět k závěru, že žalobkyně se žalovaným skutečně jednala. Tyto skutečnosti však již neprokazují, co bylo přesně obsahem jejich jednání, resp. na jakém konkrétním obsahu smlouvy se shodli.

29. Dále soud konstatuje, že žalobkyně soudu předložila znění smlouvy ve formátu elektronického souboru pdf. S ohledem na absenci zaručeného elektronického podpisu resp. jakéhokoli podpisu přiřaditelnému žalovanému a jiného prvku prokazující nezměněnost předloženého dokumentu, však nemá soud za prokázané, že žalovaný s předloženým zněním smlouvy souhlasil či že nedošlo ke změně tohoto dokumentu.

30. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, která byla zvolena, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnosti a zachycení skutečné vůle žalovaného. Soud tak dospěl k závěru, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít smlouvu v podobě předložené soudu, neboť tato nebyla žalovaným řádně podepsána, a proto soud uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovaným natož v podobě předložené soudu. Žalobkyně tak v řízení neunesla svoje břemeno důkazní co do prokázání uzavření smlouvy (v podobě předložené soudu). Jelikož žalobkyně nevyužila svého práva účasti na jednání, soud ji ani nemohl poučit dle § 118a odst. 3 k doplnění označení důkazů. <i>31. Podle § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>32. Podle § 2991 odst. 2 OZ se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 33. Jelikož soud shledal, že nedošlo k uzavření smlouvy, tedy plnění poskytnuté žalobkyní bylo ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ plněním poskytnutým bez právního důvodu, a proto je žalovaný povinen žalobkyni dle § 2991 odst. 1 OZ vydat oč se obohatila a to konkrétně částku 10 000 Kč, kterou od žalobkyně obdržel.

34. Co se týče dále nárokovaného poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 100 Kč; nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částky 3 710 Kč požadované z titulu smluvní pokuty, tak soud s ohledem na závěr o neuzavření smlouvy mezi žalovaným a žalobkyní neshledal žádný titul, na základě kterého by měla žalobkyně nárok na tyto částky. <i>35. Podle § 1958 odst. 2 OZ neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> 36. Podle § 1970 OZ může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

37. Jelikož je žalovaný se svým plněním peněžitého dluhu ve výši 10 000 Kč v prodlení, má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení z této částky. Splatnost částky 10 000 Kč s ohledem na neprokázání uzavření smlouvy nastala dle § 1958 odst. 2 OZ na základě výzvy zástupce žalobkyně, ve které byla stanovena splatnost do tří dnů, žalovaný je tak v prodlení s placením svého peněžitého dluhu s ohledem na odeslání dopisu dne [datum] (viz § 573 OZ) od [datum], a proto je povinen od tohoto data dle § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., zaplatit zákonný úrok z prodlení. V době, kdy se žalovaný dostal do prodlení, činila výše zákonného úroku z prodlení 15 % ročně, žalobkyně však požadovala toliko zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně, a proto soud uložil povinnost žalovanému k uhrazení zákonného úroku z prodlení v této výši.

38. V ostatním rozsahu požadované úroky z prodlení soud jako nedůvodné zamítl. <i>Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení</i> 39. Soud shledal, že nedošlo k uzavření tvrzené smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným, žalobkyně tedy nemá na základě této tvrzené smlouvy právo ničeho požadovat a to včetně příslušenství.

40. Jelikož však na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení co do částky 10 000 Kč, soud uložil žalovanému povinnost zaplatit tuto částku. Soud shledal žalobu důvodnou pouze co do částky 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení a v ostatním rozsahu žalobu zamítl.

41. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soud podotýká, že nebyl předložen ani označen žádný důkaz, který by prokazoval, že žalobkyně skutečně úvěruschopnost žalovaného posuzovala, tedy v případě, že by bylo prokázáno uzavření smlouvy, tak by soud musel shledat předmětnou smlouvu za neplatnou dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a žalovanému by toliko uložil povinnost zaplatit částku 10 000 Kč představující nesplacenou jistinu a v ostatním rozsahu by žalobu zamítl i co do požadovaného příslušenství a smluvní pokuty (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

42. Žalovaný byl ve věci i s ohledem na zamítnuté příslušenství úspěšnější pouze nepatrně, a proto soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.