6 C 189/2023

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl soudcem Mgr. Janem Bucharem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 91 362 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 030 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala zaplacení a) částky 26 328 Kč, b) částky 26 004 Kč, c) úroku 64,72 % p. a. z částky 53 918,61 Kč od 18. 5. 2022 do 10. 6. 2022 ve výši 2 236,80 Kč, d) úroku ve výši 11,75 % p. a. z částky 53 918,61 Kč od 11. 6. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 18. 5. 2022 dosáhne částky 171 057 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 91 362 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a to emailovou komunikací.

2. Žalovaný tuto smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a jedinečným kódem, který mu byl poskytnut žalobkyní, dne 10. 9. 2021. Žalobkyně žalovanému na základě této smlouvy poskytla dne 13. 9. 2021 částku 56 000 Kč. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalovaný do zesplatnění úvěru uhradil částky 3 394 Kč, 6 788 Kč, 3 394 Kč a 3 394 Kč.

3. Žalovaná částka je tvořena novou jistinou úvěru ve výši 62 562,60 Kč; smluvní pokutou ve výši 1 996 Kč; náhradou nákladů vzniklých s prodlením ve výši 800 Kč; smluvní pokutou ve výši 26 004 Kč. Dále žalobkyně požaduje úrok ve výši 64,72 % p. a. z částky 53 918,61 Kč od 18. 5. 2022 do 10. 6. 2022 ve výši 2 236,80 Kč; úrok ve výši 11,75 % p. a. z částky 53 918,61 Kč od 11. 6. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 18. 5. 2022 dosáhne částky 171 057 Kč.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. <i>Dokazování</i> 5. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav.

6. Listina označená jako„ Návrh na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouva o úvěru“ obsahuje na poslední straně text vyhotovený v textovém editoru:„ Klient: Jedinečný kód: [číslo] [datum] [anonymizováno]“. Tato listina byla soudu předložena ve formátu pdf. bez elektronického podpisu či časového razítka přiřaditelného žalovanému (zjištěno z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouva o úvěru; č. l. 8 – 10, v elektronické podobě v systému ISAS).

7. Listina označená jako„ Prohlášení klienta“ obsahuje na poslední straně text vyhotovený v textovém editoru:„ Klient Jedinečný kód: [číslo] [datum] [anonymizováno]“ Tato listina byla soudu předložena ve formátu pdf. bez elektronického podpisu či časového razítka přiřaditelného žalovanému (zjištěno z prohlášení klienta; č. l. 34, v elektronické podobě v systému ISAS).

8. Žalobkyně vyšla při hodnocení žalované z následujícího: je zaměstnán; měsíční čistý příjem činil 24 480 Kč; výdaje celkem činily 6 463 Kč z toho 2 603 Kč na bydlení a 3 860 Kč životní minimum; forma bydlení u rodičů. Listina označená jako„ Hodnocení klienta“ obsahuje na poslední straně text vyhotovený v textovém editoru:„ Klient Jedinečný kód: [číslo] [datum] [anonymizováno]“ Tato listina byla soudu předložena ve formátu pdf. bez elektronického podpisu či časového razítka přiřaditelného žalovanému (zjištěno z Hodnocení klienta; č. l. 28, v elektronické podobě v systému ISAS).

9. Listina označená jako„ dodatek č. 1 k Návrhu smlouvy o úvěru“ obsahuje na poslední straně text vyhotovený v textovém editoru:„ [celé jméno žalovaného] Jedinečný kód: [číslo] [datum] [anonymizováno]“. Tato listina byla soudu předložena ve formátu pdf. bez elektronického podpisu či časového razítka přiřaditelného žalovanému (zjištěno z dodatku č. 1 k Návrhu smlouvy o úvěru; č. l. 37-38, v elektronické podobě v systému ISAS).

10. Žalobkyně disponuje kopií občanského průkazu žalované (zjištěno z kopie občanského průkazu; č. l. 28).

11. Žalobkyně oznámila žalované, že došlo ke schválení úvěru ve výši 56 000 Kč (zjištěno z Oznámení o schválení úvěru; č. l. 13; včetně dodejky; č. l. 17).

12. Listina označená jako„ Podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A)“ neobsahuje žádný podpis žalobkyně ani žalovaného. Tato listina byla soudu předložena ve formátu pdf. bez elektronického podpisu či časového razítka (zjištěno z Podpisu na dálku; č. l. 39).

13. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 16 970 Kč, přičemž dne 18. 11. 2021 uhradil částku 3 394 Kč, dne 22. 12. 2021 celkem částku 10 182 Kč, dne 17. 1. 2021 částku 3 394 Kč (zjištěno z Karty klienta; č. l. 12).

14. Žalobkyně lustrovala žalovaného v registru nebankovních klientských informací. CBS skóre žalované činilo 474. Žalovaný dosáhl maximálního počtu bodů a nízkého rizika (zjištěno z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRK); č. l. 29).

15. Žalovaný k datu 10. 9. 2021 neměl žádné dlužné splátky (zjištěno z výpisu záznamů z registru SOLUS; č. l. 35).

16. Žalobkyně dne 13. 9. 2021 převedla na účet č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 56 000 Kč (zjištěno z Dokladu o vyplacení úvěru; č. l. 32).

17. Majitelem účtu č. [bankovní účet] je žalovaný. Žalovaný obdržel peněžní prostředky: dne 10. 8. 2021 ve výši 22 060 Kč, dne 10. 9. 2021 ve výši 23 728 Kč (zjištěno z potvrzení o platbě; č. l. 26, č. l. 27).

18. Žalobkyně má povolení k poskytování spotřebitelských úvěrů (zjištěno z Výpisu ze seznamu regulovaných subjektů; č. l. 36).

19. Úroková sazba úvěru poskytovaných bankami na spotřebu na dobu 1 až 5 let činila v září 2019 7,13 % ročně (zjištěno z exportu ze systému ARAD).

20. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky dopisem ze dne 7. 9. 2022, který byl odeslán na adresu: [adresa žalovaného] (zjištěno z Předžalobní výzvy ze dne 7. 9. 2022 včetně podacího archu; č. l. 12 a 31).

21. Soud dále provedl následující důkazy, ze kterých však nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí: splátkový kalendář, výzva k zaplacení ze dne 12. 11. 2021, výzva k zaplacení, ze dne 13. 12. 2021, oznámení ze dne 16. 5. 2022, předsmluvní formulář, výzva k zaplacení ze dne 12. 4. 2022, výzva k zaplacení ze dne 13. 5. 2022. K výzvám a oznámení soud dále konstatuje, že k nim nebyly připojeny doklady o doručení či odeslání.

22. K listině základní informace o klientovi soud konstatuje, že neprokazuje, že by žalovaný podepsal jakoukoli listinu či souhlasil s uzavřením smlouvy ve znění předloženém soudu.

23. K listinám zaslaná SMS (informace o vyplacení) a důkaz o přijaté SMS (pro vyplacení) soud konstatuje, že tyto listiny neprokazují, že by žalovaný obdržel či zaslal jakou kolik SMS.

24. K listině Důkaz o odeslání 1 Kč soud konstatuje, že tato neprokazuje, že by žalobkyně od žalovaného obdržela částku ve výši 1 Kč, když z jeho obsahu toliko plyne, že z účtu č. [bankovní účet] byla provedena platba ve výši 1 Kč. Avšak již z něho neplyne na jaký účet, resp. kdo byl příjemcem této platby.

25. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

26. Žalovaný obdržel od žalobkyně peněžní prostředky ve výši 56 000 Kč, které vrátil co do výše 16 970 Kč.

27. Soud nemá za prokázané, že by žalovaný podepsal či souhlasil s obsahem listin označených: Návrh na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouva o úvěru; Prohlášení klienta; Hodnocení klienta, dodatek č. 1 k Návrhu smlouvy o úvěru“.

28. Měsíční příjem žalovaného činil 22 060 Kč až 23 728 Kč měsíčně. Žalobkyně lustrovala žalovanou v registru SOLUS, přičemž žalovaná neměla žádné dlužné splátky po splacení. Žalovaný dosáhl maximálního počtu bodů a nízkého rizika.

29. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně ověřila výdaje žalovaného a že by jí byly známy skutečné výdaje žalovaného. Právní hodnocení 30. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

31. Předně se soud zabýval otázkou, zda došlo k uzavření smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným, přičemž dospěl k závěru, že ano, ale nikoli v písemné formě. <i>32. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> 33. Podle § 104 ZoSÚ vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. <i>34. Podle § 105 odst. 1 ZoSÚ poskytne poskytovatel nebo zprostředkovatel spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy.</i> <i>35. Podle § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“) je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.</i> <i>36. Podle § 561 odst. 1 OZ se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.</i> <i>37. Podle § 582 odst. 1 věty první OZ není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.</i> 38. Soud věc posuzuje jako nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 ZoSÚ.

39. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být dle § 104 ZoSÚ uzavřena v písemné formě a musí být podle § 105 odst. 1 ZoSÚ poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se podle § 562 odst. 1 OZ považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 OZ podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen„ nařízení“).

40. Dle § 104 ZoSÚ nemá nesplnění písemné formy za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Soud konstatuje, že toto ustanovení je v pozici speciality k § 582 odst. 1 OZ, tedy nedodržení písemné formy smlouvy o spotřebitelském úvěru nezpůsobuje její neplatnost. Nicméně pořád tíží žalobkyni břemeno důkazní, co do prokázání skutečnosti, že došlo mezi účastníky k uzavření smlouvy a že znění předložené soudu odpovídá skutečnému znění, se kterým souhlasily obě strany.

41. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je přípustné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu.

42. Podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce. První funkcí je, že prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba. Druhou funkcí je, že zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny (srovnej § 562 odst. 1 OZ). Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). Dle nařízení musí zaručený elektronický podpis splňovat mimo jiné požadavek, dle kterého je jednoznačně spojen s podepisující osobou.

43. Otázkou elektronického podpisu se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 17. 1. 2019, č. j. 27 Co 327/2018- 142, kde dospěl k závěru, že„ nelze za elektronický podpis dostatečný k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby (a k zachycení konkrétního jednání, které učinila) považovat např. vypsání jména a příjmení v datové zprávě (e-mailu, např. formou tzv. e-mailové patičky), nebo vypsání jména a příjmení textovým editorem v rámci podepisované písemnosti či vypsání nějaké sekvence znaků – kódu, promokódu, popř. připojení obrázku s křivkou vlastnoručního podpisu, nebo fotografie podepsané osoby. To platí i pro uvedení přihlašovacího jména (tzv. ID nebo login) a zadání hesla (PIN) spojeného s následným„ odkliknutím“ nějakého dokumentu na konkrétní webové stránce, popřípadě odeslání SMS zprávy z mobilního telefonu určité osoby, telefonické potvrzení identity a souhlasu (prokazované nahrávkou hlasu při hovoru s operátorem), či zjištění IP adresy použité pro připojení k internetu a podobně. Nic z toho totiž z hlediska technologických vlastností samo o sobě objektivně nechrání„ podepsaná“ data proti následné změně a ani dostatečně věrohodně, popř. vůbec, neumožňuje jednoznačnou identifikaci podepsané osoby, neboť vytvoření takových„ podpisů“ není pod výhradní kontrolou konkrétní (identifikované a autentizovatelné) osoby. Takové údaje nejsou s podepsanými daty nijak pevně technicky spojeny, natož ve smyslu ověření integrity (nezměnitelnosti) podepsaných dat (zpětného určení obsahu jednání). U takových podpisů nelze provést standardizované ověření technické platnosti podpisu a učinit jednoznačný závěr, zda je podpis technicky platný (potažmo pravý), nebo ne. Při právním jednání v listinné podobě by podobný způsob„ podepsání“ (např. vypsáním jména a příjmení textovým editorem, vypsáním kódu, přilepením obrazu vlastnoručního podpisu na papírku Post-it apod.) jistě nemohl obstát a není logického důvodu, proč by měl obstát v elektronické podobě. Těžko lze považovat písemnou smlouvu v elektronické podobě s vypsaným jménem a příjmením v editoru za platně podepsanou s tím, že po vytištění již totéž v listinné podobě neobstojí. Opačným výkladem by za písemné právní jednání opatřené (prostým) elektronickým podpisem bylo možné považovat nejen prosté e-maily, SMS zprávy, ale i sdělení na sociálních i komunikačních sítích nejrůznějšího druhu (např. Facebook, WhatsApp apod.), kde jednotlivé fyzické osoby mohou vystupovat pod smyšlenými nebo cizími identitami, tyto libovolně měnit či množit. Bylo by nutné rezignovat na požadavek jistoty o zachycení (původního) obsahu písemného jednání i na požadavek jistoty o podepsané osobě (jednoznačnost). Ve světě elektronických dokumentů je navíc padělání identity a nezjistitelné změny obsahu dokumentů na obou stranách smlouvy mnohem snazší, než ve světě listinných dokumentů a tomu musí odpovídat i výklad příslušných ustanovení tak, aby byl zachován účel a smysl zákona (§ 2 o.z.). Pro kvalitu písemné formy (podpisu) je nutné, aby použité elektronické prostředky (včetně podpisu) samy o sobě objektivně technicky umožňovaly trvalé zachycení obsahu smlouvy, což je dáno již„ zaručeným“ elektronickým podpisem“ písemnosti, a také (jednoznačné) určení jednající osoby, což je dáno jen„ zaručeným“ elektronickým podpisem založeným (navíc) na kvalifikovaném certifikátu (a vytvořeným pomocí prostředku pro bezpečné vytváření podpisu), resp. uznávaným elektronickým podpisem“.

44. Zdejší soud se s výše uvedeným závěrem zcela ztotožňuje a v podrobnostech na něj odkazuje.

45. V projednávané věci měla být předmětná smlouva o úvěru dle tvrzení žalobkyně uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a to emailovou komunikací. Listiny předložené soudu ve formátu pdf. označené„ Návrh na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouva o úvěru; Prohlášení klienta; Hodnocení klienta, dodatek č. 1 k Návrhu smlouvy o úvěru“ obsahují na poslední straně strojově psaný text (text vyhotovený v textovém editoru)„ Klient Jedinečný kód: [číslo]“, který však nelze považovat za podpis žalovaného, neboť neprokazuje, že tento text připojil právě žalovaný a samotný text žalovaného není schopen nijak identifikovat. Tedy strojově psaný text (text vyhotovený v textovém editoru)„ Klient Jedinečný kód: [číslo]“ neumožňuje ve smyslu § 562 odst. 1 OZ určení jednající osoby, resp. že jednal žalovaný. Tyto dokumenty neobsahují ani žádný elektronický podpis přiřaditelný žalovanému.

46. Z dalších okolností, kdy žalobkyně disponuje kopií občanského průkazu žalovaného, peněžní prostředky v tvrzené výši byly vyplaceny na účet žalovaného a žalovaný hradil žalobkyni peněžní prostředky, které lze s ohledem na jejich výši považovat za splátky úvěru ve výši 3 394 Kč (pozn: celková platba za den 22. 12. 2021 činila 10 182 Kč, což představuje 3 x 3 394 Kč), soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Uvedené skutečnosti však neprokazují žádná další žalobkyní tvrzená ujednání, která měla být uzavřena mezi účastníky, resp. neprokazují, zda a v jaké výši byl sjednán úrok, zda a v jaké výši byly sjednány smluvní pokuty, zda bylo sjednáno pojištění, zda a v jaké výši byly sjednány poplatky.

47. Na základě zjištěného skutkového stavu nelze určit, zda mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě smlouvy o zápůjčce dle § 2390 OZ či ve formě smlouvy o úvěru dle § 2395 OZ či v jiné formě a jaká byla další ujednání ve smlouvě. Jelikož však soud shledal uzavřenou smlouvu za neplatnou dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, tak výše uvedené není podstatné pro rozhodnutí ve věci. <i>48. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>49. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>50. Podle § 87 dost. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>51. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ pořizují poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.</i> <i>52. Podle § 78 odst. 2 písm. a) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.</i> <i>53. Podle § 588 OZ přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 54. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 OZ přihlédne i bez návrhu.

55. Otázkou, zda § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje absolutní neplatnost, se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru,„ že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 OZ jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“ 56. K podrobnějšímu odůvodnění co do závěru o absolutní neplatnosti soud odkazuje na výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze.

57. Žalobkyně byla podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

58. Dále soud zdůrazňuje, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 - 39).

59. Dle citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu se tedy žalobkyně nemůže zbavit své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost klienta, resp. řádně zjistit příjmy a výdaje klienta, s prostým odkazem, že spoléhá na údaje poskytnuté klientem a sama nemá možnost tyto ověřit. Soud dodává, že tuto možnost nepochybně má, když může od klienta vyžádat důkazy, které potvrzují jeho tvrzení. Co se týče důkazů ohledně výdajů, může jimi být například výpis z účtu, složenky, uzavřená nájemní smlouva.

60. Soud poukazuje na § 78 odst. 1 a 2 písm. a) ZoSÚ, kde je stanovena povinnost poskytovatele uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy vztahující se k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Pakliže poskytovatel dostál řádně svým povinnosti před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a tvrzení spotřebitele ověřil na základě dokumentů či jiných záznamů, měl by být schopen tyto dokumenty či jiné záznamy předložit soudu. V této souvislosti stou konstatuje, že žalobkyně nepředložila ani neoznačila žádné dokumenty, které by prokazovaly skutečné výdaje žalovaného.

61. Soud má věci prokázané, že měsíční příjem žalovaného se pohyboval v rozmezí 22 060 Kč až 23 728 Kč měsíčně a žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registru klientských informací a SOLUS, přičemž dle lustrace nebylo zjištěno nic negativního co do možnosti poskytnutí úvěru.

62. Soud však nemá za prokázané, že žalobkyni byly známy skutečné výdaje žalovaného či že by jakkoli zjišťovala či ověřovala.

63. K hodnocení klienta soud konstatuje, že jsou v něm uvedeny příjmy žalovaného, které odpovídají provedeným důkazům, a výdaje žalovaného, avšak jejich skutečná výše není prokázána žádným důkazem, a proto nemá soud za prokázané, že tvrzené výdaje odpovídali skutečnosti. Ostatně co do výdajů žalobkyně vyšla z fiktivní částky životního minima ve výši 3 810 Kč a z částky 2 603 Kč představující výdaje na bydlení. K výdajům na bydlení soud podotýká, že nebyl předložen žádný důkaz vztahující se k bydlení žalovaného a k nákladům s bydlením souvisejícím.

64. Soud je toho názoru, že žalobkyně ve skutečnosti výdaje žalovaného nezkoumala, a tedy je ani nemohla porovnat s jeho příjmy, a proto ani řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 2 ZoSÚ.

65. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k posuzování úvěruschopnosti žalované přistoupila toliko formálně, avšak reálně úvěruschopnost žalované neposuzovala, a proto soud shledal předmětnou smlouvu dle § 87 odst. 1 ZoSÚ za absolutně neplatnou, a proto je dle § 87 odst. 1 ZoSÚ uložil žalovanému zaplatit pouze nesplacenou jistinu ve výši 39 030 Kč (56 000 Kč - 16 970 Kč) a v ostatním rozsahu žalobu zamítl včetně nárokovaných smluvních pokut, náhrady nákladů vzniklých s prodlením, úroků (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

66. Soud dále shledal, že pokud by bylo prokázáno uzavření smlouvy dle tvrzení žalobkyně, tedy se sjednaným úrokem ve výši 64,72 % ročně, tak smlouva by byla neplatná i pro rozpor s dobrými mravy a to s následujícím odůvodněním. <i>67. Podle § 576 OZ týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.</i> <i>68. Podle § 577 OZ je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.</i> <i>69. Podle § 580 odst. 1 OZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>70. Podle § 588 OZ přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>71. Podle § 1802 OZ mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.</i> 72. Soud konstatuje, že úrok ve výši 64,72 % ročně je více než devět krát vyšší než činila průměrná výše úroku (7,13 % ročně: na spotřebu 1 až 5 let) v rozhodném období, tedy sjednaná výše úroku podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, a proto by se ujednání o výši úroků zjevně příčilo dobrým mravům, a tedy je ve smyslu § 580 odst. 1 OZ a 588 OZ absolutně neplatné (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

73. Soud se dále zabýval otázkou dopadu účinků absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, resp. zda lze ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy oddělit a šlo by předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části ve smyslu § 576 OZ.

74. Soud podotýká, že ujednání o výši úroků lze od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělit, ostatně § 1802 OZ řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány.

75. Přístup OZ v ustanovení § 576 je takový, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část /§ 1−654/. Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2060 -2064).

76. Důvod neplatnosti části smlouvy o úvěru se týká ujednání o výši úroků, které představují úplatu žalobkyně za poskytnutý úvěr. Soud je toho názoru, že nelze předpokládat, že by žalobkyně přistoupila k uzavření smlouvy o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků, resp. že by žalovanému poskytla finanční prostředky bez jakéhokoli úroku, tedy že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části co do sjednání úroků (viz § 576 OZ). Soud podotýká, že podstatnou částí smlouvy o úvěru je ujednání o úrocích. Smlouvu o úvěru je nutné posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, tedy včetně ujednání o smluvní pokutě dle § 2048 odst. 1 OZ, a to z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků.

77. Konečně soud uvádí, že se ztotožňuje s názorem Městského soudu v Praze vyjádřeným v rozsudku ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. 22 Co 61/2022-40, dle kterého„ neplatnost má charakter i sankčně motivační. Redukce zachovávající platnost v režimu § 577 o. z. by znamenala v případě jako je tento, že by žalobkyně nijak nebyla motivována k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru. V řadě případů by žalobkyně jako podnikatelka v oblasti poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů dostala zaplacenu částku vyšší, a i v případě zpochybnění by dostala zaplacenu nejvyšší přípustnou. Je zřejmé, že aplikace pravidla § 577 o. z. by zde nenaplňovala podstatu ochranného účelu. Motivační složka by byla zcela popřena. Její naplňování je koneckonců také důvod, proč k moderaci nedochází v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z. (viz (příjmení), M. Kontrola cenových ujednání ve spotřebitelských smlouvách. 1. vydání. Praha: C. H. Beck: 2020, s. 19 a tam citované (příjmení), M. a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ (číslo) - (číslo)) . 1. vydání, (obec), C. H. Beck, 2014, s. 475.)“. <i>Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení</i> 78. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 ZoSÚ na základě které žalovaný obdržel jistinu ve výši 56 000 Kč, kterou splatila co do částky 16 970 Kč. Tuto smlouvu soud shledal za absolutně neplatnou dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, a proto uložil žalovanému dle § 87 odst. 1 ZoSÚ povinnost žalobkyni zaplatit pouze částku 39 030 Kč představující nesplacenou jistinu a v ostatním rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

79. Žalovaný byl ve věci i s ohledem na zamítnuté příslušenství úspěšnější než žalobkyně, tedy by mu dle § 142 odst. 2 o. s. ř. náležela poměrná náhrada nákladů řízení. Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

80. Lhůtu k plnění soud stanovil obecnou v délce 3 dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť s ohledem na pasivitu žalovaného v řízení soudu nejsou známy jeho přiměřené možnosti (viz § 87 odst. 1 ZoSÚ).