6 C 203/2024

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl soudcem Mgr. Janem Bucharem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 12 364,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 000 Kč do tří dnů do právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala zaplacenía) částky , částka, ,b) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, ,c) kapitalizovaného úroku ve výši , částka, ,d) zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,e) úroku 18,20 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř.

2. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav.

3. Dne , datum, společnost , právnická osoba, poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaná se zavázala je splatit ve 45 týdenních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka činí , částka, , spolu s poplatkem ve výši , částka, , ve kterém je zahrnut kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , částka za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši , částka, částka za službu komfortní a flexibilní splácení ve výši , částka, (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, ).

4. Žalovaná dne , datum, sdělila společnosti , právnická osoba, , že bydlí v nájemním bydlení na ubytovně; nemá spolubydlící; je svobodná; je nezaměstnaná; její čistý měsíční příjem činí , částka, ; ostatní příjmy žádné; odhadované měsíční výdaje činí , částka, , externí splátky činí , částka, ; interní splátky činí , částka, ; nemá bankovní účet. V zákaznické kartě – žádosti o spotřebitelský úvěr je u ověřených dokumentů zaškrtnuta kolonka „složenky, kde je dopsáno „, Anonymizováno, “ (zjištěno ze zákaznické karty).

5. Společnost , právnická osoba, neeviduje žádnou platbu žalované (zjištěno z tabulky umoření).

6. Společnost , právnická osoba, postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek).

7. Společnost , právnická osoba, zaslala žalované oznámení o postoupení pohledávky dopisem ze dne , datum, na žalobkyni (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávek včetně podacího lístku ze dne , datum, ).

8. O oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, soud konstatuje, že k němu nebylo přiloženo nic ohledně jeho odeslání či doručení (pozn. soudu: přiložené podací lístky se časově neshodují s datací oznámení o postoupení).

9. Soud neprovedl následující důkazy, neboť s ohledem na právní posouzení věci (nesplnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost), by bylo jejich provedení nadbytečné: výzva k plnění; informace o zpracování osobních údajů; podací lístek ze dne , datum, , , datum, .

10. Soud ve věci dospěl k následujícím závěru o skutkovém stavu:

11. Dne , datum, společnost , právnická osoba, žalované peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaná se zavázala je splatit ve 45 týdenních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka činí , částka, , spolu s poplatkem ve výši , částka, , ve kterém je zahrnut kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , částka za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši , částka, částka za službu komfortní a flexibilní splácení ve výši , částka, . Společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku na žalobkyni.

12. Soud dále podotýká, že ve věci nebylo tvrzeno, že by žalovaná cokoli uhradila.

13. Společnost , právnická osoba, při poskytnutí úvěru vyšla z příjmu žalované ve výši , částka, , a z odhadovaných měsíčních výdajů žalované ve výši , částka, a že žalovaná je nezaměstnaná a bydlí bez spolubydlícího v nájemním bydlení na ubytovně. Společnost , právnická osoba, skutečnou výši výdajů žalované nijak nezkoumala a spokojila se toliko s prohlášením žalované.

14. Soud konstatuje, že nebyly předloženy žádné důkazy ohledně prokázání skutečné výše příjmů a výdajů žalovaného.Právní hodnocení15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

16. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

17. Podle § 2392 odst. 1 věty první OZ lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

18. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Mezi společností , právnická osoba, jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě smlouvy o zápůjčce dle § 2390 OZ ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když společnost , právnická osoba, přenechala žalované peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaná se zavázala je vrátit spolu s poplatkem včetně úroku (viz § 2392 odst. 1 věta první OZ) a to v ve 45 týdenních splátkách po , částka, (poslední splátka , částka, ).

20. Dále se soud zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy a to s ohledem na splnění povinnosti společnosti , právnická osoba, jako poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného.

21. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

23. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pořizují poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

25. Podle § 78 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

26. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, když soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

27. V projednávané věci je tedy stěžejní otázkou, zda společnost , právnická osoba, dostála své povinnosti a řádně posoudila úvěruschopnost žalované, přičemž soud dospěl k závěru, že nikoli.

28. Společnost , právnická osoba, byla § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

29. Dále soud zdůrazňuje, že „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ [viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ].

30. Dle citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu se tedy žalobkyně nemůže zbavit své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost klienta, resp. řádně zjistit příjmy a výdaje klienta, s prostým odkazem, že spoléhá na údaje poskytnuté klientem a sama nemá možnost tyto ověřit. Soud dodává, že tuto možnost nepochybně má, když může od klienta vyžádat důkazy, které potvrzují jeho tvrzení. Co se týče důkazů ohledně výdajů, může jimi být například výpis z účtu, složenky, uzavřená nájemní smlouva.

31. Dále soud poukazuje na § 78 odst. 1 a 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, kde je stanovena povinnost poskytovatele uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy vztahující se k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Pakliže poskytovatel dostál řádně své povinnosti před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a tvrzení spotřebitele ověřil na základě dokumentů či jiných záznamů, měl by být schopen tyto dokumenty či jiné záznamy předložit soudu. Je pak otázkou, proč nebyly soudu dokumenty či jiné záznamy co do skutečných příjmů a výdajů žalované vztahující se k posouzení úvěruschopnosti předloženy, přestože má poskytovatel spotřebitelského úvěru zákonnou povinnost je uchovávat. Pakliže tyto dokumenty či jiné záznamy nejsou soudu předloženy, nemůže mít soud za prokázané, že poskytovatel skutečně řádně přistoupil k posouzení úvěruschopnosti. Soud podotýká, že žalobkyní nebyly předloženy ani označeny žádné dokumenty k prokázání skutečné výše příjmů a výdajů žalovaného.

32. Soud konstatuje, že i kdyby bylo v řízení prokázáno, že údaje uvedené v zákaznické kartě odpovídají skutečnosti, tak žalovaná nebyla úvěruschopná a společnost , právnická osoba, jí poskytla úvěr v rozporu s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru a to z následujících důvodů.

33. V zákaznické kartě je uveden příjem žalované ve výši , částka, měsíčně a odhadované výdaje ve výši , částka, . Dále je uvedeno, že žalovaná je nezaměstnaná a bydlí v nájemním bydlení na ubytovně. Předně soud zdůrazňuje, že společnost , právnická osoba, neověřovala ani nijak jinak nezkoumala reálné výdaje žalované, když vyšla z toliko jejich odhadované výše , částka, . Tato jejich výše pak je zcela zřejmě nerealistická, neboť jen stěží lze uvěřit, že nájem, služby spojené s nájmem a další nezbytné výdaje (potraviny, drogerie atd.) činí pouze , částka, měsíčně.

34. Soud shledal, že společnost , právnická osoba, nijak nezkoumala výdaje žalované a dále soud shledal, že dle údajů uvedených v zákaznické kartě s ohledem na velmi nízký příjem a nezaměstnanost žalované tato nebyla úvěruschopná.

35. Dále soud konstatuje, že pakliže by společnost , právnická osoba, dostála řádně své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované včetně ověření údajů, nemohla by vyjít z měsíčních výdajů žalované ve výši , částka, . Soud zde zdůrazňuje, že žalovaná bydlela sama v nájemním bydlení, tedy musela hradit nájemné a zálohy na služby. Jen stěží je uvěřitelné, že by nájemné a zálohy na služby dosahovaly tak nízké částky, aby byly nižší než , částka, měsíčně a žalovanému ještě zbývaly prostředky na stravu, ošacení a další nutné výdaje do částky , částka, měsíčně. Soud zde podotýká, že životní minimum v rozhodném období činilo , částka, měsíčně a existenční minimum činilo , Anonymizováno, , tedy obě minima přesahovaly uváděné výdaje ve výši , částka, měsíčně.

36. Soud dospěl k závěru, že společnost , právnická osoba, nedostála své povinnosti dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, když žalovanému poskytla úvěr, ačkoli u něho nebyla splněna podmínka úvěruschopnosti, a proto soud shledal předmětnou smlouvu dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou.

37. S ohledem na neplatnost smlouvy uložil soud dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru žalované pouze povinnost zaplatit částku ve výši , částka, , která představuje nesplacenou jistinu, a v ostatním rozsahu žalobu zamítl a to i co do veškerého požadovaného příslušenství spočívajícímu v zákonném úroku z prodlení a úroku (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ; ze dne , datum, , sp. z. , SPZ, 101/2023).

38. Nejvyššího soud shledal v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, shledal, že „samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze , právnická osoba, vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, s. 436-440).

39. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

40. Je zřejmé, že odvolací soud se shora uvedeného výkladu nedržel a při vypořádání nároků ze zaniklé smlouvy o spotřebitelském úvěru postupoval podle obecných ustanovení o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé (neplatné) smlouvy, od čehož se odvíjel jeho (nesprávný) závěr o okamžiku vzniku nároku žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.

41. Protože závěry odvolacího soudu, že žalobkyni vznikl nárok na vrácení dosud nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o úvěru podle obecných zásad vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé smlouvy, a že jí v souvislosti s prodlením žalované s vrácením bezdůvodného obohacení vznikl nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení, jsou v rozporu se shora přijatým výkladem vypořádání nesplacené části jistiny podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu nejen přípustné, ale i důvodné.“42. Na citovaný rozsudek Nejvyšší soud navázal v rozsudku ze dne , datum, , sp. z. , SPZ, 101/2023, kde shledal, že „Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uzavřel, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nejvyšší soud dále uvedl, že spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.“.

43. Dle citovaných rozhodnutí se tedy žalovaná může dostat do prodlení až po marném uplynutí lhůty stanovené soudem dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (případně sjednané mezi účastníky). Výzva k plnění je pak v souvislosti s úroky z prodlení bezvýznamná.

44. Podle § 1879 OZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

45. Společnosti , právnická osoba, dle § 1879 OZ postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, na žalobkyni, a proto soud shledal, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimovaná.Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení46. Soud shledal, že společnost , právnická osoba, v rozporu s § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, ačkoli u žalované nebyla splněna podmínka úvěruschopnosti, a proto soud dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložil žalované pouze povinnost zaplatit částku ve výši , částka, , která představuje nesplacenou jistinu, a v ostatním rozsahu žalobu zamítl.

47. Soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaný byl sice ve věci úspěšnější než žalobkyně, avšak žádné náklady řízení žalovanému nevznikly.

48. Lhůta ke splnění povinnosti soud stanovil v obecné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť s ohledem na pasivitu žalované soud nezná její možnosti k vrácení nesplacené jistiny (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).