6 C 207/2023

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl soudcem Mgr. Janem Bucharem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 83 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 82 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení a) částky 1 500 Kč, b) kapitalizovaného úroku ve výši 11 228,16 Kč od 1. 2. 2022 do 17. 4. 2023, c) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 846,16 Kč od 1. 2. 2022 do 17. 4. 2023, d) úroku 16,9 % ročně z pohledávky 83 500 Kč od 18. 4. 2023 do zaplacení, e) zákonného úroku z prodlení z částky 83 500 Kč od 18. 4. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů ve výši 13 154,48 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení celkem částky 83 500 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním.

2. Žalovaná dne 1. 2. 2022 uzavřela s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo], na základě které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 82 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokovou sazbou 16,90 % ročně a poplatky dle smlouvy v měsíčních anuitních splátkách počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byla smlouva uzavřena, přičemž výše anuitní splátky závisela na průběhu splácení. Žalovaná nehradila jednané splátky řádně a včas, jelikož byla v prodlení s úhradou více než dvou splátek. Z toho důvodu žalobkyně dlužnou částku za smlouvy prohlásila za splatnou a informovala o tom žalovanou dopisem. Žalovaná částka ve výši 98 574,32 Kč představuje nesplacenou část jistiny ve výši 82 000 Kč a poplatky ve výši 1 500 Kč spolu s příslušenstvím tvořeným kapitalizovaným úrokem ve výši 11 228,16 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 846,16 Kč, úroku 16,9 % ročně z pohledávky 83 500 Kč od 18. 4. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 83 500 Kč od 18. 4. 2023 do zaplacení. Smlouva byla uzavřena elektronicky.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. <i>Dokazování</i> 4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav.

5. K listině označené jako„ ŽÁDOST O POSKYTNUTÍ ÚVĚRU“ soud konstatuje, že soudu byla předložena v elektronické verzi ve formátu pdf. Tato listina neobsahuje žádný podpis žalované a to elektronický ani vlastnoruční (zjištěno ze žádosti o poskytnutí úvěru).

6. K listině označené jako„ SMLOUVA O ÚVĚRU“ soud konstatuje, že soudu byla předložena v elektronické verzi ve formátu pdf. Tato listina neobsahuje žádný podpis žalované a to elektronický ani vlastnoruční. Obsahuje elektronický podpis žalobkyně a vložené časové razítko (zjištěno ze smlouvy o úvěru).

7. Žalobkyně při vyhodnocení žádosti o úvěr vycházela z čistého měsíčního příjmu žalobkyně ve výši 20 600 Kč měsíčně a z výdajů žalobkyně bez splátek úvěrů ve výši 10 000 Kč měsíčně. Žalovaná měla úvěry s nesplacenými zůstatky: 22 971,45 Kč; 49 950 Kč a příští splátkou ve výši 5 121 Kč; 39 651,80 Kč (zjištěno z data o žádosti-crif).

8. Žalobkyně lustrovala žalovanou v bankovním registru klientských informací, dle kterého žalovaná ničeho nesplácela (zjištěno z CBCB informace).

9. Žalovaná dne 1. 2. 2022 čerpala od žalobkyně peněžní prostředky ve výši 82 000 Kč, když tyto byly čerpány z účtu č. [bankovní účet] na účet č. [bankovní účet] (zjištěno z výpisu z účtu – čerpání).

10. Žalovaná dne 1. 2. 2022 obdržela na svůj účet č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 82 000 Kč převodem z účtu č. [bankovní účet]. Žalovaná splácela další úvěr a kreditní kartu ([bankovní účet]). Z účtu č. [bankovní účet] byly uskutečněny mimo jiné následující převody: dne 1. 2. 2022 splátka úvěru ([bankovní účet]) ve výši 39 651,80 Kč, dne 1. 2. 2022 splátka kreditní karty ([bankovní účet]) ve výši 15 200 Kč, dne 1. 2. 2022 splátka kreditní karty ([bankovní účet]) ve výši 50 000 Kč. Žalovaná dne 2. 2. 2022 obdržela nemocenskou ve výši 15 066 Kč za období od 1. 1. 2022 do 31. 1. 2022 (denní dávka od 285. dne 486 Kč, DVZ 675 Kč (zjištěno z výpisu z účtu 1. 2. 2022 - 28. 2. 2022).

11. Žalovaná pobírala nemocenské nejpozději od 2. 7. 2021 a to v rozmezí cca 14 000 Kč až 16 000 Kč měsíčně (zjištěno z výpisu z bu přijaté platby, výpisu z bu všechny transakce). Soud dále k těmto důkazům soud konstatuje, že tyto důkazy sami o sobě neprokazují, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. Soud dále konstatuje, že žalobkyně neuvedla, jak konkrétní údaje obsažené v těchto výpisech byly vyhodnoceny co do zkoumání úvěruschopnosti, zejména neuvedla, kolik dle těchto údajů měly činit příjmy a výdaje žalované. Co mělo tvořit příjmy a výdaje žalované.

12. Soud dále provedl následující důkazy, ze kterých nezjistil nic rozhodného pro posouzení věci: příloha č. 1, pokyny a doklady k doložení účelu úvěru, hromadná změna zasílací adresy klienta, excelová tabulka.

13. Soud neprovedl následující důkazy, neboť by jejich provedení nemohlo ničeho na rozhodnutí změnit: evropský standartní informační přehled, předsmluvní informace, vysvětlení předsmluvních informací, sazebník, oznámení o zesplatnění úvěru, dodejka, poslední výzva k zaplacení dluhu, dodejka, opakovaná výzva k zaplacení dluhu, výzva k zaplacení dluhu, 1. upomínka, oznámení o právním zastoupení, výzva k úhradě dluhu, obchodní podmínky, oznámení o změně, všeobecní pojistné podmínky, poštovní podací arch.

14. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

15. Žalovaná nepodepsala listiny„ ŽÁDOST O POSKYTNUTÍ ÚVĚRU“ a„ SMLOUVA O ÚVĚRU“. Žalovaná obdržela od žalobkyně peněžní prostředky ve výši 82 000 Kč a to na svůj účet vedený u žalobkyně (pozn. soudu pozn. soudu bankovní kód [číslo] náleží žalobkyni).

16. Žalovaná vycházela při poskytnutí úvěru z čistého měsíčního příjmu žalobkyně ve výši 20 600 Kč měsíčně a z výdajů žalobkyně bez splátek úvěrů ve výši 10 000 Kč měsíčně. Žalobkyni bylo známo, že žalovaná má další úvěry a tyto úvěry měla u žalobkyně (pozn. soudu bankovní kód [číslo] náleží žalobkyni, viz platby vztahující se k účtu č. [bankovní účet]). Žalovaná pobírala nemocenské v rozmezí cca 14 000 Kč až 16 000 Kč měsíčně a to nejpozději od července 2021. Žalobkyně lustrovala žalovanou v bankovním registru klientských informací.

17. Soud nemá za prokázané, že žalobkyně při poskytnutí úvěru zkoumala skutečné výdaje žalované. <i>Právní posouzení</i> 18. Soud po právní stránce věc posoudil následovně.

19. Předně se soud zabýval otázkou, zda došlo k uzavření smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným, přičemž dospěl k závěru, že ano, ale nikoli v písemné formě. <i>20. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> 21. Podle § 104 ZoSÚ vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. <i>22. Podle § 105 odst. 1 ZoSÚ poskytne poskytovatel nebo zprostředkovatel spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy.</i> <i>23. Podle § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“) je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.</i> <i>24. Podle § 561 odst. 1 OZ se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.</i> <i>25. Podle § 582 odst. 1 věty první OZ není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.</i> 26. Soud věc posuzuje jako nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 ZoSÚ.

27. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být dle § 104 ZoSÚ uzavřena v písemné formě a musí být podle § 105 odst. 1 ZoSÚ poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se podle § 562 odst. 1 OZ považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 OZ podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen„ nařízení“).

28. Dle § 104 ZoSÚ nemá nesplnění písemné formy za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Soud konstatuje, že toto ustanovení je v pozici speciality k § 582 odst. 1 OZ, tedy nedodržení písemné formy smlouvy o spotřebitelském úvěru nezpůsobuje její neplatnost. Nicméně pořád tíží žalobkyni břemeno důkazní, co do prokázání skutečnosti, že došlo mezi účastníky k uzavření smlouvy a že znění předložené soudu odpovídá skutečnému znění, se kterým souhlasily obě strany.

29. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je přípustné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu.

30. Podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce. První funkcí je, že prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba. Druhou funkcí je, že zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny (srovnej § 562 odst. 1 OZ). Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). Dle nařízení musí zaručený elektronický podpis splňovat mimo jiné požadavek, dle kterého je jednoznačně spojen s podepisující osobou.

31. Otázkou elektronického podpisu se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 17. 1. 2019, č. j. 27 Co 327/2018- 142, kde dospěl k závěru, že„ nelze za elektronický podpis dostatečný k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby (a k zachycení konkrétního jednání, které učinila) považovat např. vypsání jména a příjmení v datové zprávě (e-mailu, např. formou tzv. e-mailové patičky), nebo vypsání jména a příjmení textovým editorem v rámci podepisované písemnosti či vypsání nějaké sekvence znaků – kódu, promokódu, popř. připojení obrázku s křivkou vlastnoručního podpisu, nebo fotografie podepsané osoby. To platí i pro uvedení přihlašovacího jména (tzv. ID nebo login) a zadání hesla (PIN) spojeného s následným„ odkliknutím“ nějakého dokumentu na konkrétní webové stránce, popřípadě odeslání SMS zprávy z mobilního telefonu určité osoby, telefonické potvrzení identity a souhlasu (prokazované nahrávkou hlasu při hovoru s operátorem), či zjištění IP adresy použité pro připojení k internetu a podobně. Nic z toho totiž z hlediska technologických vlastností samo o sobě objektivně nechrání„ podepsaná“ data proti následné změně a ani dostatečně věrohodně, popř. vůbec, neumožňuje jednoznačnou identifikaci podepsané osoby, neboť vytvoření takových„ podpisů“ není pod výhradní kontrolou konkrétní (identifikované a autentizovatelné) osoby. Takové údaje nejsou s podepsanými daty nijak pevně technicky spojeny, natož ve smyslu ověření integrity (nezměnitelnosti) podepsaných dat (zpětného určení obsahu jednání). U takových podpisů nelze provést standardizované ověření technické platnosti podpisu a učinit jednoznačný závěr, zda je podpis technicky platný (potažmo pravý), nebo ne. Při právním jednání v listinné podobě by podobný způsob„ podepsání“ (např. vypsáním jména a příjmení textovým editorem, vypsáním kódu, přilepením obrazu vlastnoručního podpisu na papírku Post-it apod.) jistě nemohl obstát a není logického důvodu, proč by měl obstát v elektronické podobě. Těžko lze považovat písemnou smlouvu v elektronické podobě s vypsaným jménem a příjmením v editoru za platně podepsanou s tím, že po vytištění již totéž v listinné podobě neobstojí. Opačným výkladem by za písemné právní jednání opatřené (prostým) elektronickým podpisem bylo možné považovat nejen prosté e-maily, SMS zprávy, ale i sdělení na sociálních i komunikačních sítích nejrůznějšího druhu (např. Facebook, WhatsApp apod.), kde jednotlivé fyzické osoby mohou vystupovat pod smyšlenými nebo cizími identitami, tyto libovolně měnit či množit. Bylo by nutné rezignovat na požadavek jistoty o zachycení (původního) obsahu písemného jednání i na požadavek jistoty o podepsané osobě (jednoznačnost). Ve světě elektronických dokumentů je navíc padělání identity a nezjistitelné změny obsahu dokumentů na obou stranách smlouvy mnohem snazší, než ve světě listinných dokumentů a tomu musí odpovídat i výklad příslušných ustanovení tak, aby byl zachován účel a smysl zákona (§ 2 o.z.). Pro kvalitu písemné formy (podpisu) je nutné, aby použité elektronické prostředky (včetně podpisu) samy o sobě objektivně technicky umožňovaly trvalé zachycení obsahu smlouvy, což je dáno již„ zaručeným“ elektronickým podpisem“ písemnosti, a také (jednoznačné) určení jednající osoby, což je dáno jen„ zaručeným“ elektronickým podpisem založeným (navíc) na kvalifikovaném certifikátu (a vytvořeným pomocí prostředku pro bezpečné vytváření podpisu), resp. uznávaným elektronickým podpisem“.

32. Zdejší soud se s výše uvedeným závěrem zcela ztotožňuje a v podrobnostech na něj odkazuje.

33. V projednávané věci měla být předmětná smlouva elektronicky. Listiny předložené soudu ve formátu pdf. označené„ ŽÁDOST O POSKYTNUTÍ ÚVĚRU“ a„ SMLOUVA O ÚVĚRU“ neobsahují žádný podpis žalované a to ať vlastnoruční či elektronický, tedy ve smyslu § 562 odst. 1 OZ neumožňují určení jednající osoby, resp. že jednala žalovaná.

34. Z dalších okolností, kdy peněžní prostředky ve výši 82 000 Kč byly poskytnuty na účet žalované, který vede žalobkyně, soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ.

35. Uvedené skutečnosti však neprokazují žádná další žalobkyní tvrzená ujednání, která měla být uzavřena mezi účastníky, resp. neprokazují, zda a v jaké výši byl sjednán úrok a v jaké výši byly sjednány poplatky.

36. Na základě zjištěného skutkového stavu nelze určit, zda mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě smlouvy o zápůjčce dle § 2390 OZ či ve formě smlouvy o úvěru dle § 2395 OZ či v jiné formě a jaká byla další ujednání ve smlouvě. Jelikož však soud shledal uzavřenou smlouvu za neplatnou dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, tak výše uvedené není podstatné pro rozhodnutí ve věci. <i>37. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>38. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>39. Podle § 87 dost. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>40. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ pořizují poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.</i> <i>41. Podle § 78 odst. 2 písm. a) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.</i> <i>42. Podle § 588 OZ přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 43. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 OZ přihlédne i bez návrhu.

44. Otázkou, zda § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje absolutní neplatnost, se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru,„ že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 OZ jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“ 45. K podrobnějšímu odůvodnění co do závěru o absolutní neplatnosti soud odkazuje na výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze.

46. Žalobkyně byla podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

47. Dále soud zdůrazňuje, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 - 39).

48. Dle citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu se tedy žalobkyně nemůže zbavit své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost klienta, resp. řádně zjistit příjmy a výdaje klienta, s prostým odkazem, že spoléhá na údaje poskytnuté klientem a sama nemá možnost tyto ověřit. Soud dodává, že tuto možnost nepochybně má, když může od klienta vyžádat důkazy, které potvrzují jeho tvrzení. Co se týče důkazů ohledně výdajů, může jimi být například výpis z účtu, složenky, uzavřená nájemní smlouva.

49. Soud poukazuje na § 78 odst. 1 a 2 písm. a) ZoSÚ, kde je stanovena povinnost poskytovatele uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy vztahující se k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Pakliže poskytovatel dostál řádně svým povinnosti před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a tvrzení spotřebitele ověřil na základě dokumentů či jiných záznamů, měl by být schopen tyto dokumenty či jiné záznamy předložit soudu. V této souvislosti soud konstatuje, že žalobkyně nepředložila ani neoznačila žádné dokumenty, které by prokazovaly, že při zkoumání úvěruschopnosti vyšla ze skutečných výdajů žalované a kolik tyto výdaje činily.

50. Soud má věci prokázané, že měsíční příjem žalované se pohyboval v rozmezí cca 14 000 Kč až 16 000 Kč měsíčně a dlouhodobě byl tvořen nemocenskou. Žalobkyně provedla lustraci žalované v registru v bankovním registru klientských informací, přičemž dle lustrace nebylo zjištěno nic negativního co do možnosti poskytnutí úvěru.

51. K vyhodnocení žádosti o úvěr soud konstatuje, že je v něm uveden příjem žalované ve výši 20 600 Kč a výdaje žalované 10 000 Kč bez splátek úvěrů. Není v něm však uvedeno, jak byly výdaje ověřeny a čím byly tvořeny. Rovněž zde nejsou zohledněny splátky dalších úvěrů.

52. Soud nemá za prokázané, že žalobkyně při poskytnutí úvěru vycházela ze skutečných výdajů žalované a z jejích skutečných příjmů. Soud zde poukazuje na skutečnost, že žalobkyně žalované vede bankovní účet, tedy nepochybně na základě údajů na tomto účtu mohla provést porovnání příjmů a výdajů. Z provedeného dokazování toto však nevyplynulo. Naopak dle provedeného dokazování žalobkyně vycházela z příjmu žalobkyně 20 600 Kč, přičemž skutečný příjem byl o čtvrtinu nižší, když se pohyboval v rozmezí cca 14 000 Kč až 16 000 Kč.

53. Soud je toho názoru, že žalobkyně ve skutečnosti výdaje žalované nezkoumala, a tedy je ani nemohla porovnat s jeho příjmy, a proto ani řádně posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 2 ZoSÚ. Zůstává otázkou, zda pokut by byly zohledněny splátky dalších úvěrů a pravidelný příjem žalované cca 14 000 Kč až 16 000 Kč, zda by se žalovaná nedostala do záporných hodnot, a to i kdyby skutečné výdaje činily 10 000 Kč měsíčně.

54. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k posuzování úvěruschopnosti žalované přistoupila toliko formálně, avšak reálně úvěruschopnost žalované neposuzovala, a proto soud shledal předmětnou smlouvu dle § 87 odst. 1 ZoSÚ za absolutně neplatnou, a proto je dle § 87 odst. 1 ZoSÚ uložil žalované zaplatit pouze nesplacenou jistinu ve výši 82 000 Kč a v ostatním rozsahu žalobu zamítl včetně úroků, úroků z prodlení a poplatků (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). <i>Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení</i> 55. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 ZoSÚ na základě které žalovaná obdržela jistinu ve výši 82 000 Kč, kterou nesplatila. Tuto smlouvu soud shledal za absolutně neplatnou dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, a proto uložil žalované dle § 87 odst. 1 ZoSÚ povinnost žalobkyni zaplatit nesplacenou jistinu ve výši 82 000 Kč a v ostatním rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

56. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 154,48 Kč, přičemž tato částka představuje 40 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70 % a úspěchu žalované v rozsahu 30 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 340 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 83 500 Kč sestávající z částky 4 460 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, návrh ve věci samé ze dne 18. 4. 2023, účast na jedná dne 13. 11. 2023, účast na jednání dne12. 1. 2024) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 12. 1. 2024 částka 618,34 Kč představující jednu polovinu (zástupce žalobkyně se účastnil tohoto dne dalšího jednání sp. zn. 6 C 210/2023) z náhrady za 105 ujetých km v částce 836,68 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,2 l /100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 24 418,34 Kč ve výši 5 127,85 Kč.

57. Soud dále podotýká, že žalobkyně nevyčíslila (nepředložila podklady) náhradu nákladů za cestu k jednání konanému dne 13. 11. 2023. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů za podání ze dne 14. 11. 2023, neboť se jedná o podání, kterým žalobkyně reagovala na výzvu soudu dle § 118a o. s. ř. ohledně doplnění tvrzení a důkazů. Soud podotýká, že povinností žalobkyně je již v návrhu uvést řádně veškerá potřebná tvrzení a označit důkazy k jejich prokázání, pakliže žalobkyně této své povinnosti řádně nedostojí a podává toliko formulářový návrh, přičemž až dodatečně k výzvě soudu splní svoji povinnost tvrzení a důkazní, nejedná se o účelně vynaložené náklady, neboť tyto náklady by nevznikly, kdyby žalobně řádně dostála svým povinnostem již v návrhu na zahájení řízení. Soud tedy neshledal za účelně vynaložené náklady za podáním ze dne 14. 11. 2023, a proto je žalobkyni nepřiznal.