6 C 218/2023

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bucharem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 25 830,53 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala zaplacení a) částky 15 830,53 Kč, b) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 693,63 Kč, c) kapitalizovaného úroku ve výši 906,32 Kč, d) zákonného úroku z prodlení z částky 12 211 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně, e) úroku 15 % ročně z částky 11 206,12 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 25 830,53 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním.

2. Žalovaná dne 30. 7. 2021 uzavřela s předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla společnost [právnická osoba] žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem v pevné výši 1 155 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 5 880 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 170 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 160 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 22 302 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč nejpozději do 30. 9. 2022.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. <i>Dokazování</i> 4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav.

5. Dne 30. 7. 2021 společnost se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala je splatit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 593 Kč spolu s úrokem v pevné výši 1 155 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 5 880 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 170 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 160 Kč [právnická osoba] dne 30. 7. 2021 poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru).

6. Žalobkyně uhradila společnosti [právnická osoba] dne 23. 8. 2021 částku 2 000 Kč (zjištěno z transakční historie).

7. Žalovaná dne [datum] sdělila společnosti [právnická osoba], že je na mateřské/rodičovské dovolené; pobírá rodičovský příspěvek, výživné ve výši 10 500 Kč; výdaje celkem činí 7 820 Kč (bydlení a energie 1 000 Kč; výdaje na dopravu, jídlo, osobní náklady 6 320 Kč; srážky ze mzdy, výživné 500 Kč); bydlí u rodičů; je svobodná. V žádosti o úvěr je zaškrtnuto pole„ jiný doklad“ a doplněno„ rozhodnutí“. Exekučně vymáhané nebo žalované dluhy činí 2 000 Kč, jejich řádné splnění bylo ověřeno výpisem z účtu. (zjištěno ze žádosti o úvěr). 8. [právnická osoba] postoupila žalobkyni pohledávku za žalovanou ze smlouvy [číslo] (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky včetně seznamu postoupených pohledávek). 9. [právnická osoba] oznámila žalované postoupení pohledávky dopisem ze dne 3. 2. 2022 na žalobkyni (zjištěno z dopisu ze dne 3. 2. 2022 včetně podacího lístku).

10. Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou v dopise ze dne 28. 3. 2023 k zaplacení dlužné částky do 12. 4. 2023 (zjištěno z výzvy k plnění včetně podacího lístku a plné moci).

11. K důkazu oznámení o postoupení pohledávky soud konstatuje, že k němu nebyla přiložena podací lístek, doručenka ani nic jiného, co by prokazovalo jeho odeslání a doručení, a proto soud tento důkaz nehodnotil.

12. Soud neprovedl důkaz informace o zpracování osobních důvodů, neboť tento nebyl podstatný pro rozhodnutí ve věci.

13. Soud ve věci dospěl k následujícím závěru o skutkovém stavu:

14. Dne 30. 7. 2021 společnost se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala je splatit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 593 Kč spolu s úrokem v pevné výši 1 155 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 5 880 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 170 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 160 Kč [právnická osoba] dne 30. 7. 2021 poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. 15. [právnická osoba] postoupila žalobkyni pohledávku za žalovanou.

16. Soud nemá za prokázané, že společnost [právnická osoba] před poskytnutím úvěru ověřila příjmy žalované ve výši 10 500 Kč a její výdaje ve výši 7 820 Kč. Soud konstatuje, že žalobkyně nepředložila žádné důkazy, které by prokazovaly, jaké byly skutečné příjmy a výdaje žalované. Soud nemá za prokázané, že by společnost [právnická osoba] lustrovala žalovanou v jakékoli databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti. <i>Právní hodnocení</i> 17. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. <i>18. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> 20. Mezi společností [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaném došlo dne 30. 7. 2021 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě smlouvy o úvěru dle § 2395 OZ ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když se společnost [právnická osoba] zavázala přenechat žalované v peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit ve splátkách spolu s úrokem a úhradami za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště.

21. Dále se soud zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy a to s ohledem na splnění povinnosti společnosti [právnická osoba] jako poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žalované. <i>22. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>23. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>25. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pořizují poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.</i> <i>26. Podle § 78 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.</i> <i>27. Podle § 588 OZ přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 28. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 OZ přihlédne i bez návrhu.

29. Otázkou, zda § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje absolutní neplatnost, se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru,„ že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 OZ jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“ 30. K podrobnějšímu odůvodnění co do závěru o absolutní neplatnosti soud odkazuje na výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze.

31. V projednávané věci je tedy stěžejní otázkou, zda společnost [právnická osoba] dostála své povinnosti a řádně posoudila úvěruschopnost žalované, přičemž soud dospěl k závěru, že nikoli. 32. [právnická osoba] byla podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

33. Dále soud zdůrazňuje, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 - 39).

34. Dle citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu se tedy žalobkyně nemůže zbavit své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost klienta, resp. řádně zjistit příjmy a výdaje klienta, s prostým odkazem, že spoléhá na údaje poskytnuté klientem a sama nemá možnost tyto ověřit. Soud dodává, že tuto možnost nepochybně má, když může od klienta vyžádat důkazy, které potvrzují jeho tvrzení. Co se týče důkazů ohledně výdajů, může jimi být například výpis z účtu, složenky, uzavřená nájemní smlouva.

35. Dále soud poukazuje na § 78 odst. 1 a 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, kde je stanovena povinnost poskytovatele uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy vztahující se k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Pakliže poskytovatel dostál řádně svým povinnosti před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a tvrzení spotřebitele ověřil na základě dokumentů či jiných záznamů, měl by být schopen tyto dokumenty či jiné záznamy předložit soudu. V této souvislosti stou konstatuje, že žalobkyně nepředložila žádné dokumenty, které by prokazovaly, že byly ověřeny příjmy a výdaje žalované.

36. K žádosti o úvěr dále soud konstatuje, že v této je sice uvedena výše příjmů a výdajů žalované, avšak jejich existence není prokázána žádným důkazem, a proto nemá soud za prokázané, že uváděné výdaje odpovídaly skutečnosti. Soud podotýká, že v žádosti o úvěr je zaškrtnuto pole„ jiný doklad“ žádný doklad však soudu nebyl předložen.

37. Soud je toho názoru, že společnost [právnická osoba] ve skutečnosti výdaje žalované nezkoumala, a tedy je ani nemohla porovnat s jejími příjmy.

38. Dále soud dodává, že i kdyby údaje obsažené v zákaznické kartě odpovídaly skutečnosti, tak žalobkyně nesplňovala podmínku úvěruschopnosti, neboť s ohledem na uváděný příjem 10 500 Kč a výdaje 7 820 Kč, ke kterým je nutno připočíst splátku úvěru ve výši 1 593 Kč měsíčně, by žalované zbývaly volné finanční prostředky ve výši 1 087 Kč měsíčně, tedy jakýkoli byť i malý výdaj navíc oproti tvrzeným výdajům, by znamenal, že žalovaná, by neměla volné finanční prostředky k úhradě splátek. Rovněž soud poukazuje, že žalovaná měla čerpat mateřskou či rodičovskou dovolenou, tedy byla povinna pečovat o nezletilé dítě a toto vyživovat. Žádné náklady však s ohledem na dítě nebyly tvrzeny. K položce srážky ze mzdy, výživné soud konstatuje, že není ze žádosti zřejmé, zda se částka 500 Kč vztahuje ke srážkám ze mzdy či k výživnému a případně k jakému dítěti.

39. Dle výše uvedeného, soud dospěl k závěru, společnost [právnická osoba] nedostála své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k posuzování úvěruschopnosti žalované přistoupila toliko formálně, avšak reálně úvěruschopnost žalované neposuzovala, a proto soud shledal předmětné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou.

40. Soud k neunesení důkazního břemene žalobkyní, co do prokázání skutečnosti, že společnost [právnická osoba], dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, konstatuje, že žalobkyně byla před nařízením jednání vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů a dále byla při jednání poučena dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).

41. S ohledem na neplatnost smlouvy uložil soud dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru žalované pouze povinnost zaplatit částku ve výši 10 000 Kč, která představuje nesplacenou jistinu (12 000 Kč – 2 000 Kč) a v ostatním rozsahu žalobu zamítl a to i co do požadovaných úroků, úhrad za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště a zákonných úroků z prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). <i>42. Podle § 1879 OZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> 43. Podle § 1882 odst. 1 OZ dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 44. [právnická osoba] dle § 1879 OZ postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a proto soud shledal, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimovaná. <i>Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení</i> 45. Soud shledal, že společnost [právnická osoba] nedostála své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, a proto soud dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložil žalované pouze povinnost zaplatit částku 10 000 Kč, která představuje nesplacenou jistinu, a v ostatním rozsahu žalobu zamítl.

46. Soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaná byla sice i s přihlédnutím k zamítnutému příslušenství ve věci úspěšnější než žalobkyně, avšak žádné náklady řízení žalované nevznikly.

47. Lhůta ke splnění povinnosti soud stanovil v obecné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť s ohledem na pasivitu žalované soud nezná její možnosti k vrácení nesplacené jistiny (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).