6 C 222/2023

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl soudcem Mgr. Janem Bucharem ve věci žalobkyně: Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 13 505 Kč s příslušenstvím takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požaduje zaplacenía) částky , částka, ,b) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, ,c) zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem 1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, účastníci uzavřeli smlouvu o bezúčelovém spotřebitelském úvěru. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetových stránek žalobkyně. Vlastnictví účtu bylo ověřeno prostřednictvím tzv. bank ID. Na základě úvěrové smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku , částka, a to na účet , Anonymizováno, Žalovaný se zavázal k úhradě dlužné částky a poplatku ve výši , částka, do třiceti dnů od poskytnutí úvěru. Dále byl sjednán poplatek za bezpečnou splátku. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši , částka, ; poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, ; poplatku za bezpečnou splátku ve výši , částka, , poplatků za prodloužení splatnosti „korunovým odkladem“ v celkové výši , částka, ; vynaložených nákladů ve výši , částka, a smluvních pokut v celkové výši , částka, .

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.Dokazování:

3. Listina označené jako „ÚVĚROVÁ SMLOUVA , Anonymizováno, “ obsahuje na poslední straně text vyhotovený v textovém editoru ve znění: „Podepsáno kódem: 987442“; „Smlouva byla úspěšně podepsána podpisovým kódem dne , datum, 09:15“. Listina (elektronická verze této listiny) neobsahuje žádný podpis žalovaného a to ani elektronický (zjištěno z úvěrové smlouvy)., právnická osoba, listině „printscreen zaslání podpisového kódu“ soud konstatuje, že tato listina i v elektronické verzi neprokazuje, že by žalovaný jakkoli jednal se žalobkyní či souhlasil s obsahem listiny „Úvěrová smlouva , Anonymizováno, “., právnická osoba, listině „výstup z bank ID“ soud konstatuje, že se jedná o fotografii (printscreen) textu, jehož obsahem jsou i slova: „, Jméno zainteresované osoby 0/0, “, „+, tel. číslo, “, „, Anonymizováno, “ a , tel. číslo, . Tato listina i v elektronické verzi neprokazuje, že by žalovaný jakkoli jednal se žalobkyní či souhlasil s obsahem listiny „Úvěrová smlouva , Anonymizováno, “, či že by účet č. , č. účtu, patřil žalovanému.

6. Žalobkyně věděla, že žalovaný splácel splátky po splatnosti a v minulosti mu bylo odmítnuto poskytnutí úvěru (zjištěno z úvěrové zprávy).

7. Účet č. , č. účtu, patří žalovanému (zjištěno ze sdělení společnosti , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, .).

8. Žalovaný dne , datum, obdržel od žalobkyně na účet č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši , částka, označené jako poskytnutí půjčky. , právnická osoba, . , Anonymizováno, činil zůstatek na tomto účtu – , částka, . K datu , datum, činil zůstatek , částka, . Žalovaný sázel u společností , Anonymizováno, . V období od , datum, do , datum, neobdržel na tento účet žádnou pravidelnou platbu jako mzdu či plat a v tomto období odešly z účtu peněžní prostředky ve výši , částka, (zjištěno z výpisu z běžného účtu).

9. Žalovaný obdržel dne , datum, od žalobkyně peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný zaslal dne , datum, žalobkyni peněžní prostředky ve výši , částka, a dne , datum, ve výši , částka, (zjištěno z výpisu čerpání, splátek a úhrad). Soud k provedenému důkazu konstatuje, že jedná toliko o nepodepsanou listinu, jejíž text byl vyhotoven v textovém editoru, a ze které není patrno, kdy a kým byla vyhotovena. Avšak jelikož údaj o platbě částky , částka, odpovídá výpisu z účtu žalovaného, který předložila třetí osoba společnost , Anonymizováno, ., tak soud s ohledem na tuto skutečnost, shledal, že údaje v této listině jsou správné.

10. Žalobkyně vyšla z následujících skutečností ohledně bonity žalovaného. Žalovaný je zaměstnán s příjmem , částka, ; další příjem domácnosti činí , částka, ; žalovaný uvedl splátky jiným společnostem ve výši , částka, . Žalobkyně lustrovala žalovaného v registrech ISIR, NRKI, SOLUS a CRIBIS (zjištěno z potvrzení o provedení ověření bonity klienta).

11. Soud dále provedl následující důkazy, ze kterých nezjistil nic dalšího podstatného pro rozhodnutí: Tisková sestava, opis proplacení smlouvy, opis proplacení smlouvy.

12. Soud pro nadbytečnost neprovedl následující listiny: dopis ze dne , datum, , podací arch, sazebník, formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, informační memorandům, metodika posouzení úvěruschopnosti klienta.

13. K listině metodika posouzení úvěruschopnosti klienta soud konstatuje, že tato listina nemá povahu důkazu.

14. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru.

15. Žalovaný obdržel od žalobkyně na svůj účet peněžní prostředky ve výši , částka, a žalobkyně od žalované obdržela peněžní prostředky v celkové výši , částka, .

16. Soud nemá za prokázané, že žalovaný podepsal listinu „ÚVĚROVÁ SMLOUVA , Anonymizováno, “ či že souhlasil s listinou ve znění předloženém soudu.

17. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků ověřovala příjmy a výdaje žalovaného.Právní hodnocení18. Soud po právní stránce věc posoudil následovně.

19. Předně se soud zabýval otázkou, zda došlo k uzavření smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným, přičemž dospěl k závěru, že ano, ale nikoli v písemné formě.

20. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Podle § 104 ZoSÚ vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

22. Podle § 105 odst. 1 ZoSÚ poskytne poskytovatel nebo zprostředkovatel spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy.

23. Podle § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“) je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

24. Podle § 561 odst. 1 OZ se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

25. Podle § 582 odst. 1 věty první OZ není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.

26. Soud věc posuzuje jako nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 ZoSÚ.

27. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být dle § 104 ZoSÚ uzavřena v písemné formě a musí být podle § 105 odst. 1 ZoSÚ poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se podle § 562 odst. 1 OZ považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 OZ podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení“).

28. Dle § 104 ZoSÚ nemá nesplnění písemné formy za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Soud konstatuje, že toto ustanovení je v pozici speciality k § 582 odst. 1 OZ, tedy nedodržení písemné formy smlouvy o spotřebitelském úvěru nezpůsobuje její neplatnost. Nicméně pořád tíží žalobkyni břemeno důkazní, co do prokázání skutečnosti, že došlo mezi účastníky k uzavření smlouvy a že znění předložené soudu odpovídá skutečnému znění, se kterým souhlasily obě strany.

29. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je přípustné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu.

30. Podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce. První funkcí je, že prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba. Druhou funkcí je, že zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny (srovnej § 562 odst. 1 OZ). Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). Dle nařízení musí zaručený elektronický podpis splňovat mimo jiné požadavek, dle kterého je jednoznačně spojen s podepisující osobou.

31. Otázkou elektronického podpisu se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 17. 1. 2019, č. j. 27 Co 327/2018- 142, kde dospěl k závěru, že „nelze za elektronický podpis dostatečný k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby (a k zachycení konkrétního jednání, které učinila) považovat např. vypsání jména a příjmení v datové zprávě (e-mailu, např. formou tzv. e-mailové patičky), nebo vypsání jména a příjmení textovým editorem v rámci podepisované písemnosti či vypsání nějaké sekvence znaků – kódu, promokódu, popř. připojení obrázku s křivkou vlastnoručního podpisu, nebo fotografie podepsané osoby. To platí i pro uvedení přihlašovacího jména (tzv. ID nebo login) a zadání hesla (PIN) spojeného s následným „odkliknutím“ nějakého dokumentu na konkrétní webové stránce, popřípadě odeslání SMS zprávy z mobilního telefonu určité osoby, telefonické potvrzení identity a souhlasu (prokazované nahrávkou hlasu při hovoru s operátorem), či zjištění IP adresy použité pro připojení k internetu a podobně. Nic z toho totiž z hlediska technologických vlastností samo o sobě objektivně nechrání „podepsaná“ data proti následné změně a ani dostatečně věrohodně, popř. vůbec, neumožňuje jednoznačnou identifikaci podepsané osoby, neboť vytvoření takových „podpisů“ není pod výhradní kontrolou konkrétní (identifikované a autentizovatelné) osoby. Takové údaje nejsou s podepsanými daty nijak pevně technicky spojeny, natož ve smyslu ověření integrity (nezměnitelnosti) podepsaných dat (zpětného určení obsahu jednání). U takových podpisů nelze provést standardizované ověření technické platnosti podpisu a učinit jednoznačný závěr, zda je podpis technicky platný (potažmo pravý), nebo ne. Při právním jednání v listinné podobě by podobný způsob „podepsání“ (např. vypsáním jména a příjmení textovým editorem, vypsáním kódu, přilepením obrazu vlastnoručního podpisu na papírku Post-it apod.) jistě nemohl obstát a není logického důvodu, proč by měl obstát v elektronické podobě. Těžko lze považovat písemnou smlouvu v elektronické podobě s vypsaným jménem a příjmením v editoru za platně podepsanou s tím, že po vytištění již totéž v listinné podobě neobstojí. Opačným výkladem by za písemné právní jednání opatřené (prostým) elektronickým podpisem bylo možné považovat nejen prosté e-maily, SMS zprávy, ale i sdělení na sociálních i komunikačních sítích nejrůznějšího druhu (např. Facebook, WhatsApp apod.), kde jednotlivé fyzické osoby mohou vystupovat pod smyšlenými nebo cizími identitami, tyto libovolně měnit či množit. Bylo by nutné rezignovat na požadavek jistoty o zachycení (původního) obsahu písemného jednání i na požadavek jistoty o podepsané osobě (jednoznačnost). Ve světě elektronických dokumentů je navíc padělání identity a nezjistitelné změny obsahu dokumentů na obou stranách smlouvy mnohem snazší, než ve světě listinných dokumentů a tomu musí odpovídat i výklad příslušných ustanovení tak, aby byl zachován účel a smysl zákona (§ 2 o.z.). Pro kvalitu písemné formy (podpisu) je nutné, aby použité elektronické prostředky (včetně podpisu) samy o sobě objektivně technicky umožňovaly trvalé zachycení obsahu smlouvy, což je dáno již „zaručeným“ elektronickým podpisem“ písemnosti, a také (jednoznačné) určení jednající osoby, což je dáno jen „zaručeným“ elektronickým podpisem založeným (navíc) na kvalifikovaném certifikátu (a vytvořeným pomocí prostředku pro bezpečné vytváření podpisu), resp. uznávaným elektronickým podpisem“.

32. Zdejší soud se s výše uvedeným závěrem zcela ztotožňuje a v podrobnostech na něj odkazuje.

33. Listina předložená soudu ve formátu pdf. označené „ÚVĚROVÁ SMLOUVA , Anonymizováno, “ neobsahuje žádný podpis žalovaného a to ať vlastnoruční či elektronický, tedy ve smyslu § 562 odst. 1 OZ neumožňují určení jednající osoby, resp. že jednala žalovaná. Text ve znění „Podepsáno kódem: , Anonymizováno, “ vyhotovený v textovém editoru není podpis žalovaného.

34. Z dalších okolností, kdy peněžní prostředky ve výši , částka, byly poskytnuty na účet žalovaného a žalovaný učinil ve prospěch žalobkyně dvě platby, soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ a to zejména s ohledem na skutečnost, že žalovaný učinil ve prospěch žalobkyně dvě platby.

35. Uvedené skutečnosti však neprokazují žádná další žalobkyní tvrzená ujednání, která měla být uzavřena mezi účastníky, resp. zejména neprokazují, zda a v jaké výši byly sjednány poplatky, smluvní pokuty, náklady, splatnost.

36. Na základě zjištěného skutkového stavu lze určit, zda mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nelze, však již určit jaká byla další ujednání ve smlouvě. Jelikož však soud shledal uzavřenou smlouvu za neplatnou dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, tak výše uvedené není podstatné pro rozhodnutí ve věci.

37. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

38. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

39. Podle § 87 dost. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

40. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ pořizují poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

41. Podle § 78 odst. 2 písm. a) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

42. Podle § 588 OZ přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

43. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 OZ přihlédne i bez návrhu.

44. Otázkou, zda § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje absolutní neplatnost, se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru, „že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 OZ jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“45. K podrobnějšímu odůvodnění co do závěru o absolutní neplatnosti soud odkazuje na výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze.

46. Žalobkyně byla podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

47. Dále soud zdůrazňuje, že „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ [ viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 - 39].

48. Dle citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu se tedy žalobkyně nemůže zbavit své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost klienta, resp. řádně zjistit příjmy a výdaje klienta, s prostým odkazem, že spoléhá na údaje poskytnuté klientem a sama nemá možnost tyto ověřit. Soud dodává, že tuto možnost nepochybně má, když může od klienta vyžádat důkazy, které potvrzují jeho tvrzení. Co se týče důkazů ohledně výdajů, může jimi být například výpis z účtu, složenky, uzavřená nájemní smlouva.

49. Soud poukazuje na § 78 odst. 1 a 2 písm. a) ZoSÚ, kde je stanovena povinnost poskytovatele uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy vztahující se k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Pakliže poskytovatel dostál řádně svým povinnosti před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a tvrzení spotřebitele ověřil na základě dokumentů či jiných záznamů, měl by být schopen tyto dokumenty či jiné záznamy předložit soudu. V této souvislosti soud konstatuje, že žalobkyně nepředložila ani neoznačila žádné dokumenty, které by prokazovaly, že při zkoumání úvěruschopnosti vyšla ze skutečných příjmů a výdajů žalovaného a kolik tyto příjmy a výdaje činily.

50. Soud nemá ve věci za prokázané, že pravidelný měsíční příjem žalovaného skutečně činil , částka, a že žalovaný byl zaměstnán a kolik činily jeho výdaje. Žalobkyně sice provedla lustraci žalovaného v příslušných registrech, samotná lustrace však ke splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost nepostačuje. Soud zde zdůrazňuje, že žalobkyni bylo známo, že žalovaný splácí úvěry po splatnosti.

51. K potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud konstatuje, že v tomto není uvedeno, na základě čeho byly údaje ověřeny. Není zde dále ani uvedena výše výdajů žalovaného.

52. Soud nemá za prokázané, že žalobkyně při poskytnutí úvěru vycházela ze skutečných výdajů žalovaného a z jejích skutečných příjmů.

53. Soud je toho názoru, že žalobkyně ve skutečnosti příjmy a výdaje žalovaného a jejich strukturu nezkoumala, a tedy je ani nemohla řádně porovnat, a proto ani řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 2 ZoSÚ.

54. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k posuzování úvěruschopnosti žalované přistoupila toliko formálně, avšak reálně úvěruschopnost žalovaného neposuzovala, a proto soud shledal předmětnou smlouvu dle § 87 odst. 1 ZoSÚ za absolutně neplatnou, a proto je dle § 87 odst. 1 ZoSÚ uložil žalovanému zaplatit pouze nesplacenou jistinu ve výši , částka, (, částka, – , částka, ) a v ostatním rozsahu žalobu zamítl včetně úroků z prodlení a poplatků (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení55. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 ZoSÚ na základě které žalovaný obdržel peněžní prostředky ve výši , částka, , přičemž je vrátil co do výše , částka, . Tuto smlouvu soud shledal za absolutně neplatnou dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, a proto uložil žalovanému dle § 87 odst. 1 ZoSÚ povinnost žalobkyni zaplatit nesplacenou jistinu ve výši , částka, a v ostatním rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

56. Žalobkyně byla ve věci úspěšná i s ohledem na nepřiznané příslušenství (zkapitalizované k datu rozhodnutí) co do 65 %.

57. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 30 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .

58. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za podání ze dne , datum, z důvodu, že se jedná o, které žalobkyně zaslala soudu k jeho výzvě ohledně doplnění tvrzení a označení důkazů. Soud podotýká, že povinností žalobkyně je již v návrhu uvést řádně veškerá potřebná tvrzení a označit důkazy k jejich prokázání, pakliže žalobkyně této své povinnosti řádně nedostojí a až dodatečně k výzvě soudu doplní tvrzení a označí důkazní, nejedná se o účelně vynaložené náklady, neboť tyto náklady by nevznikly, kdyby žalobně řádně dostála svým povinnostem již v návrhu na zahájení řízení. Soud tedy neshledal za účelně vynaložené náklady za podáním ze dne , datum, , a proto je žalobkyni nepřiznal.

59. Jelikož byl žalovaný v řízení zcela pasivní a soudu nejsou známy jeho poměry, tak splatnost stanovil v obecné pariční lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

60. Zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, kterým je advokát, soud uložil žalovanému dle § 149 odst. 1 o. s. ř.