6 C 228/2022

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bucharem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 56 884,63 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 40 000 Kč.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení a) částky 2 578,02 Kč, b) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 14 Kč, c) kapitalizovaného úroku ve výši 1 288,43 Kč, d) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 42 578,02 Kč od [datum] do zaplacení, e) úroku 12,9 % ročně z částky 38 547,50 Kč od [datum] do zaplacení, f) částky 14 306,61 Kč, g) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 650,33 Kč od [datum] do zaplacení, h) úroku 19,9 % ročně z částky 11 650,33 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá po žalované celkem zaplacení částky 56 884,63 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním.

2. Předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), (dále jen„ banka“) uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit úvěr spolu s úrokem 12,90 % ročně a pojištěním v 60 měsíčních splátkách po 969 Kč. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, a proto banka pohledávku k [datum] zesplatnila. Mezi bankou a žalovanou byla sjednána smluvní pokuta.

3. Ze smlouvy o půjčce [číslo] žalobkyně požaduje jistinu úvěru ve výši 38 547,50 Kč; kapitalizovaný úrok z prodlení z jistiny úvěru do [datum] ve výši 14 Kč; kapitalizovaný úrok z úvěru z jistiny úvěru do [datum] ve výši 1 288,43 Kč; poplatky a smluvní pokutu ve výši 4 030,52 Kč; smluvní úrok 12,90 % p.a. z jistiny úvěru ve výši 38 547,50 Kč od [datum] do zaplacení; úrok z prodlení v zákonné výši 8,50 % p.a. z částky 42 578,02 Kč, sestávají z jistiny úvěru ve výši 38 547,50 Kč a poplatků a smluvní pokuty ve výši 4 030,52 Kč od [datum] do zaplacení.

4. Banka uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o kontokorentu [číslo] na základě které poskytla žalované úvěr do limitu 10 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit úrok 19,90 % p.a. a další případné platby (poplatky). Žalovaná nehradila úvěr řádně a včas, a proto banka ke dni [datum] pohledávku zesplatnila. Mezi bankou a žalovanou byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.

5. Ze smlouvy o kontokorentu [číslo] požaduje žalobkyně zaplacení jistiny úvěru ve výši 11 650,33 Kč; smluvní pokuty ve výši 2 656,28 Kč; smluvního úroku 19,90 % p.a. z jistiny úvěru ve výši 11 650,33 Kč od [datum] do zaplacení; úroku z prodlení v zákonné výši 8,50 % p.a. z částky ve výši 11 650,33 Kč sestávají z jistiny úvěru ve výši 11 650,33 Kč od [datum] do zaplacení.

6. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. <i>Dokazování</i> 7. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav.

8. Banka se dne [datum] zavázala poskytovat žalované bankovní služby (zjištěno z rámcové smlouva ze dne [datum]).

9. Banka se dne [datum] zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky splatit v 60 měsíčních splátkách ve výši 969 Kč včetně úroku ve výši 12,90 % ročně a měsíčního poplatku za pojištění schopnosti splácet ve výši 60 Kč (zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] a akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum]).

10. Žalovaná obdržela dne [datum] od banky finanční prostředky ve výši 40 000 Kč (zjištěno z výpisu z účtu únor 2021).

11. K protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta na č. l. 17 - 18, který se dle svého obsahu má vztahovat k úvěru [číslo] soud konstatuje, že s ohledem na absenci jeho datace, není zřejmé, kdy byl vyhotoven. Tedy neprokazuje, že skutečně byla zkoumána úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru. Dále soud konstatuje, že protokol se z převážné části věnuje obecnému postupu banky při zkoumání úvěruschopnosti, avšak již neprokazuje, že tento postup byl dodržen i u žalované. Konečně soud konstatuje, že v poslední části protokolu je uvedeno, že banka vyšla z deklarovaného příjmu 20 000 Kč, který měl být ověřen komplexním statistickým nástrojem a výdaje byly zohledněny oproti žádosti ve výši 13 110 Kč (4 250 Kč na stávající splátky úvěru, 5 000 Kč na výdaje na bydlení včetně hypotéky, 3 860 Kč výdaje na živobytí). Soud zde zdůrazňuje, že nebyly předloženy ani označeny žádné důkazy, které by měly prokazovat, že by banka měla jakkoli ověřen příjem žalované a její výdaje.

12. Ke kreditnímu reportu na č. l. 19 - 23 soud konstatuje, že toliko prokazuje, že bylo provedeno posouzení žalované, avšak není z něho patrno, kdy bylo provedeno a zejména neprokazuje, že by byly zohledněny příjmy a výdaje žalované.

13. K listině na č. l. 24 soud konstatuje, že se vztahuje k úvěru [číslo] je v ní uvedeno, že žalovaná je zaměstnanec, příjem činí 20 000 Kč, výdaje na bydlení včetně hypotéky činí 5 000 Kč, výdaje na živobytí činí 2 500 Kč, nic však neprokazuje, jak byly tyto údaje získány, a zda byly ověřeny, tedy ani, že jsou pravdivé.

14. K listině označené jako„ Návrh na uzavření smlouvy o kontokorentu ze dne [datum]“ soud konstatuje, že na poslední straně je u pole klient uveden strojově psaný text:„ V internetovém bankovnictví dne [datum], Číslo mobilního telefonu: [tel. číslo], Kód potvrzovací SMS: [číslo], [jméno] [příjmení]“. Nic však neprokazuje, že by právě žalovaná tuto listinu podepsala, či připojila k této listině potvrzovací kód nebo s jejím obsahem souhlasila. Dále soud dodává, že tato listina byla soudu dodána ve formátu.pdf bez elektronického podpisu či časového razítka.

15. Banka dne [datum] akceptovala návrh na uzavření Smlouvy o kontokorentu [číslo] (zjištěno z akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o kontokorentu [datum]).

16. Banka dopisem ze dne [datum] oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni (zjištěno z dopisu ze dne [datum] včetně podacího archu).

17. Soud ve věci dospěl k následujícím závěru o skutkovém stavu:

18. Banka se dne [datum] zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky splatit v 60 měsíčních splátkách ve výši 969 Kč včetně úroku ve výši 12,90 % ročně a měsíčního poplatku za pojištění schopnosti splácet ve výši 60 Kč. Žalovaná obdržela dne [datum] od banky finanční prostředky ve výši 40 000 Kč.

19. Soud však nemá za prokázané, že by bance před poskytnutím úvěru ve výši 40 000 Kč byly známy skutečné příjmy a výdaje žalované a že by jakkoli ověřila, že příjem žalované skutečně činil 20 000 Kč měsíčně a její výdaje 13 110 Kč.

20. Soud nemá za prokázané, že by žalovaná podepsala či jinak potvrdila, že souhlasí s obsahem listiny označené jako„ Návrh na uzavření smlouvy o kontokorentu ze dne [datum]“ a že by od banky obdržela finanční prostředky ve výši 10 000 Kč.

21. Soud nemá za prokázané, že by žalovaná cokoli uhradila. Ostatně ve věci ani nebyly tvrzeny žádné úhrady ze strany žalované.

22. Banka oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni.

23. Soud dále provedl následující důkazy, ze kterých však nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí ve věci a to s ohledem na skutečnost, že smlouvu o půjčce [číslo] shledal za neplatnou dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) a u smlouvy o kontokorentu nemá za to, že by došlo k jejímu zavření mezi bankou a žalovanou a že by banka žalované na základě této smlouvy poskytla jakékoli finanční prostředky: poštovní arch; poštovní arch; plná moc; dopis ze dne [datum]; výpis z obchodního rejstříku; dopis ze dne [datum]; všeobecné obchodní podmínky; plná moc ze dne [datum]; sazebník; dopis ze dne [datum]; dopis ze dne [datum]; dopis ze dne [datum]; produktové obchodní podmínky; podací lístek; protokol o ověření úvěruschopnosti klienta č. l. 25 – 26; analytický report č. l. 27 – 30; listina na č. l. 31. <i>Právní hodnocení</i> 24. Po právní stránce soud věc posoudil co do nároku ze smlouvy o půjčce [číslo] následovně.

25. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. <i>26. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> 27. Mezi společností bankou jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanému došlo dne [datum] k uzavření smluv o spotřebitelském úvěru ve formě smlouvy o úvěru dle § 2395 OZ ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které banka téhož dne poskytla žalované finanční prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit ve splátkách spolu s úrokem a poplatkem za pojištění schopnosti splácet.

28. Dále se soud zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy a to s ohledem na splnění povinnosti banky jako poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žalované. <i>29. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>30. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>31. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>32. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pořizují poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.</i> <i>33. Podle § 78 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.</i> <i>34. Podle § 588 OZ přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 35. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 OZ přihlédne i bez návrhu.

36. Otázkou, zda § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje absolutní neplatnost, se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru,„ že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 OZ jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“ 37. K podrobnějšímu odůvodnění co do závěru o absolutní neplatnosti soud odkazuje na výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze.

38. V projednávané věci je tedy stěžejní otázkou, zda banka dostála své povinnosti a řádně posoudila úvěruschopnost žalované, přičemž soud dospěl k závěru, že nikoli.

39. Banka byla podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

40. Dále soud zdůrazňuje, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 - 39).

41. Dle citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu se tedy žalobkyně nemůže zbavit své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost klienta, resp. řádně zjistit příjmy a výdaje klienta, s prostým odkazem, že spoléhá na údaje poskytnuté klientem a sama nemá možnost tyto ověřit. Soud dodává, že tuto možnost nepochybně má, když může od klienta vyžádat důkazy, které potvrzují jeho tvrzení. Co se týče důkazů ohledně výdajů, může jimi být například výpis z účtu, složenky, uzavřená nájemní smlouva.

42. Dále soud poukazuje na § 78 odst. 1 a 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, kde je stanovena povinnost poskytovatele uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy vztahující se k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Pakliže poskytovatel dostál řádně svým povinnosti před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a tvrzení spotřebitele ověřil na základě dokumentů či jiných záznamů, měl by být schopen tyto dokumenty či jiné záznamy předložit soudu. V této souvislosti stou konstatuje, že žalobkyně nepředložila ani neoznačila žádné dokumenty, které by prokazovaly příjmy a výdaje žalované.

43. K protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta a ke kreditnímu reportu dále soud konstatuje, že v těchto jsou sice uvedeny příjmy a výdaje žalované, avšak jejich existence není prokázána žádným důkazem, a proto nemá soud za prokázané, že uváděnými příjmy skutečně žalovaná disponovala a tvrzené výdaje odpovídali skutečnosti.

44. Z předložených důkazů tedy neplyne, jaké skutečné příjmy a jaké skutečné výdaje žalovaná měla.

45. Soud je toho názoru, že banka ve skutečnosti výdaje žalované ani její reálně nezkoumala, a tedy je ani nemohla porovnat.

46. Dle výše uvedeného, soud dospěl k závěru, že banka nedostála své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k posuzování úvěruschopnosti žalované přistoupila toliko formálně, avšak reálně úvěruschopnost žalované neposuzovala, a proto soud shledal předmětnou smlouvu o půjčce [číslo] dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou.

47. Soud rovněž shledal za neplatné ujednání co do sjednaného pojištění, neboť na sjednané pojištění je nutno hledět jako na doplňkovou službu k úvěrové smlouvě, která je s úvěrovou smlouvou svázána (viz § 576 OZ), a kterou nejde od ostatního obsahu smlouvy oddělit.

48. Soud k neunesení důkazního břemene žalobkyní, co do prokázání skutečnosti, že banka dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, konstatuje, že žalobkyně byla před nařízením jednání vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů. Dále soud konstatuje, že jelikož žalobkyně nevyužila svého práva účastnit se jednání, připravila se možnost poučení dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).

49. S ohledem na neplatnost smlouvy uložil soud dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru žalované pouze povinnost zaplatit částku ve výši 40 000 Kč, které představuje nesplacenou jistinu, a v ostatním rozsahu žalobu zamítl co do požadovaného kapitalizovaného úroku z prodlení; kapitalizovaného úrok z úvěru; poplatků a smluvní pokuty; smluvního úroku; úrok z prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

50. Podle § 1882 odst. 1 OZ dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

51. Banka vyrozuměla žalovanou o postoupení pohledávky na žalobkyni, tedy žalovaná je povinna hradit předmětnou pohledávku žalované, a proto soud shledal ve věci aktivní věcnou legitimaci žalobkyně (viz § 1882 odst. 1 OZ).

52. Po právní stránce soud věc posoudil co do nároku ze smlouvy o kontokorentu [číslo] následovně.

53. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda došlo k uzavření smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným, přičemž dospěl k závěru, že nikoli. <i>54. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.</i> <i>55. Podle § 105 odst. 1 ZoSÚ poskytne poskytovatel nebo zprostředkovatel spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy.</i> <i>56. Podle § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“) je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.</i> <i>57. Podle § 561 odst. 1 OZ se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.</i> <i>58. Podle § 582 odst. 1 věty první OZ není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.</i> 59. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být dle § 104 ZoSÚ uzavřena v písemné formě a musí být podle § 105 odst. 1 ZoSÚ poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se podle § 562 odst. 1 OZ považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 OZ podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne [datum] o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen„ nařízení“).

60. Dle § 104 ZoSÚ nemá nesplnění písemné formy za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Soud konstatuje, že toto ustanovení je v pozici speciality k § 582 odst. 1 OZ, tedy nedodržení písemné formy smlouvy o spotřebitelském úvěru nezpůsobuje její neplatnost. Nicméně pořád tíží žalobkyni břemeno důkazní, co do prokázání skutečnosti, že došlo mezi účastníky k uzavření smlouvy a že znění předložené soudu odpovídá skutečnému znění, se kterým souhlasily obě strany.

61. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je přípustné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu.

62. Podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce. První funkcí je, že prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba. Druhou funkcí je, že zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese [webová adresa]).

63. Dle nařízení musí zaručený elektronický podpis splňovat mimo jiné požadavek, dle kterého je jednoznačně spojen s podepisující osobou.

64. V projednávané věci měla být předmětná smlouva uzavřena na základě návrhu na uzavření smlouvy učiněného žalovanou, který banka akceptovala. Předložený návrh však není podepsán takovým způsobem, který by podpis přiřadit žalované. Soud zde podotýká, že na předloženém návrhu je uveden toliko strojový text a neobsahuje žádný elektronický podpis či časové razítko 65. Dále soud konstatuje, že žalobkyně soudu předložila návrh na uzavření smlouvy ve formátu elektronického souboru.pdf bez podpisu, který by šel přiřadit bez dalšího žalované. S ohledem na absenci zaručeného elektronického podpisu, však nemá soud za prokázané, že žalovaná s předloženým zněním návrhu souhlasila, resp. že se jedná o znění se, kterým souhlasila či že nedošlo k jeho změně.

66. Žalobkyně tudíž neprokázala, že zvolená forma jednání, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnosti a zachycení skutečné vůle žalované. Soud tak dospěl k závěru, že nebyla prokázána vůle žalované uzavřít smlouvu o kontokorentu [číslo] v podobě předložené soudu, neboť návrh této smlouvy nebyl žalovanou podepsán takovým způsobem, který by prokazoval, že návrh byl podepsán právě žalovanou, a současně nebyla dodržena písemná forma návrhu tedy ani smlouvy.

67. Žalobkyni se nepodařilo prokázat, že výsledkem jednání bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že nebyla prokázána vůle žalované předmětnou smlouvu uzavřít.

68. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovanou natož v podobě předložené soudu. Žalobkyně tak v řízení neunesla svoje břemeno důkazní co do prokázání uzavření smlouvy (v podobě předložené soudu). Jelikož žalobkyně nevyužila svého práva účasti na jednání, soud ji ani nemohl poučit dle § 118a odst. 3 k doplnění označení důkazů.

69. Soud nemá dále za prokázané, že by žalovaná od banky v souvislosti se smlouvou o kontokorentu [číslo] obdržela jakékoli finanční prostředky, a proto soud v této části žalobu v celém rozsahu zamítl, co do částky 14 306,61 Kč včetně příslušenství spočívajícím v zákonném úroku z prodlení a úroku. <i>Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení</i> 70. Soud shledal, že banka co do smlouvy o půjčce [číslo] nedostála své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, a proto soud dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložil žalované pouze povinnost zaplatit částku 40 000 Kč, která představuje nesplacenou jistinu, a v ostatním rozsahu žalobu co do nároku z této smlouvy zamítl. Co do smlouvy o kontokorentu [číslo] soud neshledal, že by došlo k jejímu uzavření mezi bankou a žalovanou ani, že by v souvislosti s touto smlouvou žalovaná od banky obdržela jakékoli finanční prostředky, a proto v této části žalobu v celém rozsahu zamítl.

71. Soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaná byla sice ve věci úspěšnější než žalobkyně, avšak žádné náklady řízení žalované nevznikly.

72. Lhůta ke splnění povinnosti soud stanovil v obecné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť s ohledem na pasivitu žalované soud nezná její možnosti k vrácení nesplacené jistiny (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).