6 C 237/2023

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bucharem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa o zaplacení 86 683,48 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 35 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala zaplacení a) částky 51 683,48 Kč, b) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 298,33 Kč, c) kapitalizovaný úrok ve výši 5 738,13 Kč, d) zákonný úrok z prodlení z částky 40 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, e) úrok 24,36 % ročně z částky 40 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky 86 683,48 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná dne 16. 8. 2020 uzavřel s předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla společnost [právnická osoba] žalované peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč, přičemž žalovaná částka představuje nesplacenou část jistiny ve výši 40 000 Kč a poplatku ve výši 46 683,48 Kč. Příslušenství tvoří kapitalizovaný úrok ve výši 5 738,13 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 298,33 Kč, úrok ve výši 24,36 % ročně z částky ve výši 40 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Žalovaný uhradil toliko 10 000 Kč [právnická osoba] před poskytnutí zápůjčky posoudila schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku a to zejména na základě informací získaných od žalované.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. <i>Dokazování</i> 3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav.

4. Dne 16. 8. 2020 společnost [právnická osoba] poskytla žalované finanční prostředky ve výši 45 000 Kč a žalovaná se zavázala je splatit v 21 měsíčních splátkách po 4 727 Kč, přičemž poslední splátka činí 4 715 Kč, spolu s poplatkem ve výši 54 255 Kč, ve kterém je zahrnut úrok ve výši 43 385 Kč, částka za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč částka za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 9 370 Kč (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 8. 2020).

5. Žalovaná dne 16. 8. 2020 sdělila společnosti [právnická osoba], že bydlí v nájemním bydlení; nemá spolubydlící; je svobodná; je nezaměstnaná, její čistý měsíční příjem činí 25 568 Kč; odhadované měsíční výdaje činí 2 500 Kč, externí splátky a interní splátky činí 0 Kč. V zákaznické kartě – žádosti o spotřebitelský úvěr jsou u ověřených dokumentů zaškrtnuta pole jiné a dopsáno„ složenky 6,7 20“ (zjištěno ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 16. 8. 2020). 6. [právnická osoba] postoupila žalobkyni pohledávku za žalovanou ze smlouvy [číslo] (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 včetně seznamu postoupených pohledávek). 7. [právnická osoba] oznámila žalované postoupení pohledávky dopisem ze dne 16. 12. 2022 na žalobkyni (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávek včetně podacího lístku).

8. Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou v dopise ze dne 1. 6. 2023 k zaplacení dlužné částky do 16. 6. 2023 (zjištěno z výzvy k plnění ze dne 1. 6. 2023 včetně podacího lístku).

9. Žalovaná uhradila společnosti [právnická osoba] celkem částku 10 000 Kč (zjištěno z tabulky umoření).

10. Soud ve věci dospěl k následujícím závěru o skutkovém stavu:

11. Dne 16. 8. 2020 společnost [právnická osoba] poskytla žalované finanční prostředky ve výši 45 000 Kč a žalovaná se zavázala je splatit v 21 měsíčních splátkách po 4 727 Kč, přičemž poslední splátka činí 4 715 Kč, spolu s poplatkem ve výši 54 255 Kč, ve kterém je zahrnut úrok ve výši 43 385 Kč, částka za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč částka za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 9 370 Kč [právnická osoba] postoupila pohledávku na žalobkyni, o čemž byla žalovaná společností [právnická osoba] vyrozuměna.

12. V zákaznické kartě – žádosti o spotřebitelský úvěr je zaškrtnuto pole jiné a dopsáno„ složenky 6,7 20“. Soud konstatuje, že složenky ani žádné jiné dokumenty týkající se příjmů či výdajů žalované nebyly soudu předloženy. Soud nemá za prokázané, že společnost [právnická osoba] jakkoli ověřila příjmy a výdaje žalované. Soud nemá za prokázané, že by společnosti [právnická osoba] byly známy skutečné příjmy a výdaje žalované. <i>Právní hodnocení</i> 13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. <i>14. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>15. Podle § 2392 odst. 1 věty první OZ lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.</i> <i>16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> 17. Mezi společností [právnická osoba] jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem došlo dne 16. 8. 2020 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě smlouvy o zápůjčce dle § 2390 OZ ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když společnost [právnická osoba] přenechala žalované finanční prostředky ve výši 45 000 Kč a žalovaná se zavázala je vrátit spolu s poplatkem včetně úroku (viz § 2392 odst. 1 věta první OZ).

18. Dále se soud zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy a to s ohledem na splnění povinnosti společnosti [právnická osoba] jako poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žalované. <i>19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>20. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>22. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pořizují poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.</i> <i>23. Podle § 78 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.</i> <i>24. Podle § 588 OZ přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 25. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 OZ přihlédne i bez návrhu.

26. Otázkou, zda § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje absolutní neplatnost, se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru,„ že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 OZ jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“ 27. K podrobnějšímu odůvodnění co do závěru o absolutní neplatnosti soud odkazuje na výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze.

28. V projednávané věci je tedy stěžejní otázkou, zda společnost [právnická osoba] dostála své povinnosti a řádně posoudila úvěruschopnost žalované, přičemž soud dospěl k závěru, že nikoli. 29. [právnická osoba] byla § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

30. Dále soud zdůrazňuje, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 - 39).

31. Dle citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu se tedy žalobkyně nemůže zbavit své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost klienta, resp. řádně zjistit příjmy a výdaje klienta, s prostým odkazem, že spoléhá na údaje poskytnuté klientem a sama nemá možnost tyto ověřit. Soud dodává, že tuto možnost nepochybně má, když může od klienta vyžádat důkazy, které potvrzují jeho tvrzení. Co se týče důkazů ohledně výdajů, může jimi být například výpis z účtu, složenky, uzavřená nájemní smlouva.

32. Dále soud poukazuje na § 78 odst. 1 a 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, kde je stanovena povinnost poskytovatele uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy vztahující se k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Pakliže poskytovatel dostál řádně své povinnosti před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a tvrzení spotřebitele ověřil na základě dokumentů či jiných záznamů, měl by být schopen tyto dokumenty či jiné záznamy předložit soudu. Je pak otázkou, proč nebyly soudu dokumenty či jiné záznamy co do skutečných příjmů a výdajů žalované vztahující se k posouzení úvěruschopnosti předloženy, přestože má poskytovatel spotřebitelského úvěru zákonnou povinnost je uchovávat. Pakliže tyto dokumenty či jiné záznamy nejsou soudu předloženy, nemůže mít soud za prokázané, že poskytovatel skutečně řádně přistoupil k posouzení úvěruschopnosti.

33. Soud tedy nemá za prokázané, že by si společnost [právnická osoba] před poskytnutím spotřebitelského úvěru ověřila, že žalovaná měla skutečně příjem ve výši 25 568 Kč měsíčně. V zákaznické kartě je uvedeno, že žalovaná předložil složenky, tyto dokumenty však soudu předloženy žalobkyní nebyly, přestože dle § 78 odst. 1 a 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně povinnost tyto dokumenty uchovávat.

34. Soud podotýká, že žalovaná dle zákaznické karty měla bydlet v nájemním bydlení, přičemž celkové měsíční výdaje žalované měly činit 2 500 Kč. Soud shledal za nevěrohodné, že by v roce 2020 dosahovaly celkové měsíčně výdaje včetně nájmu toliko částky 2 500 Kč.

35. K zákaznické kartě soud dále konstatuje, že z této není zřejmé, co tvoří odhadované měsíčně výdeje žalované ve výši 2 500 Kč, přičemž za účelem prokázání výdajů dle zákaznické karty nebyly v řízení předloženy ani žádné listiny. Z předložených důkazů tedy neplyne, jaké skutečné příjmy a jaké skutečné výdaje žalovaná měla, zejména však neprokazují, že společnosti [právnická osoba] byly před poskytnutím spotřebitelského úvěru skutečně známy příjmy a výdaje žalované a že by tvrzení žalované jakkoli ověřila. V zákaznické kartě je dále uvedeno, že žalovaná byla nezaměstnaná, přičemž ze zákaznické karty ani z ničeho dalšího neplyne, co mělo tvořit příjem žalované ve výši 25 568 Kč a jak dlouho ho pobírala, resp. měla ještě pobírat.

36. Soud je toho názoru, že společnost [právnická osoba] ve skutečnosti výdaje žalované ani její příjmy nezkoumala, a tedy je ani nemohla porovnat.

37. Dle výše uvedeného, soud dospěl k závěru, společnost [právnická osoba] nedostála své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k posuzování úvěruschopnosti žalované přistoupila toliko formálně, avšak reálně úvěruschopnost žalované neposuzovala, a proto soud shledal předmětnou smlouvu dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou.

38. Soud k neunesení důkazního břemene žalobkyní, co do prokázání skutečnosti, že společnost [právnická osoba], dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, konstatuje, že žalobkyně byla před nařízením jednání vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů co do splnění povinnosti posouzení úvěruschopnosti žalované. Dále soud vyzval při jednání žalobkyni dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).

39. S ohledem na neplatnost smlouvy uložil soud dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru žalované pouze povinnost zaplatit částku ve výši 35 000 Kč, která představuje nesplacenou jistinu (45 000 Kč – 10 000 Kč), a v ostatním rozsahu žalobu zamítl a to i co do veškerého požadovaného příslušenství spočívajícímu v zákonném úroku z prodlení a úroku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). <i>40. Podle § 1879 OZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> 41. [právnická osoba] dle § 1879 OZ postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy [číslo] na žalobkyni, a proto soud shledal, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimovaná. Dále soud dodává, že žalovaná byla o postoupení pohledávky společností [právnická osoba] vyrozuměna. <i>Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení</i> 42. Soud shledal, že společnost [právnická osoba] nedostála své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, a proto soud dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložil žalované pouze povinnost zaplatit částky ve výši 35 000 Kč, která představuje nesplacenou jistinu, a v ostatním rozsahu žalobu zamítl.

43. Soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaná byl sice ve věci úspěšnější než žalobkyně, avšak žádné náklady řízení žalované nevznikly.

44. Lhůta ke splnění povinnosti soud stanovil v obecné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť s ohledem na pasivitu žalované soud nezná její možnosti k vrácení nesplacené jistiny (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).